Andor.cz - Dračí doupě online

Its Mophing Time
Dochází nám čas a munice jediné čeho je dost jsou brouci protože jakmile jeden padne nahradí ho další.V současné době chápu ostatní ovšem měli by vědět že už tak jsou mé nervy napnuté jako špagáty.Ještě chvíli a rupnou mi navíc pokud budu pospíchat můžu něco pokazit a dopadne to jako minule po čemž rozhodně netoužím.
„Já to doufám taky.“
I když proti sekané nic nemám protože na ní se nedá nic zkazit.A sekaná tu bude jen doufám že z těch brouků.Jednomu se právě rozstříkne hlava a ohodí sloup poblíž zatímco tělo chvíli stojí než spadne taky.Ovšem pak se řeší problém se zásobníky zrovna když kolem mně proletí granát a zajistí porci smažených brouků.
Budou poliwance.Zelené kousky hlavně končetin se vznesou aby brzy opět dopadly na zem.
Jiskří to a nic ovšem pak to zajiskří znova a přidá se k tomu i světlo a pak si přece jen plot dá říct a naskočí až tam kde to je vidět.
Tak bylo nutné všechno tohle kolem?Nešlo by to příště rychleji?
Doufám že tohle bude poslední díra i když to by bylo stejné jako doufat že se domluvím s brouky.Utřu si pot z čela zatímco brouci narazí na nečekanou překážku která prostor před námi naplní jejich křikem společně vůni pečeného broučího masa polévaného jejich tělních tekutinou jako grilovací omáčkou.Další rozkazy jsou prověřit všechny případné díry nic protože jak jsme zjistila už na výcviku situace se mění každou chvíli.

Opekaní broučci

Naše Mority štěkají stále a stále zásobníků a munice ubývá a těch zelených hajzlů naopak přibývá. S každým mrtvým broukem dobývají o další kousek půdy směrem k nám. Skoro cítím klapání jejich klepet u svojí tváře.
"Kde vázne ten plot sakra! Je tu už horko!"
Křiknu aniž bych se ohlédl za střelby. Snažíme se je udržet, ale je to téměř nemožný úkol a pak. Cvak....došla mi munice a já začal rychle přebíjet. Brouk byl už ale moc blízko nestihnu to a......bzrrrrtttt.....začne brouk svítit, jako vánoční stromeček a já padnu do písku na zadek a s oddychem ho sleduji, jak se tam kroutí.
"Huh, tak to bylo fakt natěsno."
Oddechnu si a chvíli tam jen tak nostalgicky sedím napůl ležím v písku a pozoruju to, než se zvednu, abych vyslechl příchozího seržanta, který se svým kolegou hodlá pokračovat podél plotu.
"Náš původní úkol se změnil, takže vám poskytneme doprovod a palebnou sílu seržante. Ve dvou byste toho stejně moc neudrželi."
Kývnu na něj, pak na Alexe a zbytek jednotky a vyrazím za těma dvěma.
"Jaký je stav vaší jednotky a proč ten plot už dávno nesvítí? My měli akorát zlikvidovat potencionální hrozbu broučí díry, měli jsme za to, že plot bude dávno zpravený, než se sem dostaneme."
Podotknu k němu a snažím se trošku zorientovat v situaci.

Barbecue insect...

Po uspěšném granátovém představení zakleknu a začnu pálit na brouky, přeci jen i tak jich tam zbylo dost a nebyl čas řešit co bude či nebude....

Obávám se seržante že nyní jsme jediná podpora jen já a on, naše jednotka pomáhá Varanům, dostali to od brouků a já se rozhodl jít s jedním technikem prostě opravovat plot, takže o posilách pochybuji...ale můžem si ty mrchy rozdělit ne?

odpolivnu si a kontroluji si abych nepálil do brouka zbytečně pokud ho už kropí někdo jinej, pak ale zabzučí sloupy a proud se prožene do dálky, ten zvuk který ty mrchy vydávají je nepopsatelně krásnej, a ten smrad je až příjemný po tom co si jeden uvědomí jakou má cenu tohle cítit...

Dobrý no, chtěl sem sice steak z krávy,ale broučí grilovaní taky fajn...Dobrá práce, Gorgy, vojíne, a teď Georgi, kolem plotu na průzkum kde to ještě bude váznout, není čas ztrácet čas, bylo mi potěšením Zmije a Vlci, ale já nebudu čekat na naše, stejně sem už dostal povolení...

s tím si skontroluji výbavu a čekám na George aby sme se v poklusu vydali kolem plotu....

Speciální tajná mise - Opáčko a Vosa - Vzhůru do chřtánu smrti!

Rozhodli jste se docela rychle. Mise musí být splněna a tahle hnusná díra vás v tom rozhodně nezastaví. Opáčko nadopovaný oblbovákem a Vosa uklidňující se nadávkami, přesně tak jste společně vešli do onoho temného hnusného tunelu.
Jediné světlo, které vám zde poskytovalo viditelnost byly baterky na vašich zbraních. Díky armádě alespoň za ně. Tunel vypadal opravdu nepříjemně, když světlo házelo stíny a vy jste sestupovali do jeho útrob. Cítili jste, jak pomalu klesá níž a níž až.....došli jste k něčemu, co jste raději nechtěli. Rozcestí. Tunel se dvojil doleva a doprava. Takže kudy dál? Z obou cest jste slyšeli, jak se k vám nesou broučí skřeky. V obou tedy čeká něco nepříjemného a kdo ví, kde je mozku konec.
A nebo že by se jen zvuk špatně lámal a vytvářel iluzi? Kdo ví. Vy rozhodně ne a budete se muset rozhodnout kudy půjdete a přemýšlet taky nad tím, jak najdete cestu zpátky, což je taky důležité pokud budete plánovat ještě návrat.

Jednotka Bílých Vlků a Černých Zmijí - Čas zapnout ten plot!
George od Žlutých tygrů vyběhl kupředu a přiklekl k Zoe, které začal pomáhat s opravou plotu. Zdá se, že se někam začali hýbat.
Mezitím obě jednotky se snažily držet brouky od sebe dál, což se jim docela úspěšně dařilo, díky střídavé palbě na nepřítele a brouci nebyli schopni prorazit.
Pak se ozvalo varování Martina, který vystřelil granát. Ten proletěl vzduchem do řad brouků a explodoval. Byla to krásná rána a krásná exploze, která vás všechny obdařila sprškou nechutných zelených kousků a šťávy, hlavně ty v první řadě.
"Jen pojďte vy svině!"
Křičí Kolowski a střílí, co to dá. U panelu plotu se mezitím horlivě pracuje. Trošku to zajiskří a George něco zakleje. Zoe to asi taky úplně nejde nejspíše by měla před příští misí podstoupit technický kurz, aby v tomhle byla nějak více k užitku. Ale pak....opět to zabliká a pak začne panel hučet a najednou.......bzzzzzzrrrrrttttt.....proudí v něm elektřina a ta prosviští pěkný kus plotu někam neznámo kam dále. Kéž by to byl poslední panel, který musíte opravit, ale to zatím nevidíte, je to moc daleko. Dobrá zpráva, je, že palba mohla ustat a vy si odstoupit od platu a broučci, kteří zkusili projít se hezky smažili.
"Tak to by bylo hezky si zůstaňte na svý půlce."
Zašklebí se Alex a koukne po přítomných zdali je jednotka v pořádku.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Kupředu k plotu
Opie pohlédne na Marcuse a krátce potřese hlavou a snaží se nasadit pohodový výraz.
"Jasně, jsem v pořádku."
Naštěstí více nemáte moc šanci se vykecávat, protože se tygři dají do klusu a miří zpět k plotu a vy s nimi musíte držet tempo.
A pak to za běhu uslyšíte nepříjemný broučí pištivý zvuk. Velicí důstojník tygrů se zastaví a vzhlédne.
"Všichni k zemi! Hned! Kobylka!"
Křikne a práskne sebou k zemi do písku a snaží se krýt za nějakou vyvýšenou dunou a vyhledat zbraní kobylku. Ostatní taky postupně rychle zaléhavají, aby je kobylka nesejmula. Opie sebou taky práskne hned vedle Marcuse a zběsile hledí po obloze. Kobylka vás má, jako na dlani, což je nepříjemný pocit.
"Zaměřte jí a sundejte! Nezvedejte se, nebo vás sejme!"
Křikne velitel tygrů.

Jednotka Zmijí a Vlků - Zahřívačka u plotu

Zaslechnu, že se k nám někdo blíží. Hold Alexe přeslechnout nejde nicméně brouci mě docela dost zaměstnávají. Jsou stále troufalejší a ten, co padne jen kus přede mnou fakt nebyl příjemný. Začínám mít pocit, že nám dochází čas.
"Zatracená práce! Zoe doufám, že už to brzo budeš mít, protože jinak z nás bude sekaná a tu já fakt nesnáším!"
Zařvu přes střelbu a pak uslyším cvaknutí. Zase došel zásobník.
"Přebíjíme! Druhá řada palte!"
Zakleknu a vyměňuji zásobník. Příjde mi, že se čas hrozně táhne a ti brouci jsou nějak hrozně rychlí.
"Že bych už stárnul? Hovadina!"
Zatímco přebííme letí přes nás granát. Koutkem oka zahlédnu, že ti dva přiběhlíci už jsou tady.
"Seržant Johny Rico, Bílí Vlci a za náma Černý Zmije, doufám, že zbytek vašeho týmu brzo dorazí seržante protože tu je docela horko!"
Křiknu a když přebíjí druhá řada opět vstávám a pálím. Prostě musíme ty šmejdy udržet a je jedno kolik té zelené sračky z nich vystříkne, zhebnout tu neplánujem.

Jednotka Žlutých tygrů a Zelených varanů - Spočing a akce?

Konečně bylo dobojováno. Musím nechat, že nebýt Žlutých tygrů asi by jsme tady už jen tak nestáli a bylo by nás více vypadajících jako chudák Sally. Velitel se snaží zastavit Sallyno krvácení a já bych mu rád pomohl, ale další ruce už nejsou potřeba, ač je z toho dost vyplesknutý tak to zvládá bravurně sám. Radista rychle volá o odvoz a já z místa vedle Sally prohlížím okolí a čekám, jestli nebude potřeba přiložit ruce k dílu. Uvědomoval jsme si, že ani ne na začátku naší mise je náš tým zredukován o skoro 40% původního počtu. Brouci jsou neúprosná kalkulačka co se týče lidských stavů. Vysílačka naštěstí uklidní jak mě tak zbytek týmu, že opravdu přiletí nějaký transport a snad sebou bude mít i zdravotníky, což Sally potřebuje akutně jako sůl. Čas než přiletěl transport byl poměrně dlouhý, ale nakonec přeci jenom dosedl. Pomohl jsme zdravotníkům přendat Sally na nosítka a v duchu jim popřál štastnou cestu. Na nás tady teď bylo dokončit úkol a zajistit, aby zranění a mrtví nebyli zbyteční. Hlas Žlutého velitele nás všechny zvedá a tak se zvedám taky. Náš velitel je ještě evidentně asi trošku otřesený.
Veliteli jsi v pohodě?
Zeptám se za poklusu Opieho. Přeci jenom, ač je to velitel tak i kamarád.

Rovnou za nosem...


Situace před námi je víc než zlá, jak se dívámm a začínám si říkat jaké máme možnosti či nemožnosti...

Takhle na dálku je granát risk, musímm blíže...

Jste ve hvězdné pěchotě vojáku, ne skautském táboře...ano musíme,a musíme co nejrychleji blíže, vy cestou se snažte střílet, ale do brouků, a rychle rychle, pak jděte pomoct s plotem to je jediná naděje nás všech, jasné? Takže sprintem k plotu, šetřete si munici, a držte si přilbu bude to tu lítat...

rozběhnu se rychle co to jde k vojákům a cestou nabíjím granát, tentokrát se chci dostat co nejblíže a taky ho střelit tak abych smetl brouky a mohl se zapojit do další palby, naštěstí mám ještě dva tyhle dárečky....

Párty a bez nás, to si všechnu srandu chcete nechat pro sebe? Začnu řvát když jsem dost blízko vojákům....Seržant Mezenský od Žlutých tygrů s doprovodem, jednotka pomáhá Zleným varanům, já sem se vydal k opravě plotu jako primární obrané fázy uzemí...vidím že je tu ale dost brouků pro všechny...

počkám si až budu přesně na tom místě odkud už nebudu moci minout, a až pak pošlu granát mezi brouky a doufám že to bude mít kýžený efekt...

Přední řada k zemi!

zařvu hodně nahlas než zmáčknu spoušť....(82%)

Brouci a nic než brouci.. a ten super plot

Rico zahulákal, abych se stáhla dozadu k ostatním medikům a radistům. V tu chvíli těžko říct, jestli se mi to líbilo, nebo ne. Je to jako se rozhodovat mezi rychlou a pomalou smrtí, ale ani jsem necekla a šla, zbraň připravenou ke střelbě.
Zoe má zatím opravit plot a dostat nás tak z bryndy. No, uvidíme, jak jí to půjde a jestli se odsud dostaneme živí.

Dostáváme echo, že se blíží nějací dva.. asi posily? Asi nás to nevytrhne, pokud nemají nějaké eso v rukávu, protože brouci jsou už zatraceně blízko.
Vypálím dávku a o kousek se stáhnu, abych mohla přebít, Za chvíli nebudu mít co přebíjet.

Tuneláři
Opáčko

Super, máme stopu... Hmmh, to není vlastně vůbec super. Sakra, kdyby tu nic nebylo, mohla jsem brnknout na centrálu, že je mozek prostě nenávratně ztracenej. Pochopili by to? Co je mi po tom. Kruci... Kruci! Proč se někde neztrácí?! Nadávala jsem v duchu, zatímco jsme kráčeli podél docela nápadné stopy, která snad jakoby ještě na truc v několika místech zesílila.

Ty mě vážně nenávidíš! Pohlédla jsem k nebi a zlostně zamžourala do slunce. A nebo se rád bavíš na cizí účet a prostě všechny ty nebohý duše trollíš. Jo, to je ti podobný. Chudák Izák. Odfrkla jsem si a kráčela dál. Opáčko vypadal docela zamyšleně a tiše, takže jsem si odpustila nějaké další narážky, nebo vlastně cokoliv a omezila se pouze na tiché nadávky v duchu. Ovšem, ty mi vystačily na celou cestu k horám a ještě mi jich v zásobě dost zbývalo, když jsme stanuli před...

“Díra?“ Zašklebila jsem se na nebohý geologický útvar, jako kdyby to byla tchyně na návštěvě. „Ok, máme tu tunel.“ Oznámila jsem pro případ, že by tu byli nějací slepí, nebo duševně zaostalí jedinci. Ovšem ani ty nám velení nedalo. Pff, škrti. Zavřela jsem oči a promnula si je s nadějí, že až je otevřu, tak tu žádná posraná díra nebude a místo ní tu třeba bude přistávat náš zasloužený transport. Bohužel, vánoce, čas zázraků, měly ještě pár měsíců čas a tak jsem opět hleděla jen do černočerné tmy nekonečného tunelu. Ok, co takhle na centrále nahlásit, že jsme nic nenašli a dát si padla? Napadla mne spásná myšlenka a už bych ji i přednesla Opáčkovi, ale ten si tu něco přímo přede mnou šlehl a tvářil se, jako kdyby tam chtěl vlítnout a roztrhat ty brouky vlastníma zubama. Ok, tak s tím se teď asi už nedohodnu. Utla jsem další možnou snahu o diplomacii a mírné neplnění rozkazů. Sakra, já chci zpátky ten svůj zbytkáč, nebo panáka čehokoliv s aspoň 80% bych brala. Cokoliv! Povzdechla jsem si rezignovaně, když už Opáčkova postava mizela ve tmě. Můžu ho tam nechat... Můžu se vrátit a říct, že tu nic nebylo, ale stejně...

„Do prdele... Počkej.“ Nadechla jsem se zhluboka a vyrazila do tmy tunelu za ním. „Tohle je šílený... Ale, to už je život co?“ Ušklíbla jsem se stále trochu nuceně a pokračovala za ním. Jo, sniper leze dírou a brouk oknem.. Bože, proč zrovna jako ostřelovač lezu do něčeho podobnýho?! Pokračovala jsem ve svých nadávkách, které byly ale na druhou stranu vcelku účinnou duševní očistou.

Ale už zase?
Takže jsme na správné straně plotu,ale co dál?Ten plot musí někdo opravit a kdo to nespíš bude?Samozřejmě že já.Opravuji plot,zatímco kolem mně se střílí přede mnou jsou brouci a na mně se naléhá abych to udělala rychle.Kéž by to bylo aspoň jednou jinak.
Přikývnu a s pocitem servitora který se stará o různé věci zatímco kolem něj probíhá peklo.Jak jinak tohle je jako v tom praštěném filmu nebo to byl seriál?Jak se vlastně jmenoval?Začnu se věnovat plotu pokud budeme mít štěstí bude to i řezanými a grilovanými brouky.
Bude to jako vždy pokud brouky dostaneme budeme ostrostřelci,ale pokud dostanou brouci nás budeme střeleni na ostro.
Seržant Rico udílí rozkazy a já se věnuji plotu.Snad to nebude jako minule.