Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
Postava Yuliya Lavellan je offline, naposledy online byla 15. června 2024 23:00Yuliya Lavellan
Postava Benjamin Harkness je offline, naposledy online byla 15. června 2024 23:59Benjamin Harkness
Postava Freya je offline, naposledy online byla 15. června 2024 22:27Freya
Postava Alexander Korobkov je offline, naposledy online byla 15. června 2024 10:04Alexander Korobkov
Postava Betchan je offline, naposledy online byla 15. června 2024 21:58Betchan
Postava Gabriela Hefron je offline, naposledy online byla 15. června 2024 20:20Gabriela Hefron
Postava Aric Stonegate je offline, naposledy online byla 15. června 2024 15:31Aric Stonegate
Postava Izumi je offline, naposledy online byla 14. června 2024 20:45Izumi
| |||
 | U stolu Že se dá se mnou do řeči zrovna čáryfuk, mě dost překvapí. Naše frakce sice spolupracují, ale mezi našinci to tak slavné není. Jistě, najdou výjimky, co to dají dohromady. Někdy i víc než jen spolubojovníci. Což mě vede k otázce, jestli tihle dva spolu jen cestují a nebo šukají. To musím zjistit. Chlap odkýve důležitost chladné zbraně a sáhne po té své. A ve mně se to celé splaší. Jedna ruka podebere stůl, připravena ho převrátit a druhá sáhne po jílci tesáku. Ale čaroděj netasí. Byl to jen dotek. Kurva chlape! Tohle mi nedělej! Já nikdy nebyl kliďas a dnešek mým nervům rozhodně neprospěl. „Jo. Ale někdy to nestačí. Kor když nedostaneš šanci s tím cokoli udělat.“ Pokrčím rameny nad jeho nadšením z přítomnosti felčara. Ale jinak má pravdu. Kupa lidí dojela na nějakou prkotinu, se kterou by si každý felčar hravě poradil. Jsem důležitý. Akorát to nikdo nechápe a neocení. Ani panáka mi nekoupí. Je to nevděčná banda. Ale jinou zrovna nemám. „Seš asi první čáryfuk, co jsem viděl, že se po světě toulá se sekerou. Nás doprovázel čaroděj jménem Kačvud. Ne! Tačvud. Strašný jméno. Takovej poděs. Myslel jsem si, že ho vyšlou, ale ještě se po poslední akci nevylízal z ran. Lízal, kde neměl a dostal přes držku. A taky si něco přinesl.“ Ušklíbnu se pobaveně. „Prevence znamená v tvým pojetí co? Sejmout každýho dřív, než stihne zaútočit?“ Hádám, že jo. A pak teorie jejich šarží, o moudrých a rozvážných kouzelnících, dostává pěkně na prdel. Přímou otázkou mě zaskočí. Příjemně. „Ne.“ Zavrtím hlavou. „Nikdy jsem tu nebyl. My chodili jinam. Doprovod karavan a tak. Semtam čistky různých potvor, když začaly otravovat. Znáš to, ne?“ Usměju se. „Na cestě viděli ledový! Betchan nástup! Vyzvedni si čaroděje! Patrola udělá průzkum, ale do boje nezasáhne.“ Zaparoduju příkazy šarže. | ||
| |||
 | Ve stodole… „Snad se ti podaří aspoň na chvíli usnout...“ pronesu tiše. Sám vím, jak blbě se usíná s jedním naštípnutým žebrem, natož s půlkou hrudníku. To si nedokážu ani představit. „Jo, to je pravda.“ souhlasím ohledně toho, že bychom do hospody měli jít. Já u sebe svou poslední zbývající hotovost nosím neustále - ono těch pár papírků a jedna stříbrná mince zas tolik místa nezaberou... Stejně pak nebude kde je utratit, tak je to fuk. | ||
| |||
 | Ve stodole… Lepší krutá realita než sladké sliby Dívám se na Alexe a, i když bych chtěla, věřit mu nedokážu. Nedokážu do jeho rukou vložit svoje bezpečí. Ne teď. Ne dnes v noci. Krutá realita je bohužel lepší než sladké sliby… a takových slibů už jsem slyšela. Ať už šlo o lži nebo o bezbřehou upřímnost – vždy se ukázalo, že můžu věřit jen sama sobě. Z každého se nakonec vyklube sobec – záleží jen na jeho ceně. Peníze. Strach. Vlastní bezpečí. Hezčí holka. Lepší dohoda s policií. Fet. Každý má svoji cenu. „To by od tebe bylo hezké.“ Usměji se potěšeně. „Dobře.“ Přikývnu ohledně nováčků. „Ale tím spíš bychom tam měli jít.“ Posbírám své zbraně a zase si je připnu. Zároveň si zkontroluji, že mám čím zaplatit. „O plánu zmizet.“ Přikývnu a lehce se usměji. Tahle část se mi z toho všeho líbí nejvíc. Ta možnost mě lehce rozechvívá. Těžko říct proč. „A o tom, proč jsem tu seděla v koutě a hlídala dveře.“ Doplním. | ||
| |||
 | Společenství...? Takžeee... to znamenalo, že jsme.. prošli? Že jsme si tímhle, poměrně jednoduchým způsobem, zjistili nejenom cestu ven, ale celkově cestu pryč.. pryč za neznámým..? Asi teda.. evidentně jo.. samozřejmě záleží ještě na dalším dni, dokud se neocitneme mimo tuhle díru, tam venku kde čeká smrt na každém kroku, asi si nemůžeme být zcela jistí.. no uvidíme. K představení našeho průvodce Benjamina decentně, zdvořile kývnu a poté se chopím svého čaje, ze kterého trochu upiju. Alkohol nikdy nebyl příliš pro mě a zejména nyní to asi ani nepřipadalo moc v úvahu. Každopádně vypadalo to, že členové jeho bandy, které bychom měli být taky součástí, jsou tu vesměs, doslova všude okolo.. co jiného taky čekat, kde jinde se dá ztrávit volný čas, když venku ohryzává části těla mráz či sníh. Když mihnu pohledem k Aricovi, nešlo si nevšimnout jisté jiskry, kterou měl v oku. A to nejenom z toho, co nás oba čeká, ale i maličko z osazenstva tady. Co si budeme povídat, rozhodně tu byla velice.. barvitá a pestrá společnost. I tak ale, musela jsem krapet uculit když jsem Arica takhle viděla.. nadšeného..? Sama jsem z toho též měla obdobné pocity.. jenom on, to uměl daleko lépe dávat najevo. Tak nějak.. čistěji. Řeč se maličko stočí z ´rytíři´, samo sebou to zajímalo i mě samotnou. Vážně to byla sebranka.. všeho možného, co jeden najde někde.. po cestě. Jeho přirovnání ohledně zbraní se musím tiše uchechtnout, stejně jako jeho dodatku o tom, co dalšího v téhle skupině zastával. ..a nebo si třeba i rád hraje na doktora.. Chystala jsem se na další doušek, když Aric zmínil to, že dává raději přednost prevenci zranění.. nemohla jsem jinak než přitom zvednout volnou ruku a symbolicky jej trochu ´popacat´ po zádech. Vím dobře, že tyhle slova nebyla jenom planá slova. Co se týkalo mě, zatím jsem neměla čím více přispět téhle debatě. Víceméně jsem spíše nechávala Arica si ´užít téhle zábavy´. Koneckonců, dozvídala jsem se věci i tak a jemu tahle socializace udělá mnohem větší radost. | ||
| |||
| Ve stodole na seně… Zatím... "Dobře." nepřu se "Klidně možná ne, ale dám aspoň pozor ať tě nikdo ve spánku nebodne." pousměju se. Aspoň k něčemu je ta má nespavost dobrá a ona ten spánek potřebuje. Mě stačí spát klidně přerušovaně. Počkám až vstane a trochu se probere. | ||
| |||
| Ve stodole na seně… "Určitě." Pronesu vážně. Musím se probrat - za každou cenu. I kdybych si měla něco vzít. "Tady asi stejně klidně spát nebudu." Přijmu podávanou ruku a opatrně vstanu. "Cizí lidi?" Zpozorním. "Klidně mu to můžeme říct dnes." Změním plány. Nové informace vše změnily. "Ale nic dalšího mu říkat nechci." Chytím Alexe za ruku. | ||
| |||
 | Noblesa je subjektivní Gabriela a Alex? Takže minimálně další dva lidi? zauvažuji rychle, když rytíř zmíní jména. Stále očekávám, že od Benjiho nebo od Kluzkého dostanu přesné číslo, ale už teď jsem na čísle sedm. Znovu se rozhlédnu po osazenstvu stolu, jako by Betchanova slova v sobě měla mít ukryto víc než jen zrnko humoru. Pravda, noblesa by se tu hledala těžko, ale už jsme viděl i horší, daleko horší. Navíc tím že padesát procent osazenstva tvořili na pohled pěkné ženy obraz jako celek pak působil daleko přívětivěji. "A nebo sekyra." přihodím k zmínce o meči a ruka mi na okamžik instinktivně sjede k rukojeti usazené v pouzdře. Při dotyku na opotřebené kůži se mi do duše vlije vlna klidu. "Mít ve skupině někoho, kdo umí látat rány je vždycky dobrá zpráva." pokývám spokojeně hlavou. Pravda, jejich ztráty na životech už činili dva lidské životy, ale to nutně nemusela být jeho chyba. Odsoudit jeho schopnosti jen na základě této informace by byla hloupost. "Já dávám přednost prevenci." znovu se zazubím, když mi dojde, jak moc mě ta věta vlastně vystihuje. "Takže doufám, že tvých služeb nebudu muset co nejdéle využít." Jednou na to určitě dojde, ale čím déle, tím lépe. "Ty už si taky byl někdy dál než jsou Vřídla?" zeptám se přímočaře. Popravdě netuším, jak často a jestli vůbec Bratrstvo pořádá tažení mimo Pevnost, takže bych si rád udělal obrázek o jeho zkušenostech. | ||
| |||
| U jednoho stolu Zadívám se na Benjiho. Projde mi, když mu čmajznu kus zvířete? Jako to prošlo Freye? Asi ne. Na to mám moc malý kozy. Nó i když… no to je fuk. Nerisknu to. Už to jak čuměl na Freyu je dostatečné varování. Jí to prošlo, my by jsme se porvali. A já mu nechci brát titul šampiona. Místo toho mu doleju sklenici z lahve, co jsem si si přinesl od baru. Pak se rozhlédnu a kdo je na suchu dostane svůj příděl. Tohle místo je nadlouho poslední, kde se dají utratit prachy. A Bratrstvo je na tom pořád líp než Patrola. „Jestli dorazí Gabriela a Alex bude to chtít další stůl.“ Řeknu nenuceně a pozorně sleduji výrazy nováčků. Pohyby rtů, nosu, očí, výraz… cokoli, co by mi potvrdilo, že ví o kom mluvím. Zadívám se na jeden nedaleký, obsazený tolika dvěma lidma. „Co myslíš Banjo? Daj nám ho dobrovolně? Třeba za panáka?“ Zeptám se zkušeného a poměrů znalého patroláře. Otočím se na mága a konečně si ho pořádně prohlédnu. Není mi sympatický. Ale už jsem se něco naučil. A to, že mám na lidi mizerný odhad. A taky to, že šerednej ksicht neznamená křivý charakter. A že za milým úsměvem se může skrývat chladná zákeřnost. „Tak se podívej, co tu sedí. Někdo tomu musí dodat...noblesu.“ Ušklíbnu se pobaveně a čekám, zda Banjo vylítne. „Ne, teď vážně. Něco neustřílíš a až jim dojde munice, přijde meč vhod. A mimo to jsem taky něco jako felčar. Takže až si odřeš koleno, stav se. Dám ti náplast.“ | ||
| |||
| Ve stodole na seně… Plán by to byl, což o to... Ale první musíme přežít. Tohle je aspoň o důvod víc. | ||
| |||
| Podivná kumpanie Kolektiv u stolu se během chvíle rozroste geometrickou řadou. Neměli jsme čas probrat s jejich velitelem a nejspíš s jeho zástupcem sebemenší detail a už tu tancovali dvě shůry zhlížející Ligy. Ta zajímavější z nich doslova dělá, že nás nevidí. Typické... povzdechnu si v duchu, ale můj radostný výraz to nezmění. Stejně tak neopadne ani můj zájem o ní. Tedy ten akademický, abych byl přesný. Třeba za to nemůže. Nejspíš jí vymyli mozek všema těma blábolama o čistotě jejich poslání, tak jak to kulty většinou dělají. Však nemuselo chybět moc a mohli jsme na tom být s Yuli stejně... Liga bude nejspíš stejně prohnilá jako Gymnázium a nejspíš i Bratrstvo. Stačí! Už zase moc fantazíruješ! Drž se faktů a dat. obořím se na sebe, když se moje myšlenky začnou ubírat až příliš do polemických rovin. "Rád vás oba poznávám." odpovím zdvořile na představení obou zbývajících mužů. "Působivé." poznamenám ke shrnutí jeho zkušeností z Příhraničí. Benji v tomhle ohledu nepřekvapil. Přeci jen byl Patrolář a na první pohled nepůsobil jako někdo, kdo by se zbytečně chvástal. Rozhodně jeho už druhé varování před tím, že nás bude čekat velice zrádná a těžká cesta, na jeho důvěryhodnosti akorát přidávalo. "Rizik jsme si plně vědomi." oznámím jednoduše a můj šťastný usměvavý výraz působí nejspíš trochu nepatřičně. Jenže já si nemohl pomoct. Něco v mojí hlavě mě táhlo vpřed, a i když za každým rohem bude číhat smrt, nemohl jsem odolat a musel jsem se tam jít podívat. "Kolik vás vlastně je?" neubráním se doplňující otázce. Už teď jich u stolu sedělo pět a zatím stále přicházeli další a další členové jejich výpravy. "A jak se k téhle podivné kumpanii nachomýtl i rytíř Bratrstva?" poslední otázka míří přímo na Batchana. Z popisu Kluzkého jsme věděli, že vyrážejí pro nějaké plány, ale víc ani ťuk. Třeba mi tenhle rytíř pomůže poskládat pár puzzlů do téhle zatím relativně prázdné skládačky | ||