| |||
Chodba - Učebna 1 Kimero, Naberius, Maid Jen dlouze mrknu. Zpacifikovat. Heh. Že by se blížil úplněk? "Hmm." Odtuším a podívám se na dveře ošetřovny. Nejraději bych se tam zase vrátil, ale teď když jsem venku, tak to asi jen tak neprojde. To potvrdí kočičák, když se vrací a znovu mne pobídne na hodinu. S povzdychem se vydám do učebny. Ta už je uklizená až na kamenný výsek podlahy. Zapluju ke straně někam doprostřed (BN47), protože tam bych se mohl trochu ztratit a možná se i dospat. Uvidíme, jestli tedy jako ráčí dorazit i zbytek. |
| |||
U bazénu - Pánská koupelna - Pánský pokoj č. 17 Cítím jak se do mě zima zakousává víc a víc. Ani si nevšimnu, že se na mě při tom vytváří ledové obrazce. Prostě dál koukám do nebe. Cuknu s sebou, když na mě přistane osuška. Chvíli mi trvá tuto novou skutečnost zpracovat, stejně jako fakt, že probíhá hodina, takže když se konečně vrátím myšlenkama zpátky na zem a začnu rozbalovat osušku, již mám krapet fialové prsty. Zabalím se do osušky a ještě chvíli jen sedím a klepu se, než se zahřeju dost na to, abych se dokázal dostat do budovy. Upřímně je mi teď jedno, jestli budu chybět na nějaké hodině. Hlavně, že mi už nebude zima. Ještě pořád rozklepaně se zvednu a rozejdu se do budovy. Cestou si nikoho moc nevšímám. Jestli mě cestou nikdo nezastaví, tak se zajdu podívat na nástěnku v hale. Jestli se nepletu, tak říkal ředitel, že je zrovna tam. Najdu rozvrh a kde mám pokoj a vydám se nahoru. Zamířím ale rovnou do sprch. Hezky pod teplou vodu. Jakmile jsem osprchovaný, vezmu svoje věci a zamířím na pokoj. Tam zkouknu jestli se dá něco z mých utopených věcí zachránit. Nevypadá to moc dobře... Rozložím to alespoň, aby to proschlo a zalezu do postele, když mám teď volno. Vylezu, až bude čas na další hodinu. |
| |||
Wayne, Naberius "Dobře. Díky," usměju se na ní a pokývnu jí. Vlček se promění a nakonec se obleče do mýho oblečení. "Hmm... Dobře." Pozvednu jedno obočí nad jeho otázkou. "No, nějak zpacifikovat Vás museli. Každopádně, vydejte se na hodinu. Z té předchozí Vás omluvím." Rozejdu se k učebně, kam zmizel Naberius. Strčím hlavu dovnitř. "Nevím přesně okolnosti, ale řek bych, že to je tvůj obor... Ta dívenka, o které se bavili na chodbě, cítil jsi, co se s ní stalo? Mohl bys to prověřit?" Když se nějak domluvíme, vydám se do učebny 3, abych si připravil hodinu, než dorazí těch pár studentů. Jestli tam vlček ještě sedí, popoženu ho na hodinu. |
| |||
Hodina PKT Alfa Sakra, sakra, sakra. Celý já. Kam se hnu, tam si nadělám kamarády. Upřímně mě ani nenapadlo se nějak při čerpání energie z okolí omezovat nebo ptát, protože...no, doteď jsem si prostě bral automaticky a nikdo si nestěžoval. Bral jsem to tak, že to ani nikdo nepoznal, že to zkrátka není nějaký velký výdej. Pozdě mi dochází, že tady už nejsem mezi obyčejnými lidmi, a očividně nejsem zdaleka sám, kdo tu něco podobného umí. Poprvé taky zažívám, jaké to je, když někdo vezme energii mně. "Promiň," špitnu a doufám, že mě dotyčná slyšela. Snažím se poslouchat, a pamatovat si další věci, ale moje obyčejná paměť je tak děravá, tak nečistá, tak rozmazaná oproti dokonalým obrazům, které si uchovávám. Naštěstí většina z toho, co profesor říká, se týká spíš vnitřní hiearchie lesa, takže když vypíchnu to praktické...Držet se barevných lišek, v lese se držet barevných lišek...mám kam to dát? Za ty roky jsem promazal tolik nepříjemných vzpomínek, že už mi prakticky žádné nezbyly - krom těch, co si nechávám úmyslně. Jedna věta - důležitá, ale krátká. Ta se mi snad někam vejde. Třeba jméno téhle školy, Kordarovy školy, to uslyším ještě tolikrát, že nemá cenu si jej držet napevno. A tak je nahradím tou větou o liškách. Pak už se zvednu, a vydám se zpět do školy, přičemž vytáhnu z kapsy rozvrh. Učebna 2, kdepak ta asi je? Je to na ní někde napsané? No nic, kdyžtak se doptám, až budu ve škole. |
| |||
Za školou Hill, Vesa Hillovi škubne v ruce, když k němu naga promluví. Vstanou mi chlupy na zátylku, jak se mi celá ta situace nelíbí. Mám z toho špatný pocit. Přesednu si do dřepu. Jak se k němu začne naklánět, natáhnu ruku kolem Hillových ramen a pokusím se jí rukou zastavit, než se skloní moc blízko. "Hej! Co to děláš?" Zamračím se, když se tomu Hill nijak nebrání. Zase ten nepříjemý zvuk. Pokud naga nezměnila názor, na nic nečekám a zasáhnu. Ať už po něm chce cokoliv, nedovolím jí mu ublížit. Už tak dost, že ho zase zraňuje ta magie. Než se stihne zakousnout, zatlačím jí za rameno a pokusím se jí oddálit od Hilla. S tím se přesunu do vhodnější pozice blíž k ní. "Nech ho na pokoji!" pronesu k ní rázně. "Potřebujeme tu léčitele," zavolám nahlas k davu. Volnou ruku mám na Hillových zádech, abych o něm věděla, zatímco nespouštím pohled z ní. |
| |||
Za školou Kelly, Vesa Všechny v přílišné blízkosti Kelly obezřetně pozoruji. Naštěstí nikdo nemá tak hloupé nápady, jako třeba pokoušet se útočit před profesorem. Když se Kelly o mne opře, obejmu ji rukou a lehce ji hladím. Když je tak blízko tak nějak mne to vnitřně uklidňuje. I kdybych odpovědi věděl (a že nevím) nechtěl bych na nás přitahovat pozornost, takže také zachovávám mlčení. Podezřívavě zvednu pohled k obloze, když se blýskne a pak zahřmí. Nevypadá to ale, že by začínalo krápat. Když sklopím pohled, již se k nám blíží naga. Věnuji ji na přivítanou vřelý úsměv. Jsem rád, že je v pořádku, vypadala poměrně slabě. Když mne osloví může Kelly cítit jak mi v ruce, kterou jí objímám škubne. Jako kdyby se ruka narozdíl od zbytku těla bránila tomu, že ji pustím a nakloním se k příchozí. Naše pohledy se potkají a já se stále usmívám. "Jistě," přitakám stejně ochotně, jako na kteroukoliv žádost Kelly. Skloní se blíž a zašeptá mi do ucha. Zamrznu a vzedme se z mého nitra ta neznámá magie. Snaží se mne z této žádosti vymanit, vzhledem k tomu, že mne to může oslabit a to přece kvůli Kelly není naprosto přípustné... Záhy však napjaté svaly povolí. (48%) Stejně tak se oranžové šupiny stáhnou z celé vrchní části těla. Zůstanou mi tak opět jen kalhoty. Odhrnu si vlasy s krku a nakloním hlavu tak, aby měla dobrý přístup. Hned jak se podvolím, tak se ozve tlumený trhavý zvuk. Téměř okamžitě zesinám a hrudník mi zavibruje, jak se snažím potlačit kašel. Pro jistotu se zapřu volnou rukou za záda do trávy, abych nepřepadl. Když se zaboří tesáky do měkké kůže krku, svaly se mi nekontrolovatelně roztřesou a po chvíli se mi i přes pevně semknuté rty vydá kapka oranžové krve z koutku rtů. Jsem však odkloněný od Kelly na druhou stranu, takže je toto konkrétní dění mimo její zorné pole. |
| |||
Pozemky (Hodina Příroda a Kouzelní tvorové) Hill, Aliana, Vesa Ještě se sem přitrousí pár studentů. Někteří si sednou kousek od nás. Ohlédnu se, když dívka vedle nás promluví. Usměju se na ní. Než se ale stačím představit, profesor začne hodinu. Posadíme se a opřu si hlavu Hillovi o rameno. Nevím víc, než zde bylo řečeno od jiných, takže se jinak neúčastním a jen poslouchám. Pohledem zklouznu bokem, když dorazí Aliana a dělá jakoby nic. Vrátím pozornost k výuce. Nejde si nevšimnout, jak o kousek dál vyraší rostlinný gauč. Rozhlídnu se po situaci okolo. Vypadá to, že mezi nimi došlo k nějakému konfliktu. Jeden z nich tu ještě k tomu musí být nově. Stejně jako pár dalších. Zablýskne se a ze zatažené oblohy se ozve hrom. Vrátí se k nám Aliana, která mezitím mluvila s profesorem. "Když půjdeš tou chodbou, kolem ošetřovny až nakonec, tak za dveřmi v hale je nástěnka s rozvrhy a mapou." Pochybuju, že by hledala něco jinýho. A jestli ano, najde si to na mapě na nástěnce. Doplazí se k nám naga. Trochu nedůvěřivě si jí prohlížím, když chce něco zrovna po Hillovi. A taky je u něj až moc blízko. |
| |||
Za školou Že moji žádost o pomoc odmítla elfka byla jedna věc. Ale že ji odmítl i profesor to už bylo moc. Neodmítl jí tedy kompletně, poslal elfku do jídelny ale mimo to mě ignorovala a začal o vlcích a co já vím čem ještě. Poslouchala jsem ho tak napůl. A když s tou krátkou přednáškou skončí konečně posbírám síly abych se přesunula k Hillarisovi. Koule krve se vznese z trávy a následuje mě vzduchem jako z vlastní vůle. Je nepřípustné abych se musela plazit za krví, ale když nepůjde ona ke mě nic jiného mi nezbyde. "Hille, potřebovala bych od tebe…něco" oslovím wyverna. Pronikavým pohledem se mu při tom zadívám zpříma do očí. Skloním se k němu blíž abych mu zašeptala do ucha a ostatní neslyšeli co říkám, nebo mi nemohly odezírat ze rtů. "Tvojí krev" zašeptám. Jestli ale na moje první slova nebude reagovat jak by měl, tedy přátelsky jako ke staré známé jako od něj očekávám, neupřesním co chci. I když to z mých prvních slov možná není tak jasné on i tak dobře pochopil čeho si od něj žádám. Sám už se mi nabídne. Jistěže bych normálně vynechala takové divadýlko s ptaním a přešla rovnou k věci. Trocha diskrétnosti však neuškodí. Neměl by s tím mít nejmenší problém a tak pokud nedojde na žádná odmítnutí ani se od něj neodtáhnu, rovnou se zakousnu. Kůže na krku není tak silná a šupiny ji teď nechrání. |
doba vygenerování stránky: 1.1801819801331 sekund