Andor.cz - Dračí doupě online

Žádné lázně pro sprostáky!

"No já si říkala, že je to nějaký tvrdší, než obvykle."
"Hej!" ohradím se, "nebuď furt tak sprostá, tyy."

Ale určitě to byl jenom vtip. Že jo...

Marco to podává jako by spát na náměstí byla sranda a já teď taky chci!!!

"Ale neboj, to co cítíš je pistole."
"No já si říkala, že je to nějaký tvrdší, než obvykle. Mělo mi dojít že je to jedna z tvých šesti pistolí, " uchechtnu se a políbím ho na tvář.

"To se domluvíme zítra, třeba bychom mohli odjet už v neděli, můžeme to pořešit v těch lázních, jestli je tady teda maj, no."
Ale v Římě taky byly, to byla moje nejoblíbenější část Říma, popravdě. Hned po žoldnéřské gildě, kde jsem taky byla pečená vařená. V těch lázních holt, no, jen vařená. Hehe.
" Doufám, že je teda maj, jinak jsi měl celou dobu pravdu a je to tu díra všech děr, " dodám rezolutně. Tak jest.

Natáhnu ruce nad hlavu a s hlasitým křupnutím se po svém odpoledně-večerním šlofíčku protáhnu. Pak si zpoza hrudního plátu vytáhnu ještě pár stébel sena.

"To je v pohodě, já se vyspím s klukama tady, já nejsem žádná fajnovka jak vy,"
"Nejsem fajnovka tak jak vy!" zapitvořím se a lehce s přeháněním jeho běžných gest zaparoduju Marca.
"No tyvole a pak se divíš, že tě nikdo nemá rád, ne! Teda, ráda bych úplně vychloubačně odpověděla že já taky spala na horších místech - ale jestli se nepočítají Římský hajzly, na kterejch jsem usnula, když jsme to na moje osmnáctiny s Bastianem lehce přehnali s vínem, tak vlastně asi ani ne, no."
Kurva, my se tehdy uměli bavit!"

"Každopádně - tady máš kapesný," podám mu obnos peněz, který by měl vystačit na stany i víno a ještě něco k tomu, protože nejsem žádnej židák, ale manželka největšího drogovýho magnáta ve středomoří, "A žádnej hazard, chlastání a kurvy. No, nebo hazard a chlastání trochu jo. Ale stětky tu určitě mají všechny nemoci světa. A ne," zarazím ho zdviženým prstem, než odpoví něco o tom, že žádný stětky ani nechtěl a zkazí mi rýpanec, "Nemusíš mi říkat nic o tom, že pokud si lásku a kamarády nezaplatíš, tak žádný nemáš. Žádný smutný kecy dneska. Pozitivní vlny, ehm, jako by určitě chtěl Marcus Aurelius."

Malá změna

"To je v pohodě, já se vyspím s klukama tady, já nejsem žádná fajnovka jak vy," zasměje se Marco. "Třeba po čase i dostanu něco z našich nových kolegů. Jenom nám dejte nějaké penízky a my si už ty stany seženeme. Místo mě si vemte do hostince Diega. My se tu s ním stejně moc nedomluvíme a takhle... bude i víc u vás na očích. Nebudu lhát, spal jsem na mnohem horších místech."

Když slíbí, že nebudou zlobit...

"Taky tě rád vidím," řeknu objímající Alessandře. "Ale neboj, to co cítíš je pistole."

Snad.

"No, ten plán zní fér. Hezky se najíme, hezky se vyspíme a zítra uvidíme, co budeme dělat dál. Jestli tu teda počkat do pondělí a nebo odjet už hned pryč. Můžeme se ještě jít poptat i potom Kalovi... Kdo ví, třeba nám někdo něco řekne."

Teda, spíš ne, ale tak proč nezkusit štěstí.

Tak koupíme jim aspoň stan, táto?

"Mám polodobré zprávy!"
"Bastiano je tu!" jdu mu naproti a obejmu ho, jako bycj ho týden neviděla. Však byl pryč než jsem se vyspinkala, logicky teda určitě prostě dlouho!

Poslechnu si jaké jsou možnosti.
"No, v tom případě navrhuji že půjdeme do hostince a klukům koupíme na trhu stan, ať tady můžou tábořit s ostatníma. Pak ho prostě prodáme, než pojedeme dál. Nebo tu necháme tyčky a vezmeme si jen tu plachtu a pak můžeme tábořit jako páni na vejletě i v lese. Marco může jít vlastně s náma, ještě se vleze do hostince. A navečeřet se tam asi můžeme všichni."

Pokrčím rameny. Ven z města bych asi nešla. I když - hej, třeba tam taky můžeme zažít nějakou tu srandu navíc.
Ale zas... Tohle je staré římské město. Bude možná... Mít lázně? Bych lázně brala.

" Marco zjistil, že... " popíšu Bastianovi znovu situaci a zakončím to myšlenkou, že bych se nebránila návštěvě lázní.

Hmm, univerzální nadpis!

"Mám polodobré zprávy!" oznámím, když se vrátím ke skupince.

"Sehnal jsem hostinec, kde mají místo pro šest lidí, ale bez koní. Což já vím, já vím, není úplně nejlepší zpráva, jaká mohla být, ale znamená to, že alespoň někdo se hezky vyspí v postel. A ten zbytek co se nevleze, tak holt bude spát tady a hlídat u toho i ty koně, na které není nikde místo. Teď už zůstává jenom jenom otázka, kdo bude mít to štěstí a kdo smůlu."

No, jednoduchá matematika říká, že já, Alessandra, Fiorella a Luca, to je jasné. Pak asi Pepe. No... a pak je tu tenhle jeden volný slot.

"Druhá varianta pak samozřejmě je, že je spousta místa ve stanech pod městem. I včetně ustájení pro koně. Akorát mám pocit, že jakmile vyjedeme z města, už se úplně nedostaneme zpátky. Pokud nás vůbec ven pustí."

Hm... Ale... Ale...

Není to možná ani tak s podivem, ale když většina lidí odejde po své "práci," přičemž naše děcka se rozhodly si zjevně zahrát v rámci relaxu po cestě hazard, tak zatímco mě oňufávají koně, docela ihned v seně vytuhnu. Doufám jen, že během mého spánku tak nějak Pepe popíše Diegovi nějak podrobně celou situaci. Byť v Pepeho podání z toho asi nevyváznu jako akční hrdina, protože je na mě teď jakejsi nasranej od tý doby, co jsem odhalila jeho upírský původ. Teda možná že není upír. Ale taky není člověk, to ať mě jako nesere!

"Bude válka." probudí mě smích.
"Coco?" rozlepím oči a zorientuju se. Seno, palác. No jasně.

"Jakmile jsem začal mluvit, moc sdílní nebyli."
"No tak neasi!" vyhrabu se ze sena a křením se na Marca.
"Kdybys byl víc jak já, tak by byl sdílnej každej. Sice spíš s nadávkama a výhrůžkama, ale byl!"
Oklepávám ze sebe postupně mezi řečí seno.
"Tak teoreticky, Bologna je cestou na Miláno stejně tak, jako Florencie..." zamyslím se a nechám to otevřené.

Tak bys měla začít!

Marco si jde dělat nové kamarády, většina žoldáků se rozhodne tedy jít s ním, nevědíc co stejně dělat. Kromě Alessia, který za odměnu musí hlídat koně.

Luca s Fiorellou se nakonec rozhodnou zabavit házením kostek, které Luca nosí v kapse.

Po chvíli se Marco vrátí, s nějakými novinami.

"No, tak asi už mám přehled, co se děje," řekne spokojeně, když se vrátí. "Bude válka."

Načež se začne on i zbytek žoldáků smát.

"Bohužel, nebyl tam nikdo, koho bych odnikud znal. Což dává smysl, že tu jsou spíš lidi z jihu, který mi nepotkáváme. A vzhledem k tomu, že jsme s della Roverem kdysi i bojovali, dává smysl, že se z Benátek k němu asi moc dobrovolníků nehrne. Ale co jsem pochopil, v pondělí se pojede do Urbina, kde má della Rovere hlavní armádu a následně se potáhne na Bolognu. Víc jsem nezjistil. Jakmile jsem začal mluvit, moc sdílní nebyli. Ale 'pokud jsem tak zvědavěj' mám si dojít do paláce a nebo u hlavní brány najít velitele stráže. Ale nejsem si úplně jistý, jestli chceme někoho otravovat vzhledem k tomu, jak jsme se sem dostali," řekne a pokrčí rameny.

"Takže víme docela hovno," dodá Matteo, který postrádá Marcův diplomatický um.

Vyrobit stopu? Já si nefabrikuji claimy!

"Ne, když si ji nevyrobíš,"
Nakloním nechápavě hlavu na stranu.
Co si mám jako vyrobit? O čem to mluví? Stopu, nebo tu bitvu? Jakože jo, asi bych tady dokázala vyvolat rvačku, vyvolávání rvaček je jeden z mých mnoha nechtěných talentů. Tedy ostatními nechtěných, mi je to asi jedno, rvačky jsou ostatně docela sranda!
S myšlenkou na to, že kdo nikoho nikdy nepřetáhl v hospodě židlí, jako by snad plýtval životem usoudím, že vlastně nevím, jak to myslel. Převezmu otěže koně a jdu ho uvázat ke štondám vedle Astoria. Když nic, alespoň tady mají fakt hromady sena pro všechny ty žoldácké koně. Což...

Pohled mi ulpí na kopách sena a na fakt velkém, velkém paláci, který se před námi nad celým obrovským nádvořím táhne do výšky.
K čemu ten pičus Della Rovere potřebuje takovej olbřímí palác? Sakra, Gubbio je prostě zjevně fakt větší a důležitější město, než jsem myslela. A vlastně i docela pěkný.

"Ale jeden nikdy neví, byť nejsem Alessandra, abych měl všude kamarády! He-he-he."
No hahaha, Marco, vole! zasměju se ale tomuto vtipu, protože jo, je prostě vtipnej. Nikdy ni nevadilo si nikoho dobírat a zároveň sežeru, když si nekdo dobírá mě.
"Haha, proč asi. Kdo by se s tebou chtěl tak kamarádit? Však se podívej na mě a na sebe, taky bych se chtěla kamarádit spíš se mnou, ty xichte!" mávnu přezíravě rukou.

Sakra, chtěla jsem ještě křiknout za Bastianem, ať nezapomene na oficiální hodnocení místních latrýn, aby se zas rozčertil - ale už je pryč. Luca má pravdu. Vypařit se vždycky uměl.

"A my budeme dělat co?"
"Co bysme asi tak dělali?" To, co umíš nejlíp, koblížku. NIC! Ehehehe
"Prostě tu počkáme a odpočinem si, než se vrátí, máš nějaký lepší nápad? Pokud máš moc energie, můžeš, já nevím, vyšplhaz na palác, nebo jít na trhy kapsařit, nebo jiný zábavy, co tě Bastiano učil." svalím se do sena vedle hlavy svýho a Bastianova koně.
"Já počkám, jak to dopadne s tím hostincem."

Gato!

"No, když nic, maestro se umí vypařit nečekaně a stylově," prohodí Luca za odcházejícím Bastianem, za kterým vlaje pláštík. Až si ani nejde všimnout, jak trošku křečovitě Bastiano jde.

"No, já se jdu podívat do toho vojenského tábora Třeba tam bude nějaký známý," prohlásí Marco, "I když ta šance, že by byl zrovna v Bagiu je asi malá. Ale jeden nikdy neví, byť nejsem Alessandra, abych měl všude kamarády! He-he-he."

*Hahaha, já vůbec nechápu, co se tu děje,* řekne nervózně Diego.
*To ani já a to všemu rozumím,* pokrčí rameny Pepe.

"A my budeme dělat co?" zeptá se Alessandry Fiorella, s očekáváním nějakých instrukcí.