Andor.cz - Dračí doupě online

Kluzký

To kouzelnické duo se jeví jako zajímavá posila. Mág kterému nechybí elán a čarodějka které nechybí zase zápal. Určitě se budou hodit. Akorát doufám že mágův pozitivní přístup mu vydrží a nezmizí hned po prvním problému. To co nás potká na cestě je jen procházka růžovým sadem oproti tomu co nás čeká na Severu...a to nemluvím jen o Ledových.

Benji se osvědčí jako skvělý zástupce, a tuhle dvojici začne slovně prověřovat. Toho chlapa mám rád, určitě by mohl vést i svou vlastní výpravu.

Postupně se lokál plní. Přichází Betchan a ihned objednává jídlo a pití pro všechny. Usměji se a také objednám něco do placu. Vřídlovice už mi začíná nabíhat pomalu do hlavy. Jak bude vhodná chvíle, musím se mu omluvit za svůj podrážděný přístup před seníkem. I když mu stále plně nedůvěřuji furt jsme teď jedna skupina.

Pak se ale věci změní a do hospody vstoupí Alex s Gabrielou, a já si ihned znovu vybavím situaci která dneska nastala. Oni jediní dva jsou podezřelí . Alex ke mě přistoupí a řekne mi že se mnou chcou mluvit o samotě. Teď se ukáže. Zajímá mě co mi chtějí říct. Byli spolu pryč dost dlouho...třeba něco zjistili a já celou dobu podezírám nesprávné osoby.

"Dobře...půjdeme ven." odpovím poněkud chladně. Nůž mám stále u sebe, stejně jako pistoli schovanou za zády.

Postupně z hospody mizí Freya, Izumi a také Benji.


Stoupnu si a otočím se na stůl. Cítím že mi začíná nabíhat opilý stav.

"Vítejte tedy na palubě. Ráno jak začne svítat se sejdeme u brány. Pokračujte tady jak dlouho chcete, ale zítra nás čeká podchod až za Dolejší a věřte že s kocovinou se blbě šlape." oznámím skupině. Než ale odejdu s Alexem a Gabrielou tak se zastavím u Betchana a tišeji ale upřímně řeknu .

"Omlouvám se za to chování před seníkem." pak už ale odcházím se Alexem s Gabrielou

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Půjdeme kousek dál. Někam kde je více soukromí." řeknu a vedu ty dva kousek od hospody. Vedu je malou uličkou mezi dvěma baráky.

"Tady to bude stačit. Takže...o čem se mnou chcete mluvit?" otočím se na ně ale držím si odstup. Jestli mě chtějí oddělat nehodlám se k nim přiblížit. Ruce si trochu velitelsky strčím za záda. Ne že bych chtěl upevnit své postavení, ale chci mít možnost rychle tasit pistoli s magickou municí kdyby se něco posralo. I když nerad budu střílet ve Vřídlech, ale proti dvěma lidem bych s nožem měl menší šanci.

Volný hovor

Pobaveně se zasměju, když mě Banjo odepíše jako manekýna.
„Jo, podíval. Div, že neprasklo. Ale máš pravdu. Stůl už nebude potřeba.“
Poslední slova moc nadšená nejsou. Tohle je poslední místo, kde jsme mohli být celkem v klidu a pořešit důležité věci. Ale rozprchli jsme se příliš rychle.

Banjo mě svým proslovem už nepřekvapí. Znám jeho názor a chápu, že schytat tohle od dvou lidí během jednoho večera je na něj moc. Potřesu hlavou, když mi hodí na krk osazenstvo našeho stolu.
„Rádo se stalo. A dej si záležet. Sesterstvo je prý dost náročné. Tak ať si neuřízneš ostudu. Žádná rychlovka na deset vteřin.“
Směju se, ale popravdě mu trochu závidím. Ale jen trochu. Viděl jsem Gabrielu. Ta tu bude těžko hledat konkurenci.
Vzpomínka na lázeň mě donutí rychle vydechnout a dorazit rozpitý panák.

Za Benjim zaklapnou dveře a hned čelím otázce.
„Historka? Ale vůbec ne. Známe se pár hodin. Dělá si tou přezdívkou ze mě legraci.“
Pokrčím rameny.
„Jsem Sir rytíř Betchan.“
Pravím hrdě a vzápětí se rozesměju.
„Sir rovná se Sirka. Toť vše.“

Pohodlně se rozvalím na židli.
„A co vy dva? Jak jste se dali dohromady? Jaký je váš příběh.“

Zelená na server a tlachání

"Ježíš?" zasměju se nad tou absurdní představou spasitele. O náboženství jsem věděl úplný hovno, ale ani přesto jsem neměl problém si o něm myslet, že je to prachobyčejná snůška keců, co měla držet při smyslech prosťáčky. "Vůbec. Jen nehodlám strávit život zalezlej v díře jako krysa s vidinou, že tohle je to nejlepší, co tenhle svět může nabídnout." pokrčím znovu rameny. Možná jsem na tomhle světě prostě nebyl dost dlouho, abych vyhořel jako většina zdejších duší nebo jsem prostě jen nezlomný idealista, co je blbý natolik, že si nedokáže přiznat krutou pravdu. Ať už tomu bylo jakkoliv, cesta na sever se zdála otevřená.

"Sirka?" zopakuji nahlas směrem k Batchanovi se zdviženým obočím, když se za Benjim zavřou dveře. Muž nevypadal jako žádné tintítko, takže kdybych měl hádat, hledal bych v tom odkaz na povahový rys nebo sklony ke žhářství. V tom druhém případě by možná udělal větší dojem tady na Yuli. Neubráním se potutelnému úsměvu. Přeci jen byla ohnivá duše.
"K tomu se váže nějaká historka?" přihodím doplňující otázku.