| |||
Cesta do vesnice Bandity se ujme Sozo a Kamia přijde na pomoc mě. Za to jsem ji docela vděčný. Společně všichni zamíříme na cestu zpět. Sensei se po cestě baví s dívkou, ale kromě toho nám nikomu moc do řeči není. Při každém neopatrném kroku se mi ozve rána bodavou bolestí a motání hlavy ze ztráty krve se taky za tu chvilku příliš nezlepšilo. Všiml jsem si, že Sozo situaci nese asi nejhůře a je to na něm vidět i když se snaží to schovat. Mohu se jen dohadovat, že to asi nebude úplně kvůli výsledku akce, ale spíš kvůli zabití někoho. To mě naopak tohle tíží ze všeho nejméně. Vyrostl jsem mimo zdi skryté kamenné a už jsem viděl zemřít bandity a podobně. Otec se nikdy nesnažil být příliš ohleduplný co se tohohle týkalo, ale to se dalo očekávat přece jen jsme shinoby. Navíc moje zkušenost s nukeninem, kdy jsem se skoro podíval do tváře smrti sám, mi taky pomohla. Namísto těchto výčitek mě ale trápí něco naprosto jiného a tím je výsledek celé akce. Kdyby se neobjevil sensei, tak jsme byli všichni mrtví. Můj plán byl k ničemu. Stáli jsme proti přesile, tak poškození na voze a tak bylo asi nevyhnutelný, ale vůbec mě nenapadlo, že by měli někoho silného mimo skupinu. Co navíc kdyby měli někde schované obyčejné zálohy, tak bychom byli namydlení taky. A pak jsem slabí, přemýšlím mezi chvílemi, kdy mi v tom bodavá bolest zabrání. Mohl bych něco říct Kamie a Sozovy, pro které je tohle jejich první mise a navíc jsme při ní museli zabíjet, ale v tuhle chvíli nemám ani náladu na to cokoliv říkat. Zůstanu zticha a nechám je ať se s tím vyrovnají samy. Nakonec to tak stejně dopadne, i kdybych něco řekl a na mluvení jsem nikdy nebyl ten nejlepší. Sozo byl velitel, ale já jsem vymyslel ten plán. Veškeré selhání jsou moje chyba. Podcenil jsem sílu nepřátel, nepomyslel jsem na jejich posily, nebyl jsem schopen je podpořit v útoku jak bylo potřeba. Oba jsem je vystavil nebezpečí, prohání se mi v mysli po celou cestu. Příliš jsem ji nevnímal jelikož jsem byl ponořen do analyzování jak moc jsem to zpackal. Za pomalí tempo jsem vděčný. Pochybuji, že by se mi dobře pohybovalo normální rychlostí. Přežil bych to, ale nebylo by to nic pohodlného, i kdyby mě Kamia táhla se sebou. A tak uběhla celá cesta zpět do vesnice. Nakonec mě z myšlenek vytrhne sensei když upozorní na bránu. Vevnitř nás sensei opustí s tím, že mě mají vzít do nemocnice. Kdekoliv kde se nebudu muset hýbat bude dobrý, zabručím jen. Vydáme se k nemocnici, bude lepší když se na to podívá někdo kdo tomu rozumí, přece jen zásah kopím není žádná sranda, při troše štěstí to odnesly jen svaly a ty se zahojí. Už se těším na postel, přikývnu na poznámku Kamii. Oba musejí být taky unavení. Já se zrovna cítím na to, že bych prospal celý den. Kromě fyzické únavy, zesílené zraněními, se dostavila psychická únava z toho jak jsem celou cestu omílal celou akci a hledal kde jsem udělal chyby a co by šlo vylepšit. Když dorazíme do nemocnice, tak mě předají lékařům a ty už se o vše ostatní postarají. Dobře si odpočiňte, popřeji svým kolegům než odejdou. |
| |||
Po boji a cesta domů Další uklidňování a pomoc dívce nechám na Sozovi a senseiovi. Já už stejně asi moc neudělám. Raději dojdu k Itamimu a pokusím se mu pomoct a podpírat ho, aby se nemusel moc namáhat. Přitom jsem zahloubaná do svých myšlenek. Na dotaz ohledně toho, kdo povede banditu, jsem chtěla navrhnout, že se toho ujmu s tím, že Sozo by pomáhal Itamimu, ale byla jsem moc pomalá. Je mi to vcelku jedno. Zůstávám tedy potichu. Konečně vyrazíme zpět do Iwy. Celou cestu jdu mlčky a snažím se pomáhat svému kolegovi, jak nejvíc to jde, abych mu cestu ulehčila. Ovšem nejsem jediná, kdo jde potichu. Nikomu nám není moc do řeči... Kdybych nepřestala včas, mohla jsem jim ublížit...musím se to naučit pořádně ovládat...dnes zemřel mou rukou "pouze" bandita...jenže pokud by to příště byl delší boj...mohlo by to dopadnout mnohem hůře. přemýšlím sama nad sebou. Není mi ani moc dobře z toho, že jsem musela zabít... ano jednou by to jistě přišlo, ale...takhle brzo? Z myšlenek mě proberou až slova sensie. Pozvednu hlavu a podívám se na Iwu, na kterou se nám naskýtá pohled. Konečně... U brány sensei odevzdá toho lumpa do správných rukou a nás poprosí abychom odvedli Itamiho do nemocnice. "Ano sensei, spolehnětě se." znějí má první slova po té dlouhé a úmorné cestě. Podívám se na Soza a kývnu. "Jdeme." odpovím mu souhlasně. Stále Itamiho podpírám i po cestě do nemocnice, i když to už není tak daleko. "Je dobré být zpět..." šeptnu unaveně. |
| |||
Kdesi v tunelech Skoro jako zázrakem se mi podaří zareagovat včas a ruce toho shinobiho se vyhnout a ještě ke všemu ji chytit. Vyšlo mi to i se zabodnutím kunaie do jeho předloktí, ale teď není čas přemýšlet nad tím, jak se to podařilo, ale musím situace využít, jak jen to půjde. Začíná přetahovaná, on má větší sílu nežli já, ale přesto se mi ho podaří vytáhnout na tolik, aby Inome zvládl použít jutsu a mít shinobiho pod "kontrolou". Vystoupí ze zdi a pak, když vytáhne kunai a začne si s ním mířit ke krku, tak je to pro změnu přetahovaná jeho a Inomeho. Přiblížím se k shinobimu, drapnu mu ruku s kunaiem oběma rukama a pomáhám Inomemu se zakončením této "šarády". Jednou jsem už zabít dokázala, musím i teď, jinak to dopadne špatně. Musím napravit to co se mi nepovedlo, když nás tamti napadli... napadne mě. Zatnu zuby a pokračuji ve svém snažení, probodnout krk tomu zmetkovi... |
| |||
Asi umřu Zcela jsem ztratil pojem o dění. Bubliny, exploze, tlaková vlna. To vše mě zcela zmátlo společně s náhlým nedostatkem chakry, který jsem si měl lépe naplánovat. Měl bych se naučit jí tolik neplýtvat, i když jsem v ohrožení života. Můj klon mi jen potvrdil mé obavy a já se radši rychle snažil utéct. Bohužel to moc dobře nešlo, jelikož každá část mého těla byla mimo. Nohy se mi motali a moje koordinace byla dost špatná. Jindy by se mi to, asi nestalo, že bych po zbavení se chakry se budu tolik motat. Nejspíše to bude tím, že jsem se jí zbavil tak rychle. Můj útěk byl dost chabý a bylo mi jasné, že mu neuteču. Narážel jsem do stromů a motal se. Nedovedl jsem ani pořádně skákat po větvích. Když spadnu, hned vstanu a běžím dál. Chci žít, chci žít. Jedinou mou záchranou bude, pokud se ukáže ANBU, ale v to bych moc nadějí nevkládal. Běžím dál a dál. Nakonec to moje tělo už nezvládá a dopadám do houští. Kolena se mi zcela podlomila a síla mě zcela opustila. Pokusím se schovat do křoví. A uklidnit se. Srdce mi buší a mozek se nesoustředí. Ujistím se, že jsem se dost dobře schoval a následně se ozbrojím. Do každé ruky chytnu kunai a stejně tak do každé nohy. Nehýbu se a připravuji se bránit. Když už, tak s minimem pohybů bych se čtyřmi čepelemi mohl aspoň na chvíli ubránit. Bude to, ale určitě k ničemu. Možná by si mě však nemusel všimnout. Předtím se zaměřoval na mou chakru, a když žádnou nemám, tak by mě nemusel najít. Snad s tím druhým ANBU už skoncoval a přijde mi na pomoc. 1,2,1 |
| |||
Návrat do reality Pořád jsem na to nedokázal přestat myslet. Připadalo mi, jako kdybych měl v hlavě brouka, který mi neustále kouše do mozku. Celá situace se už uklidnila, zajatec byl zpacifikovaný, dívka zklidněná, byl zkrátka konec! Ale já...Já jsem rozhodně nebyl v klidu. Pro mě to konec ani zdaleka nebyl! |
| |||
Noční lov Pozoruji ho když jde ke dveřím, kde čekám, ,,Neboj se o mě... Určitě, pokud se něco stane, tak jej držím alespoň na dost dlouho, aby ses dostal co nejdál, ale pokud se tak stane, tak budeš muset být opravdu rychlý. Rozumíš?" Zopakuji mu. ,,Kage je nejstřenější osoba, takže je jasné, že hlídky u něho budou... Stačí to říci jim, pokud nás odeženou, tak pak musíme vymyslet, jak se dostat ke Kagemu." Pousměji se... ,,Tak vyraž, jsem ti v patách dva kroky za tebou... Kdyby něco dám ti znamení a ty poběžíš jako o závod." Šeptnu mu a vyrazíme společně do tmy, jsem také ostražitá a rozhlížím se, také poslouchám co se kde šustne a mám v ruce připravený kunai na případné odrážení shurikenů. Jsem najatá, jako struna na harfě, plná očekávání, možného napadení a nebo jen splnění našeho cíle. |
| |||
Nebezpečná výprava "To zní rozumněji. Najít ho by nemuselo být tak těžké, ač určitě bude dobře střežený a pravděpodobnost, že se dostaneme až němu je velmi malá." Zamnu si zamyšleně bradu. "Já vím, že to musíme oznámit, že to může být důležité....hah.....pokud na něj narazíme tak ti budu krýt záda, jak jsme se dohodli. Jak jsi řekla dva mají větší šanci, než jeden." Odpovím docela nesmlouvavě. Představa, že jí někde nechám čelit, kdo ví komu není zrovna ta ideální. "Fuh jo....asi nic jiného nezbývá." Kývnu a zkontroluju své vybavení. Pak zamířím ke svým dveřím. V zátylku mě nepříjemně mrazí. "Dávej pozor. Kdo ví, kde ten týpek je. Mám fakt blbý pocit.....náš cíl by měl být tak 8 bloků odtud...v kanceláři určitě už nebude....doufám." Podotknu naše zaměření a opatrně vyjdu před svůj byt. Mžourám ostražitě do tmy v očekávání toho, co příjde. |
| |||
Noční vycházka ,,A nebo můžeme jít rovnou za kagem..." Řeknu, protože tam se dostaneme, to snad není tak daleko. ,, Všichni vědí, kde kage bydlí... Senseie nenajdeme, ale tohle musíme nahlásit co nejdřív. Pokud se tu toulá cizí ANBU, tak je priorita, aby se to dozvěděl buďto sensei, ale nevíme, kde bydlí a nebo kage... Na hlídky spoléhat nemůžeme. Nejsem si jistá, jestli nějakou potkáme. Můžeme mít štěstí, ale také nemusíme." Podívám se na něj. ,,Musíme jít... Tohle si nemůžeme nechat pro sebe. Mohl by kvůli tomu někdo přijít o život. Nebo se už něco stalo a on si vybírá další cíl. Každopádně pokud se s ním střetneme, tak dva mají více šancí než jeden... Čili pokud na něj narazíme, tak ty budeš pokračovat v cestě a já ho zdržím..." Dívám se na něj a rozejdu se svižným krokem ke dveřím. ,,Možná, že dostaneme trest, že jsme se ho nepokusili zastavit... Nevím, ale říct to musíme. Takže za Kagem dobrá?" Naposledy se na něj ohlédnu a pak vyrazím vstříc tmě naší vesnice. |
| |||
Nepříjemné noční plány Lehce nad možností, kterou Aki zmínila zauvažuju. "Nemyslím si, že nás chtěl až takhle moc děsit.....teda doufám. Některá Shinobi cvičení jsou fakt divná a nepředvídatelná." Vydechnu unaveně a ne moc nadšeně. Mírně zamračeně si složím ruce na prsou a přemýšlím nad celou věcí, zatímco poslouchám Aki a její plánování. "Spíše se obávám toho co se stane, když mu to půjdeme říct. Tam venku budeme, jako na talíři. Nehledě na to, že fakt nemám ani šajna, kde vlastně ten náš sensei bydlí, nebo kde by mohl teďka být. Ty jo?" Kouknu na Aki zvídavě. Bloudit jen tak naslepo vesnicí nezní zrovna, jako ideální plán. "Jasně, že ti budu krýt záda, ale chce to pořádný plán. Ne jít na to jen tak hrrr po hlavě. Taky by nás to mohlo s takovou stát krk." "A to ten večer tak hezky začal." Povzdechnu si v duchu trošku zkroušeně. Nedůvěřivě opět pohlédnu k oknu. "Možná by stačilo najít nějakou ANBU hlídku, ale nevím. Ten chlápek se mi vůbec nelíbil. Ještě teď z toho mám husinu." Lehce se otřesu. |
| |||
Skrytá Hvězdná vesnice - 11:45 Malý medvídek Kulička Hikaru, Kiryu a Akemi Hikaru se rychle vzpamatuje a také zbystří, když si všimne cizí čelenky, kterou medvěd na sobě má. Kulička si složí tlapičky na malý hrudník a zamračeně vás poslouchá. "Být z jiné vesnice není zločin pokud vím, tak vaše vesnice s tou mou žádný konflikt nemá. A co se týče toho běhání po lesích to možná pravda je, ale pokud si dobře vzpomínám nikoho jsem nenapadl, nikomu neublížil a v rámci možností ani nic nezničil." Začne vypočítávat své alimenty na své tlapičce Kulička. "Od své majitelky jsem se vzdálil jen na chvíli a slovo majitelka je taky dost nepřesné." Povzdechne si a tlapkou si promne unaveně oči. "Říká vám něco technika Kuchiyose no Jutsu (Přivolávací technika)?" Přelétne po vás medvídek očima. "Je to technika, kdy Shinobi uzavře smlouvu s nějakým druhem zvířete a pak jej může přivolat na pomoc." Promluví do ticha Hikaru. "Přesně tak chlapče. Ale to tomu, kdo smlouvu uzavřel nedává nad danými tvory vlastnictví." Upozorní medvídek. "Takže vysvětlení, co tady dělá medvěd s Konohy? Snaží se si chvíli odpočinout od náročné osoby, která jej neustále přivolává. Mám jí docela rád to zase ano ale i já potřebuju někdy dovolenou, navíc ona sem přijela za nákupy, odpočinkem a zábavou. U toho nemusím být, nebo alespoň ne pořád." Pokrčí rameny Kulička. "A nesnaž se mi vyhrožovat kluku jste pouzí Geninové, jestli si myslíte, že to se mnou budete mít lehké pokud se budete chtít být, pak děláte zásadní chybu. Podceňovat soupeře je velice nepříjemné." Zadívá se na Vás medvídek vyzývavě. (Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Plamená vesnice - 18:25 Podivný ANBU Ariaki a Aki Zatímco se rozhodujete zdali půjdete ven a budete riskovat napadení ze strany neznámého ANBU, nebo zůstanete tady a budete riskovat obdobnou scenérii, tak venku se docela hezky setmělo. Hned další věc, která vás ve spojitostí s celou záležitostí napadá je ta, že ani jeden z vás vlastně neví, kde sensei ve skutečnosti bydlí, nebo kde by se v tuhle chvíli mohl zrovna vyskytovat. Samozřejmě možnost narazit na Shinobi stráže, které v noci hlídají vesnici, nebo na nějaký nejmenovaný nekalý živel je zde také zvýšená. Onen podivný ANBU vám oběma dost vrtá hlavou. Máte k dispozici možná velice cennou informaci. Otázkou jen je jak s ní nyní nejlépe naložit. (Volnější akce, popište svůj další postup v případě akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.) Skrytá Zemská vesnice - 21:34 Dlouhá cesta domů Itami, Sozo a Kamia "Sozo nepřeháněj prosím." Napomene mírně vašeho týmového parťáka Kazuki-sensei, který si patrně nemyslí, že výčet, který o něm byl proveden je zrovna v tuto chvíli nejvhodnější. Váš zajatec se tváří pokorně a zlomeně. Patrně nemá chuť k další snaze vzdorovat. Kdo ví, co mu sensei provedl. Tento objekt je v tuto chvíli na Vás, co se týče zachráněné dívky, tak s tou si cestou v poklidu povídá právě Kazuki-sensei. Možná je rád, že má možnost promluvit si s někým dospělým, ač ten někdo v tuto chvíli nese v kapse opatrně výbušninu od Soza, nebo se snaží pouze udržet dívku v klidu, než se dostanete do vesnice. Cesta jako taková se vám protáhla, je únavná a dlouhá. Až příliš dlouhá, když musíte cestovat normálně a nemůžete do toho trošku šlápnout, jak jste zvyklí..... "Hele konečně támhle je Iwa!" Usměje se Kazuki-sensei, když ukáže před sebe do dálky ve chvíli, kdy se objevíte na dohled vesnici. Zbytek cesty až do vesnice už proběhne pak v klidu. U brány si zajatce přebrala místní stráž a Kazuki-sensei vám oznámil, že půjde podat hlášení zatímco dívka se může vrátit domů. "Kamio, Sozo vezměte Itamiho do nemocnice ať se tam na něj podívají a postarají se o něj. Až bude čase se znovu sejít dám vám vědět nemějte obavu." Loučil se s vámi s posledními instrukcemi váš sensei. Pak jste na zbytek pozdního večera zůstali sami. (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení případných akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou. Volnější akce.) Skrytá Vodopádová vesnice - 13:52 Shinobi trénink Kora, Arate a Hanako Kora si trošku odfoukne vzduchu z plic. "No....to by snad šlo...." Odsouhlasí celou věc trošku nejistě. "Doufám, že té paní moc neublížíme." Zabručí ne příliš nadšeně Arate a vydá se za vámi. Dle instrukcí několika místních jste zamířili k domu paní Kamiko. Nebylo to nikterak daleko a vás s každým krokem k jejím dveřím svírala větší nervozita. Arate byl první, kdo na dveře zaklepal. Chvíli bylo ticho, než jste uslyšeli cupitání. "Už jdu už jdu." O okamžik později se otevřely dveře a v nich stála malá stařenka, která nemohla mít ani metr padesát, byla drobná a lehce shrbená. Lehce se opírajíc o hůlku. Vlasy měla již šedé, jako popel místy již bělaly stářím. Na tváři jí zůstával však málozubý úsměv. "Vítejte drahoušci, vy tu jste určitě na ten trénink....ach jak já se už těším pojďte dozadu." Mávne na vás a zamíří skrze dům na zadní zahrádku. Arate se na vás lehce zoufale podívá. I Kora vypadá lehce překvapeně a v koncích z toho, že byste měli trénovat s takovouto paní. Tu by mohlo snad zabít i házení shurikenem. (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Listová vesnice - Tvrdý souboj 11:36 Arike Vše bylo najednou zmatené. Výbuchy bubliny, výbuchy a zase bubliny. Bojiště se stalo nepřehledným a když tvůj klon zjistil, že Shinobi už není nikde k vidění chycený ve tvých bublinách zpanikařil jsi a uvědomil sis, jak žalostně málo chakry máš. Další bubliny se ti už nepodařilo ani vyvolat. Už ten klon byl na hraně. Cítil jsi, jak se ti motají nohy a hlava. Nedostatek chakry tě začal dost ovlivňovat. Div, že jsi při skoku nespadl z větve. Nebylo ti ani úplně jasné jestli spíše běžíš, nebo se motáš, či snad padáš? Snažil ses dostat pryč do bezpečí. Utíkal jsi, nebo sis to alespoň myslel. Několikrát jsi upadl, několikrát zakopl, mnohokrát narazil do stromu. Vyčerpání a strach udělaly své a po čase, který se jevil, jako věčnost se ti nakonec podlomily kolena a tys padl vyčerpáním do houští neschopen dalšího pohybu jen s možností unaveně koukat. S tou chakrou jsi to opravdu přehnal. (Popište svůj další postup a pro vyhodnocení a akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.) Skrytá Listová vesnice - 19:36 Návrat domů Aimi, Shokiru a Eremi Shokiru si jen povzdychne a další protesty raději vzdá. Všichni tři jste se vrátili na místo setkání. Tys dokonce měla nový suvenýr a památku na Deštnou. Senseika na sebe taky nenechala dlouho čekat. V podstatě za pozdní příchod jste vyhubováno nedostali a vyrazili na cestu zpátky domů. Svou misi jste přece jen splnili, což je nejdůležitější a teď už zbývá jen zasloužená cesta domů a ještě zaslouženější odpočinek. Minulo několik hodin a večer se přiblížil a s ním i nepříjemné šero. Bylo to takové mrazivé divné a nepříjemné, když jste se museli pohybovat k večeru. Senseika byla spíše potichu, ale i tak byla atmosféra mírně napjatá zvláště, když 2 ze třech z vás mají problém používat většinu svých technik, když je tma. "Snad už budeme brzy doma. Těším se na svou postel." Posteskne si Eremi. "Už to nebude tak daleko, do půlnoci jsme snad v Konoze." Dodá realisticky Shorkihu. (Popište svůj další postup, volnější akce můžete popsat klidnější cestu až do vesnice.) |
doba vygenerování stránky: 0.15793895721436 sekund