Sestra

Převezmu vzkaz od havrana. Ještě předtím si pomyslím, že je to dost riskantní počin. Je skutečně jen náhoda, že v seníku nikdo není.

Co se asi mohlo stát? Má mě doprovázet? A proč? Hell se jim snad pochlubila? I to by bylo možné. Sakra. Alespoň mě neodvolali.

Vylezu zpět nahoru a doobléknu se. Popadnu svou brašnu a vydám se hledat ztracenou Sestru. Cítím její přítomnost. Musí tu někde být.

Nejsilnější to bylo, když jsem se blížila k hostinci. Jistě, kam jinam by zavítal nový host Vřídel. Prameny nebo hostinec. A ten to nyní vyhrál.

Otevřu dveře a nemusím se ani moc rozhlížet. Okamžitě ji poznám. Vydám se jejím směrem. Izumi. Ještě ne tolik zkušená a přesto...pokud je jediná, kdo přežil útok Rangerů...její bojové schopnosti se jedině zlepšují. To děvče má před sebou slibnou budoucnost. Má potenciál. Ale mrhat jím na téhle proklaté výpravě? Ano, chci věřit v lepší zítřky, ale už jsme přišli o dva kusy. Jeden posranej den.

Dojdu k ní. "Izumi." chytím její bradu mezi své dva prsty a lehkým natočením hlavy ze strany na stranu si ji pozorně prohlédnu. "Jsi v pořádku? Pověz mi, co se stalo. Které z nás už hodují s mocnými válečníky a Valkýrami ve Vallhale?" chtěla bych znát její příběh.

"Starší poslali vzkaz. Budeš putovat se mnou." snad ji nemusím říkat, kdo jsem a co je mé poslání a tudíž...co z toho plyne pro ni. A Kluzský? Ten Lize spoustu dluží. Izumi nemůže odmítnout.

Nová Krev

Aric a Yuliya

Touha po dobrodružství a poznání. Touha znát i něco jiného než jen hradby Pevnosti. Znát tajemství magie Ledových lidí ze kterých má každý obyvatel Příhraničí minimálně respekt. Tohle vše vás přesvědčilo k tomu aby jste zanechali studia na Gymnáziu a vydali se na vlastní pěst na Sever. Venku jste nebyli poprvé. Párkrát jste doprovázeli s Bratrstvem obchodní karavanu takže už trochu tušíte jaký svět za hradbami Pevnosti číhá. Ale každý ví že cestovat v malém počtu po Příhraničí je skoro sebevražda.

Připojili jste se k oddílu Patroly který mířil do Vřídel a to byl první krůček na vaší dlouhé cestě. Do osady jste dorazili už před dvěma dny a čekali jste na někoho kdo půjde stejným směrem a vy se tak mohli zase přiblížit ke svému cíli. Jenže nikdo se zatím nenašel. Patrola se kterou jste dorazili zde prováděla pouze pravidelnou hlídku po které se opět vracela do Pevnosti.

(Hospoda)


Nyní sedíte v místní hospůdce a plánujete jak budete pokračovat. Je zde celkem prázdno, až na pár lidí kteří vypadají že za chvíli odpadnou jste tu byli jediní. Hlavní útratu zde vždycky dělala Patrola. Ta se ale teď válí v lázních.

Náhle se ale otevřely dveře, a dovnitř vkročil muž. Už od pouhého pohledu vypadal jako zkušený Patrolář.

(Kluzký)


Přikročil k hospodskému a unaveně řekl

"Janku, nalij mi hodně velkou sklínku Vřídlovice. Potřebuji si vyčistit hlavu."

"Těžký den Kluzký ?" odpověděl statný hostinský a postavil před muže třetinku s místní domácí kořalkou. (To jméno jste několikrát slyšeli mezi Patroláři. Má u nich poměrně velkou reputaci.)

Ten ji do půlky vypil, lehce se zazubil a pokračoval

"Sakra těžký. Táhneme se skupinou na Sever. Byli jsme vysláni pro plány postupu Ledových. Ale nedorazili jsme ani do Vřídel a dva z nás už zařvali. Jeden nováček u Patroly a pak Katrin. Ta co nosila tu bobří čepici." dopije zbytek sklenice a objedná si menší "porci".

"To je mi líto, Katrin byla dobrá holka. " odpoví hospodský a dolévá Kluzkému sklenici.

" Sere mě to, a choval jsem se díky tomu k nějakým členům své skupiny jako k cizím. Ale víš jak je to s důvěrou. Začneš někomu věřit a on ti vzápětí vrazí kudlu do zad. Myslím že někomu dlužím omluvu. " dopije svou další sklínku, položí na stůl několik stříbrných mincí a se slovy "Díky Janku, zatím se měj. Musím ještě něco vyřešit, třeba se dneska ještě ukážu. " pomalu míří k východu.

Tohle je ta šance na kterou jste čekali. Skupina mířící přímo na Sever. A podle slov Kluzkého by se jim teď pomoc hodila. Navíc kdo by odmítl pomoc kouzelníků. Ti se v tomhle světě vždycky hodí. Vaše jízdenka do cílové stanice čekala jen na to až si ji vezmete.


Freya a Izumi

Vaše průzkumná skupinka se dostala do přímé přestřelky s Rangery z Města. Proti jejich palebné přesile ve které dominovaly dvě obrněná vozidla s těžkými kulomety jste neměly šanci, a tak jste byly nucené se stáhnout do močálů. Vědma která vás doprovázela byla těžce raněná, ale než svým zraněním podlehla, zvládla přivolat havrana a podat o tom zprávu starším.
Od svých Sester z Ligy víš že havrani byli ptáci hlavního boha Severského panteonu Odina. Vaše vědmy je uměly přivolat a za pomocí kouzla nasměrovat k potřebné Sestře.

Byla hluboká noc, a fauna místních močálů je nebezpečná sama o sobě už za bílého dne. Se svou Sestrou jste ale neměly na výběr. Buď projít přes močály a nebo se nechat zastřelit od Rangerů.

Jak se dalo čekat, v močálech to žilo vlastním životem, a na vás zaútočila skupinka tří Vurdalaků. Vypadali jako rodina protože jeden z nich byl výrazně menší.

(Vurdalak)


Tyhle mohutné bažinné bestie se na vás vrhly. Se svou Sestrou jste bojovaly statečně, tak jak vás to v Lize učí. Jenže jediný kdo tenhle souboj na život a na smrt přežil si byla ty.

Nakonec ses zvládla dostat skrz močály a před dalším večerem až do Vřídel. Sestry jsou vycvičené tak aby dokázaly přežít v téhle ledové Pustině. Rozhodla ses zde strávit noc a ráno pokračovat dle původního plánu do Pevnosti. Jenže s příchodem tmy, jako by si ucítila přítomnost další Sestry. Jako by ti tvůj šestý smysl říkal že ve Vřídlech nejsi jediná členka Ligy. Máš pronajatý pokoj v hostinci, hned vedle dvojice která vypadá na studenty Gymnázia.

------------------------------------------------------------------------------------

Sedíš na svém lůžku v seníku a přemýšlíš o svém Bad Tripu. Nevěděla si že se o vaši magii dá nějakým způsobem i když třeba dočastně přijít.

Z tvých myšlenek tě vyruší havraní krákání a do okénka seníku začne klovat havran. Víš že havrany používá Liga pro doručování zpráv. Díky magii kterou jej vědmy mohou očarovat si pak zvládne najít cestu k požadované Sestře.

Když mu otevřeš, všimneš si přimotané zprávy.

"Jedna z průzkumných skupinek byla napadena Rangery a byla nucena se dát na ústup. Pokud nějaká z nich přežila, měla by se teď nacházet v okolí Vřídel. Použij svou magii pro její hledání. Předej jim nové rozkazy, a to že tě mají doprovodit na tvé misi."

Nevíš zda to bylo tím že si krátce o svou magii přišla, nebo tím že si měla v hlavě jiné myšlenky na které ses soustředila...ale teď cítíš přítomnost další Sestry právě tady ve Vřídlech.

Oooodchod!

"Jasný. Ono když zkoušíš ledvinovej teploměr, tak je to blbý. Nějaký byznys tu má Fjodor. Pouštěl nás u brány. Nebude to nějaký extra výběr, ale měl by mít základ. Občas se tu lidi zbavují věcí co nechcou tahat do Pevnosti, tak třeba budeš mít štěstí."

Ještě odpovím Alexovi než se vzdálím. U Fjodora je to fakt o štěstí, ale zase mu nejde o nic jiného jak asi munici, tak to snad vyjde. Došel jsem na seník, kde byly naše věci a letmo je přehlédnu jestli se tam někdo nevrtal. Důvěřuju, ale prověřuju.

"Freyo? Jsi tu?"

Houknu směrem nahoru, kde tuším Ice queen. Nepředpokládám, že by se toulala někde jinde.

Rozhovory, výslechy a krev

Večer ještě nekončí

„Myslím, že poslední šance, pořídit si nějakého „plyšáčka“ je tady.“
Odtuším.
„Ostatně posila by se hodila.“
Doplním, aby bylo jasné, jaké povahy by měla být ta ukázková hračka.
„Freud byl kuchař v Družině. Moc hodný chlap… před měsícem umřel na tuberu.“
Krátce si odkašlu. Neusmívám se. Ale ani nevztekám. Mluvím bez zbytečných emocí. Svého jsem dosáhla. Rozhovor s Benjim byl jednoznačně přínosný. A pokud by si někdo myslel, že tohle všechno bylo jen nezávazné plácání, hluboce by se mýlil.

Úkosem se zadívám na Alexe. Spokojeně přivřu oči. Tohle je víc než jen příjemné. Krev začíná pulzovat přesně tím správným způsobem. Z doteků prsty se stane lehké přejíždění nehty – ještě o kousek víš… a na vnitřní stranu stehna. Sama nohy lehce roztáhnu. Nepatrně se prohnu v zádech.
„Věřím… ty máš ty… velké zbraně, že?“
Zavrním tiše.

Jenže se ozve Betchan a já zpozorním. Tohle začíná smrdět. Rychle si vzpomenu, že jsem měla ještě nějaké plány.
„Betchane – můžeš se mi, prosím, někde stranou, podívat na ta žebra?“
Oslovím muže. Mrknu na Alexe a udělám krok dopředu – jen ať si chlapec počká. Nemůžeme mít všechno hled. A citlivý výslech Betchana je ostatně i v jeho zájmu.
„Nerada bych někde po cestě začala plivat krev.“
Vysvětlím. Teď už se soustředím jen a jen na rytíře.

Slova a slova

Poslouchám hádku a v jednu chvíli se zarazím. To když Gábi náhle změní tón. Najednou už není nepřátelský. Nakloním hlavu na stranu a snažím se pochopit, kdy a proč nastala ta změna.
Hrubí jsme byli oba. On pokračoval já ne. Na mě vrčí na něj ne. Nechápu.

Benji má uklidňující řeč. Vysvětlující. Svým způsobem má pravdu. Hrany se musí ohladit.

„To je dobře.“
Usměju se na Gabrielu. Její sebevědomí mě baví.
„Doufám, že ti to vydrží, až je potkáme.“
Povzdechnu si. Málokterý nováček je při prvním setkání schopný čehokoli. Mimo nasrání si do kalhot.

„Nevyjednávají.“
Navážu na Benjiho popis ledových.
„Aspoň ti co jsem potkal se o to ani nepokusili. Ale taktiku mají a používají. Na nás šli tři. Nejdřív dva, kteří upoutali naši pozornost a třetí nám vpadl do zad.“
Podělím se o svou zkušenost. Vzpomínka na tuhle bitvu není ani hezká ani příjemná. Ztráty na naší straně byly obrovské.

Na Alexe se podívám zvláštním způsobem.
„Nešli proti sobě. To zní krásně. V tom případě doufám, že za smrtí Katrin stojí anomálie a ne někdo z nás.“
Mrknu na něj jedním okem a pozorně sleduji reakci.

Zatím jen slova!

"Ano. Zároveň si tak otestuju jak se budou chovat. Jen si musím pořídit nějakého plyšáčka, aby mi mohli ukázat kam jsem je zasáhnul. Freud? Ten vím, že existoval a tam končí mé znalosti jeho díla."

Další pokrčení ramen. Další věc, která v Příhraničí je k ničemu. Můžete být velkým znalcem Freuda a tak, ale venku mimo Pevnost je Vám to k hovnu. Pokud teda krysáky třeba neukecáte, že by se na to měli vysrat a jít dělat něco užitečnějšího.

"Ono se to vytříbí. Jen ten náš začátek byl dost neohrabaný, protože když smontuješ skupinu z takovýho celku jako jsme my? Ty vole kdyby se to neposralo, tak je to zázrak. Myslím, že ráno se o tom pobavíme i s Kluzkým."

My se snad začínáme dostávat do věcných míst? Že by jsme dokázali společně nějak fungovat, aby jsme se z toho všeho neposrali? To jsem skoro nečekal, ale zjevně to jde nebo možná to půjde.

"Inteligentní jsou, ale vyjednávat? O tom nic netuším. Oni tu byli dřív než my pokud vím. Oni to tady chcou zpátky. My jsme Ti, kteří jim to berou. Vyjednávala by jsi s námi? Já ne. Každopádně, já už jsem vymáchanej dost. Kdyby jste byli moje drahá a teď už asi mrtvá maminka řeknu, že už mám na prstíkách varhánky."

Vylezu z vody a na všechny s radostí vyšpulím svůj zadek. Otřu se do jednoho z prostěradel, které tady jsou k tomu účelu, obleču se a zamířím k seníku. Mám tam peníze, které se třeba někde v hospodě budou hodit...

Velká… ehm slova?

Pravda to je, protože to říkám.

Přisunu se blíž k Alexovi. Olíznu si rty. Prsty mu pomalu jedu nahoru po stehně. Stále však zůstávám otočená čelem do středu bazénu.
„A teď?“
Provokuji tiše. Včas však zastavím.

„Geniální. Takže hned zaútočíš, aby tě ostatní nesnášeli a tys měl alibi chovat se k nim hnusně.“
Konstatuji zamyšleně směrem k Benjaminovi.
„Co by tomu asi řekl Freud?“
Oproti předchozím slovům se můj tón změnil. Nezním naštvaně a už vůbec ne ublíženě. Snad je v tom lehká provokace… ne však nepřátelská. Ostatně Benji právě řekl, že jsme zmrdi oba… takže jsme něco jako rodina, no ne?

„Stejně si myslím, že bychom měli mít nějaký plán, co dělat, když dojde na útok.
Teď je to dost… nekoordinované.“
Tohle je fakt, každý sice dělá podle svého nejlepšího vědomí a svědomí… ale strategie prostě chybí.

Zadívám se i na Betchana. Poslouchám a nakonec přikývnu.
„Já mířím vždy přesně.“
Oznámím a ruku pod vodou posunu ještě o kousek výš.
„A jde s nimi vyjednávat?
Jak moc jsou inteligentní?“

Kurvy a zmrdi kolem nás

Benji celkem razantně ukončí diskuzi a já jsem za to rád. Koukala by z toho akorát hádka a tu nikdo nestojí.
Popis souboje s ledovým celkem sedí. Bez magie to je špatný. I pro nás. U nás je to spíš o štěstí, ale stejně do toho souboje každý půjde. Hrdost je někdy svinstvo.

Mezi Benjim a Gabrielou se schyluje k hádce. Do toho nehodlám jít ani náhodou. Nemám povahu jako Benji, kterému je všechno fuk. Bohužel. I naštěstí.

Nezaslouží si lidské zacházení…
Tohle zabolelo. Semknu k sobě rty a odvrátím pohled. Začíná to tu být poněkud napjaté. Jindy bych se prostě sebral a šel pryč, ale dnes ne.
Poslouchám slovní přestřelku a čekám, kdy zasáhne Alex. Ale ten je ticho. Jeho holce nepřímo nadávaj do kurev a s ním to ani nehne.

„Pokud se střetneme s ledovýma, miř dobře, Gabrielo.“
Oslovím přímo jí, abych upoutal její pozornost. protože ona jako jediná z nás opravdu netuší, co ji čeká. A říct to jen tak, mohla by mě snadno ignorovat. Což tedy může i teď.
„Protože pokud se ti je nepovede sejmout, doufej, že se k němu dostaneme Freya nebo já dřív, než on k tobě. A že budeme mít štěstí. Ty, co jsem potkal útočili od pohledu a něco jako ústup ve slovníku nemají.“
Řeknu tiše, protože vzpomínka na tyhle bestie mi nedělá vůbec dobře.