Andor.cz - Dračí doupě online

Planeta XP2 - Zelení Varani - Nádherná mise

Celý tým jste stáli u prvního pylíře a snažili se dohodnout, kdo z vás má vlastně kvalifikaci na to, abyste mohli zacházet s elektronickými přístroji. Většina členů týmu, tedy až na Sally, která není moc příjemná a velící z toho očividně nervy taky nemá moc v pořádku, se snaží velícího podpořit. Nicméně tak či tak je zde prekérní otázka, kterou jste ještě nezodpověděli. Ozve se mírné zakašlání.
"Něco s elektronikou umím není to moc, ale snad to bude stačit."
Ozve se Jake, váš radista a tím rozetne ono dusno, která vás sužuje.
"Vý-borně Jakeu."
Vykoktá úlevně desátník Drye a přiměřeným krokem se vydá zamýšleným směrem podél plotu.
"Udržujte formaci a.....jakýkoli pohyb v okolí hlaste."
Snaží se udržet desátník chladnou hlavu. Dloupý jsou od sebe v rozmezí asi 20-30 metrů a vypadá to na delší chůzi. Minuli jste po nějaké době už 3 z nich. Naneštěstí u čtvrtého se musíte zastavit. Jsou tam viditelně poškozené kabely, které vedou do sloupu.
"A sakra dejte mi chvilku."
Bořijic se do písku přejde Jake ke sloupu a začne ho studovat a hrát si s ním, aby přišel na to, jako ho opravit.
"Pane jeden kontakt se blíží přímo k nám, je to arachnidský bojovník a je sám, zdá se, že prozkoumává oblast, ještě si nás nevšiml a je skoro na dostřel."
Oznámí zástupce velícího, když v zákleku hledí směrem za vás. Velící sebou cukne.
"Kruci do zákleku a připravit k palbě. Jestli nezmění směr musíme ho sejmout....kdyby...kdyby varoval hnízdo jsme v prdeli."
Vydechne a přiklekne a hlídá další část perimetru. Brouk se mezitím blíží.


Cesta na planetu XP2 - Žlutí Tygři - Polibek na přivítanou

Všichni se připravujete ve zbrojnici a kontrolujete své výbavy, zdali máte vše a nic nechybí. Velící Clevis na Marina jen kriticky pohlédne, zdá se, že nemá takový smysl pro humor, jako by mohl mít.
"Ale v tom odletu máte asi pravdu seržante. Půjdeme kopnout do vrtule."
Kývne velící a všichni vyjdete s ním v čele do hangáru, tam už je připravený transport.

"Tak pohyb vy srágory hezky na palubu dneska se bude pěkně umírat!"
Zařve velící a popohání vás do transportu. Všichni naběhnete dovnitř a po chvíli se odlepíte od země. Sestup na planetu trvá jen chvíli. Když přistáváte už těsně nad zemí vybíháte ven.
"Vysadili nás na opačném konci než ty zelenáče, takže zformovat a zajistit okolí. Pak půjdeme po kružnici těch sloupů v naději, že je najdeme nebo to opravíme sami. Všechno jasný?!"
Velící nemešká a už se vydává udaným směrem. Jenže nestačíte ujít ani 50 metrů a už vybíhá zpoza jedné duny skupina asi tří brouků.
"Málo stáčů připravit zacílit a palte to donich nesmí utéct!"
Jde přikladem a připravuje se k palbě.

(Oba týmy, kterým jsem nyní napsal posty při pokusu o útok, nebo jinou podstatnější akci prosím o hod procenty.)

Stanice - Bílí Vlci - Pařba

Jak tomu bývá tak všem pěkným akcím, bývá jednou konec. Ta vaše no...začala v pomalejším a nejistém sledu, ale rozjela se dost brutálně, někteří to zabalili brzo. Jiní, třeba jako Splinter, Vosa, Rico nebo pár dalších pařili hustě až do nelidských hodin. Nicméně kdo a jak jste skončili si většina z vás úplně nepamatuje, naštěstí jste se každý probrali sám a ve své posteli. Někteří s pořádnou kocovinou a jiný s oknem, co se vlastně stalo den předtím. Tak či onak by to mohlo být pěkné ráno plné odpočinku...

Stanice - Bílí Vlci, Černé Zmije, Rudí Medvědi a Modří Sokoli - Nelítostné zprávy

Tak jak jste si představovali klidné ráno po předchozím dni ať už stráveném pařbou, nebo čímkoli jiným se prostě a jednoduše zase jednou nekonalo. Do ubikace každého z týmů ráno naběhl ráno nějak v 8 nějaký z důstojníků stanice s výkřikem.
"Vstávat máte pohotovost dneska fičíte na misi! Za hodinu nástup na brífink!"
S tím se hold nedalo nic dělat a vyste se museli připravit.
Za hodinu ať už v jakémkoli stavu jste už vzorně všechny čtyři týmy k vašemu údivu vás tu bylo tolik, stáli a čekali, co se bude dít.
"Omlouvám se, ale jinak to nešlo jste jediné a nejlepší možné týmy pro tuhle misi. Někteří z vás na té planetě měli už tu čest. Dnes se vydáte na planetu XP2. Právě zde je pod naší kontrolou Pekelný kopec. Rudí medvědi a Modří sokoli budou vysazeni právě na základě na tomto místě, aby posílili obranu. Mámepodezření, že brouci budou chtít zkusit všemožnými způsoby prorazit plotovou ochranu. Bílí vlci a černé zmije, které jim budou dělat podpůrný tým vyrazí trošku někam jinam. Další dva menší týmy už byly vysazeny u další nedaleké pevnosti, kde v tuto chvíli obnovují plot a zajišťují pevnost. Vaším úkolem bude usnadnit jim to, a proto jsme označili jednu broučí díru, kterou budete muset odpálit nedaleko jejich pozice a pak se připojit v jejich snažení. Tu pevnost chceme mít za každou cenu. Jasné? Rozchod a za hodinu nechť jste připraveni a vyzbrojeni v hangáru 7!"
Rozpustí vás šarže a vás čeká tedy příprava na misi. Což čítá samozřejmě i zbrojnici a vybavení sebe sama, před sestupem na planetu.

Planeta XP- Marcus,Nath a velitel.

Šlapeme v té hromadě písku a já se snažím nemyslet na to, že to je nejspíš sebevražedná akce, všimnu si pohledu Marcuse a mrknu na něj. Je dobré vědět kdo vám kreje záda,obzvlášť když o sobě víte, že nejste zrovna čarostřelec. Mno, ale každý jsme nějaký, nebo ne.
Na chvíli se zastavím a rozhlédnu se kolem, pohled nic moc, už teď nesnáším písek a to jsme tady jen chvíli.
Hm, nebylo by špatné ponořit se do chladivé vody a dostat ze sebe ten hnusnej písek, ještě chvíli a budu ho mít i v místech, kam světlo rozhodně nesvítí.

Ušklíbnu se pro sebe a kráčím dál, na Nathovi je vidět, že se mu prozpěvování moc nezamlouvá, ale je ticho. No co, nebylo by nejmoudřejší hádat se kvůli takové kravině, když nás čekají mnohem horší věci. Konečně dojdeme na místo, sloupy elektrického plotu se tyčí do dálky, ale už na první pohled je jasné, že jsou mimo provoz.
Pro prvním průzkumu se ozve velitel a ve mě se začne vařit krev, nejdřív se ozve Marcus, že elektrice nerozumí a pak Nath. Udělám několik kroků abych se dostala až k veliteli, narobnám se a s veškerým sebeovládáním, kterého nemám zrovna nejvíc promluvím.

"To si z nás děláte prdel...pane, jdeme na misi kde je jasným úkolem opravit elektrické ploty a nikdo z nás nerozumí elektrice? Tomu říkám kurva dobrý plán, můžete mi říct, jakým kouzlem jste to chtěl opravit? Pokud tedy nemáte někde v kapse příručku, elektrikářem, snadno a rychle. "

Jasně, s nadřízeným bych asi měla mluvit uctivěji, jenže tohle je vážně vrchol, pokud nás chtěli zabít, mohli nás odstřelit doma, a ušetřili by za výcvik a dopravu sem na tohle úžasný místo.

"Pokud nikdo z nás nerozumí elektrice, jak to chcete opravit...pane, nějaký záložní plán?"

Je evidentní, že projevovat někomu autoritu mi dělá opravdu problém, jenže copak to v téhle situaci jde, vždyť náš velitel toho ví ještě míň než mi všichni dohromady.

Návrat
Je čas utéct,opět.Potom co jsem za zvuku palby vtažena do transportu si všimnu další ženy která padá pod údery brouků.Dveře se zavírají a my odlétáme.Kdy tohle skončí?Připomíná mi to seriál z dětství popisující obavy které se nakonec splnili.I když tam ohrožovali nejen lidstvo,ale i celý vesmír místo brouků všemocné bytosti.
To bylo něco čemu se říká fikce,ale tohle je skutečnost.Méně pompézní,ale zato skutečná.A já ... ne zde je to jednoduché žádné hádanky ani testy jen zabijte je dřív než to udělají oni.Vesmír je nekonečný,ale my neměli ještě šanci ho pořádně prozkoumat.Je jich moc a nás čím dál méně každá planeta je poznačena naší krví a ...
Zavrtím hlavou protože už poněkud odbíhám navíc jsem moc unavená na takové myšlenky.Vyhráli jsme nebo aspoň přežili tentokrát.Následuje opět návrat a po něm vyčerpání,ošetření těch co jsou už zranění (tentokrát to nejsem vyjímečně nejsem já) pohřeb a oznámení povýšení a vyznamenání.A taky jsme se nevyhnuli přerozdělování týmu nejen kvůli Riley která se nechala přeložit jinam.A pak tu seznamovací večírek který má sloužit taky jako rozptýlení po tom co jsme zažili poslední dny.Překvapením je že se ukáže Alex někdo kdo přežil svou smrt ne jednou,ale rovnou dvakrát.Potom co se s ním přivítá seržant i ostatní jdu se s ním přivítat taky.Mám chuť mu skočit kolem krku,ale ovládnu se navíc to už ho uvidí Wade a přivede ho k nám
„Ahoj Alexi ráda tě vidím.Já myslela ...“
Že se mu už podobný kousek nepovede?Jasně teď to bylo jiné,ale přesto ... dost teď jsme tu od toho abychom se bavili.
„To já si dám dvojitou whiskey a švestkový džus.“oznámím pak svou objednávku.Až to donese přeliju whiskey do sklenice s džusem zamíchám vypiji a objednám si další.To by mělo po předchozích zkušenostech zabránit abych se probudila s pocitem že mám na svém cizí obličej.Seržant mezitím popisuje chmurný konec našeho pobytu na asteroidu chudák Zuki ten to dostal jako poslední.
Na tebe Zuki snad jsi teď na lepším místě.Vikingové věřili že když padnou v boji jejich duše se dostane do Valhaly místa věčné zábavy a věčných bojů.
Z mého přípitku mně vyvede rvačka další kterou jsme začali.Kdo to byl předtím to nevím protože část večera se jaksi utopila v oparu alkoholu než jsem se probudila pod stolem.Ovšem když se Alex pokusí oba uklidnit jsem poněkud zklamaná.
A to má být všechno a teď se jde trsat?Jak kruté.
Tak oni se nejdřív rozhodnou že se tu poperou a pak když už to začíná být zajímavý tak toho nechají.Některé věci zkrátka nepochopím a tak se nakonec rozhodnu tu zůstat s whiskey a švestkovým džusem pokud se mně někdo nezeptá zda si nechci zatančit.

Jako v televizi

Nad jeho poznámkou o týmech zachraňovaných zachraňovanými týmy se jen poušklíbnu.

„Jo, nějak se to zamotalo... Ale tak hlavně, že jsme se z toho zase vymotali, no ne?“ Zvednu sklenku k náznaku přípitku a upiji trochu zlatavé whisky.

„Převelen? Tak to tu nejsi jediný... Blbí vořeši? Nemyslíš ty náhodou ty Bílý tesáky?..... Teda Bílý vlky?“ Zalovila jsem v paměti, jakže se vlastně má nová jednotka jmenuje.

„Joo tak legenda. Proč mám pocit, že zrovna kvůli tomu broukovi tohle pozvání není?“ Opřela jsem se trochu o bar a pobaveně si ho prohlédla.

„A jo... toho brouka byl opravdu kus.“ Nevydržela jsem to a zasmála se, jak jsem schválně jeho kompliment zametla pod stůl. Tak snadný to chlapče opravdu není.

„Říkají mi Vosa... A jméno...“ Ale to jsem už nestihla dokončit, protože se k nám přiřítil jeden týpek, který se po mém konverzačním partnerovi vrhnul jako šílený a začala bitka. Tak trochu jsem doufala, že to přeroste v pořádnou barovou rvačku, ale ukázalo se, že to nakonec byl souboj Splintera se stále novejma kamarádíčkama toho prvního, kteří se vynořovali bůh ví odkud. Musela jsem ale uznat, že se držel i přes tu početní nevýhodu, ve které byl. Jo, ten se jen tak nevzdává.

Nakonec celá bitka skončila a na usmířenou se začala popíjet whisky. Co s tímhle chlastem všichni tak maj? Nechápala jsem a raději si rychle poručila skleničku ginu, abych trochu osvěžila chuťové buňky a nepila pořád to stejný. Ti chlapi nemaj vůbec žádnou představivost. Jen samá whisky a pivo. Ideálně ještě z láhve.

Vyhoupla jsem se zpět na stoličku a dopíjela svůj po jalovci vonící nápoj, když jsem si koutkem oka všimla zřízeného Splintera, který se vracel s ukořistěnou flaškou whisky. Skutečně se nevzdával, i když taky mohl donést něco jiného. Trochu jsem se otočila na židličce a podívala se na něj.

„To je válečná kořist?“ Kývla jsem směrem k flašce, kterou držel v ruce.

Přijímací rituál - Rvačka u konce

... nádech, výdech ... nádech, výdech ... nádech ... a tak jsem tam stál v hlubokém předklonu snažíc se konečně popadnout dech. Pohledem jsem se snažil si hlídat toho habana, co mě před chvíli zpracovával pro snovou vílu. Snad bych se i pokusil o ostražitost mnohem větší, ale na to jaksi nebylo příliš mnoho sil. Ta velká hora svalů mě sice neuspala, ale svůj účel splnila naprosto dokonale, už jsem neměl sílu, chuť a ani vůli se s kýmkoli nadále rvát.

"To jsi to zas dopadl." vysmívám se sám sobě, nebo kárám? No to je vlastně jedno. "Sis zas otvíral hubu a vidíš, jak to pak dopadá." pokračuji v sebekritice. "Pochroumaný klouby, naražená žebra, pohmožděný krček a řádně zmasírovaný ksicht obarvený na červeno." prolítl jsem si tak nějak v rychlosti výčet ran utržených v tom heroickém boji. "Je to všechno ... Jo, teda pokud nechceš detailnější výčet pojmu zmasírovaný obličej."
"Vlastně ani ne ... tak aspoň v krátkosti, několik tržných ran na obočí, rtu, pohmožděná čelist(snad jen to) a hnutá nosní přepážka, nebo zlomený nos. To už si vyber sám."

Z vnitřních dohadů a rozporů mě vytrhl až sáček ledu, který po mě hodil ten pitbull, následovaný jakousi pochvalou.
"Jo, vás taky nejde srovnávat s těma pytlama hnoje ze 107." kývnu na něj s uznáním a ušklíbnu se.
"Tak tomu říkám přivítání, jak se patří." prolítne mi hlavou. A ten sáček s ledem? Ten s nakonec plácnu na celej ksicht. Stejně je to jedno.

Ihned vzápětí mi ale na rameni přistává něčí ruka. Za jiných okolností bych se okamžitě ošil a možná tomu troufalci i jednu natáhl, ale takto ... sral to pes, doslova.
Vzápětí přichízí uznání i od toho obrovskýho habana.
"Dík." kývnu i na něj uznale. "A až tě jednou omrzí porcovat brouky, měl bys jít do nějakýho podniku dělat vyhazovače." dodám vzápětí a i na něj se usměju.
Holt, co jsme si to jsme si. A co si nejsme, to sral pes. Nenávidět se a dělat si kdovíjaký naschvály by stejně byla kravina. Když už chcípnout, tak ať je to brouk a ne nějakej člověk. Přece jen s takovou by ty zelený kurvy za chvíli neměl kdo krosit.
Mezitím si mě a toho Habana k sobě volá ten pitbull a v ruce drží flašku Whisky. "Tak to si nechám líbit." zajiskří mi radostně očíčka a už se ženu k pultu.

Po cestě mě ještě odchytil další z mojí nový smečky. "Vlastně to nezní vůbec špatně. Mnohem lepší, jak hejno."
"Splinter ... Andrew Splinter." odpovím na jeho pozdrav a potřesu si s ním rukou. "Ale na výcvikovce mi říkali magor." dodám vzápětí a podrbu se na zátylku. Přeci jen tohle není zcela obvyklá přezdívka. A navíc jsem dneska asi i ukázal, že mi tak nějak může náležet oprávněně.
"Sto sedmá výcviková." odpovím předpisově, ale se stále nehasnoucím úsměvem. A proč taky ne, když už jsem součástí tý smečky. "Heh díky. A nebo být předem varován, že se blíží smečka hladovejch vlků." neodpustím si štiplavou prupovídku na rozloučení a už se ženu za pitbullem a habanem.

"Na další bitky pro nic! Ať je jich co nejvíc!" pronesu také svou část přípitku a kopnu do sebe další skleničku Whisky.
"Jinak já jsem teda ten Andrew Splinter, jak jsem říkal před chvíli tam tomu." ukážu na Wadea. Svou přezdívku ale raději prozrazovat nebudu. Ne jim, ne teď a ne tady.

Za chvíli se změnila hudba a pitbull si šel zatančit přeslazenou píseň s nějakou další osobou, ženskou někde poblíž. Flaška Whisky zůstala nestřežena a mi přišlo líto ji tu jen tak nechat ležet. Navíc jsem měl docela slušnou představu o tom, jakým způsobem by s ní mohlo býti naloženo.
"Beru to jako další z dárečků na uvítání." pronesu si sám pro sebe, chopím se láhve a zamířím si rovnou za tou slečnou tajemnou a neznámou.

Planeta XP2

Marcus, Sally

Nádherná krajina...
Povím si v duchu suše. Osobně jsem měl raději trochu více přírody a zeleně. Je mi však jasné, že tady se jí nedočkám a celkově ve službě se s ní ani moc kochat nebudu. Momentálně máme to co potřebujeme. Ticho, klid a pohled do dáli je prázdný a rozmazaný.

Jdeme chvíli, ale přijde mi to jako věčnost. Ne že bych se nudil. Snažím se být vnímavý a pozorný, buď ze strachu nebo jen myšlenkou, že to je bezpečnější. Možná obojí. Má vnímavost také zachytí nějaký popěvek. Rozhlídnu se od koho to jde. A hele... Marcus. Nelíbí se mi to z dvou důvodů. Ta písnička se mi nelíbí a může to ostatní vytrhnout z pozornosti. Ovšem nic nenaznačím. Nestarám se. Je to jeho věc. Doufám však jen, že mu to aspoň pomáhá, když už si tu pobroukává. Začnu se dále věnovat své práci a snažit se být pozorný, abych zde na první misi nezařval. Po chvíli už ho ani nevnímám.
Hm... buď už blouzním nebo se mi začíná zdát, že to není zas tak hrozné okolí. Možná by i bylo dobré se ho ve volné chvíli v bezpečí pokusit zachytit. Třeba jen obyčejnou tužkou. mihne se mi v hlavě chvilkami.

Když dojdeme ke sloupům trochu se mi uleví. Aspoň k těm jsme zatím došli živí. Není dobré nad takovými věcmi přemýšlet, avšak být přehnaně sebevědomí taky ne. Velící desátník mě opět zklamal.
Cože? nevím jestli to s tím plotem měl být žert nebo to skutečně neví jestli to někdo z nás umí. Myslel jsem, že jako náš velící důstojník by měl mít naše spisy a nebo při výcviku měl něco vědět. A kam to zase jde? Ani neřekne žádné rozkazy a vydá se někam na stranu. jaký má plán? No... tohle si nechám pro sebe. Jako velící důstojník by měl jednat rázně a z jeho tónu bychom měli cítit tu jistotu. Když mu snad prokážeme úctu a důvěru, tak třeba mu dodáme nějaké to sebevědomí.
Na jeho dotaz odpovím.

„Ne, pane. Jaké jsou rozkazy, pane?“

Povím důvěřivým hlasem a respektem.

Konec bitky
Můj noví Serža nakonec zasáhne a bitku ukončí. Ohromeně sleduju jakou má sílu. Když mu ten drzoun vyklouzne, chvíli uvažuji, že bych zasáhl. Pan L. by se rád napil krve… Vše se pak ale záhy uklidní, takže na to kašlu a vrátím ke svým panákům.

Po chvíli kdy již jen smutně koukám na prázdné sklenky a vzpomínám na poslední mise, se rozhodnu, že to již stačilo. Tak sbohem kamarádi…

Z úvah mě v tu chvíli vytrhne hlas Alexe. „Rozkaz šéfe, a neměj strach, už se zvedám a jdu do hajan…“ a opravdu chvíli poté co odejde se i já zvednu a vyjdu z baru.

Před barem chvíli postojím. Čerství vzduch způsobí, že ze mě opadne kocovina. Poté se vydám ke své ubikaci.

Jakmile tam dojdu, jdu zkontrolovat paní M. Stále na svém místě a stále připravená se rvát. Paní B. Je na tom s připraveností úplně stejně. To je dobře… Nastavím budík. Poté sundám pana L. a položím ho vedle postele na dosah ruky. Pan N. putuje společně s paní P. pod polštář. Paní M. jde do postele se mnou.

Ráno se vzbudím časně. Hlava trochu pobolívá, ale to spraví rychlé kafe. Navléknu na sebe čistou uniformu, ke které si opět připevním pana L. a N. s paní P.
Dnes si k tomu ale vezmu i paní M. Na nástup si jí člověk snad vzít může…

Po rychlé snídani jdu, zjisti kde se setkání s velitelem bude konat.

Planeta XP2 - Marcus, Sally a Nath - Peklo střídá peklo

Evidentně všichni tady viděli situaci, do které jsme se dostali úplně stejně jako já. Vyrazili jsme a jen co jsme to udělali, tak se mi nohy začaly bořit do písku. Byl oto celkem příhodné. Byli jsme ve sračkách a ten písek mi je připomínal a aktuálně jsem místy byl až po kotníky ve sračkách. Cesta byla celkem nudná, tedy nutno podotknout že k našemu štěstí nudná a zdlouhavá a tak jsem si začal pobroukávat jednu z písniček co zněly éterem a znali je všichni pěšáci. Je možné, že jsem tím někoho v okolí štval, ale částečně to byla obrana proti stresu a částečně jsem se fakt nudil. Občas jsem zajel pohledem na Drye, který šel asi jako by mu někdo nacpal kolík do zadku. Fakt jsem mu nezáviděl, ale tímhle stylem nám zachvíli nebude velet nikdo. Naštěstí se po tom dlouhém čase v dáli ukážou sloupy, které tvoří elektrický plot a je vidět, že morálka se všeobecně zvedá, i když je zjevně vypnutý, ale už jsme aspoň blíže našemu cíly. Nechal jsem ať si sloupy pořádně prohlédne někdo kdo tomu rozumí, protože já jsme to opravdu nebyl.

Já určitě ne. Mě elektrika nemá ráda už od mala.

Jen tak zkonstatuju a pokývávám hlavou, dkyž slyším náš následující plán. Velitel se vydal doleva a tak jsem se vydal za ním. Zatím nás nerozdělil a doufám, že ani nerozdělí. Je nás pět a půl, ještě aby jsme šli po menším počtu. Přitom půl jsem se ohlédl po Sally a zasmál se. Věděl jsem, že sice střílet moc neumí, ale na blízko by se jí jeden měl bát.

Příprava


Pomalu sem vyšel před sklad a zadíval se na velícího, zbroj a helma, dva nože, pistole,Morita s granátometem, pár granátů, přeci jen tohle je moje po dlouhé době další mise, a tak sem si vzal co sem považoval za nutné, muniční batoh byl plný, granáty po ruce, nože našli své místa pro mě vhodné k jejich rychlé dosažitelnosti, zbrań na kterou sem si zvykl sem nosil protože se blížila staré dobré 58 če i když tu sem měl pak modifikovanou, protáhl sem si krk a zadíval se na ostatní.....

Pak v tom skladu chybí krém na opalování a pane, pokud to tam bude hořet, nebylo by od věci aby sme vyfasovali něco na čem si budem opékat brouky pane!

řekl sem tím klidným hlasem, zvyklí na svou předešlou hodnost a jen přivřel oči....

Pane když už vyrazíme, měli by jsme být už na cestě, pokud se velení bojí o ten další tým, proč ztrácet čas...

ještě sem si rychle překontroloval co vše mám a co chci,pro další věci si však ještě dojdu, byl nezvyk mít jen tohle, přeci jen dříve byla moje výbava rozsáhlejší, ale nová doba, je nová doba....

První mise - Příprava - Martin Mezenský

Jako jeden z prvních ses stal už před nějakým časem dobrovolníkem pro kryogeniku. Nechal jsi se zmrazit a tím taky uspat. Čas okolo tebe začal běžet, jako bys jen věčně snil. Nevěděl jsi co se dělo po dobu tvé nepřítomnosti, až do chvíle, kdy jsi opět nabyl vědomí a nadechnul se. Bylo to úlevné, a když se ti rozmazaný pohled ustálil. Viděl jsi nějaké šarže.
"Vítejte zpátky mezi námi pane Mezenský. Bohužel museli jsme vás probudit dříve. Země potřebuje každou dobrou ruku a je v mírně kritickém stavu, ale to vše se dozvíte až na výcviku. Bohužel vaše hodnost Majora již není platná a proto budete zastávat pouze post seržanta."
To bylo to první a skoro i poslední cos slyšel po svém probuzení.

Dostal jsi nějaké základní info a s tím tě šoupli do výcvikového tábora mezi povětšinou vojíny. Byl to tvrdý výcvik ale dokázal jsi jej zvládnout v celkem rekordním čase, zvláště díky zkušenostem z minulosti. Informace o broucích pro tebe však byly nové a docela znepokojivé.
Nicméně po měsíčním výcviku jsi byl zařazen do aktivní služby. Získal jsi zařazení do týmu Žlutých Tygrů pod Štábního seržanta Clevise. Celkově jste tedy tvořili 6 členný tým mobilní pěchoty. Vaše mise jsou jasné, tedy jak řekl váš velící. Zabijáci brouků. Jen někteří členové tvého nového týmu měli tu čest se s nimi už setkat třeba právě štábní serža. Nyní i ty s nimi máš přidělenou první misi a stojíte v přípravné místnosti před hangárem, kde se máte vyzbrojit.
"Tak jo vy bando! Vyzbrojte se co si nevezmete to vám pak bude chybět. Úkol je následující za 10 minut odlétáme na planetu PX2, kde získal jeden z týmů před časem pod aktivní kontrolu jednu ze základen. Nyní byl vyslán další tým zelenáčů, aby zajistil další základnu. Vedení se obává, že je to na ně příliš a proto posílá nás, abychom je podpořili. Vysadí nás na opačné straně než je, takže pokryjeme část plotu, kterou předkontrolujeme. Co bude třeba opravíme a pak plot nahodíme ať už na místě nebo v základně, která je ve středu onoho kruhu. Taky se setkáme a kontaktujeme onen druhý tým. Takže je to všem jasný?"
Optá se při přípravách váš velící a kontroluje svou Moritu.
"Možná tam bude horko tak se připravte."
Ušklíbne se a přelétne vás pohledem.