Ještě sáně(Betchan, Gab, Yuli, Alex)
Rytířovo uvažování je úplně mimo moje chápání. Co je horší, ani neposlouchá, co mu tu říkám. Jasně jsem řekl, že je opatrnost na místě, ale k němu se to zjevně nedostalo. Pokud v něm informace o tom, že hned po vjezdu do osady nás čeká boj vyvolá pocit pochybností, tak je u něj něco opravdu špatně. Rozhodně nemělo smysl se pokoušet o další interakci. Jeho mozek očividně operoval na úrovni "čemu nerozumíš, to nakrájej" a s tímhle smýšlením nešlo nic dělat. Situace by se tímhle nejspíš uzavřela, kdyby se do toho neozvala Gabriela.
Tak mágové by se měli držet ve středu? Podívejme... Kolik mágů asi zná a s kolika z nich zažila nějaký boj? neubráním se drobnému pobavenému úšklebku. Nejspíš to bude krásně kulaťoučká nula a problém? Ruka mi instinktivně sjede k závěsu sekyry, která rozhodně tvrdila něco naprosto jiného. Mě skrčeného vzadu nikdo nikdy neuvidí.
"Měli?" položím spíš řečnickou otázku, protože tuším, o co jí ve skutečnosti jde. Bitva s nekromantem naznačila a Kluzký k tomu jen přihodil. Myška, co hledá úkryt, ve kterém by se mohla schovat, než se problém přežene. Držet si takový nástroj u sebe pak přeci dávalo smysl.
Škoda...
"To není můj styl." lehké pokrčení mrazem ztuhlých ramen, které možná nebylo ani postřehnutelné. Už po bitvě s nekromantem muselo být všem jasné, že do mága z pohádek, který stojí někde vzadu, jsem měl fakt daleko.

Tam na voze

Ti, co mají plnou hubu keců o spolupráci…

(Alex, Betchan, Yuli, Aric)

„Vozka říkal sektáři.“
Opravím Betchana.
„Že jo?“
Drcnu do muže, který se tváří, že tu vůbec není. Jenže tu je a očividně o lidech uvnitř něco ví – nebo alespoň tuší.
„A mágové by se měli držet ve středu, … ať je tam, co je.
Je s tím problém?“
Tohle celé mě však začíná vytáčet. Protočím oči. Je to k pláči… nebo možná k smíchu. Očividně tu máme jen dalšího chlapa, který si potřebuje přeměřovat… ehm hůlku v naprosto nevhodnou dobu. Tak tedy Aricu, vítej v klubu. Popravdě jsem od tebe čekala víc… než, že se jen zařadíš na konec téhle fronty.

Raději se otočím na Alexe. Oči se mi maličko projasní.
„Jo, pokud tohle přežijeme, tak klidně.“
Odpovím mu stejně tiše.

Konec hovoru
(Aric, Yuli, Gab, Alex)

Protočím oči. Mám toho tak akorát dost. Unavují mě věčné dohady. S Alexem, s Kluzkým, teď s Aricem. Prostě si propříště, bude-li nějaké, nechám vše pro sebe. Podle mě je jasný důvod k obavám, podle Arica ne. Možná je za tím jiný výcvik. Nebo jiné schopnosti a možnosti boje. Nebo prostě nechce chápat, ale chce dělat problémy.
„Přesně! Mám jen tušení. Divný pocit.“
Potvrdím jeho slova.
Jeho další námitku musím chvilku zpracovávat. Mluví jak učebnice.
„Nesouhlasím. Vyvolá to v tobě pochybnosti a budeš si víc všímat detailů. Budeš pozornější. Nebo spíš by jsi měl být. Doufej v nejlepší, ale počítej s nejhorším. Když budeme počítat s bojem, budeme na něj připraveni a nezaskočí nás. V opačném případě nás velmi snadno zaskočí. Ať je tam kdokoli.“
Snažím se mu vysvětlit svůj pohled, ale mám pocit, že je to úplně zbytečné. On je dopředu rozhodnutý.
Nakonec přikývnu.
„Myslím si, že tam jsou vampýři. Nevím to na jistotu, ale musíme si dát bacha.“

Ještě sáně(Betchan, Gab, Yuli později Alex)
Nevybavoval jsem si, co přesně vozka o osazenstvu téhle osady prohlásil, ale byl jsem si celkem jistý, že zmínku o okultistech bych postřehl. Vlastně cokoliv, co se týkalo jakéhokoliv druhu magie poutalo moji pozornost jako magnet. Byl to takový můj nešvar.
Podle jeho verze by nás hned po vjezdu dovnitř měla čekat past. Jenže pokud je ta sněhová bouře jejich kouzlo, proč nás pouštějí dovnitř a riskují ztráty, když můžou jenom počkat, až z nás zima nadělá nanuky?
Vozka sám navíc nepůsobil ani trochu jako důvěryhodný zdroj, což podtrhne sám rytíř. Moji domněnku o stopách potvrdí také a tím uzavře celou tu jeho naprosto nepodloženou pohádku.
"Takže nás tady driluješ do předem daného boje s vampýry a okultisty, ale o tom, co je skutečně vevnitř nemáš jediný sebemenší důkaz." shrnu nahlas víceméně bez emocí.
"Chápu tvoji obavu, ale podsouvání nepodložených domněnek jako holý fakt je nebezpečné a pomáhá tak leda k šíření paniky." pokusím se alespoň o trochu té empatie, ale neubráním se i troše poučování. Tenhle jeho přístup mi byl "lehce" proti srsti. Mít o situaci blbý pocit je v pořádku, ale vynášet verdikty už bylo něco naprosto jiného.
"Tím netvrdím, že bychom neměli být opatrní." uvedu pro jistotu na pravou míru.

Stále sáně
(Aric, Yuli, Gábi a Alex)


Aric se zatváří poněkud překvapeně. Asi čekal nějaké hmatatelné důkazy. Ale ty opravdu nemám.
Jen podezření. Divný pocit. Šestý smysl bych tomu neříkal. Spíš zatracená smůla. Od začátku jdeme z průseru do průseru. Ať už přepadení v ruinách, čaj s příchutí medu a houbiček, Krysák a nebo neustálé hádky. Ačkoli si musím přiznat, že u většiny byla moje maličkost.

„O nich říkal Míša. Vozka. A ano, jemu se může zdát podivné cokoli.“
Odpovím a doplním dřív než to udělá on.
„Stopy? Tady? Trocha sněhu, trocha větru a všechno zmizí.“
Odpovím překvapeně, ale bez posměchu. To že to neví nic neznamená. Nikdo neví všechno. A já se mu kvůli neznalosti smát nebudu.
Ale zarazí mě to.
Čekal bych, že člověk, který se toulá po pláních, tohle vědět bude. Pokud se ovšem toulá po pláních a nevypadl z Pevnosti chvilku před námi. Pokud opravdu odešel z Gymnazia o své vůli a nebyl vyhozen. Pokud to, že se s námi potkal, byla skutečně jen náhoda.
Protože pokud ne, mám vážně velký problém.

Ještě sáně(Aric, Gab, Yuli později Alex)

Kdybych neměl zmrzlou tvář na kost nejspíš by mi spadla brada až na zem. Takhle jsem jen stěží zakroutil nevěřícně hlavou. Nejdřív na nás vletí s naprosto nezlomným přesvědčením o tom, že uvnitř osady jsou prostě vampýři a že boj je první věc, co nás uvnitř čeká. Dokonce začne rozdávat zbraně a rozkazy, ale jakmile dojde na doplňující dotaz vyleze z něj, že je to jen jeho úvaha?
"Takže úvaha..." zopakuji rezignovaně, ale víc ho nezastavuji. Byl jsem rozhodnutý zvážit každičký detail, a to včetně subjektivní úvahy. Jenže to jsem ještě nevěděl, s jakou bizarní pohádkou Betchan přijde.
To že věří, že si vampýři dělají hlavu s tím, kde si založí svoje doupě by se dalo ještě docela pochopit. Velké množství lidí si odjakživa myslelo, jaký jsme evoluční milník, a přitom jsme nebyli víc než banda opic s klacky. Pro vampýry jsme stejná hrozba, jako jsou pro nás kuřata. Občas tě nějaké klovne, ale tím to tak končí.
Když pak svůj kalibr zvýší o jakousi teorii s okultisty, kteří se ještě ke všemu spolčí s vampýry, tak to už začínám pochybovat o jeho zdravém rozumu. Představa, že jim tu nějací lidé dělají ve dne vrátné a nouzovou sváču prostě zněla naprosto nerealisticky.
"Jak si přišel na to, že se tu usadili okultisti a že ty zvířata skončila tady? Já jsem po cestě žádné stopy neviděl." přiznám bez zbytečných rozpaků a pokusím se chytit té racionálnější části. Nebyl jsem žádný stopař, takže mi mohlo něco klidně utéct.
Magický potenciál bouře nechám naprosto bez komentáře. Vyvolat a udržet dlouhodobě něco tak obrovského by bylo extrémně vyčerpávající, a ještě s naprosto nejistým výsledkem. Byli jsme dost daleko, když se počasí začalo rychle zhoršovat.

To že v osadě nejsou psi, mě až tolik nepřekvapí. Takhle daleko na sever, a ještě v nové malé osadě bych je ani nečekal. Uživit další, i když psí krk se zdálo jako luxus. Stejně tak dobře mohli mít málo zásob a už je snědli. K zaklínadlům jsem byl zatím skeptický. Tohle jsem si musel ověřit na vlastní oči.

Úvaha na saních
(Aric, Gab, Yuli později Alex)

Podívám se na Arica a chvíli přemýšlím.
„Není to nic průkaznýho. Spíš bych to nazval úvahou, která mě k tomu dovedla a fakt budu rád, když se ukáže jako mylná. Nicméně…
Krypta je podle mě nesmysl. Je to první místo, kam by Patrola nebo kdokoli jinej šli na jistotu. Tahle osada je lepší místo. Má tu být nějaký kult, takže různé podivnosti nikoho nepřekvapí. Odvedli zvířata. Hádám, že pro lidi z kultu. Oni něco jíst musí. Takže kult ovládnou vampýři a řekněme že si lidi zotročí. Ať už kouzlem nebo strachem. Nebo vírou, co já vím. Ve dne hlídají lidi, v noci vampýři.
O magii moc nevím, vlastně nic, tak mě když tak oprav. Vampýr vyvolá bouři ve které se nedá jet dál. A musíš sem. A je z tebe snadný cíl. Žrádlo přišlo až do domu. Nevím jakou mají spotřebu, můžou si nás držet na živu a jen tu a tam někoho sebrat. Tím pádem mají vampýři co jíst a kultisti taky, protože oberou mrtvé. K tomu další výbava a zbraně. A ano, klidně to mohou být kanibalové. Nebo si za uloupené prachy zajedou na nákup.
Takže asi tak.“
Vysvětlím svůj postoj a čekám, že mi to Aric komplet všechno vyvrátí. Já mu uvěřím, v klidu nakráčím s ostatními do osady a tam si nás podají vampýři.

Snažím se odhadnout, co posunek Gabriely znamená. Překvapení? Nedůvěra? Zmatek? Ono, Vosa není úplně levná záležitost. Takže možná nečekala, že by se kdy k něčemu takovému dostala. Ale to je celkem fuk. Budu rád, když to použije na nepřítele a nevpálí mi ránu do zad.

Cukrování Gabriely a Alexe mě donutí odvrátit se a pozorovat nesmírně zajímavou tmu vedle.
Tak tohle jsem vidět nemusel. To snad radši ty pejry.

„Slyšel jsi Aricu? Žádný psi. Oni na to maj čuch. Vycítili by je.“
Dodám na podporu mé úvahy. Konečně byl Alex k něčemu dobrej.

Osada
všichni

Dorazí Benji a konečně máme kloudný informace. Něco sice říkal Alex, ale mimo informaci o absenci psů neřekl nic. Nebo jsem to přeslechl, což je taky možný. Navíc je otázka, kolik z toho bylo pro nás a kolik pro Gabrielu.

„Souhlas.“
Přikývnu na návrh. Předpokládám, že zbytek půjde taky, ale nestarám se o ně. Mají svůj rozum.
Vy dnes nebudete spát? Ne. My dnes nespíme. Jo. Přesně takhle to bude probíhat. Jen snad dopadneme líp.
Gábi se stará o Míšu. To je asi dobrý počin. Ale je potřeba se postarat i o koně. Pokud je nevezme dovnitř vozka, postarám se já. V jedné ruce uzda a v druhé kuš.

Ve stodole

(Benji a duo Sisters)

Obě z žen mají svoje myšlenky a svoje teorie nad kterými poctivě přemýšlím, ale u všech bodů mám negativní výsledek. Teda až na to klidnění bouře, ač to v konečném důsledku může hrát v náš prospěch.

"No, nějak mi nepřijde u bestií tohohle typu, že by si chtěli zbudovat vesničku a tak nějak si tam v klidu živořit. Navíc, oni loví nás. Nemůžeme nikdo dovolit, aby něco takového existovalo. Každopádně souhlas. Ta bouře až se uklidní pro ně bude jasný signál, ale zase...my se budeme moci lépe pohybovat a tak dál."

Jsem skeptický a je to ze mě cítit. Mám své zkušenosti s vampýry, i když ne v takovém počtu a nějak mám problém mít i jen myšlenku, že by byli mírumilovní a jen tak si chtěli přežívat. Dolejší je toho jasným důkazem.

"O kultistech a vampýrech nevím, ale je to celkem šílená představa. Pojďte radši ven a přitáhneme sem zbytek. V klidu a teple si promyslíme co dál. Navíc, naše síla tady je v počtech. "

Ukážu oběma ženám na dveře a vedu je ven za zbytkem skupiny.

Venku u saní

(všichni)

Venku se rozhlížím po okolí co se změnilo, ale tak jako tak jdu k saním, které se stihly dostat dovnitř.

"Ve stáji je dost místa pro koně, sáně i pro nás. Myslím, že pokud teda zdejší nechcou mrznout venku, tak by jsme se tam měli co nejdřív přesunout."

O všem ostatním zatím mlčím. Je tu moc očí i uší.

Jak zlé to asi bude?

Je to banda kreténů?

Všichni

Sleduji, jak větší část skupiny odchází. Bez toho, že by mi kdokoliv z nich odpověděl. Bez toho, že bychom vůbec věděli, co dělat. Pošlou pro nás? Jsme záloha? Máme čekat na nějaký signál? Rezignovaně se posadím a založím ruce na prsou.
„No tak si naserte."
Pronesu sama pro sebe. Tímhle pro mě výprava končí. Ať se tam stane cokoliv, vina padá na ty, kteří se tak dychtivě a bez domluvy, drali dovnitř.

Gab, Yuli, Aric později Alex

Pohled stočím k Betchanovi, který se hlásí o slovo. Očividně má podobný názor jako já. Bez stopy nějakého zájmu zvednu jedno obočí. Kluzký fakt nemá žádný plán. A jestli tam jsou vampýři, jsme v prdeli. Ušklíbnu se. Parádní výlet. Tohle jsou ti nejlepší z nejlepších.

Obočí zvednu i podruhé – to, když dostanu hůlku. Zhluboka se nadechnu nosem a hodnou chvíli se na muže dívám. Je těžké odhadnout, co se mi honí hlavou. Nakonec si však zbraň vezmu a schovám ji tak, aby nevypadla ale byla po ruce.

Když se ozve výkřik, zvednu se na nohy – naštěstí je to heslo. Heslo a především Alex. Byla to jen chvíle ale jsem ráda, že je tu. Zachovám si však důstojnost a nedám na sobě nic znát. V klidu se posadím a počkám, až se k nám přidá. O doplňující dotaz se postará Aric, takže já můžu mlčet. Pouze si přebiju. Co si budeme, tohle opravdu vypadá na vampýry… ale pokud to ostatní ví (nebo tuší), proč sakra jedeme dovnitř?
„Jsi v pořádku?"
Nakloním se k Alexovi.
„Stále při smyslech?"
Zkusím to. Fakt nevím, co by mi měl odpověď… Možná bude stačit, když bude prostě mluvit. Když uvidím, jak reaguje a jak se tváří.

Všichni

Podmračeným pohledem si měřím osadu. Studuji únikové cesty, hledám skrýše, stíny i místní. Koukám, kdo a odkud by nám mohl vpadnout do zad. Úplně poprvé mě taky napadne, že tady umřeme. Víc na ráně bychom ani být nemohli…
„Mišo? Drž se se mnou."
Houknu na vozku. Obětovat a nechat napospas čemukoliv, co tu nejspíš číhá, jsou zřejmě dvě naprosto rozdílné věci.