Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Příhraničí 
Družina
| |||
 | A povídáme... "Ale prdlajz. Já jsem zmrd a ne slušný člověk. Pravidla si ohýbám tak, jak potřebuju. Víc zatím nehledej. Ke každému se chovám jak on ke mě. Jak říkám. Ještě jsem nepotkal Družináře co nebyl zmrd." Už se do toho moc sere filosofování a na to teď nejsem stavěnej. Buď bude dál zmrd a nebo nebude. Už ukázala, že v boji není k ničemu a ví jak se to drží, kdyby se oprostila od tohohle dalo by se s ní možná mluvit...možná. "Jak kdy. Nenašel jsem v tom systém. Vem si nás. V tom taky není systém, ale bordel..." | ||
| |||
 | Debata Vypadá to, že obětí Gabrieliných otázek se protentokrát stal Benji, ale vzhledem k tomu, že já sám měl štěstí a s ledovými jsem se ještě v pustině nesehnal, jen poslouchám. Když se na mě ale Gab podívá, nějak v těch očích nevidím tu nenávist a zlost co před chvílí. Takže jsem na tom pořád ještě asi celkem dobře. „Co jiného...“ odtuším stejně tiše s mírným úsměvem. Sice by bylo pěkné, kdyby to bylo něco jiného, ale sedím od ní půl metru daleko a na ruce mi vidí, takže to jiná část těla být nemohla. Předtím jsme to nedokončili a já nerad nechávám práci rozdělanou... | ||
| |||
 | Velká slova malých mužů Pravda to je, protože to říkám? „Takže na tom nepodílení se na tom, že jsou tvoji velitelé zmrdi platí pro všechny, jen ne pro tebe?“ Odtuším klidně. „Nebo snad ten přístup podle chování každého zvlášť platí jen uvnitř Patroly?“ Dodám. Lehce se ušklíbnu. Takže pokrytec. „Když říkáš průzkumníky, … tak myslíš jednoho, dva... nebo třeba deset?“ Zadívám se na Alexe, který mě – a jsem si jistá, že záměrně – kopl. „To byla noha?“ Zeptám se tiše a znovu nasadím ten nečitelný výraz. | ||
| |||
| Dál si povídáme "Když venku mrzneš, tak se nedíváš kdo je kdo. Mimo Pevnost vládnou pravidla Příhraničí." Nebudu říkat, že tam se tiskneš na prdel jak buzerant dalšího chlapa jen aby ses trochu zahřál. Modlíš se, aby ses ráno neprobudil s omrzlýma nohama nebo nosem... "Co přesně myslíš, že je Družina plná buzerantů a kurev? Tak za tím si stojím. Teď teda ne doslova, ale ano. Ovšem i kurva může být formát, ale s takovou jsem se ještě nesetkal." Nevím jestli to v Gab vře, ale ve mě ne. Já to mám jak se slušně říká v píči. "U taktiky a množství je to různý. Není to taky úplně horda, takže můžeš potkat nějaký průzkum a tak. Horda to byla, když se valili na Pevnost...je lepší je nepodcenit. Počítat s horším." | ||
| |||
| Velká slova a u některých možná malý pytlík? Nebo výdrž? "Hlídky? Jak s kým, ale většinou jo. Je to bezpečnější." odpovím. Pořád je lepší když není úplně vyspaná část skupiny než všichni. Nebo všichni mrtví... Co se týče druhé části otázky, chvíli přemýšlím co odpovědět, ale nakonec, je to vlastně fuj, sama to pochopí. "Uvnitř? Ne. Venku? Dá se to tak říct. Každý kousek tepla ti tam venku kůže zachránit krk, takže osobní pohodlí jde často stranou a spí se pohromadě ať každý tvoří dalšímu bariéru proti mrazu." odpovím nakonec. Ať si to přebere jak chce nebo se kdyžtak doptá. Pod vodou ji ale špičkou boty lehce dloubnu do stehna a čekám, jaké reakce se mi dostane. | ||
| |||
| Velká slova Kdybych měla pytel, tak tě s ním přetáhnu „Takže držíte hlídky… a v noci spíte na jedné hromadě?“ Otočím se na Alexe. Můj pohled je… nečitelný. „Ale nepovídej… víš, co byla první slova, která jsem od tebe slyšela?“ Zadívám se pro změnu na Benjamina. Teď jsem tedy opravdu zvědavá, jak velký je to pokrytec. Ostatně Betchan se taky tváří, že on je a vždy byl vlídnost sama. „Špína z jiné frakce. Přikývnu. „Protože jen – a teď si doplň dle libosti – Patrola, Sestry chladu, … jsou ti jediní, správní a ostatní špína vůbec nechápe jejich důležitost a nezaslouží si lidské zacházení, důvěru a už vůbec ne…“ Začnu, pokračovat však nechci. „…to máš fuk.“ Mávnu rukou. „Je to tak, jak to je.“ „A v jak velkých skupinách se pohybují? Máte nějakou taktiku?“ Zajímám se dál. Vtipy o mém případném pytlíku nekomentuji. K tomu se fakt nesnížím. | ||
| |||
| Prostě hovory "Ale hovno. Furt záleží na každým jak se bude chovat. Na tom, že jsou Tvoji velitelé zmrdi se podílet nemusíš." A už na to kašlu, protože to nikam nevede. Tady zastáváme každý jiný, i když stejný názor a zbytečně si jen zvedáme tlak a to vím o dost lepších možnostech jak si ho zvednout. "Zabiješ, ale musíš se opravdu snažit. Na to je nejlepší magie. To jr znehybní suprově. Bez ní...je to na hovno." Konstatuju upřímně, protože to tak je. Když napadli Pevnost tak to bylo šílený. Rvali jsme se vším co šlo a málem to bylo málo. Radši jim o tom moc říkat nebudu. Posrat se můžou až tam. "No skákat nebude, tak se nemusíme bát, ale souhlas že toho pytlíku bych se asi trošku lekl!" Směju se té myšlence, že by na nás Gab vytáhla ptáka ohniváka. Teda mě to nevadí, ale Alex by se mohl zděsit. Tomu se směju asi ještě víc. | ||
| |||
 | Vážné i nevážné hovory „Vím, že to je nereálný. Ale něco by se změnit dalo.“ Odmítám se úplně vzdát a v duchu se usměju při představě jak některé z nadřízený ženu do Pustin. Ne že by si svoje neprošli a postavení nezasloužili, ale někteří už zapomněli, jaké to venku je. Slova Gabriely překvapí. „Špína z jiné frakce?“ Zopakuji nevěřícně. Nechápu její postoj. Nesnáším jen jednu bandu v Pevnosti. Spolupracovat s frakcema mi potíže nedělá. A náhle pochopím Benjiho, že má politiky dost. S tímhle přístupem se budeme nenávidět do konce věků. „Důležité je oboje. Bez správného stylu nemusí být uspokojivý výstřik.“ Pokrčím rameny. Téma politiky už příliš zvážnělo a já se chci teď bavit. A odpočívat. Neměl jsem s tím vůbec začínat, ale co už. Zasměju se, když slyším o stylu a hned se zarazím a s hranými obavami se podívám na Benjiho. „Doufám, že nám Družina styl vlající pytlík nepředvede. To by mě fakt rozhodilo.“ Vím, že co se Gabriely týče, jsem na tenkém ledu. Ale pokud nepřijme ani tenhle vtípek, je to už asi jedno. Že skákat nebude si jsem celkem jistý. Bolavá žebra ji znesnadňují každý pohyb. Skok do vody riskovat nebude. S ledovým jsem se už potkal, ale otázka není směřovaná na mě, tak mlčím. | ||
| |||
| Pokračování rozhovorů To, že se do rozhovoru o politice zapojí Gabriela mě po našem rozhovoru v uličce až tak nepřekvapí. Přece jen, vypadala, že se jí poznámky opravdu dotkly a možná to bere vážněji než ostatní. Ale kdo ví, do hlavy jí nevidím. Když se ale zmíní o špíně z druhé frakce, trochu zbystřím. Je pravda, že někteří to tak vnímají a ani v Patrole jich nebylo úplně málo - jsi odjinud? Jsi špína a nemáš právo na nic. Já osobně nemůžu moc vystát akorát Sestry, jinak se snažím u každého vnímat spíš člověka jako jednotlivce než to, odkud je. Ne, že bych v jiných frakcích měl přátele nebo známé, ale jsou tam lidé, ke kterým když nic jiného, cítím minimálně respekt. | ||
| |||
| Malé radosti velkých kluků Zvláštní večer „Jenže to není o tom, v jakých peřinách spíš.“ Zavrtím hlavou nad poznámkou Betchana. „Je to praktické a pohodlné i pro každého pěšáka. Nemusí řešit výčitky svědomí. Nemusí se omlouvat. Prostě to byla špína z jiné frakce.“ Pokrčím rameny. Pak už se klidím stranou. Nemám zájem účastnit se skokanské soutěže. Nejspíš by pak moje žebra vypadala o poznání hůř než teď. Navíc nechápu, co na takhle dětinském chování vidí. Jak se vůbec může někdo v Příhraničí, chovat tak nedospěle? Po Benjiho otázce jen zavrtím hlavou. „Jak těžké je porazit ledového?“ Zeptám se, když je muž konečně ochotný mluvit vážně. Přesunu se blíž k Alexovi, sama však první krok směrem k fyzickému kontaktu neudělám. „Takže krysy a banditi jsou i tam dál?“ | ||