Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je offline, naposledy online byla 04. června 2024 11:23Yuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je onlineBenjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 04. června 2024 11:23Freya
Postava Alexander Korobkov je onlineAlexander Korobkov
Postava Betchan je offline, naposledy online byla 04. června 2024 12:21Betchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 04. června 2024 8:00Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je offline, naposledy online byla 04. června 2024 11:52Aric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 03. června 2024 13:33Izumi
| |||
 | Ještě sáně (Gab, Yuli, Aric později Alex) Nevěřícně pohlédnu na rytíře. "Na jakém základě si dospěl k takovému výsledku?" zeptám se jednoduše. Nebyla v tom žádná nedůvěra, ale pouze čistá zvědavost. Z mého pohledu jsme byli svědky tak akorát silné sněhové bouře, kterou obohatilo moje zjištění o skrývající silnou magickou entitu. Nic víc, nic míň. Jeho následné poučování o tom, co v případě konfliktu mám nebo nemám dělat beru jako naprosto scestné a tak mu nedávám žádnou váhu. Očividně dospěl k závěru, že je tu z nás jediný, kdo se dokáže ohánět zbraní na blízko. Možná by změnil názor, kdyby ho Yuli svým dotykem ruky ugrilovala na welldone. "Jo, krystaly. Ta lucerna je evidentně magická." odpovím jednoduše, jakékoliv další zabíhání do detailů by stejně ničemu nepomohlo. To jestli tu měla být nebo jestli jsme ji měl vidět byla hádanka, kterou si musím vyřešit nejdřív sám ve své hlavě. (Yuli) "Pravda." přikývnu na Yulin postřeh ohledně run. "Ale s tak silným magickým potenciálem a velikostí osady nejspíš ani žádné nepotřebují." doplním o svůj postřeh, než se čarodějka zase odtáhne zpět. Stejně dobře tady mohli mít úplně jinou formu ochrany, o které zatím nevíme. | ||
| |||
 |
| ||
| |||
 | Plány osudu Skoro jsem nemohla věřit tomu, co se tu navrhovalo.. oběti a jenom tak jako..?!! Jo, tenhle věc rozhodně není jednoduchej, ale tyhle věci by se neměli dělat jenom tak.. zejména když by to mělo přijít z rukouch nějakého polovičatého, nedopečeného mága/čarodějky. Někteří na Gymnáziu označovali Sesterstvo za šarlatány.. primitivní patlaly, co sotva nakousnou skutečný potenciál magie jako takové.. pokud jsou schopni přistoupit na takovéhle věci.. ani se tomuhle označení moc nedivím.. Naštěstí ale k ničemu takovému nedojde a já zato vnitřně děkuju vyšší moci. V něčem takovým vážně nemíním mít svoje prsty. Stejně jako jsem byla ráda za to, že zůstávám v polovina, která tu měla zůstat.. i když, on si moc jeden nevybere.. umřít zasněžená, zmrzlá nebo tím, že mě někdo bací po palici.. aspoň by se jeden netrápil.. Dodatečná informace o tom, že by tam mělo být údajně šest osob.. taky moc klidu nepřidalo.. Sáně Lehce pak pozvednu obočí, když se rytíř na nás obrátí s tím, že tam čeká vampýry.. eh...? Ať už vampýři v osadě nebo vlkodlaci v zádech, či končetiny ztuhlé na kost.. jeden osud je lepší než ten druhý.. nikdy si zrovna nevybereme. Snad jenom třeba.. tu možnost, která bude méně bolet. Nicméně nemíním se nějak chovat jak hrdina světa.. jestli rytíř navrhnul nějaký možný plán toho, jak se zachovat když by se to posralo, mínila jsem se tím řídit. I když zatažená kapuce a lehce omrzlé rty nemohl tak úplně vydat nějaký souhlas k jeho slovům. Nakonec, s návratem Alexe, vypadá to, že se snad dovnitř dostaneme bez nějakého krveprolití. Bylo to ale dobře..? "..něco tam nesedí.." Pocit, který máme tak nějak víceméně všichni tady. Otázka ale byla.. co na téhle rybě vlastně smrdělo.. co představovalo ono nebezpečí. A už první pohledy při cestě dovnitř mi řeknou nějaké věci.. Ari si též několik sám všiml. Proto, nakloním se k němu blízko, tak aby mě dobře slyšet když jsem pak zašeptala či tišeji pronesla: "Runy... nemají žádnou ochranu... ani živý alarm.." Osada Čím více jsme se nořili do chřtánu tohohle monstra, tím více a více se mi to nelíbilo.. více a více to smrdělo. Pokud Ari vycítil někoho s nemalou magií, silou.. proč jej necítím taky..? Už bych jej měla též cítit.. leda, že.. je to někdo sakra dobrej.. někdo tak dobrej a silnej, že to dokáže před ostatními schovat.. a pokud to tak je, jsme silně, silně v análním otvoru.. a to až po špička našich bot. Byly jsme v nevýhodě.. byly jsme na jejich území. Pokud dojde na boj, bude to krvavý.. bude to nehezký.. asi snad teď pocítím i něco jako náznak strachu.. možná víc než náznak. Ze saní slézám, tak úplně né zrovna ochotně.. | ||
| |||
 | Sáně všichni Kluzký se konečně chopí slova a předloží plán. Plán? Tím mi doslova vyrazí dech. Ne že by Bratrstvo byl zrovna taktický výkvět, ale vždy jsme něco měli. Minimálně takovou klasiku typu kruh zády k sobě. Popřípadě jiný geometrický tvar podle počtu bratrů. Sáně (Gab, Yuli, Aric později Alex) Průzkumná skupina zmizí ve tmě a já se hned otočím na Gabrielu a oba kouzelníky. „Tak teď bacha! Jak jsem řekl, jsou tam vampýři.“ Řeknu s naprostým přesvědčením. „Kluzký nemá plán útoku ani obrany. Ani únikovou cestu. Až to začne lítat, držte se na středu. Nechci vás vidět v přímém střetu.“ Nevím kolik času tam bude a naděje, že to tam proběhne v klidu, je podle mě velmi malá. Podám Gabriele hůlku. „To je Vosa. Asi znáš. Má to 20 ran. Tak s tím šetři.“ Alexe si všimnu na poslední chvíli. Jestli heslo použil nebo ne, nemám tušení. Klidně by kolem nás mohla projet tanková brigáda a neslyšel bych je. Díky tomu si taky ušetří pohled na hrot šipky v kuši. A mé podezření potvrdí. Sice ne zcela, ale dost na magickou munici. „Krystaly?“ Nadhodím otázku, ale srozumitelnou odpověď nečekám. Prostě mágové, no. A vlezu zpět na sáně. Osada (Gab, Yuli, Aric, Alex) Mám pocit, že mi přes záda projel děda Mráz i se sáněma, sobama a kupou dárků. Nikde nic. Ani čoklové, ty chlupaté bestie, co každé vítají vrčením, štěkotem a dalšími průvodními jevy tu nejsou. Tady je ticho. Kuši prakticky nepouštím z ruky. Takřka nejhorší možný podmínky, pro nás. Tma jako v prdeli, unavení, nejednotní, rozházení po relativně velkém území. A bez plánu. Jedinej rozdíl mezi Patrolou a Bratrstvem je v tom, že my by jsme se s nima už řezali. A oni? Mají nás na svém území. Pěkně naservírovaný. Že tohle bude strašlivě bolet mi je jasné. V lepším případě to bude drahé jen na munici a magii. V tom horším na životy. Opět slezu s pocitem, že to na těch pár metrů nemělo ani smysl na ně lézt. „Držte se pohromadě.“ Řeknu možná zbytečně, ale aspoň se pokusím. | ||
| |||
| Sáně Těžko říct, jestli se u Gabriely projevuje víc pud sebezáchovy nebo má narozdíl od jiných členů výpravy poskládaný žebříček hodnot kvalitnějším způsobem, ale její dotaz zůstane vyset ve vzduchu nezodpovězený. Kdo a podle jakého klíče tu určuje právo na život? Tahle otázka se mi z toho všeho doslova vpálí do mysli. Jenže tak jak zasáhla mě, tak rozhodně minula Izumi, která prakticky bez jediného slova vyskočí ze saní ven. Rytíř ještě pronese několik vět o tom, jak bychom měli ty vevnitř ideálně zadupat do země, i když nemáme představu, co nebo kdo tam žije. Dokonce ani nečeká na odpověď od Kluzkého, kterou mu sám položil a místo toho se vyvalí za Izumi. Nevěřícně zakroutím hlavou a hned zalituji. Chladem ztuhlému krku se takový neuvážený počin rozhodně nelíbí. "Au... Hlupáci..." vydechnu skoro neslyšně, takže se slova naprosto ztratí v sněhové bouři. Úplně poprvé začnu pochybovat, jestli bylo moudré vydat se dál na sever zrovna s touhle skupinou. Kluzký se nakonec ujme nejen slova, ale dá věci i nějaký řád. K mojí úlevě tentokrát nikdo jeho slovo nezpochybňuje. Možná že ten jeho kostrbatý proslov měl přeci jen nějaký efekt... Sáně Nemusíme čekat dlouho a od osady se k nám vrátí Alex s dobrou zprávou. Nebudeme si muset cestu dovnitř vynucovat silou, ale pustí nás po dobrém dovnitř. To všechno dostane lehce hořkou pachuť, když patrolář zmíní svůj pocit. "Nesedí? Co tím myslíš?" zeptám se Alexe. Rukou si přitom z obličeje setřu novou vrstvu sněhové břečky. Potřeboval jsem vnímat detaily, a to se s vjezdem do vstupního tunelu také podaří. Změna klimatu by se dala hravě nazvat radikální. První, čeho si všimnu je lucerna umístěná na bráně. "Krystaly? Ale jak to?" zamumlám zase jednou pro sebe, když se snažím spojovat nesourodé dílky téhle skládačky. Měl jsem je vidět, však jsou daleko blíž než... to... Vlastně sám nevím, co v téhle osadě je a nazvat to správným jménem je dosti obtížné. Očima dál hledám, ale nenacházím nic dalšího. Osada Osada byla opravdu maličká a neskýtala toho moc k prozkoumání. Pohledem přejedu po těch několika staveních a jejích osadnících a marně hledám jakýkoli magický zdroj nebo jen závan magie. Příval nezodpovězených otázek začíná drásat moji mysl. Chci... Ne! Musím tomu prostě přijít na kloub. "Strašlivá bouře co? Míváte je tu často?" vybalím první dvě skoro až nevinné otázky o počasí na mladíka a nezapomenu na svůj nejmilejší úsměv. Zabřednou do konverzace se zdálo, jako nejjednodušší cesta, jak si udělat obrázek o zdejších poměrech. | ||
| |||
 | Osada Když kráčíte do pasti je skvělé vědět o tom, že je to past. Ostatní si můžou říkat co chtějí. Tohle je naše nejlepší šance na přežití v tomhle tom bordelu. Ludin ano to je další varianta, ale tam by šel tak akorát debil sebevrah. Fakt risknu radši povídání s tady tou sebrankou uvnitř než s Rangery z Města. Nějaké oťukávačky už máme za sebou a ne děkuju. Na to máme jen jednoho sršně a žádné další těžké zbraně. Prst mám sice vedle spouště AKčka, ale kdyby k něčemu došlo tak je připravené střílet. I obyčejná munice v dostatečném množství nadělá paseku. U brány se toho ujímá Kluzký a já teda úplně nevím jestli vypadáme na lovce, ale zase tu skupinku u saní takhle zařadil dobře. Kdyby to byli standartní lidi, tak by nám to mohli sežrat. Vlastně i když to jsou vampýři a o tom prostě nepochybuju, ať si tam někdo vzadu říká co chce a kdo chce. "Tak už pojďme nebo mi umrzne prdel!" Houknu tak nějak do toho rozhovoru, protože mi je částečně zima, částečně v téhle bouři jsem s tuleněm krásně maskovaný, tak mi to nevadí, ale zároveň nechci dávat tomu chlapci z osady čas si nás nějak výrazně prohlížet. Nemusí přijít na všechny naše překvápka ihned. Nakonec nás pustí a dokonce se na nás ani nevrhnou, takže si můžeme prohlédnout my je a vnitřek osady. Je tu ticho. Divný ticho a ten týpek vypadá, že se probral buď po brutální opici nebo sračce. Všechno, ale oslova všechno tady řve: "Tady je něco špatně! Jdi do prdele!" "Jasan. Něco najdeme." Kývnu k Ledovi a pak na Freyu. Rozejdu se směrem ke stodole, kdy po cestě si kontroluju okolí a najdu nějaké další cíle. Svrbí mě prsty, ale nejsme tu všichni. Jsme roztříštění a rozhození, teď se nesmím nechat unést, ale to přijde. Do dveří vejdu jako první a jelikož jsem krytý svými zády a asi i částečně Freyou tak s lehce pozvednutou zbraní. Nechci se nechat překvapit, ale kromě koní, koňských koblížků a slámy tam nic není. "Myslím, že sem nacpeme třeba troje sáně. To je dobrý." Usměju se na Freyu a chci odejít, ale pak si všimnu koní. Teda jejich zadků. Rozhlédnu se, jestli tam není nikdo s námi a když ne, tak tiše promluvím k Freye. "No. Tak tohle dobrý není. Vidíš cejchy na těch zadkách? Jsou z Dolejší. A teď mi pověz. Kdo by je sem všechny dovedl, když celá Dolejší leží mrtvá v Dolejší?" | ||
| |||
 | Osada (Benji, Freya, Izumi, Kluzký) Poslouchám Kluzkého a jen přikyvuju. Slyšel jsem, že v Ludinu jsou rangeři a občas prý i myslivci, takže není důvod zbytečně provokovat. Někteří si sice myslí, že jsme vyzbrojení dobře, ale jednotka myslivců by nás rozstřílela na mraky během chvíle. A asi i rangeři. Proti velkorážním kulometům co mají na autech jsou sebelepší amulety k hovnu. Brána vypadá masivně, ale trochu mě překvapí, že necítím žádný tlak ochranných kouzel. Nejsem k tomu sice nijak zvlášť vnímavý, ale většinou jejich blízkost aspoň slabě u takových hradeb cítím. Postavím se stranou vedle brány tak, abych se kdyžtak mohl za prvními kládami palisády krýt. Pojistku AKM mám odjištěnou už dávno... Sáně (Aric, Betchan, Gabriela, Yuliya) Cesta zpátky k saním je pro mě jednodušší. Když jsem zhruba v půlce, zamávám AKM v jedné ruce nad hlavou a zavolám domluvené heslo. I když si myslím, že ho na tuhle vzdálenost ještě neuslyší. Po dalších pár krocích ho ještě zopakuju. „Otevřeli bránu!“ oznámím všem v saních. „Kluzký a ostatní to prohlíží, ale mě tam něco nesedí...“ pokračuju a sednu si vedle Gabriely. „Jeď Míšo!“ plácnu po zádech vozku. Sám přebiju Tokareva na magické náboje. Nic silnějšího nemám a SVT je na blízko celkem k ničemu. „Nabij si ty nové náboje...“ poradím tiše Gab. Lepší je v hlavni mít a nepoužít než litovat toho, že tam nejsou. Osada (všichni) Sáně i s námi dovnitř vjedou bez problémů a první příležitost k léčce přijde vniveč. Jen dobře... Pořád se mi to ale nelíbí. Což brzo potvrzuje i Kluzký. „To máš pravdu... Tušíš, co jsou zač?“ zeptám se ho. Mě nepřipomínají nic z bytostí, se kterými jsem se zatím setkal. Ze saní si od Gab beru batoh i pušku. Nikde se od nich ale nevzdaluju. | ||
| |||
 | Osada "Dobře...riskneme to. Musíme se dostat dovnitř. Jestli Freya zvládne provést rituál a utlumit bouři, můžeme hned vypadnout. Ani slovo o tom že jsme z Pevnosti. Kousek odtud je Ludin, malá osada kterou má pod správou Město, mohli by nás prásknout." zařve do větru Kluzký a začne zvonit na zvon. I přes dunění větru se zvuk zvonu rozlehne okolím. V bráně se otevře malé okénko ve kterém můžete zahlédnout kapucí zakrytou tvář nějakého mladého muže. "Kdo k čertu jste?! A co tu chcete?!" ozval se rázně mužův hlas "Jsme lovci. Jdeme do Mlžné lovit tuleně. Doprovází nás skupinka která cestuje do Vřekotočí ulovit lykantropa. Chceme u vás přečkat bouři. " odpovídá mu Kluzký M: "Chcete přespat?" K: "Ne. Jen přečkat bouři!" M:"Kolik vás je?" K:"Deset, ale potřebujeme ještě ustájit koně." Mladík se na chvíli odmlčí, ale po chvilce řekne "Dobře...pojďte dovnitř." Masivní dubová brána se pootevřela. Kluzký ji pomáhá otevřít dokořán.  Za ní stojí muž v dlouhém kabátu který je zevnitř podšitý kožešinou. Poryv větru mu strhl kapuci, a odhalil jeho hubenou tvář. Vypadal jako kdyby se zotavil z nějaké nemoci. "Kam můžeme schovat koně ?" zeptal se Kluzký mladíka. Ten mu ukázal na dlouhou stodolu naproti přes dvůr. "Alexi, běž pro ostatní. Freyo, Benji běžte najít místo pro koně a sáně." Brána tvoří krátký dřevěný tunel na náves. Na konci tunelu stojí další dva muži. Další tři vidí Freya s Benjim různě po osadě když se přes náves jdou podívat do stodoly. Osada je opravdu malá. tři domky, dlouhá stodola s fasádou, dlouhý barák s úzkými okny a zavřenými okenicemi ze kterého si line slabé světlo. Uprostřed návse vyčuhuje dřevěná stříška studny. Vysoké palisády tvoří poměrně účinnou obranu proti bouři a větru. Slyšíte jak vítr zuřivě naráží do masivních kůlů ale nemůže je prorazit. Je vidět že osada teprve vzniká. Během toho co se pachtíte dovnitř si Patrola i Aric s Yuli mohou všimnout že na bráně chybí jakékoliv ochranné runy které by osadu chránily. Divné je také to že zde nejsou ani žádní psi kteří by štěkali na cizáky. Na samotách většinou bývají. Ostatní spolu s Mišem a sáněmi projeli bránou. Stojíte na malé návsi a sundáváte si věci ze saní. Atmosféra není kdo ví jak dobrá. Celou dobu máte pocit jako by vás místní pozorovali. Něco tu rozhodně nehraje. "Jen co se Freyi podaří uklidnit tu bouři tak vypadneme. Vůbec se mi to tady nelíbí." řekne potichu Kluzký když sundáváte věci. Mladík vám ukáže na dlouhý dům kde se můžete ubytovat. Místo je prý i ve stodole, ale není tam takové teplo. I když Aric odhalil pomocí kouzla magickou entitu, teď necítíš ani závan po magii. Ani Yuli nebo Freya necítí vůbec nic. Jako by tady žádný kouzelník nebyl. Někteří kouzelníci jsou natolik mocní že zvládnou svůj magický tok maskovat. Freya a Benji vchází do stodoly. I když je zde několik koní stále je tu dostatek prostoru jak pro sáně tak i vaše koně. Zároveň by se zde pohodlně dal udělat i rituál...když by se našla dostatečná oběť. Už jste na odchodu k ostatním, když v tom se Benji zarazí. Všimne si na zadku jednoho z koní povědomého cejchu... Kruh v trojuhelníku....cejch Dolejší.... | ||
| |||
| Průzkum (všichni) I když je to jen drobnost, poznámka Gab mě potěší. Trošku. Nakloním se blíž, aby mě vůbec slyšela. "Tak to abych se nevracel, ne? Tvá pomsta bude strašná..." odpovím. Na úsměv je moc zima, ale snad jí to dojde. Na chvíli se ještě dotknu její dlaně než vyrazím k osadě. | ||
| |||
 | A už se neradíme Sleduji, jak se věci dávají do pohybu, a nejraději bych někoho kopla. Tak je tohle normální? Hurá akce, která mi přijde stejně riskantní jako pokračovat naslepo bouří. Co takhle to alespoň trochu promyslet? To ne. Tady má někdo nutkavou potřebu jednat! Co z toho že bez rozmyslu. Hlavně rychle! Znovu si uvědomím, jak moc tu nechci být. Že jsou moje způsoby v naprostém rozporu s tím, jak uvažují ostatní. Tohle nebude fungovat! Já takhle nemůžu fungovat! „Jestli se ti něco stane, …. tak tě zabiju." Varuji Alexe, když beru jeho věci. Taky mohl zůstat tady! „Počkejte! A co nějaké heslo? Až se budete vracet." Jo, když tohle říkám, připadám si jako naprostý debil. O co s to tu vlastně snažím? | ||