Andor.cz - Dračí doupě online

A zase po kolena ve sračkách...

Dokopali jsme své prdele na místo, načež mi z toho pohledu trochu zamrazilo. Ne že bych se bál brouků... bál jsem se, že budu mít málo munice. Sice jsem měl svůj školní batůžek s tisícovkou, ale těch nohatejch zrůd tam bylo nějak moc. Pak se ozval Rico, za což si vysloužil pohled typu: "Neříkej, vážně?".
"Ne ty vole... seberu se i s týmem a půjdeme si někam opalovat koule. A Anna nám při tom bude tančit a zpívat," zakřením se na něj a pak mrknu na svou radistku. Pak si všimnu Krysy pohledu a hned na to zvuků, které vydává. Chvilku ho sleduji, v palici mi to šrotuje.
"Nějakej nápad, Kryso?" zeptám se ho po chvilce, zatímco se Ricův tým rozmisťuje na pozice. Tohle je jejich job, můj začne, až jim brouci vletí na hřbet, zarajtovat si.
"Yuri, Tyane, Admere, vemte pozice a hlídejte nám záda, Anno, zkus navázat kontakt s dalšími týmy," zaúkoluji ostatní, zatímco čekám, co vypadne z Krysy. Četl jsem jeho složku, vím kde býval a vím, že se to teď může hodit, proto bych rád slyšel jeho nápady.

Rozpálená planeta - Jednotka Bílých vlků a Černých zmijí

Měla jsem radost z návratu, opravdovou a z tváře lehce čitelnou, i když jsem odhodlaně svírala svou Moritu.
Měknu. Nebo jen odhazuju tvrďáckou masku, co jsem si vymyslela?
Měla jsem čas o hektickém dnešku přemýšlet, stejně jako o reakcích, které doprovázely můj návrat – to z toho jsem měla radost, protože i kdyby to nebyla pravda, měla jsem pocit, že na mně konečně někomu záleží.. a já tomu konečně taky umím věřit. A protože mi hlavou letělo tohle všechno, nezůstávalo už moc místa na pochybnosti ohledně téhle mise a jejího zatím klidného průběhu. Připraveni na vše a vždy, ano ano, a starosti s brouky odsunuty až na druhou kolej.
Takhle bych chtěla fungovat vždycky, jen by mi mohlo klesnout ego, hehe.
Taky si to můžu dovolit jen proto, že se většinu cesty držím po boku Ricovi jako jeho věrný psík.
Zajímalo by mě, kdy mu to dojde. Nebo to prostě nechce rozpitvávat.. což je asi ta horší varianta, ale co už.

Najednou stojíme na jedné z dun a hledíme dolů.. na díru. Teď jde stranou dojetí. Zaujmu spolu s Nirou pozici a nenápadně na sebe mrkneme. Tělem mi proběhne známé mražení, od začátku útoku na brouky nás dělí sotva pár vteřin. Je fajn být zase v akci, cítit adrenalin, i chuť tohle přežít.
A pak se musím otočit a mírně zaklonit, protože toho maníka, co se snaží myslet jako brouk člověk nemůže přehlížet dlouho, a těch pár překvapených a nechápavých pohledů z mé strany si prostě nemůžu odpustit. Pak rychle zapadnu do původní pozice.
No ty vole.

Back to Hell - První Linie

Vyložení všech týmů a násedné přeskupení proběhlo až příliš v klidu a bez problémů na můj vkus. "Něco tu nesedí." nakřivil jsem ústa a pod sebe hodil zelenýho kemra. Na nějaký rozsáhlý úvahy ale není čas. Pažba pevně zapřena o rameno, oči na šťopkách a koule v trenkách, na tuhle misi budou určitě potřeba.

Už po pár krocích jsme se dostali na hranici dosti nepříjemnýho sešupu, který byl zakončený pořádnou dírou a kdo ví, jestli je jediná. "Díra jak do kravský prdele ...." nakloním se a okomentuju situaci. Otázkou ale je, co dál. Odpověď naštěstí zná ten pitbull ze včerejška, jo pardón ... můj velitel. "Pane, ano pane!" zasalutuji okamžitě se všemi formalitami danému rozkazu náležícími. "Huha!" dodám vzápětí, udělám několik kroků vpřed a zaujmu palebnou pozici. Mírně pokrčené nohy a snížené těžiště. Pažba minoritky opřena o rameno, hlaveň pokrývající potřebný prostor.

"Let the show Begin!"

Jednotka černých zmijí a bílých vlků

Jakmile se dostaneme, na dohled díry zakleknu a připravím se ke střelbě. Na půl ucha poslouchám rozkazy. Většinu pozornosti ale věnuju okolí. Není dobré soustředit veškerou pozornost na jeden vstup do díry…nikdy nevíte, jestli pod vašima nohama není druhý…

Trochu mě bodne u srdce, když velitel vlků rozhodne, že použijeme raketomet. Takový hezký vstup a já ani nenakoukl. „Pan R. udělá velký bum…“ zašeptám si pro sebe.

Vzhledem k tomu, že nevíme jak je díra hluboká, nebo kolik má vstupů těžko říct jestli jí jedna střela zničí celou… Pohledem začnu studovat reliéf krajiny a hledat další vstupy… Jestli jim jeden východ zavřeme, je možné, že se druhým vyrojí…

Také se snažím zjistit, jestli po použití raketometu, nehrozí nějaký sesun půdy. Ono se to řekne zničit díru raketometem, ale když vyhodíte do vzduchu takovou rozsáhlou síť tunel, nemusí to vždy dopadnout dobře…

Vzpomenu si na instruktora z výcviku. „Pokud chcete vědět, jak Brouk vykopal tunely, musíte myslet jako Brouk!“ Začnu přemýšlet, kudy by brouci mohli kopat. Doprovázím to zvuky podobnými těm, co vydávají brouci… Když máte myslet jako Brouk, musíte cvrkat jako Brouk!

Bug hole!

Jednotka Bílých vlků a Černých zmijí:

Naše cesta ubíhala až příliš klidně, zdá se, že nás nikdo nechce ani uvítat. To je přece jen podivuhodná změna. Nicméně i tak mě znervozňoval místy jeden člen z druhého týmu, který neustále vycházel na nebezpečně odhalená místa dun, aby kontroloval terén. Dle všeho to byl nějaký průzkumník, takže je to docela pochopitelné, ale i tak jsem z toho neměl moc dobrý pocit.
Nakonec jsem vyšli až na jednu z dun odkud se nám naskytla možnost pohlédnout dolů do menšího údolí, kde se tkvěla pěkně velká a hnusná broučí díra, která nebyla zrovna slabě hlídaná. Nad poznámkou Kolowskeho se jen ušklíbnu.
"Tak tady máme ty svině, je čas jim zatopit."
Rychle očima zkontroluju terén. Tady jsme zatím alespoň trošku ve výhodném bojišti.
"Fajn nebudeme se s nimi srát. Wade připrav si tu svojí hračku, jakmile budeme ve formaci odpáliš jim tam pěkný pozdrav a koukej mířit přesně. Andreji nabíjíš mu, kdyby se něco podělalo... Andrew, Ahib a společně se mnou vytvoříme první linii mezi Wadem a těmi sráči. Cokoli se přiblíží odbouchneme je....Ju-hai a Zoe palebná síla levého křídla, kdyby chtěli přijít odjinud. Riley a Nira palebná síla pravého křídla ve stejném případě."
Rozdělím svou jednotku a kouknu rychle na Alexe.
"Doufám, že vy nám budete krýt zadek a vaše radistka by mohla zkusit v mezičase navázat spojení s některým z týmů, který tu byl vyslán na opravu plotu ať je můžeme lokalizovat a pak lépe najít."
Navrhnu Alexovi a pak si zahleknu na pozici a přiložím k líci Moritu.
"Čas rozpoutat peklo!"
Křiknu a sleduji, jak nás útok začne.

Jednotka zelených varanů - rovnýma nohama do hromady....

Kdysi jsem někde slyšel, že v případě něčeho dobrého se okamžitě stane něco zlého a tady se nestalo něco zlého, ale posralo se to rovnou všechno. Na ohlášené nebezpčeí jsme se jen přetočil, čímž jsme docílil částečného zahrabání do písku. Zamířil jsem a začal krátkými dávkami pálit po broukovi, který byl nám nejblíže. Takový chaos, který nastal jsem opravdu ještě neviděl. Ve své podstatě každý střílel jak a na co vlastně chtěl. Nevím kdo nahoře na nás dohlížel, ale asi jenom díky němu se nám pvoedlo zabít toho prvního. Zatímco druhý se rozhodl vyřádit mezi námi. Formace, která byla vzala za své hned při prvním máchnutí kusadel a nohou toho brouka. Sám jsem se rychle přesunul z jeho dosahu a snažil se stále střílet. Div, že jsme netrefili nikoho vlastního. Naštěstí brouk padl, ale nepadl sám. Padl spolu s Jakem, teda Nathanielem, který mu skočil do kusadla. Zůstal jsem jen tupě civět, protože nic takového jsem ještě neviděl naživo. V kempu nám ukazovali, výsledky broučí práce, ale takhle naživo to bylo opravdu něco jiného. Díra v člověku, že by tam člověk ruku prostrčil a konec. Konec, ale hodný hrdiny. Mlčky sleduju Sally jak klečí u Natha.

Přiřítí se a nevíš odkud. Jsou to sráči a patří zabít. Jsme sice v horoucí prdeli, ale dokud máme jak bojovat, tak ještě nejsme mrtví Sally. Teď nám přibyl ještě neoficální úkol a to dostat poslední slova NAtha k jeho rodině. Musíme to přežít.

Sevřu Sally rameno a potom přikleknu k Nathovi, abych si mohl vzít jeden z jeho zásobníků, případně granát. Je nás dost a munici potřebujeme všichni. Nemůžeme jí tu nechat, ať je to jakkoliv neetické.

Jednotka zelených varanů.

Opět se potvrdilo, že radovat by se člověk měl až někde v teple, se skleničkou dobrého pití a s cigárem v hubě. To že jsme celkem snadno odělali jednoho brouka nás nemělo ukonejšit, ale kdo mohl vědět že se ukážou tak rychle? Jo jasný, jsme vojenská jednotka, měli bychom vědět, ale kruci jsme jen banda nováčků s velitelem který je vyklepanější než mi.

Když se ozve varování, že se blíží další brouci, zrovna se rozhlížím po sloupech, měla jsem dobrý pocit, že jsou v pohodě, ale pak slyším Brianův řev a rychlou palbu. Plácnu sebou do písku a střílím do brouků jako divá, jasně nemělo to hlavu ani patu, ale jeden brouk jde k zemi. Ovšem ten druhý je už docela blízko, není kam se schovat , přesto i on schytá několik dávek a už se zdá že je vyhráno, když v posmrtné agonii zaútočí, už jsem viděla mrtvého Jackea, když se rozhodl zahrát si na hrdinu Nathaniel, ve chvíli z něj je ražniči, krev a vnitřnosti jsou skoro všude, pak teprve brouk padá k zemi.

Doprdele, doprdele..jak se tady tak rychle objevili, proč jsme je neviděli dřív?

Mé otázky směřují spíš do prostoru než někomu konkrétnímu, pokleknu k Nathovi a vezmu ho za ruku, nesnažím se o záchranu, neboť je jasné, že by byla zbytečná, ten chlápek už je mrtví, jen mozek to ještě neví.

Vyřídíme jak jsi byl statečný, jak hrdině si bojoval a že je miluješ.

Prsty mu zavřu oči a unaveně se rozhlédnu po ostatních.

Mám pocit, že jsme se právě ocitli v pekle a to bez zpáteční jízdenky.

Party hard


Musím se stále dívat za sebe na vojínu co se hrabe v káblech a říkám si kdy asi bude hotovo. Asi by to přeci jen přispělo obecnému klidu. A brouky drželo na té dobré straně plotu. Ale jak vidno, dost se jich rozhodlo jít na tu kde je nechceme.

Když slyším svého nadřízeného pokynu hlavou.....

Dle rozkazu pane!

zadívám se na svou část týmu a zakleknu....

K sobě, na metr od sebe, krýjte si záda a střílet až budou na dostřel. Granáty použít až na jistotu, snažte se je zabít na co nejmíň ran! Připravit k boji!

zakleknu a natáhnu moritu, připravím se a čekám až bude první na dostel tak pálím...

Welcome to the Hell!

Jednotka Žlutých tygrů - Zatápíme pod kotlem

Eston se začal hrabat v kablech pilíře a snaží se to celé opravit, abyste měli trošlu lepší pocit ze života. Nicméně ty obří zelené svině s kusadly, jako kráva jeho nápad rozhodně nesdílejí a to zjistíte docela záhy. Zatímco totiž jste se rozmistili na své pozice a připravili k obraně vašeho pracujícího radisti uslyšeli jste z dálky nepříjemné zakvílení, které neznamelo opravdu nic dobrého. Šlo to ze směru zpoza plotu, kam se dívá právě Martin. A brzy to už vidíte snad všichni broučci se to sbíhají v rozhozené formaci z jedné duny a miří si to přímo k vám. Je jich minimálně deset a určitě mají chuť na to si do vás trošku kousnout.
"Zatracený kurvy! Seržante máte na povel jednotku udržte od nás ty svině budu nám krýt zbytek perimetru!"
Křikne na Martina velící a sám se postaví k vám zády, abyste nebyli překvapeni něčím, co vám pak vpadne do zad.

Jednotky Bílých Vlků a Černých Zmijí - Šup to do díry

Oba týmy jste se vydali kupředu. Nebylo co řešit členové týmů i jejich velitelé to věděli. Vlci se vydali o pár kroků napřed v obranné formaci v čele s Ricem, který je obezřetně vedl kupředu.
O kousek za nimi pak byli ve své formaci Zmije, které jim měly krýt záda. Malá Anna se držela stále blízko Alexe a Yuriho, možná ji jejich blízkost jakožto docela drobnou a mladou dívku uklidňovala ostatní členové šli ve zbytku formace snažijic se alespoň předstírat, že vědí co je čeká. Jediný Ron byl mimo ni a šel trošku napřed a bokem, aby mohl mít přehled o okolí a vše hlásit. Byla to dost nebezpečná práce, hlavně když se rozhlížel z blízkých menších skalisek, protože všichni dobře víte, že kdyby se tu mihla kobylka byl by právě on takhle nejlepší cíl, ale co naplat.
Nakonec vyjdete na jednu z menších dun a oba týmy spatříte tu.....nechutně vypadající část úkolu. Vidíte dole v údolí pěkně hnusnou díru brouků, ale ne jen to okolo díry se to hemží těma sviněma jen co je pravda. Takže pokud tam ruchnete bombičku je pravděpodobné, že vás půjdou taky pozdravit. A kdo ví jestli tu není děř více v nějakém úhlu, pro vás slepém.
"Tak tohle je kurevsky blbý takový anál planety."
Ušklíbne se Kolowski, nicméně na vás zůstává vypořádat se s touto situací než vás brouci zmerčí, pak už to bude docela nemožný.

Jednotka Zelených varanů - První tragédie

Radost z toho, jak jste opravili plot brzo přešla.
"Mrka na 6 hodinách! Dvě!"
Křikne Brian, který si první všimne dvou brouků, kteří běží k vám zhruba z místa odkud přišel ten první.
"Kurva zabíjte ho!"
Začne zběsile střílet váš velící a zbytek zbraní se jistě brzy přidá. Nicméně střílíte dost nepřesně prvního brouka zvládnete sejmout, ale druhý je už moc blízko a vy musíte opustit a rozvlnit formaci a to dost hodně. Střílíte a střílíte a snažíte se udržet naživu a zabít tu nebezpečnou mrchu, která se po vás ohání vším co má....a že toho má. Nakonec jí vítězoslavně složíte, ale když padá z posledních sil ještě vymrští své kusadlo kupředu přímo proti vašemu radistovi Jakeovi. Toho ale odhodí do písku v poslední chvíli Nathaniel a kusadlo projede jím. S mlasknutím mu vyrazí na druhém konci skrz hrudník a vystříkne krve. Jemu se podlomí kolena a on padne k zemi. Sveze se z kusadla na zem a celý od krve se na vás dívá.
"Vy...řiďte rodině že.....že je mi..luju."
Chrchlá mezi krvavými nádechy, když ho dusí krev. Nehledě na tu ďuznu, kterou má poblíž srdce.
"Drž...te....se....."
Zašeptá poslední slova a pak se jeho oči zavřou a on zůstane nehybně ležet. Většina na něj vytřeštěně hledí, protože nikdy neviděla mrtvého kamaráda. Zvláště Jake je otřesený, protože právě jemu Nathaniel zachránil život.

Jdeme znovu do pekla, oni si nás tam snad oblíbili, ne?

"Jo Alexi, ten bordel si dovedu předtsavit. Noha nalevo, střeva napravo, slinivka za mnou..." pronáším zamyšleně a s úsměvem, "nechtěl bych to po tobě uklízet," rozesměju se.
Poté se otevřou dveře zbrojnice.
"No kde se flá-...Riley?!" Zaseknu se v půlce věty a šokovaně hledím před sebe. Kde je sakra Vosa?
Zatřesu hlavou.
"Tak tohle je ten tvůj civilní sektor?" Neodpustím si rýpnutí a pak se zářivým úsměvem vlezu do transportéru.

Netrvá dlouho a my přistáváme na XP2. Já a Kolowski vycházíme ven jako jedni z posledních a stejně jako ostatní ihned zaujímáme obrané pozice. Tak jsme tu zase. Velká hnusná poušť s kopcem, plotem a hromadou brouků...
"Takže seržo, co je první bod na seznamu?" Zeptám se, zkontroluji upevnění raketometu na zádech a uchopím moritu. Vzápětí se spolu s ostatními dáváme do pohybu.
Písek křupe pod botou, jsme oblklopeni...brouky..