| |||
„Zvládneme to. Lidi budou odpočatý. Snad se jim to správně rozleží v hlavě. Že ani jeden z vás k tomu neměl důvod.“ Řeknu povzbudivě. „Podezřívat může, ale nic víc.“ Pokrčím rameny. Tohle co by, kdy by, je o ničem. Stejně vím, jak to dopadne. "Přesvědčit Patrolu bude dost na tobě. Já tu jsem taky za podivína. Čert ví proč." Potřesu hlavou a dívám se jak odchází. Sice je ten chlap v příšerný situaci, ale zase je z nás všech nejbohatší. Vlastně mu dost závidím. |
| |||
"Proto to chci ostatním říct. Mají právo to vědět a snad to trochu vyčistí vzduch. Snad. Jestli mi uvěří, to už je na nich." odpovím stručně. Ale Betchan má pravdu. Stačí přesvědčit ostatní, že to nebyla Gabriela ani já. Ale máme jen své slovo. Nic víc a nic víc ani mít nebudeme. |
| |||
Je to fajn pohled. Jak tam stojí vedle sebe, dotýkají se jeden druhého a dodávají si navzájem podporu a odvahu. Málo se to vidí. Je to vzácnost. „To přece stačí. Dokázat, že to nikdo z vás nebyl. Nebo aspoň vyvolat dostatek pochybností o vině. A doufat, že zbytek má vlastní palici a nejsou to ovce.“ Ty máš tak co říkat. S Kluzkým bude problém. Paráda. Doufám, že cestu zná ještě někdo další. Letí mi hlavou věc, na kterou zatím nechci ani pomyslet. I když se jí nejspíš nevyhnu. Alex konečně projeví něco víc. Stál před ní. Chránil ji vlastním tělem. Aspoň něco. Ptát se ho znovu, proč Kluzkého nesejmul nebudu. Stejně by neodpověděl. Alex pokračuje ve vysvětlování. Překvapeně při tom zamrkám. Tak je s ním problém nebo ne? Ztěžka si povzdechnu. Tohle nemá smysl. Všichni jsme unavení po všech stránkách. „Dobře. Musíme zůstat pohromadě, dokud se to neuklidní. Já si teď promluvím s Gabrielou a pak vypadnu ven. Jestli na to máte ještě chuť, užijte si to. Počkám venku.“ Mluvím rychle. Je mi jich líto. Mrzí mě, že jsem jim to přerušil, ale to se už nedá nic dělat. Snad budou mít ještě někdy šanci. |
| |||
Cítit její dotyk na zádech je zvláštní, ale uklidňující. Už jen to vědomí, že tu je, pomáhá. Když zmíní, že Kluzký nechce připustit zapojení Patroly, souhlasně přikývnu. Tohle vychází jako pravděpodobná verze i mě. "To máš pravdu. Ale tady maximálně dokážeme to, že to nikdo.z nás nebyl. Ne to, že to byl někdo z Pevnosti. A co se týče důkazů o nevině Gab, je jen moje slovo že to být nemohla. Proto to beru na sebe. Kdybych měl jen stín pochybností, neudělám to." odpovím a zamyslím se nad zbytkem. Jo, v Pevnosti už to bude jedno, ale nikdo neví, že se do Pevnosti nevrátíme. Proč to zbytečně vykládat... "S Kluzkým bude problém. Jasně dal najevo že i kdyby se ukázalo, že s tímhle nemá nic společného, nebude jí věřit a bude ji podezírat ze všeho." zmíním i tohle. |
| |||
Není to dobrý. Ani trochu. Jo ty sis to domyslel? Tak to jsi mě překvapil. To bych do tebe neřekl. Letí mi hlavou a porovnávám to s neznalostí špinavé hry. Divné. Velmi divné. Jenže pak mi řekne o tom, co udělal Kluzký a tím mě vyloženě dostane. Tak já seděl v hospodě a on… Až se mi udělá z té představy nevolno a otočím se na Gabrielu, abych viděl jak se tváří. Informace o Patrole nic nového nepřinese. O rivalitě se všeobecně ví a já neměl nikdy důvod šťourat do toho víc. Teď by ten důvod možná byl, ale měl bych v palici akorát bordel a to nepotřebuju. „Musíme to vyřešit tady. V Pevnosti to už bude jedno.“ Pokrčím rameny. „Ostatní musíme přesvědčit, že neexistuje žádný důkaz o tom, že by jsi za to mohla. Neříkám, že to bude lehké. Ale jiná možnost není.“ Další slova Alexe mě nadále překvapují. Vůbec nechápu, co se tady děje. Zmateně pár vteřin přeskakuju po obou pohledem, až se zastavím u Alexe. „Já to nechápu. Máte se k sobě. On na ní řve. Míří na ní pistolí. Vyhrožuje… co jsi proti tomu udělal? Vlastně… Proč jsi ho nezabil?“ Zeptám se ho nevěřícně. Nechápu jeho počínání. Kdyby tohle někdo udělal mojí kurvě, umřel by. Nebo aspoň dostal strašně přes hubu. Ochránit jednoho. Ochránit dva.. Ach jo. „Já se zítra ráno s Kluzkým zkusím domluvit. Přemluvit ho. Máme ztráty a i když máme posili, nikomu by další smrt neprospěla. Jednotce by pocit, že máme v čele takovýho despotu, klid taky nepřidalo. A celou misi by to určitě ohrozilo.“ |
| |||
Přiznání A zase nebude klid Povzdechnu si. Klidný večer očividně končí. Postavím se za Alexe, když začne mluvit a prsty mu přejedu po zádech. Jsem tady. Stejně jako od byl se mnou, když jsme šli za Kluzkým. Jsem připravená zasáhnout. Krýt muže vlastním tělem, pokud to bude třeba. Naštěstí není žádné krytí třeba. "Já si spíš myslím, že jen nechce připustit, že by to mohl být někdo z Patroly." Reaguji na obětního beránka. "Přeci jen – já vařila ten čaj… a takhle je to pohodlné. Myslíš, že zítra uvidíš sám, jak to přijal." Pokrčím rameny. Na otázky určené Alexovi neodpovídám. "A jak to chceš vyšetřit?" Ozvu se nevesele. "Pokud se to stalo v Pevnosti – půjdeš tam? Budeš se vyptávat?" Vyjmenovávám. "Úplně by mi stačilo, kdyby to ostatní přijali lépe než Kluzký." Ušklíbnu se – tohle je však dost nesplnitelný požadavek. Pak si však uvědomím, co nás čeká. "Víš… já už to veřejně probírat nechci." Zatnu zuby. "Kluzký byl… dost… nevypadal, že by se dal přesvědčit. Nechci, aby s sebou strh ještě ostatní." Už takhle to budu mít těžké. "A i kdyby všichni přijali, že lysohlávky byly v medu… nechci, aby to odnesl Alex. Ještě by někoho napadlo, že obětní beránek je nutnost." |
| |||
"Jo, tušil jsem, že sis něco domyslel." přiznám a vynechám, že mi to naznačila Gabriela. "To netuším, to už je na mě moc špinavá hra." odpovím ohledně hledání obětního beránka. Když se ale ptá na reakci Kluzkého, nemusím moc přemýšlet. "Ale jo, tak nějak to bylo. Akorát u toho trochu řval a mířil jí na hlavu pistolí. Jinak jsi to vystihl. Nevěří jí a věřit jí nebude ať se stane cokoliv. Aspoň takový z toho mám dojem." odpovím. |
| |||
Dobrá zpráva Mírně potřesu hlavou. Oba víme, co umí meč v místnosti. Masakr. Takže to nijak nekomentuju a jen mlčky čekám, co z něj vypadne. Začíná obšírně. To nevypadá vůbec dobře. Přimhouřím oči. Na čele naběhnou vrásky. Přizná odpovědnost za smrt Katrin. Nehnu se ani o píď. Tuším, že tohle není všechno. A pak přizná med. „To jsem čekal.“ Přikývnu a stále zůstávám v klidu. Pokud čekal, že po něm skočím, zklamal jsem ho. Zpráva o Kluzkém mě nepotěší. „Hm.. hádám, že hledá obětního beránka. Aby nebyl stín na Patrole. Jenže je. Jak reagoval? Co říkal? Hádám, že to neproběhlo slovy: myslím, že jsi to byla ty Gabrielo. A pak jste se nerozešli.“ Zní to smutně a trochu vyčítavě se podívám na Gabrielu. „Zapřemýšlej. Kdo se k tobě mohl dostat? Bude to někdo, kdo byl bez prachů. Nebo lítal v průseru. Pokud to nebyl někdo z těch co tu jsou s námi. Nebo ten, co ho sežraly krysy. Nevzpomenu si, jak se jmenoval.“ Zasypu Alexe otázkama. „Kdo všechno věděl, že ten med máš?“ Na chvilku se odmlčím. „Plány budou muset počkat. Tohle je důležitější. Musíme Gabrielu očistit.“ Dodám odhodlaně. |
| |||
Klidnější atmosféra To, že Betchan vrátí meč do závěsu ocením pokývnutím. Já mám pistoli relativně mimo dosah a Gab u nohou, takže by to snad mohlo být v pohodě. "Chápu. Viděl jsem co dokáže čepel v místnosti." odpovím jen bez nějaké zášti, spíš profesionálních ocenění schopností. I když jsou někteří rytíři pěkní kokoti, jejich zručnost musí jeden obdivovat. |
| |||
A najednou jsme tři To snad ne Tohle se vyvíjí opravdu slibně. Žádné tlačení na pilu. Letmé doteky. Stále to vypadá tak nějak… nevině. Tedy v porovnání s tím, co už by se dít mohlo. Jenže pak se ozve ten zvuk a já zpozorním. Je to velice nevítaná připomínky světa venku, který nikam nezmizel. Už už se skláním pro zbraň, když se objeví Betchan. Pohyb nedokončím… ale stále si ho nechávám v záloze. "Děje se něco?" Zeptám se, když vidím, že přišel ozbrojen. Rukou se vrátím zpět na zapínání kalhot a lehce tu přejedu nehtem. Ta tři slova jsou jediné, co stihnu, než si veškerý prostor pro povídání uzme Alex a Betchan. Mlčím a Sleduji je. Každé slovo. Každý pohyb. Snažím se zjistit i to, co není na první pohled zřejmé. Zatím čekám. Dohoda, že s medem počkáme, je stejně fuč… tak proč o tom neříct jednomu po druhém. Vlastně by to mohlo být výhodnější… |
doba vygenerování stránky: 0.12256407737732 sekund