Andor.cz - Dračí doupě online

A popojedeme teda do té války, nebo nepopojedeme teda do té války?

Hmm, je vlastně asi jedno, tak pojďte buráci,"
No to víš, čuráku.

Alespoň už víme, proč je tu takový šrumec. A protáhneme se dovnitř bez proclení. Ne teda že bychom asi měli co proclívat, ale já nepotřebuju, aby se někdo blbě vyptával, proč jako u sebe nosím tolik zbraní. Nebo na mě nedej bože sahal. Pak bych mu ještě automaticky dala jednu do huby a sakra - tady bychom šli znovu a všichni by byli nasraný!

"Tady, vy přespat. Chápete mě? Vy tu stát. Hier. Ja? Po víkendu se přesunete do Urbina a pak hurá, na Francouze, joo,"
Fakt sladký, sledovat ho, jak se s náma snaží komunikovat. Nechce tu ještě chvilku pobýt a bavit mě zatímco budu - HEJ POČKAT! TADY JÁ CHRÁPAT NEBUDU!!!
Společně s touto myšlenkou vrhnu na Alessia pěkně popuzenej pohled.

Ten začne vysvětlovat, jak to bylo.
"Kurva, nic se nestalo? Jedeme do války, ty dřevěnej kokote!"
Protočím očima. "Hůř, máme spát tady, normálně venku na dlažbě, jak nějaká lůza, vole!"

Já se těšila na hostinec! My navíc nemáme ani stan! Nejsme no, ehm, klasičtí vojáci, žejo! Jsme tu na pátrání, na misi.
Podívám se na Bastiana a povytáhnu vyčítavě jedno obočí.
Měli jsme jet jen my dva, sami! Jako assassini, nalehko. Bez tadytoho humbuku!

"No, takže jaký máme možnosti. Seženeme si stan a budeme tady prostě existovat a v pondělí pojedeme do války, jak nám tady kolega krásně zařídil,"
Kurva, proč jsem si myslela, že nás jakože della Rovere chce, já nevím, na nějakou epickou a romantickou výpravu, nebo tak, tyvole, Alessandro a to ani nečteš, abys měla v hlavě tak nachcáno z hrdinskejch příběhů!
"A nebo se prostě seberem a půjdem do piči a když se nás někdo bude ptát, tak o žádných německých vojácích nevíme ani hovno, navíc jsme přece Italové, umíme italsky, německy ne a tomu strážnýmu, co by tvrdil, že jo, že jsme přece němečtí žoldáci, tak asi prostě hrabe," pokrčím rameny.

Tak popojedeme. Doslova.

"No, je to tu teď trošku chaos, když příští víkend je svátek svatého Ubalda, ale to je vám asi jedno. Pokud vůbec vy barbaři slavíte svátky svatých. Ale to je jedno, vy stejně hádám rozumíte beztak tak polovině věcí, co říkám. Co? Hmm, je vlastně asi jedno, tak pojďte buráci," vyzve vás otráveně strážný a vede vás podél kolony k městské bráně.

U ní je pak jasně vidět, proč to všechno stojí. Strážní prohledávají každý vůz a katalogizují, co kupci přinášejí a vybírají za to poplatky. Není proto divu, že to tak trvá. Co kdyby někdo chtěl něco pronést bez placení...

"Tak co Giovanni, koho to vedeš?" zavolá na vás strážný u brány.
"Ale, další žoldáky pro pána, do války s Francouzi."
"Jó, těch není nikdy dost, že jo."
"Je to tak, jen tohle jsou další Němci. Tak si s nima moc nepokecáš."
"Alespoň z tebe netahaje prachy na karty, když se nedomluví."
"Ha, je fakt no!" odpoví pobaveně strážný, když vás provádí městkou bránou.

Za bránou se prostírá docela pěkné město. Čisté. Velké domy. Všude dlážba. Strážný vás vede do kopce, na kterém se ční relativně nově postavený konzulský palác. Radnice křížená pevností s velkou věží, jaké je zvykem stavět v každém bohatším Italském městě. Před palácem je velké dlážděné náměstí, které je z části už zaplněno stánky na nadcházející slavnost a s části provizorním vojenským táborem.

"Tady, vy přespat. Chápete mě? Vy tu stát. Hier. Ja? Po víkendu se přesunete do Urbina a pak hurá, na Francouze, joo," a naznačí rukou máchání mečem. "Tak se tu hezky utábořte a nic neposerte a tak. Díky."

Poté co odjede, se všechny oči podívají na Alessia.

"Já... já prostě zpanikařil. Já projel tou velkou kolonou. U brány tam všechny prohledávali a vybírali peníze. Mě si všimli, že nevypadám jako obchodník a ptali se, jestli jsme ti němečtí žoldáci, na který čekají. A mě v tu chvíli nenapadlo nic lepšího, než na to prostě kývnout. No... ale nic se nestalo a jsme ve městě!"

Třeba má taky rád klobásky!

"On něco pokazit, že mi jít na schloss platit geld pokuta? Já omlouvat, pokud ano."
Hej, tak snad říkali DÁME geld! Jakože oni nám daj, ne my jim! Žejo? Nebo to taky takhle funguje jenom v civilizaci? Bych se jako zeptala, ale zase vych všechny popudila beztak! Naše. Barbary. Všechny prostě. Jak to já dělám, když jsem prostě jenom normálně upřímná? Tsfp!

Zase nasednu na toho koně zpátky, když teda budeme předbíhat a ne otravně popojíždět v koloně žejo.
Kdyby tu někdo místo cetek radši víno prodával, tak trhne majlant. To si lahvinku sama koupim a spokojeně na sluníčku vyžahnu, pokud budu za slušňačku, naředím to vodou do čutorymale byla bych spíš za prase. Čistě z nudy, veselí a tak. Ale nikdo tady s takovým pokladem nechodí. Místo toho zuby tyvole nějakýho chudýho měšťana, kterej zdechl na nějakou choleru a k tomu mu fikli i uši a koule, protože to se dá zpeněžit taky, když JSTE ŽID teda.

"Vy jste ti Němečtí žoldáci, co najal vévoda della Rovere ne?"
Hehe, no tak určitě. A určitě nás to nebodne do zad, někdy asi tak za půl dne. Hehe. Drama. Já mám ráda drama. I Bastiano má zjevně rád drama, protože na to kýve, jako že jo. To bude taková prdel! Třeba až přijdou ti opravdoví, žejo.
Stáhnu si kapuci do obličeje, aby nebylo vidět, jak se chichňám.

Má to i svoje výhody. Nikdo mě tady nebude ponižovat smyšlenou historkou o tom, že jsem zlá hajtra! Jedeme, hned!

"... vydělat si ty peníze a slávu ve jménu pana della Rovere! Los, folgt mir!"
Se poseru! Snad della Rovere neumí Německy a něco po mně nebude chtít. Nebo po KOMKOLIV!

Hmmm, klobásky - Also, ahoj Frederico!

Proboha, co se to stalo. Jak, Alessio, JAK? Ale, zase z té lepší stránky. Vyhneme se tomu obchodníku, co urazila Alessandra. Předběhneme tu kolonu. A tak nějak to má dohromady docela dost pozitivních aspektů. A jsme šikovní, určitě se z toho nějak dostaneme dřív, než se něco pokazí!

"No ja, to být pravda. Vy nás tedy vést pane. My jet za vámi, vydělat si ty peníze a slávu ve jménu pana della Rovere! Los, folgt mir!" a mávnu na skupinu, že jedeme.

Byť by měli všechno chápat, protože se s ním přece bavím italsky a oni vlastně umí italsky. Já jsem taky idiot.

Hehe, svojí klobásu, hehe

Na strážném je vidět úleva, že s někým se alespoň domluví.

"Co? Ne. Vy jste ti Němečtí žoldáci, co najal vévoda della Rovere ne? Teda, já to tak pochopil, z toho co říkal kolega, ale já neumím německy. No, je to tak ne?" dodá a podívá se podezřívavě na Bastiana.

Bratwurst, hehe

Heh? Co to ten vůl udělal? Jak jim vnukl, že jsme Němci, když zjevně neumí ani německy? Proč, co se to děje... A já neumím tak dobře německy... oh, ale on vlastně ani ten strážný zjevně neumí německy! Ha.

Odkašlu si a podívám se na strážného.

"Herr stráž, já umět italsky trochu. Co tady moje voják udělalat, že vy ho sem přivést? On něco pokazit, že mi jít na schloss platit geld pokuta? Já omlouvat, pokud ano."

A vytáhnu si klobásku, kterou začnu velmi hlasitě žvýkat, abych dodal věrohodnost mé roli.

Geld? GELD???

Dobře, tohle je nečekaný vývoj situace. Žel teď není vhodná doba na to se ptát na takové ty základní nedůležité otázky, jako jak jsme k tomu vlastně přišli, že nás maj za Němce, jak to dovedl Alessio zařídit, když evidentně jeho znalost němčiny je zhruba tak dobrá, jako ta moje, což může kurva trošičku do budoucna zadělat na pár potenciálních svízelných situací. No a nebo taky k čemu na schloss - je to palác, nebo tak něco, ne? No k čemu tam potřebují německé žoldáky a chtěj za to platit mit Geld - což je zrovna slovo, které kurva docela chápu! To a Bratwurst. To má rád Bastiano. Hehe. Bratwurst. A taky němčinu.

HEJ! BASTIANO UMÍ VLASTNĚ NĚMECKY!

Podívám se na něj, jestli jako chápe o něco víc, než já, co se tu děje. Znakovou řečí nenápadně naznačím "palác - prachy." Jako že jsem tak šikovná, že jsem to pochopila. Taky bych mohla naznačit "palác - fajnová postel." Ale jednak nemáme znak pro fajnovou postel a druhak... No, asi žoldáky neubytují ve fajnový posteli. I když teda asi záleží, co po nás chtěj. Vařit pivo je jako asi nenaučíme. Pivo je stejně břečka, nepitelná. Ble.

Pořád na něj koukám, jestli nám dá nějaké znamení, co máme vlastně dělat. Jako předpokládala bych, že půjdeme s nimi, než přijde ta druhá stráž, která bude vědět, že Italsky umím, žejo. No. Navíc předběhneme tu kolonu a tak.

A může to být zábava.
A nebo taky to může bejt nahovno.
No...

32. giggle

Jak to tak vypadá, minimálně v dohledné době nikdo tu krásnou a zlovolnou historku o tom, jaká je Alessandra největší štěkna na světě, neuslyší. Protože se opětně mění situace a to doslova k údivu všech. Že Alessio přijede se strážným, který jeho a celou skupinu bude asi považovat za němce, to pravděpodobně nikdo v bingu neměl.

Ale minimálně assassinská osádka, vzhledem ke svému tréninku, je duchapřítomná a pružná, takže po několika zmatených pohledech, které lze vyložit i jako neprostupnost jazykové bariéry, Luca odpoví na otázku, zda neumí italsky, prostým: "Nein, herr Wache," ale doplní to úsměvem tak milým a omluvným, že by mu to člověk pro ty zlatavý oči snad i odpustil.

Tak se zase uklidníme a popojedeme32

Po nějaké chvíli nakonec přijede zpátky Alessio. A v doprovodu jednoho strážného, který je na první pohled opruzelý.

"No ja, ja," řekne nervózně Alessio, když přijede. "Sauerkraut, reich, bier."

"Vy, komen, zamnou, jo?" řekne strážný, "Schloss, Schloss, jo? Dáme geld, nebojte. Jo? Nebo, já su taky piča. Umí náhodou někdo z vás trochu italsky?"

...

"Fiorello, ale tak to už snad kurva..." střelím po ní hnusným, zamračeným pohledem.
"A vy se tomu nesmějte, vy hadi! Jsem ponížená! To je zas vejlet, " zavrtím nevěřícně hlavou.