Andor.cz - Dračí doupě online

Cesta dál

Vyvolala jsem jednoho z vlků a poslala ho na průzkum. Mezitím jsme vyrazili napřed, i když jsme zas tak velký kus neprošli. Poslouchala jsem senseie i Yamata. Byla jsem podobně zamlklá jako Kioshi. Není mi do řeči, pořád musím myslet na to co jsem viděla. Po několika minutách se vrátí vlk s tím, že nic nenašel. Podrbu ho mezi ušima, dám mu kus masa a nechám ho odejít.
"Nejsou to jen nástroje..."
zamumlám potichu, ale spíš jsem to myslela pro sebe. Podívám se na senseie a Kioshiho a mlčky kývnu. Stejně nemáme moc na vybranou a tohle by měli vědět, že jsme po cestě našli mrtvolu co... nebyla tak docela mrtvá.
"Možná.... za tím stojí ten... s těma kostěnýma rybama..."
řeknu tiše. Oklepu se, když si na to vzpomenu. Nebyl to pro mě zrovna příjemný zážitek a docela jistě bych zemřela, kdyby se tam sensei neobjevil... Po cestě do Zvučné jsem pořád v pozoru... koukám po čemkoliv co by naznačovalo, že jsou tu další mrtvoly...

Boj začíná

Země Jehel

Utíkající a křičící vesničané mi nedodávali na jistotě. Mrzelo mě, že jsem od nich v podstatě utekla a nebránila jsem je proti případným útokům našich nepřátel. Nechala jsem je těm zmetkům napospas. Těkala jsem očima po kouři pode mnou a snažila jsem se rozluštit, co se to tam děje, ale bez šance. Museli se tam někde motat utíkající vesničané a několik z nich jsem viděla vybíhat na okrajích, ale na ně jsem pak koukala spíše jen koutkem oka. Musela jsem dávat pozor, abych nebyla napadena já. Protože teď, když jsem tady nahoře, jsem se stala téměř dokonalým cílem, pokud jsou ve větvích kolem ukryti i ti banditi.

Dva stíny se mihly před mým zrakem a já okamžitě zaostřila na místo, kam zmizeli v mlze. Bylo mi to samozřejmě absolutně k ničemu, ale byla to má přirozená reakce. Pak jsem uslyšela cinkání zbraní a nějaký výkřik. Nedokázala jsem určit, komu patřil.

Snad ne Tayurovi, doufala jsem - nic jiného mi snad ani nezbývalo. Neměla jsem čas však přemýšlet nad tím, co dál, protože mě vyrušil další pohyb. Tentokrát byl o dost blíž. A přistál za mnou. Jen jsem lehce otočila hlavou a zahlédla na mě mířící katanu. Rychle jsem se odrazila a saltem jsem ho přeskočila na druhou stranu větve, na níž jsme se nacházeli. Pokud reagoval rychle, kuniaem v ruce jsem se snažila alespoň částečně odrazit jeho případný další výpad. Jakmile jsem dopadla, nečekala jsem na nic a složila jedinou pečeť potřebnou pro aktivaci mé techniky.

"Katon: Hi no Ken."

Mé ruce se následně obalily bílým plamenem. Byla jsem v nevýhodě, protože on měl pěkně nebezpečnou a ostrou zbraň, ale já byla v tuhle chvíli pouze kontaktní bojovník. Se svým kunaiem připraveným k obraně jsem vyrazila proti němu ve snaze se dostat do jeho blízkosti tak, abych ho mohla udeřit nebo alespoň tím ohněm popálit (respektive způsobit bolest).

(3, 2, 2)

Skrytá Listová vesnice - 17:56 Těžká rána v Zemi Jehel
Tayuro a Killunia

Fialový dým se roztáhl do všech stran, byl hustý a dusivý a téměř přes něj nebylo vidět. Vyskákala jsi nahoru, aby ses chránila a měla lepší přehled. Dole bylo slyšet, jak se snaží vesničané o překot běžet zpět k vesnici. Veškerá touha bojovat je nejspíše opustila ve chvíli, kdy vypukl ten zmatek. Tayuro byl do této chvíle to jediné, co je drželo od masakru ze strany banditů. Očima jsi hledala v kouři ze své výšky, kde se ukrývá Tayuri a odkud přijde další útok. Muselo to být shora. Ale odkud přesně?
Pak jsi uviděla mihnout se dva stíny z koruny stromů o kus dál. Vrhly se dolů do kouře. Ozvalo se několikrát cink, cink, cink a pak bolestný výkřik. Čí to jsi nebyla schopná určit.
A ani jsi neměla na to čas. Koutkem oka jsi zahlédla rychlý pohyb a najednou byl další z té loupeživé bandy na větvi za tebou a šíleným výrazem po tobě sekl katanou.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 15:56 V roli senseiů - Trable
Shokiru, Eremi a Aimi

Opatrně ses rozhlédla strnule kolem sebe. Dalo ti docela práci vymotat končetiny z půlkroku a půlpohybu zpátky do nějaké normální pózy, abys nechytala křeče. Děti strnule stály a snažily se nic nespustit. Bystrý znuděný klučík stál skoro na okraji celé téhle pasti a během pár okamžiků se z ní dostal.
“No já jsem asi v pohodě ale z toho co vidím, tak vy ostatní jste docela v rejži.“
Odtušil klučík a rozhlédl se.
“Bezpečnou trasu nikde nevidím. Znamená to, že bude zapotřebí obětovat část našeho týmu, abychom udělali volnou cestu zbytku.“
Naprosto chladná analytika ze strany tohoto klučíka byla až šokující. Pronesl to s ledovým klidem a naprostou smířeností. Zato mezi ostatními dětmi začalo propukat zděšení, zvláště když vytáhl z brašničky kunai.
“Mohu sensei? Nebo máte jiný plán? Každý okamžik zdržení zde nám bere šanci na vítězství.“
Zadíval se tvým směrem, v dálce byly slyšet další výbuchy, nadávky a zastvištění.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Hvězdná vesnice - 15:51 Výlet do Země Lesů
Kiryu, Akemi a Hikaru

Semínka jsou v pořádku. Hikaru přijal Kiryovu ruku a vytáhl se na nohy.
“Jo myslím, že jo uh.“
Oprášil se a protáhl si záda, přece jen spadli jste s pořádné výšky a byli jste teď mokří, jako myši po dešti. Když jste se rozhlédli hada jste už nikde neviděli, nejspíše vzal roha. Akemi mezitím podepřela senseiku a začala s ní skákat dolů za klukama. Bylo vidět, že je Aya-sensei vyčerpaná, ale na to, jak byla popálená se držela ještě slušně.
Sešli jste se dole u kořenů stromů konečně zase všichni.
“Semena jsou určitě mokrá Akemi, okoupali jsme se na gejzíru…..nic ve zlém Ayo-sensei, děkujeme za záchranu.“
Snažil se neznít Hikaru nějak nevděčně.
“S rychlým přesunem dál souhlasím, najdeme bezpečné místo, kde si odpočineme a kde se usušíte.“
Usmála se na vás sensei slabě. Byla to opravdu laskavá žena. Ani v nejmenším nezmínila, že by byl čas ošetřovat pak její rány, šlo jí jen o vás. Hikaru se jejím směrem starostlivě podíval a pak zase ke korunám.
“Možná bude bezpečnější postupovat nyní po zemi.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Plamená vesnice - 15:24 Neznámý Shinobi na Severu Země Plamene
Ariaki a Aki

Ariaki se vrhnul před přímo na toho kluka, kluk přestal skládat pečetě a uhnul letícím kunaiům. To už Ariaki udeřil před sebe svou rozzářenou dlaní, ale klučina vymrštil svou dlaň proti jeho.
„Suirou no Jutsu (Technika vodního vězení).“
Pousmál se klučina a najednou se Ariaki vznášel ve vodní bublině a nemohl dýchat. Jeho rozzářená dlaň vyhasla. To už se ale objevila za klučinou Aki, která se po něm ohnala pěstí. V posledním okamžiku jí vyblokoval svým předloktím a napůl se tak k ní otočil.
“Pořád to není dost Střapko.“
Popíchl Aki znovu, ale to už se v záři sluníčka řítil ze skoku přímě dolů Edai-sensei.
“Hááááááá!“
Zaduněl jeho hlas a pak noha, která rozbila půdu, až se rozlétly kameny a kusy hlíny na všechny strany. Ariaki zalapal po dechu, když dopadl ve spršce vody na zem. A Aki si musela zaclonit na chvíli oči, aby v nich neměla prach. Klučina musel v posledních chvílích odskočit nazad, aby se vyhnul útoku Edai-senseie.
“Hmmm jak se zdá začínáte to brát vážně. Tak jo zatím se mějte. Zatím Střapko.“
Zašklebil se a pak si odskočil na mezi křoviska a začal vám zase sprintovat i s čelenkou někam pryč.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Zemská vesnice - 18:41 Sazenice pro Sunu opě na cestě
Itami, Kamia a Sozo

Kazuki-sensein slétl svou pozorností na Itamiho a mírně přikývl.
“Ano míjel jsem jí a bylo dobře, že jste do ní nešli, jednalo se o Genjutsu jednoho z místních tvorů, naláká neopatrné oběti k oáze a pak v tu nejlepší chvíli pozře.“
Objasnil trošku sensei, až vám z toho přeběhl mráz po zádech. Zdá se, že obavy, které Itami projevil, Kazuki-sensei sdílel. Na okamžik se zastavil a pohlédl na oblohu a ještě stále rozpálené slunce. Několik okamžiků přemýšlel, než potřásl hlavou a oči mu padly na sazeničky, které stále nesl Sozo.
“Itami má pravdu budeme to muset risknout ty sazenice by to nemusel další den v tom horku vydržet musíme doufat, že je ta změna teploty nezabije…….Hmmmch dobře, ve vesnici se ale stejně zastavíme nabrat alespoň vodu ze studny.“
Rozhodl nakonec a tak jste pokračovali dál…..
Ještě se nezačalo stmívat, když jste dorazili k malé vsi….kterou tvořilo jen pár hliněných domů mezi dunami a malá studna mezi nimi. Místní byli zalezlí ve stínu, většina jich byla asi doma, ale i tak se místní dají asi spočítat na prstech.
Byla úleva na chvíli se moci schovat ve stínu budov.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Skrytá Listová vesnice - 14:19 Obtíže ze Zvučné
Kaya, Kioshi a Yamato

Daiki-sensei slétl pohledem na to, co zbylo z mrtvoly a pak na tebe.
“Může být poblíž, ale nemusí, to je ta potíž.“
Nad tvým návrhem nakonec jen přikývl, ale to už se vedle tebe objevil chundelatý šedivý vlk, který počkal jen na to, co po něm chceš, než zmizel mezi stromy.
Dlouhé minuty trvalo, než se vlk vrátil.
“Takže šlo o zakázanou techniku. Pravda, je to dost odporné, takhle využít těla mrtvých.
Zamračil se Yamato. V mezičase jste se prošli kouskem lesa. Věřili jste, že vás vlk posléze najde a dožene. Kioshi docela zarytě mlčel a asi o celé věci přemýšlel. Když zašustilo konečně křoví a vyběhl z něj vlk, nejprve jste sebou všichni nervózně cukli, ale jakmile jste zjistili, že se jedná o vlka, uklidnili jste se. Vlk však jen zavrtěl hlavou, že nic nenašel, v blízkém okolí byl klid a on s pufnutím zmizel zase domů.
“Snad se tu těch mrtvol nepohybuje víc, pojďte zjistíme, co se děje ve Zvučné.“
Vybídl vás sensei.
“To je dobrý nápad, jestli byli napadeni možná potřebují naší pomoc.
Chytl se konečně Kioshi.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Zloděj


,,Mé jméno ti jednou vmlátím do palice!"
Zazlobím se a pozoruji Ariakiho a Senseie...
Shunshin no Jutsu (Technika problesknutí) - přesunu se rychle za něj a když mi uhne, tak znovu použiji tu techniku problesknutí a když bude dost blízko, tak mu jednu vypálim, přímo do obličeje tak, aby nestlihl zareagovat, a pokud se mi to povede, tak ho chytím a přidržím.

Nepříjemný soupeř

Bolestně jsem vydechl, když jsem dostal kopanec ale v odskoku jsem se udržel na nohách. Edai-sensei tomu klukovi začal taky dávat zabrat. Slétl jsem očima na Aki a pak zase na toho kluka, co začal něco skládat.
"Nenech se vyprovokovat! Jdu po něm!"
Křikl jsem směrem k ní vyběhl jsem kupředu a vrhl několik kunaiů jeho směrem, abych ho donutil přestat skládat pečetě. Když jsem se dostal dost blízko k němu složil jsem ruku do vlastní pečetě a udeřil s ní přímo proti hrudi toho kluka.
"Hikaton: Dageki no Kishou (Živel Světlo: Úder zářící dlaně)!"
Křikl jsem, když má dlaň zazářila jasným oslnivým světlem. Musím doufat, že nestihne uhnout a já poskytnu nějakou šanci svým týmovým kolegům.
"Chceš ať se do tebe pořádně opřeme, dobře tak se tedy pořádně opřeme."
Zamračil jsem se.

Přepadení v lese

Sevřela jsem paži Sensei. Držela jsem ji, co mi síly stačily a doufala jsem, že mi kluci brzo pomůžou, protože i když byla Sensei hubená, rozhodně nebyla jenom peříčko a moje síla je v tomhle směru trošku … malá. Pořád je dospělá…
A Hikaru najednou povolil. Neudrželi ho nohy a on i Kiryu začali padat.
„ Kluci!!!“
Vykřikla jsem zděšeně, jenže to už jsem viděla jak mizí někde pod námi, jak se pomalu lámou o větve. Nejhorší bylo, když se pohla Aya-sensei a hodila dolů svitek. Sotva jsem ji byla schopná udržet, když se nehýbala, a když se pohla, málem jsem to nevydržela i já.
„ S-sensei.“
Vyhrkla jsem trošku přiškrceným hlasem, rudá stejně jako moje vlasy. Zachránila klukům život. Dopadli do vody, která jejich pád zbrzdila a, i když se promočili, byli živí.
Horko těžko jsem se s vydatnou pomocí sensei vyškrábala na větev. Zadýchaná, podrápaná, ale zdravá. Kluci promočení, sensei přiškrcená. To nám to ale krásně začíná.
Počkala jsem jen chvíli a pak jsem se sensei vyrazila dolů za rukama, pomohla jsem jí, aby snad neupadla a ještě nesjela ze stromu dolů, ale hlavně abychom se dostaly pryč co nejrychleji to šlo z dosahu toho hada. Kdo ví, kdy se vzpamatuje a půjde po nás.
„ Šššššt… nekřič… ten had tu nemusí být sám….“
Kousla jsem se do rtu, když jsem konečně slezla dolů za Hikaru-kun a Kiryu-kun.
„ Musíme pryč… a to co nejrychleji… Nejsou ty semínka mokrá?“
Pohled mi sklouzl k místu kam je schoval, ale pak jsem se znovu podívala do korun stromů. Někde tam je. A kdo ví kolik jich je. Musíme vypadnout dřív než se za námi vydá.

Oáza a cesta dál

Sledujeme oázu a Sozův klon, kterému se nic nestane, ale je to jen obyčejný klon, na toho to vůbec nemusí reagovat. Nikdo nám nezaručí, že to je bezpečné. Podívám se na Itamiho.
"Souhlasím, půjdeme dál. Čím dřív budeme v písečné tím líp..."
odpovím mu. Sice mám žízeň a ta oáza je dost lákavá, ale je to podezřelé. Myslím, že by nám sensei řekl, že tu nějaká oáza je... po cestě do písečné, leda bychom nešli správným směrem.
"Itami, nemyslíš, že by nám sensei řekl, pokud by po cestě do písečné byla nějaká oáza?"
zeptám se ho po cestě dál.

Sensei nás chvilku po opuštění oázy dožene a Itami se ho ihned zeptá na oázu, čímž mě předehnal. Chtěla jsem se ho také zeptat. Po dalších dvou hodinách cesty jsme všichni propocení skrz na skrz a já mám pocit, že víc už to ani nejde. Sluníčko přestává pálit, což je pozitivní a je to rozhodně přijemnější. Přidřepnu si ve stínu a je to velmi, velmi příjemné.
Vesnice v poušti? To je bych nečekala... Hm, takže buď cestovat ve vedru a nebo v zimě a ještě s větším nebezpečím okolo nás...
přemýšlím a sleduji sensie a Itamiho. Nemám co bych k tomu řekla, mě je to v celku jedno, i když... zase cestování v chladu by nám to šlo rychleji.