Andor.cz - Dračí doupě online

"To by byla škoda, ne?" pousměju se "Ale jestli na tom tak trváš, můžeš to zkusit znovu až budeš mít žebra v cajku." navrhnu. Aspoň nějaká motivace to přežít, ne?

"Takže polda? Kde jsi sloužila?" zajímám se o její příběh aspoň trochu detailně "Jak se tady na tebe v uniformě Milice dívali?" zeptám se pobaven tou představou. Když se ale zeptá na možná jiná místa k životu v Pohraničí, musím se zamyslet. "Dál? No... Taková místa jsou... Ale se občas někdo zastaví a nikde se jim úplně nevyhneš. Snad jen z Družiny nikdo moc z Pevnosti nevyráží." odpovím, ale nemyslím to nijak urážlivě vůči Družině. Prostě konstatování faktu. "Ale jo, mockrát jsem si říkal že by se možná jinde žilo líp..." odpovím zamyšleně "Proč se ptáš? Chceš se odtud dostat?" zajímám se, ale pokud nebude chtít odpovídat, pochopím to. Málokdo se svěřuje s takovými plány.

Nábor..? Asi jo

Její hodnocení mágů a lidí ovládající magii nekomentují, cítím to stejně i když Kluzký je výjimkou snad proto, že magie u něj není výhradní síla a zdaleka ji nepoužívá tolik jako ostatní kteří k ní mají přístup. "A omdlela bolesti,to víš že jo..." odpovím ve stejném duchu.

"Dík." reaguju jen na její odpověď o seznámení. I když je to drobnost, potěší. "Co ty? Jaký je tvůj příběh?" zeptám se, ale jsem stejně zasypán dotazy. Chvíli musím přemýšlet nad odpovědí. "Upřímně... Asi ne. Tady jsem si na to už nějak zvykl a asi by mi trvalo začít nějak normálně fungovat. Navíc... Nikdy jsem nebyl typ, co by vyloženě vymetal kluby." zasměju se. Cokoliv v téhle ledové prdeli má do klubů zatraceně daleko. Další otázka mě ale překvapí ještě víc. "Co si myslíš ty? Já toho neprošel zase tolik, ale pokud bych chtěl žít celkem v klidu a bezpečí, nebyly by ani tady Vřídla špatná volba. Jo,.občas je tu nuda, ale nehrozí tu podle mě zdaleka tolik to, že ti někdo vrazí Luďku pod žebra kvůli pár stříbrným nebo konzervě žrádla pro psy..." pokrčím rameny. Ale musím stejně přemýšlet spíš nad tou předchozí otázkou. Kolikrát jsem nad tím už uvažoval. Jaké by bylo vrátit se zpět a jak to vůbec vypadá. No na bych to dotáhl na garážmistra, dům na kraji města, možná jednou žena a děti... Kdo ví. Všechno nereálné představy. Teď tady sedím v seníku kam sice lehce, ale pořád odněkud profukuje ledový vítr a asi nejblíž označení přítelkyně je zmlacená a postřelená holka z Družiny, která se se mnou baví protože něco chce. Dost rozdíl...

Aha... Je pravda, že tohle jsem.uplne vytěsnil a neuvědomil si to. "Vzpomínám." odpovím a přikývnu. S magií opravdu zkušenosti moc nemám, takže nevím, jak přesně se to projevuje. "To jsem rád. Já nic jiného než to stažení neznám. Nebo spíš - nepoužívám. K magickým věcem moc nemám důvěru. Přijde mi, že ovlivňují mysl." odpovím, ale jsem opravdu rád, že ji Betchan dal aspoň trochu do pořádku.

Když pak začne vyprávět o tom souboji, jen průběžně chápavě přikyvuju. Dává to smysl a zdá se jí, že mluví přirozeně, bez vymyšlení. Buď to má připravené a nebo se to opravdu takhle stalo, což mi přijde pravděpodobnější. "Chápu. Teda... Asi. Ale díky aspoň za ten pokus. Podle toho, kolik toho v tom medu je, jsi moc nemela šanci." reaguju jen na zmínku o probírání.

Otázka na minulý život mě překvapí. Doteď jsem myslel, že se tu každý prostě nějak objevil, ale možná ne, možná se tu někteří i narodili... "No... Nežil jsem vždycky tady. Pocházím z Krásnohorskou, byl jsem mechanik..." pokrčím rameny jako by to nebylo nic zvláštního. Ostatně podle.me ani není. "Žil jsem normální život a jednou se prostě objevil tady. Dodneška nevím pořádně jak se to stalo, ale ten dnešek mě tam na chvíli vrátil. Do dne, kdy mě do palice trefila kliková hřídel z lokomotivy. Pak jsem šel domů a u nádraží spatřil Betchana a Benjiho. Jeden byl o dost mladší, druhý malý kluk. Ale už nevím jistě, který byl který..." rozvykládám se a sam jsem trochu překvapený. "Ale třeba jen pořád ležím ve špitále v kómatu a od té rány hřídelí je to sen... Kdo ví. Pokud ano, rád jsem tě poznal." zasměju se celkem upřímně i když ne úplně vesele. Přemýšlím, jestli se mám ptát na její minulost, ale nechám to zatím být. Třeba začne sama.

Pousměju se jejímu zhodnocení Betchana. "Jo, to je přesné. Když jde do tuhého, chceš u sebe někoho z Bratrstva mít. Když vidí nepřítele, jsou dost slušná podpora a s ničím se moc nemažou, ale v tomhle..? Asi bych pořád věřil spíš Kluzkému..." odpovím s pokrčením ramen. Když se po mém doteku neodtáhne, ale jen ztuhne a pak se zase zklidní, nechám ruku chvíli tak.

"Z magie?" zeptám se trochu nechápavě. Tohle je to poslední, čemu bych rozuměl. Všimnu si ale jejího pohybu při nádechu. "To ti ta zebra moc nespravil... Sice to nebude jako od Frey, ale chceš je stáhnout?" nabídnu se. Sice se jí bude při námaze hůř dýchat, ale pomůže to od bolesti. "A proč ty pistole?" zeptám se ještě "Čekáš, že sem přivede všechny k hromadnému lynčování?" zeptám se i když tuším, že to jen kvůli tomu není. Že nás ostatní budou podezírat jsme věděli už předtím a chovala se jinak.

"Dobře... A co jsi tedy zažila ty?" zajímám se "Já slyšel vytí. Teda po tom, co se začalo všechno vlnit. Pak se objevil vlk a nikdo z nás ho nebyl schopný zabít nebo vážněji poranit. Až když ho Freya trefila šípem. To padl." pustím se do vyprávění v průběhu případného obvazování a stahování. "Pak z něj ale vyletěly malé černé vlčí hlavy. Vypadaly jako by byly z kouře. Ty se nám zabíjet dařilo, ale bylo jich moc. Jedná se po té tvé facce dostala až ke mě a pak nic. Chlad, bolest. Tma." dokončím "Pak jsem se probral, viděl mrtvou Katrin, tebe jak nad tebou stojí Kluzký se sekerou..." dodám. "Když jsem byl miko, viděl jsem vzpomínky na život před tímhle... Ale na chvíli se tam objevil i Benji a Betchan." doplním ještě i tenhle detail. Jestli mě bude mít za blázna, je mi to už asi fuk.

Vidím takhle z blízka napětí v její tváři a raději ani nepřemýšlím nad tím, co jí Betchan řekl. Mám u sebe jen Tokareva a nůž, ale oba jsou v pouzdrech a raději k nim ruce ani nepřibližuju. "Byl." souhlasím, když s úlevou registruju, obě pistole zůstávají na zemi. Sice má ruce poblíž, ale zůstávají ležet, takže dobré. "Neomlouvej se." odpovím tiše i když omluva je to poslední, co bych od ní čekal. Když mě od sebe ale neodežene, zůstanu u ní a jen se posunu tak, abych i já viděl na dveře. Jen sedím a čekám, až nebo jestli sama začne.

Když začne o Betchanovi, nepřekvapí mě to. "Jo, taky mi tak ve vide přišel... A že je snad ještě méně přístupný argumentům než Kluzký. Ale to se dá ostatně čekat. U nich je všechno jen o rozkazech." odpovím pak. Pak už se začne omlouvat a připadá mi, že trochu ztrácí půdu pod nohama. Pokud se nechá, opět jí lehce stisknu předloktí stejně jako v bazénu. Tehdy to fungovalo. "Já ti věřím." odpovím upřímně asi... nechám si pro sebe. "Jak jsi chtěla, necháme to na ráno i když to vypadá, že dramatu ses pro dnešek nevyhla." odpovím, ale ne nijak naštvaně nebo útočně. "Nějak to dopadne a i když Betchana neznám, nepřipadá mi jako někdo, kdo by nás zabil ve spánku. A co se týče jeho odhadu... Co jsem slyšel, má LSD dost podobné účinky jako houbičky. A pokud by bylo něco jak v čaji, tak v medu, vysvětlovalo by to to, že jsi taky byla mimo, ale ne tolik jako ostatní." odpovím, ale opět nechci, aby to znělo, že ji z něčeho obviňuji. I když to byla ona, kdo mi do hrnku dal lžíci s medem, prostě se mi nechce věřit tomu, že by v tom byl úmysl. Musí vědět, že bez skupiny by venku nepřežila.