| |||
TMAVOVLASÁ 66.den „Mě to nezajímá,“ odmávne vás elegantně Leround. “Nebuď hlupák, Lerounde! Sám jsi ji slyšel. Spoustu věcí nezná, ale chce to. - A ne, nemůže tě to zabít. Nemělo by. Jen je to neetické a málokdo by věřil, že jsi se toho účastnila dobrovolně. - Není to jen můj výmysl. Pro všechny z nás je to šance! Když se to povede, budeme moct představit něco, co by-“ Avallach se znovu nadechne, aby na něj dál tlačil, když se chodbou rozeběhnou rychlé kroky. Tu tvář jsi už někde viděla. Drobná, milý obličej, jasně modré oči a velmi tmavé vlasy. Někde ji… je mladší, než ty. Může jí být sotva tolik, co Blanche, spíš míň. Její rychlý krok doplní pomalejší, uvážlivější kroky, než uvidíš další známou tvář – tu už poznáš s naprostou jistotou. Leroundův podkoní. “Promiň, Lere, čekali jsme venku, ale bylo to na ni dlouho.“ “Tati!“ doběhne k Leroundovi a obejme ho, on zavrávorá, ale objetí jí tak, jak dovoluje jeho stav opětuje, “Děda říkal, že se ti stalo něco zlého.“ “To, že ti řekl? Za pár dní budu v pořádku. Hmm… dneska si už nehraješ na služebnou?“ píchne jí prstem mezi žebra a dívka radostně zavýskne a rozesměje se. |
doba vygenerování stránky: 0.34407591819763 sekund