Andor.cz - Dračí doupě online

Hehe, lul

"Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj."
Krátce se uchechtnu, pokrčím rameny a pomůžu s nejčerstvější mrtvolou směrem k řece.
"No ušetřilo by nám to trochu trablí-"
Zaposlouchám se.

Ale kurva.
"Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký,"
Ach, takže jsi to taky slyšel! No, spíš bych se divila, kdyby ne.
"Vždyť to je pěkný večer," oponuju s úsměvem, zatímco poslouchám návrhy na pokračování naší dnešní krasojízdy.

"Noa? Tak si toho všimnou. Rychle s ním dolů, s trochou štěstí ještě čapneme i nějaký ten měšec a utečeme támhle podél řeky, až na tamten barák. Budou mít plnou prdel řešení krve, ani si nás nevšimnou," fláknu bezvládným tělem do vody a seskočím dolů na dláždení koryta říčky.
" Na schovávání těl asi není čas, no nasrat."

Dilema 4

"Kurvaa, ten večer prostě nemůže být hezký," řeknu Alessandře, zatímco posledního chudáka tahám ke kraji kanálu.

"Podle zvuků jsou dost daleko, abysme ho v klidu hodili dolů, ale moc nevím co pak. Protože těla sice neuvidí, ale ten bordel okolo jo." a kývnu hlavou směrem ke kalužím krve, které kluci nechali na cestě.

"Pokud nejsou úplně retardovaní, tak tohohle si určitě všimnou."

Smolíček a Pocholíček jsou taky jména.

Když posledního chudáka chytáte za nohy a ramena, připraveni ho hodit do řeky, slyšíte jak se k vám blíží rytmické dunění bod o dlažbu.

To nehledě na místo kde jste, znamená vždycky jenom jediné.

Pochodující vojáky ve formaci.

Bourák. Jen to není Slávek no.

Jenom pokrčím souhlasně rameny.

"No jo," řeknu a zasadím chudákovi tedy ránu z milosti skrytou čepelí do krku.

"Jak kdybych tě stejně slyšel. 'Máš je zabíjet pořádně už na poprvé, hur dur!' No jo, já vím. Příště to udělám líp. Neboj."

Ne, že bych to teď takhle udělal jako naschvál. Ale občas člověk dělá chyby no.

SEDM! Jako Slávek Boura v Doremi!

"Aha," odpovím nevzrušeně. Každá sekunda ho tak jako tak blíží k smrti i bez mýho přičinění. Jenže já tady taky nechci úplně jen tak okounět. Zbytečně.

Tajnou zbraň jednak nikomu nežeru a druhak - co je mi po tom? Pokud nějakou maj, jen dobře, ne? Jsem snad nějakej špinavej Francouz, abych měla nějaký zájem na tajný zbrani zdejšího vévody? Jako já vím, že ta žába v puse mohla leckoho zmást! ALE!!!

"Možná bude lepší, když to tvoje velké bohatství zdědí tvoje děti," který tak jako onak beztak ani neexistujou. "Když jich máš tolik."

No, chlapče, hráls blbou hru, vyhráls blbou cenu. Je mi to líto.
Podívám se tázavě na Bastiana.

Dilemata patří k životu

"Heh?" a i v bolestech stažené tváři je vidět překvapení. Takovou odpověď asi nečekal.

"No, to já né, to chtěl Carlo. Já mám peníze. A všechny vám dám! I mám ženu a sedm dětí. Prosím, prosím, nezabíjejte mě! Navíc vím..." a je vidět, že přemýšlí. "... er kde pan hrabě ukrývá tajnou zbraň! Dovedu vás tam! Prosím!" řekne a následně začne kašlat. Krev.

...dilema 3?

"Haha," odpovím a marně se vyhýbám dloubnutí. Marně protože se mu začnu vyhýbat, až když už mě vlastně dloube. "To nejsem, ale nebudu přeci zbytečně zabíjet nevinný lidi. Tihleti zmrdi, to je něco jinýho. Neměli bejt-" na královské vyzvání vezmu nohy a pomůžu s mrtvolou do říčky. "-blbí. Jsem jim dala šanci se sebrat a táhnout v prdel. A co voni? Mysleli si, že jsem-" vezmu další nohy a pomůžu třetímu hezky do posledních lázní v jeho životě "-coura na hraní."

Natáhnu se po dalším.
"Jenže já si kurva nehraju," stěžuju si tiše dál, ať řeč nestojí. "Jsem urozená paní z patricijskýho rodu. Vdaná navíc! Ctnostná žena." hodím ho s Bastianovou pomocí dolů. No, jak nám to hezky jde.

"Takže by se ke mně nikdo takhle chovat samozřejmě neměl, rozhodně ne někdo, kdo tady chčije do řeky," předposlední mrtvola, šup.
"Já jsem zářný příklad toho, jak by-"
"Ppprosíím, mám rodinu a bohatsví! A informace!"
Kurva. Tak Bastiano, dodělávej ty svoje zdechliny! Pak na nás mluvěj, když to nepotřebujem!

"Tak určitě, lidi, co maj bohatství normálně somrujou po nocích prachy na víno. Prostě běžnej pátek, kterej nechtějí trávit se svou milovanou rodinou, " protočím očima.

Tak kvalitní hody no.

Následná práce už jde hezky od ruky.

Nikdo už se necajdá a tak může i zbytek chlapíků hezky plácat o vodu. A kamení. A trávu. A pak i sami o sobe.

Jenom u posledního nastává menší problém.

Je furt živý.

"Ppprosíím, mám rodinu a bohatsví! A informace!" snaží se vysíleně chudák usmlouvat svůj život. "Všechno vám řeknu!" a snaží se po vás natahovat svoji skrvavenou ruku, zatímco druhou si drží na břiše.

Kounová obchodnice.

"Já věděl, že jsi měkota," řeknu Alessandře a dloubnu do ní loktem.

Zajímalo by mě, být to náhodný chlap, jestli by to krágla či nikoliv. Ale to snad už nebudeme muset zjišťovat.

"Teda, ergm, vaše blahorodost se vyrovná i vaší moudrosti a kráse, ooo, vaše blahorodí, slunce naše jasné. A teď zase nohy, ju?" řeknu naší princezně a jdu házet další tělo do vody.

Jsou to kouny mlčení

"Děkuji paní, děkuji," řekne kumula, vezme stříbrňák a peláší pryč.

Tak snad nic opravdu neviděla jak říkala, byť je to velmi nepravděpodobné.

Nezbývá než doufat, že je opravdu mlčenlivá a nelže.