Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je offline, naposledy online byla 23. května 2024 5:29Yuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je onlineBenjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 23. května 2024 4:49Freya
Postava Alexander Korobkov je offline, naposledy online byla 23. května 2024 0:21Alexander Korobkov
Postava Betchan je onlineBetchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 22. května 2024 19:55Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je offline, naposledy online byla 22. května 2024 20:55Aric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 22. května 2024 22:21Izumi
| |||
 | Rozhovory, výslechy a krev Večer ještě nekončí „Myslím, že poslední šance, pořídit si nějakého „plyšáčka“ je tady.“ Odtuším. „Ostatně posila by se hodila.“ Doplním, aby bylo jasné, jaké povahy by měla být ta ukázková hračka. „Freud byl kuchař v Družině. Moc hodný chlap… před měsícem umřel na tuberu.“ Krátce si odkašlu. Neusmívám se. Ale ani nevztekám. Mluvím bez zbytečných emocí. Svého jsem dosáhla. Rozhovor s Benjim byl jednoznačně přínosný. A pokud by si někdo myslel, že tohle všechno bylo jen nezávazné plácání, hluboce by se mýlil. Úkosem se zadívám na Alexe. Spokojeně přivřu oči. Tohle je víc než jen příjemné. Krev začíná pulzovat přesně tím správným způsobem. Z doteků prsty se stane lehké přejíždění nehty – ještě o kousek víš… a na vnitřní stranu stehna. Sama nohy lehce roztáhnu. Nepatrně se prohnu v zádech. „Věřím… ty máš ty… velké zbraně, že?“ Zavrním tiše. Jenže se ozve Betchan a já zpozorním. Tohle začíná smrdět. Rychle si vzpomenu, že jsem měla ještě nějaké plány. „Betchane – můžeš se mi, prosím, někde stranou, podívat na ta žebra?“ Oslovím muže. Mrknu na Alexe a udělám krok dopředu – jen ať si chlapec počká. Nemůžeme mít všechno hled. A citlivý výslech Betchana je ostatně i v jeho zájmu. „Nerada bych někde po cestě začala plivat krev.“ Vysvětlím. Teď už se soustředím jen a jen na rytíře. | ||
| |||
 | Slova a slova Poslouchám hádku a v jednu chvíli se zarazím. To když Gábi náhle změní tón. Najednou už není nepřátelský. Nakloním hlavu na stranu a snažím se pochopit, kdy a proč nastala ta změna. Hrubí jsme byli oba. On pokračoval já ne. Na mě vrčí na něj ne. Nechápu. Benji má uklidňující řeč. Vysvětlující. Svým způsobem má pravdu. Hrany se musí ohladit. „To je dobře.“ Usměju se na Gabrielu. Její sebevědomí mě baví. „Doufám, že ti to vydrží, až je potkáme.“ Povzdechnu si. Málokterý nováček je při prvním setkání schopný čehokoli. Mimo nasrání si do kalhot. „Nevyjednávají.“ Navážu na Benjiho popis ledových. „Aspoň ti co jsem potkal se o to ani nepokusili. Ale taktiku mají a používají. Na nás šli tři. Nejdřív dva, kteří upoutali naši pozornost a třetí nám vpadl do zad.“ Podělím se o svou zkušenost. Vzpomínka na tuhle bitvu není ani hezká ani příjemná. Ztráty na naší straně byly obrovské. Na Alexe se podívám zvláštním způsobem. „Nešli proti sobě. To zní krásně. V tom případě doufám, že za smrtí Katrin stojí anomálie a ne někdo z nás.“ Mrknu na něj jedním okem a pozorně sleduji reakci. | ||
| |||
 | Bazénová provokace I když se ke mě Gabriela otočí zády, kochám se krivkou pasu a boků a cítím lehký dotek jejích nehtů na svém stehně a jejich pohyb nahoru. A podle jejího postoje si to ta mrcha užívá. No, tuhle hru můžou hrát dva... "Teď? Co teď?" zeptám se tiše, když se narovnám a pro změnu já jí přijíždím prsty po zadní straně stehna když mi ji tak pěkně nabízí. | ||
| |||
 | Zatím jen slova! "Ano. Zároveň si tak otestuju jak se budou chovat. Jen si musím pořídit nějakého plyšáčka, aby mi mohli ukázat kam jsem je zasáhnul. Freud? Ten vím, že existoval a tam končí mé znalosti jeho díla." Další pokrčení ramen. Další věc, která v Příhraničí je k ničemu. Můžete být velkým znalcem Freuda a tak, ale venku mimo Pevnost je Vám to k hovnu. Pokud teda krysáky třeba neukecáte, že by se na to měli vysrat a jít dělat něco užitečnějšího. "Ono se to vytříbí. Jen ten náš začátek byl dost neohrabaný, protože když smontuješ skupinu z takovýho celku jako jsme my? Ty vole kdyby se to neposralo, tak je to zázrak. Myslím, že ráno se o tom pobavíme i s Kluzkým." My se snad začínáme dostávat do věcných míst? Že by jsme dokázali společně nějak fungovat, aby jsme se z toho všeho neposrali? To jsem skoro nečekal, ale zjevně to jde nebo možná to půjde. "Inteligentní jsou, ale vyjednávat? O tom nic netuším. Oni tu byli dřív než my pokud vím. Oni to tady chcou zpátky. My jsme Ti, kteří jim to berou. Vyjednávala by jsi s námi? Já ne. Každopádně, já už jsem vymáchanej dost. Kdyby jste byli moje drahá a teď už asi mrtvá maminka řeknu, že už mám na prstíkách varhánky." Vylezu z vody a na všechny s radostí vyšpulím svůj zadek. Otřu se do jednoho z prostěradel, které tady jsou k tomu účelu, obleču se a zamířím k seníku. Mám tam peníze, které se třeba někde v hospodě budou hodit... | ||
| |||
| Velká… ehm slova? Pravda to je, protože to říkám. Přisunu se blíž k Alexovi. Olíznu si rty. Prsty mu pomalu jedu nahoru po stehně. Stále však zůstávám otočená čelem do středu bazénu. „A teď?“ Provokuji tiše. Včas však zastavím. „Geniální. Takže hned zaútočíš, aby tě ostatní nesnášeli a tys měl alibi chovat se k nim hnusně.“ Konstatuji zamyšleně směrem k Benjaminovi. „Co by tomu asi řekl Freud?“ Oproti předchozím slovům se můj tón změnil. Nezním naštvaně a už vůbec ne ublíženě. Snad je v tom lehká provokace… ne však nepřátelská. Ostatně Benji právě řekl, že jsme zmrdi oba… takže jsme něco jako rodina, no ne? „Stejně si myslím, že bychom měli mít nějaký plán, co dělat, když dojde na útok. Teď je to dost… nekoordinované.“ Tohle je fakt, každý sice dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí… ale strategie prostě chybí. Zadívám se i na Betchana. Poslouchám a nakonec přikývnu. „Já mířím vždy přesně.“ Oznámím a ruku pod vodou posunu ještě o kousek výš. „A jde s nimi vyjednávat? Jak moc jsou inteligentní?“ | ||
| |||
| Kurvy a zmrdi kolem nás Benji celkem razantně ukončí diskuzi a já jsem za to rád. Koukala by z toho akorát hádka a tu nikdo nestojí. Popis souboje s ledovým celkem sedí. Bez magie to je špatný. I pro nás. U nás je to spíš o štěstí, ale stejně do toho souboje každý půjde. Hrdost je někdy svinstvo. Mezi Benjim a Gabrielou se schyluje k hádce. Do toho nehodlám jít ani náhodou. Nemám povahu jako Benji, kterému je všechno fuk. Bohužel. I naštěstí. Nezaslouží si lidské zacházení… Tohle zabolelo. Semknu k sobě rty a odvrátím pohled. Začíná to tu být poněkud napjaté. Jindy bych se prostě sebral a šel pryč, ale dnes ne. Poslouchám slovní přestřelku a čekám, kdy zasáhne Alex. Ale ten je ticho. Jeho holce nepřímo nadávaj do kurev a s ním to ani nehne. „Pokud se střetneme s ledovýma, miř dobře, Gabrielo.“ Oslovím přímo jí, abych upoutal její pozornost. protože ona jako jediná z nás opravdu netuší, co ji čeká. A říct to jen tak, mohla by mě snadno ignorovat. Což tedy může i teď. „Protože pokud se ti je nepovede sejmout, doufej, že se k němu dostaneme Freya nebo já dřív, než on k tobě. A že budeme mít štěstí. Ty, co jsem potkal útočili od pohledu a něco jako ústup ve slovníku nemají.“ Řeknu tiše, protože vzpomínka na tyhle bestie mi nedělá vůbec dobře. | ||
| |||
| A povídáme... "Ale prdlajz. Já jsem zmrd a ne slušný člověk. Pravidla si ohýbám tak, jak potřebuju. Víc zatím nehledej. Ke každému se chovám jak on ke mě. Jak říkám. Ještě jsem nepotkal Družináře co nebyl zmrd." Už se do toho moc sere filosofování a na to teď nejsem stavěnej. Buď bude dál zmrd a nebo nebude. Už ukázala, že v boji není k ničemu a ví jak se to drží, kdyby se oprostila od tohohle dalo by se s ní možná mluvit...možná. "Jak kdy. Nenašel jsem v tom systém. Vem si nás. V tom taky není systém, ale bordel..." | ||
| |||
| Debata Vypadá to, že obětí Gabrieliných otázek se protentokrát stal Benji, ale vzhledem k tomu, že já sám měl štěstí a s ledovými jsem se ještě v pustině nesehnal, jen poslouchám. Když se na mě ale Gab podívá, nějak v těch očích nevidím tu nenávist a zlost co před chvílí. Takže jsem na tom pořád ještě asi celkem dobře. „Co jiného...“ odtuším stejně tiše s mírným úsměvem. Sice by bylo pěkné, kdyby to bylo něco jiného, ale sedím od ní půl metru daleko a na ruce mi vidí, takže to jiná část těla být nemohla. Předtím jsme to nedokončili a já nerad nechávám práci rozdělanou... | ||
| |||
| Velká slova malých mužů Pravda to je, protože to říkám? „Takže na tom nepodílení se na tom, že jsou tvoji velitelé zmrdi platí pro všechny, jen ne pro tebe?“ Odtuším klidně. „Nebo snad ten přístup podle chování každého zvlášť platí jen uvnitř Patroly?“ Dodám. Lehce se ušklíbnu. Takže pokrytec. „Když říkáš průzkumníky, … tak myslíš jednoho, dva... nebo třeba deset?“ Zadívám se na Alexe, který mě – a jsem si jistá, že záměrně – kopl. „To byla noha?“ Zeptám se tiše a znovu nasadím ten nečitelný výraz. | ||
| |||
| Dál si povídáme "Když venku mrzneš, tak se nedíváš kdo je kdo. Mimo Pevnost vládnou pravidla Příhraničí." Nebudu říkat, že tam se tiskneš na prdel jak buzerant dalšího chlapa jen aby ses trochu zahřál. Modlíš se, aby ses ráno neprobudil s omrzlýma nohama nebo nosem... "Co přesně myslíš, že je Družina plná buzerantů a kurev? Tak za tím si stojím. Teď teda ne doslova, ale ano. Ovšem i kurva může být formát, ale s takovou jsem se ještě nesetkal." Nevím jestli to v Gab vře, ale ve mě ne. Já to mám jak se slušně říká v píči. "U taktiky a množství je to různý. Není to taky úplně horda, takže můžeš potkat nějaký průzkum a tak. Horda to byla, když se valili na Pevnost...je lepší je nepodcenit. Počítat s horším." | ||