Andor.cz - Dračí doupě online

Origin

To co mě na vteřinu přinutí krapet.. zvážit tuhle myšlenku toho, jestli to byl dobrý nápad..
bylo to, když zahlédnu, kterak ti dva.. poskočí jako malé pružinky, potom co Ari udělá nečekané gesto, které by se dalo vyložit mnoha a mnoha způsoby.. ale jenom zlomek je jich s dobrými úmysly. V duchu jsem nad tím lehce více zalamentovala.
Ari, kruci.. nemůžeš hrabat na zbraně, v lokále či přítomnost takových žoldáků..! Zejména, když se snažíme o dobrý dojem..
No, co si budem, rozhodně si trochu více oddechnu, když tohle nakonec neeskaluje někam dále a více.. to poslední co bychom potřebovali by bylo podpálit další místo.. myslím, že i ono popacání tu bylo i poněkud na místě..

Snad si z tohohle Ari vezme trochu ponaučení do budoucna, protože tímhle tempem, skončí někde přišpendlený tím párátkem do sněhu.. či minimálně o jednu nohu rozhodně kratší..
"Stěží ublíží sotva mouše.. nemluvě o ksichtech, které házel na naložené potvory Gymnázia.." pronesu maličko trpce, když Aric zmíní ony žvásty o tom, že jde prakticky perfektní duo.. duo, kde já musím domlátit či usmažit věci, aby nestalo se něco jeho pozadí. To byl byl docela hřích sám osobě.
Dále jsem k věcem moc nevyjadřovala, spíše tak nějak jen seděla, sem tam upila ze svého čaje, koukala po lidech co sem přišli a po chvilce zase odešli.. moje myšlenky během toho dosáhli bodu, kdy jsem byla rozhodnutá, že bych tohle celé měla dokumentovat písemně.. ale kdo ví, jak budu rozhodnutá až se zítra ráno probudím.. třeba se na to vykašlu úplně.
Když je pak zmíněná část o tom, že zřejmě nejsme tak úplně při smyslech, když jsem se rozhodli jak jsme se rozhodli, s jistým úsměvem volnou rukou napodobím prsty, kterou nasměruji ku své hlavě a symbolicky ´stisknu triger´.
Onen monolog o okovech, vězení.. přejdu s decentním povzdechnutím.
Stačilo by říct, že je bandu impotentních páprdů a frigid co jen hrabe a hrabe co se dá..

No a co se našeho tázaného seznámení týče.. nebylo to nic s čím by se jeden dokázal chvástat.
"Nic... extra to nebylo.." řekla jsem tónem, který říkal, že asi.. nejsem na věci úplně hrdá.
"Zachránil mi zadek, když.. se.. jedno moje kouzlo zvrtnulo.. a nebýt jej asi.. by to neskončilo jenom spálenou většinou oblečení.." dodala jsem dále, kdy snad mihnuli se mi ve tváři nepatrné rozpaky přitom.. oprávněně! Protože tehdy viděl víc.. no.. dé fakto prakticky všechno co se dalo.. jenže místo toho, aby to ohlásil, že jsem dělala pokusy z kouzly sama, bez dozoru či nějaké kontroly.. mě spíše v tomhle.. podporoval? Jo, dalo by říci, že jsme se po tomhle.. začali vídat poněkud více.

Přiznání

Rozhovory o smrti mají vždy… zvláštní atmosféru.

S ohledem na postavení, které tu mám. S ohledem na vše, co se dnes stalo. A především, protože stále nevím, komu věřit. Nestojím po boku Alexovi. Tvoříme pravidelný trojúhelník. My tři. Jsem připravená jednat. Zaútočit jako první. Prsty svrbí touhou dotknout se zbraně – přineslo by mi to klid. Jenže ostatní by pak mohli jednat… neuváženě.

Se zatajeným dechem čekám, co bude. Přizná se Alex? Řekne, že droga byla v čaji? Potopí mě?

„Můžu za smrt Katrin.“ Ta slova jsou šok i vysvobození. Dlouze vydechnu. Srdce se rozbuší. Udělám úkrok k Alexovi. Nechávám ho mluvit. Ale trojúhelník mizí.
„Nebyl to záměr.“
Ozvu se pevně. Prsty už bezmála pálí.
„Další zbytečná smrt ničemu nepomůže.“
Dívám se na Kluzkého. Čí zbytečná smrt by to byla? Ne, nejsem jako Alex. Já bych svůj život nenabídla. A nenabídnu. Svůj… ani jeho.
„Útoky proti nám nebudou vždy přímé.
Snaha o narušení vzájemné důvěry, je jasný důkaz.
Tím spíš, když útočník mohl předpokládat, že jediná důvěra tu bude panovat mezi Patrolou.“
Vysvětluji.

Kluzký

Kdo bude mluvit? Asi Alex.

Nemám moc náladu se družit. Minimálně ne, pokud tohle nebude vyřešené. I proto jsem ráda, že Kluzký vstane tak rychle.

Zařadím se nakonec a cestou si opatrně proberu kapsy. Batoh jsem zkontrolovala, … ale kdyby mi někdo něco podstrčil do kapes, když jsem byla v lázních, mohlo by to být opravdu nepříjemné.

V uličce si vyberu takové místo, abych měla východ hned nadosah. Očima prohledám okolí i své společníky. Jestli se něco posere, bude to teď. Teď se ukáže, komu můžu věřit.

Zatím mlčím a dávám prostor Alexovi.