| |||
Priority... Užívám si vidět ji jak se chvěje a přitom se snaží dál fungovat. Nakonec se ale odtrhne a já se pobaveně usměju. "To se nemusíš bát..." usměju se. Samohana... zvláštní slovo. Nečekal bych ho zrovna od ní, ale proč ne. "Dobře." stejně tiše odpovím. Když se pak vzdaluje, chvíli se ještě kochám pohledem, ale pak se vrátím ke svým věcem, v deníku vyzvednu prázdného Makarova a zamířím k Fjodorovi. Třeba něco fakt.bude mít nebo se zvládnem domluvit... |
| |||
To, co nás zajímá… Co všechno bude dostačující? S napětím čekám na každé posunutí prstu. Vydechnu, když ucítím další dráždění... tak blízko, tak zatraceně blízko. Nakonec se ale kousnu do rtu a prostě vyrazím dopředu. „Žádnou samohanu, než se vrátím.“ Ušklíbnu se. Pak se však naposledy otočím. „Zkusím zjistit, co ví.“ Dodám o poznání tišeji. Předpokládám, že ani Alexovi neunikl Betchanův pohled. Z bazénu vylezu sama a rovnou zamířím k místu, které rytíř vybere. Uvidíme, co tohle setkání přinese… |
| |||
Tak jdeme pít Nikdo se neozve. Buď si tam nahoře hraje na mrtvou a nebo tu není. Takže nezbylo než vylézt po žebříku a přesvědčit se, že tu opravdu není. Z čehož jsem upřímně překvapený, protože bych nečekal, že se bude někde potulovat po Vřídlech. Nějak mi nepřišla jako někdo, kdo by tohle dělal, ale kdo jsem abych soudil. Jsem jen žíznivý patrolář. Takže slezu ze žebříku, do kapsy přidám jeden granát a vyrazím do hospody. Je sice zvláštní brát si sebou do hospody granát, ale ve vší úctě s ochranou Vřídel mám rád svoje jisté. "Přiznej si to. Prostě jsi trošku magor." To je reálné, že si asi jsem schopný přiznat. I když je ve Vřídlech vyšší teplota, vůči okolí díky pramenům, tak jsem rád když se dohrabu do hospody a dýchne na mě teplo, smrad a hluk, teda spíše ticho, které tady teď je. Rychle přeletím osazenstvo, které je celkem čekané. Led, Freya a další tři, kteří jsou mi neznámí, ale jelikož se Freya k té holce tak tulí, tak to bude další Ledovka. Ti dva? Otázka, ale podle hadrů jsou to gymnazáci. Příhraničí s námi a zlé pryč. "Přeji dobrý večer všem ve spolek! Janku! Jídlo a něco na spláchnutí prosím. Jak se daří?!" Asi jsme nejhlasitější host, ale holt zbytek Patroly je ve vodě. Takhle sednu vedle Leda. Kam taky jinam. |
| |||
Návrat k praxi Zavrtím nevěřícně hlavou. Tohle je zvláštní místo. Probíráme politiku, vztahy mezi frakcema, taktiku ledových a při tom všem hovoru Gábi a Alex si to tu div nerozdají. Ne že bych jim to zazlíval. V tomhle světě je potřeba využít každé příležitosti. Alex mi odpoví. Vlastně řekl přesně to, co jsem čekal. Usměju se na něj a mlčky přikývnu. Může si to vyložit jak chce. „Jo. Jasně.“ Odpovím Gábi rychle. Možná až příliš. Ale pravdou je, že po tom všem mě tímhle trochu zaskočila. „Jo to chápu. To by se nehodilo nikomu.“ Odsouhlasím plivání krve a rychle se rozhlédnu kolem. Míst, kam by se dalo v klidu zalézt tu moc není. Sice to tu neznám, ale taky nemám náladu to teď prohledávat. Sauna je jedna volba, ale tam se mi nechce. Může tam kdokoli přijít a je tam brutální vedro. Nakonec zvolím odlehlou část lázní. „Třeba tam? Vyhovuje?“ Zeptám se a doufám, že vyhovovat bude, protože nic lepšího tu není. Je tu teplo a jsme mimo doslech ostatních, pokud na sebe nebudeme křičet. K čemuž doufám nedojde. Vylezu z vody a nabídnu Gábi pomoc, ale nevnucuju se. Alex se tváří, že mu to nevadí říká cosi o munici. Jeho věc. Počkám až Gabriela vyleze z vody a zvolna vyrazím k vybranému místu. |
doba vygenerování stránky: 0.13487601280212 sekund