Andor.cz - Dračí doupě online

Jako říkám si, že se tomu nebudu smát, protože mi není deset, ale směju se tomu. Tak to je.

"Každej je cílovka na Lva lásky!" vykulím oči a zvednu ruce před sebe v obranném gestu absolutního nepochopení toho, co říkal. Prostě, každý je cílovka Lva lásky, protože to je absolutní vrchol, strop opilýho umění a nad ním jsou již jen nebesa!

"Tak či onak, princezny první,"
"No," dupnu si pyšně nožkou o zem a udělám gesto, jako bych si nabírala do rukou imaginární sukně.
"Už jsem se bála, že se z toho pokusíš vymluvit, jako z prvního mého přání, které jsi odmítl splnit!" ještě udělám takové to tiché "pche!" a následně se postavím na okraj střechy, střelím pohledem dolů, zhluboka se nadechnu, přinutím se vůbec na nic nemyslet a prostě se s rozpaženýma rukama odrazím a skočím.

No. Pak hraje, když umíš dobře prdět. Hehe

"Ah, nejsem si ale jistý, že jsou připravení na něco tak krásného, jako jsme my dva zpívající. Aby si pak nebyla naštvaná, že nedocení naše umění, protože chtějí něco co má lehkej popěvek o chlastu a prcání a nejlíp na tři takty, protože na víc nemají pozornost a mentální kapacity. Jako můžeme je zkusit oblažit, ale počítej s tím, že to není úplně cílovka na Lva lásky. Ale spíš no, však víš. Na Markytánku."

Protože aby se pak nestalo, že jim fakt tu loutnu strčí do zadnice.

"Tak či onak, princezny první," a naznačím Alessandře rukou přednost ke skoku do sena.

Loutna v prdeli, Lulw

"Můj drahý bratře," okázale ignoruji to, že on vyignoroval PRAVÝ důvod našeho sňatku a rozpřáhnu ruce v dramaticky-divadelním gestu.

"My nyní nemůžeme jít na věž, teda, pokud si z ní akorát nechceš pěkně skočit a přesvědčit se, že se pořád ještě nerozbiješ o dlažbu, jako ses nerozbil zamlada," doplním to tichým "hehehe."

"Naše poslání tady je vskutku vznešené," napínám ho ještě chvíli a zamávám rukama v... No, ve špatném dramatickém gestu, protože umím dělat divadlo asi jako tamten chlap pod náma hrát na loutnu, což, kdyby to ještě někomu nedošlo, je na stupnici někde mezi "docela nic moc výkon" a "kurva běž už do prdele."

"My jim musíme změnit život a ukázat jim, co je to dobrá hudba! A tím jako rozhodně nemyslím tu Edoardovu odrhovačku o tom, jak obživl ten chrlič a on ho pošoustal."

Omegagigl, neasi

"Buvons bien, buvons mes amis," zkusím to znovu Francouzky, protože to je přeci jenom lepší.

"No, ale furt tedy nevím, co uděláme. Jdeme se tedy za kluky družit a nebo raději ne? Pokud teda nechceš jít a tu loutnu jim narvat do prdele. Což by bylo jistě zajímavý, ale nejsem si jistý, jestli by se to setkalo s pochopením... ale, ALE je tu velká šance, že si kluci takhle v družení našli kamarády a mohli i něco zajímavého zjistit."

Byť si vlastně nejsem úplně jistý, co zajímavého mohli zjistit reálně. Ale k naší práci asi prostě patří až iracionální posedlost informacemi.

iks dedede

"No ještě ty začínej!" začnu naznačovat, že ho mlátím rukama po kapuci, tedy po ruce, kterou nad kapucí má - jako že by určitě zasloužil. V průběhu pár plácnutí se ale samozřejmě začnu smát.
"No, ne protože míváš pravdu. Protože seš občas prostě nejvtipnější kokot na světě, proto jsem si tě vzala," vypláznu na něj jazyk.

No a taky protože to dávalo smysl. Vždycky to dávalo smysl, že se jednou vezmeme. Dávalo by to smysl asi i kdybychom nebyli, no pracovní kolegové, jen dvě patricijský děcka s na Benátky minimální příbuzností. Ale tenhle zvrat v našich životech způsobil že, no, Bastiano byl odjakživa tak nějak moje... Tak trochu, všechno. To je fuk.

Zpívající opilce v Itálii nechceme

Uff, můj propracovaný plán na odvedení pozornosti zjevně vyšel. Výborně.

"Fakt to dělají no. Což, není tak neočekávaný, víš co. Jsou to vojáci, co ví, že můžou kdykoliv padnout za za královský hermelín. Víno máš a loutnu, dlouhá noc se prohýří. Víno máš a chvilku spánku..." a instinktivně si kryju rukou hlavu.

Nehledě na to, co se stane, to stálo za to!

opilci s loutnou do koše!!!

"Na podnikatelské učně ti každej sere, v prvé řadě máš být assassin a až v té druhé drogovej magnát," začnu automaticky vztekle prskat, ale Bastiano pokračuje, než mu stihnu říct úplně všechno, co ohledně této problematiky mám na srdci a ŽE JE TOHO KURVA HODNĚ!!!
" Tam je Marco!"
TO JE TI PODOBNÝ, TO ÚPLNĚ ZAMLUVIT!!! ALE TENTOKRÁT SE Z TOHO JEN TAK NEVYKROUTÍŠ, PROTOŽE NĚKDO TI UŽ KONEČNĚ MUSÍ-
"-a propána, oni hrají na loutnu,"
Ustrnu uprostřed nádechu k tomu, že nemá odvádět pozornost na Marca, když spolu budeme vést DŮLEŽITÝ ROZHOVOR, což v překladu znamená, že ho budu prostě pojebávat, protože i když mu jeho posranej koníček toleruji a kdykoliv pomůžu vyřídit i nějakou ti prácičku, která by dost dobře skoro mohla být v nějakém, ehm, střetu zájmů, tak - TAK PROSTĚ S DOST VĚCMA NESOUHLASÍM!

"No, pokud chceš raději to víno někde ukrást a jít rovnou lézt na palác, tak já to pochopím."
"Ježíši, oni fakt... Oni to fakt dělaj," zamumlám polopřítomně.

"O těch podnikatelských učních si ještě promluvíme," odseknu ještě příkře a hypnotizuji svou novou nemesis, tedy opilce, s loutnou a okolo něj halekající kroužek. Ne, že by mi vadila hra na loutnu obecně. To ne. Já vlastně sama občas hraju na loutnu, miluji hraní na loutnu. ALE JENOM TO DOBRÝ!!! A buďme k sobě upřímní - tohle není. Tohle... Tohle je... To je...

"Kurva jaký víno na kuráž a jakou zpíčenou markytánku, co to zpívají za mrdky, nejhorší odrhovačka v dějinách, pane bože na nebesích, ještě je to tyvole písnička od Francouzů, kokoti jedni blbý..." což tedy, to, co platí o loutně, platí i o Francouzských písních. Když jsem byla malá, matka jich znala a zpívala hodně, mám ráda zpívání i přímo francouzsky, ale prostě taky mám ráda jenom, KDYŽ JE TO DOBRÝ! Tohle je mizernej překlad do italštiny, mizerný písničky, mizerně zazpívanej a mizerně zahranej!!!

Chvíli se opájím představou, jak loutnu seberu, první ji přerazím o toho samozvaného rádoby muzikanta a pak ji pošlu do ohně, kde její praskot určitě vyloudí LEPŠÍ MELODII!

"Tak je to prostě možný tohleto? Existuje milion dobrých věcí, co můžou hrát a oni vždycky, hej VŽDYCKY hrajou všichni toto!"

Tvl, ale fakt si vybavuju, že jsem na tenhle post reagoval.

"Já mám často pravdu, proto sis mě vzala ne?" odpovím Alessandře.

Někdy je ale třeba říci nahlas i zřejmé, to uznávám. Ale to druhou část říkat nemusela.

"A já mám učně. Jenom to nejsou učni asasinští, ale učni... podnikatelští. I to se počítá a tak vůbec, víš co? Tam je Marco!" a ukážu na něj, jak sedí u ohně v táboře.

"Měli bysme ho jít pozdravit a vysomrovat nějaké víno a možná i nějaké informa- a propána, oni hrají na loutnu," a taky řeknu nahlas něco, co je zřejmé.

Opilci s loutnou. Pokud je něco, co Alessandra nesnáší víc než pušky, je to tohle.

"No, pokud chceš raději to víno někde ukrást a jít rovnou lézt na palác, tak já to pochopím."

Mimořádný skok již brzy!

No dobře, přiznejme si to. Nikdy mi to nešlo tak dobře, jako Bastianovi. Myslím to běhání po střechách. Jakože nejsem úplný jelito, to zas ne - a vlastně jsem od dětství neměla pořádně na práci nic jiného, než učit se bojovat, učit se lézt po věcech, učit se jezdit na koni, plavat a maximálně tak ještě jazyky. Takže soustavným opakováním jsem se naučila všechno z toho. Ale tak, jako mám talent pro boj a, no, doufám, že taky pro to jezdectví, tak stejně Bastiano měl odjakživa talent pro všechno to lezení a skákání. Jako by mu to prostě šlo úplně přirozeně samo, nemusel nad tím vůbec uvažovat. Nejspíš vlastně ani nemusí. Já, když držím meč, tak taky úplně neuvažuju a nepřemýšlím, co udělám teď a co potom, všechno to tak nějak samo a lehce plyne. No každopádně - vzato kol a kolem mám prostě místy problém ho při parkouru stíhat. Tak jako všichni, kromě nebožtíka Salvia, který měl úplně stejný dar. Tam kde on prostě proběhne a skočí, já přemýšlím, kam položit nohu, aby se mi nesmýkla. Zároveň se někdy musím zastavit v půlce zdi a rozhlídnout, kam dát ruku dál. Ale snažím se s ním držet krok.

Když se ale zastavíme na okraji střechy nad náměstím, jsem ale možná, no o trošku udýchanější, než by jeden čekal.

"Máš pravdu," odpovím na moudrost o lahvích.
"Nejenom, že jsi pořád rychlý jak průjem po zkažený rybě, jsi kromě toho i docela moudrý, když na to přijde," několikrát se zhluboka nadechnu a vydechnu, abych se zklidnila.

Kouknu na seno pod námi. Není to ani moc vysoko, to půjde v pohodě.

"A jasně že ti to pořád jde, tohle ti vždycky šlo nejlíp ze všech," řeknu popravdě. Protože to tak prostě je. "Ale stejně si myslím, že dost sedáváš doma, místo abys běhal po městě s námi ostatními. A třeba taky se svým učněm, kterého nemáš. Jak jsi to tehdy říkal? Že je musíme naučit vše, co umíme, protože jednou tady my nebudeme a oni jo?"

Popolezeme - #Hue #Hue

"No, ale to štěstí máme možná právě proto? Tě nenapadlo co? Princezno naše nejprinceznovatější." odpovím Alessandře na bezesporu pravdivou poznámku, že nejsem mrtvoly.

"A já to víno neztratil, ono se samo, to no. Zmizelo mi. Já za to nemůžu!"

Můžou za to ti otrapové, co nás vždy otravují. Ale zase, mi přišli jenom o víno a ti první o život a ten druhý o důstojnost.

***
"Furt mi to jde, že?" řeknu nadšeně Alessandře, když se dostaneme na okraj náměstí. "Není to vůbec tak, že bych jenom seděl u stolu a neuměl už řemeslo. No, vypadá to, že to nikdo nehlídá, takže asi můžeme klidně skočit dolů. Tadyhle je i nějaký seno. Úplně jako zamlada. Jo a mimochodem," řeknu a poklepu si vědoucně na čelo, "ještě, že jsme sebou neměli ty lahve. Mohli celou dobu cinkat a teď se i rozbít."