Andor.cz - Dračí doupě online

Můžou se o tom se mnou jít pohádat!!!

"Tak hlídej si toho prince, netyvole asi."
"Ten princ mi nachcal do huby ale!" rozhodnu se jít s otřesnou pravdou ven, zatímco Bastiano háže žábu zpět odkud přišla. I žábě se podle mě ulevilo. Jsme chudáci. Já i žába. Tak.
Z naší komunikace s panem Da Mezzo by ale jeden opravdu jen velmi těžko poznal, že oba pocházíme ze vznešených a kdysi vážených - tedy, ten jeho je vážený doteď, můj už moc ne. A už ani neexistuje, vlastně - patricijských rodů.

"Tak, jak se cítíte, vaše blahorodí?"
Cítím se, že bych si něčím ideálně vypláchla hubu!
No a taky mám pocit, že to nefunguje. Nějak jsem se neocitla na hradě a tak, žejo. Což je samozřejmě dobře a nikdo nečekal, že to dopadne nějak jinak, ale -
"Tak neasi, že se cítím vznešeně! Člověk musí bejt velkej pán, aby zvládl ocucat žábu! A teď bych to teda jako zapila, no. Hnus to je. Doufám, že to stojí za tu... Urozenost. A tak."

Francouzi nesouhlasí

"Kurva vole," začnu křičet, když mi žába skočí do kapuce. "Tak hlídej si toho prince, netyvole asi." vyhubuju princezně Alessandře a začnu chytat žábu z kapuce.

Proč se to musí vymstít i mi? Takovému hodnému chlapci. Život je TAK nefér!

"Tu jsi!" řeknu žábě, když ji konečně chytím a hodím zpět do říčky.

Jsem milosrdný bůh.

"Tak, jak se cítíte, vaše blahorodí?" řeknu Alessandře. "Cítíte se více vznešeně?"

Žáby nechutnaj dobře!

"OOOó, vaše blahorodí!"
Kurva píče fix, teď už to musím ale asi fakt udělat!!!

Zatímco Bastiano předvádí dramatickou scénku na téma "obdivování ušlechtilosti a vznešenosti PRINCEZNY Alessandry, s lehkým sebezapřením si žábu strčím do pusy.
Nasrat a rozmazat, to TY MĚ pak budeš líbat, holku, co sezřala žábu! je ještě moje poslední myšlenka, než všechno vlastně vytlačí pomyšlení na to, že se v mojí puse asi žábě nelíbí, protože leze - no a nebo kurva naopak fakt líbí, protože leze do krku!

Fuj vole dopíči, že já se nechám vždycky vyhecovat k největší sračce na celým světě, fakt, Alessandro, ty debilko! nejsem si úplně jistá, jestli žábu ještě vyplivnu, nebo už spíš vydávím. Co si JSEM jistá je, že se ta žába v obranném mechanismu asi pochcala, než vyskočila z mých rtů klanícímu se Bastianovi za krk do kapuce.

Začnu automaticky zuřivě flusat okolo sebe.
Žáby jsou hnusný.
Chutnají hnusně.
Fuj, jak to Francouzi můžou prostě dobrovolně žrát?
Fuj, kurva.

"Le kurva, dohajzlu mamrd. To bylo ale skoro k zblití!"
Mám mu říct, že se asi i vychcala a nebo si to raději navždy vzít do hrobu?

Omegagigl

Ty vole. Ona to fakt udělal! Haha.

"OOOó, vaše blahorodí!" vykřiknu a padnu na kolena.

"Slunce moje jasné. Nejsem hoden, kráčet po stejné dlažbě jako vy!" a začnu Alessandře líbat boty.

"Snad vám je neušpiním svými slinami, ooo, vaše veličenstvo. Muck, muck."

Jedovaté žáby jsou fejk!

"Tak ne asi, že ti nejsou hadi, nemají žádné zuby!" ohradím se a rozhodnu přispět taky svými znalostmi přírodovědy. "Navíc hadi nejsou slizký, jenom tak vypadaj." Dodám VELMI MOUDŘE!

"Tak jo. Na chvilku ji dám do pusy a hned ji vyplivnu do vody! ALE!!!" varovně zdvihnu prst. "Tak jako tak mi zítra celý den budeš říkat "VAŠE VELIČENSTVO," a klanět se mi, jako bych byla opravdová princezna, platí?"

Přičichnu k žábě, než mi odpoví. Nesmrdí vlastně nijak. Určitě jsem měla v puse už horší věci. Ten sardinskej sýr s červy. Nebo když jsem se snažila jednou sama vařit. Může to být horší? Ne, asi ne.

Alessandra není jediná, kdo se ptá!

"Ale tak a dost," ozve se do ticha, rušeného jen hučením větráčků chlazení počítače. Do příšeří svítí monitor a několik dispejů, s ukazateli životních funkcí dvou lidí, napojených k animu. Jeden z nich se právě probral a zní trochu zlostně.
"Co je zas," ozve se neurčitý mužský hlas třetího člověka v místnosti, který sedí u počítače a něco na něm pracuje. "Proč přerušuješ relaci, je to dost problematické takhle pro oba, vyskočit ze-"
"Protože tohle nikam nevede, proč jsme ve vzpomínce, kde budou ti dva idioti lízat žáby? Jaký je význam tohoto všeho?"
"Ne, že by to místy nebyla zábava-" rozkoukává se v šeru druhý člověk, odpojený od Animu. "Ona je upřímně nalomená tu žábu prostě strčit do pusy, to je neuvěřitelné."
"Neuvěřitelné je to, že nám Abstergo PLATÍ ZA TO, abychom tady řešili, jak dva Assassini z minulosti jeli na zábavný výlet! Co to jako- k čemu to...?"

"Tak především," hlas od počítače zní náhle rozmrzele, "Tihleti dva na něco museli přijít. Na něco důležitého. Velkého. Pokud máš pocit, že je jednodušší se prostě jít zeptat do sídla v Kolumbii, tak prosím. Buď té lásky, seber se a jdi - nebudeš první z našich, kdo tam zařval."
"A ještě asi zařve," sekunduje druhý probuzený, který se napojuje zpátky, evidentně lačný vědět, jaké to je, mít žábu v puse.
"Ono i získat ten vzorek, ze kterého čerpáme, nebylo jednoduché, vlastně to bylo dost problematické, protože Rod si svá tajemství hlídá a dostat se až k nim je prakticky nemožné. Tak by bylo od tebe moc ohleduplné, vůči smrti tolika našich lidí, jej využít, bez zbytečných keců okolo. A ano, i když to bude znamenat, že dokud na nic nepřijdeme, tak budete jíst žáby, dělat na vesnický báby dongkoptéru-"
"A hádat se s každým nedůležitým volem cestou."
"No a to taky."
"Myslíte si, že to, co hledáme se točí okolo toho doktora?"
"Těžko říct. Nebo toho kluka."
"Luca?"
"Jenže do toho se nejde dostat. Tedy - vzorek jsme našli, ale byl asi nějak kontaminovaný. Nekompatibilní s Animem."
"Divný."
"Podívej, okolo Da Mezzovic je divný všechno. Doteď je okolo té rodiny... Všechno divný. Takže jestli tě zajímá, za co vás Abstergo platí, tak abyste pokud možno zjistili, o co jde. A jestli to jde nějak použít."

Vím já?

Jenom pokrčím rameny.

"Co já vím o upírech a princeznách? O moc víc než ty ne. Ale jsem rád, že váš pes neshořel. To je vždycky fajn."

Obecně je teda fajn, když nikdo nehoří a tak no.

"A já nikdy neřekl, že to musíš polknout! Jenom, že ji musíš celou strčit do pusu. Fuj, polykat ji, chudáka žabího. A neboj. Jedovatá žába je blbost. Neexistují žádné jedovaté žáby. Nejsou to hadi."

Pffft!

"Tak pokud princezny smí být jen ženy, což uznávám, že v tomto máš nejspíš pravdu, ne, že bych teda byla odborníkem na královské rody," podezíravě si ho v šeru a světle pouličních nočních lamp prohlídnu, "Tak to ale přeci JE, jak s těmi upíry, nebo ne? Ty jsi ten, kdo věří, že upíři jsou jen ženy. Diego zas, že psi. Já věřím že upíři mají samice i samce - no a žádný psy. I když moje matka kdysi měla psa prej z Číny a tomu bych toho upíra i věřila."
Pořád cenil ty svoje malý, hnusný, křivý zuby a byl takovej olezlej, skoro bez chlupů, jak prašivej.
"Ale chodila s ním po Benátkách i v pravé poledne a neshořel, takže prostě upíří psi neexistujou."
Zakončím to rozhodně.
"Vlastně nevím, co se s ním pak stalo," napadne mě ještě. Ale to je jedno.


"Tak zkusíš to a nebo tu nebohou žábu tedy pustíš?"
"Hej a musím ji i spolknout? Já asi nechci, nechci ji spolknout. Fuj. Co když je jedovatá?"
Ale tak jsem nalomená to pro tu prdel zkusit.
Teda ne, že bych věřila na tu pitomost s princeznou, ale spíš pro to, abych... Hej? Proč chci vlastně dávat do pusy žábu???

Lul, nemyslím si

"Ano, nejspíše celou do pusy, aby to fungovalo no." řeknu přesvědčivým hlasem Alessandře.

"Jinak to kouzlo asi nebude fungovat ne? Nebo chceš být jen půl princezna? Pff. Respektive, co já vím. Já to samozřejmě nikdy nezkusil. Princezny už z podstaty věci smějí být jenom ženy. A to já nejsem. Takže ti nemůžu pomoci."

Zamyšleně se odmlčím.

"Pokud to samozřejmě jenom funguje. A není to jako s upíry."

Což nejspíše je... ale pšššet.

"Tak zkusíš to a nebo tu nebohou žábu tedy pustíš?"

Já ale jsem princezna, vole!

"Jako... Celou do pusy?" podivím se rozpačitě a hledím na sevřené dlaně, mezi kterými se studeně zmítá mokrý obojživelník. Nejsem si úplně jistá, jestli to chci. Teda být princezna nemyslím, myslím to... No, to s tou žábou v puse. Teda, nejsem si jistá ani s tou princeznou. K čemu to je prostě dobrý? Princezny se mají vlastně dost nahovno, nic nesměj, jsou otroci monarchie a svý rodiny. Celý dny seděj doma a... Asi polykaj žáby. No, toliko k hlubokým myšlenkám.

"Ty už jsi to někdy zkoušel? Já jen, že, no-" drcnu mu do boku bokem, protože nemám volné ruce. Mám ruce plné žáby, totiž! "-občas umíš být pěkná princeznička," uchechtnu se, protože chu chu chu!

"Přijde mi to trochu nechutný, taky je dost velká, to aby měl člověk hubu jak pračku na čuráky..." přemýšlím nahlas a obojživelníka, který si už po chvilce snažení se dostat pryč spokojeně lehl do tepla dlaně, které chytá, opatrně zpola odkryju a pohladím prstem po hlavě.