Andor.cz - Dračí doupě online

Zvláštní setkání

Pozorovala jsem velmi opatrně muže, který tu před mnou stál a popravdě jsem si nebyla jistá moc jak z toho ven. Nemůžu tady nechat všechna vejce, která jsou ukrytá pod mým kouzlem.
Přidržím Laerona, když se za ním začne natahovat, jakmile se opře zády o strom a stáhne svou kápi. A pak prozradí mé malé sladké tajemství. Zachvěla jsem se a podívala jsem se na Laerona, když promluvil mou řečí.
„ Jak to víte? Jak to, že mne znáte? Vždyť já nemám ani ponětí, kde jsme…“
Rozhldéla jsem se kolem a koutkem oka jsem se podívala k ohni.
„ Raději ani asi nechci vědět, co to bylo…“
Poukázala jsem na možnost, že králík není králík a trochu jsem se zachvěla.
„ Kdo jste?“
Vrátila jsem se pohledem k muži, který sklonil svou kuši trochu níž, ale stejně byl připravený po mě vystřelit.

Volání minulosti



Pozoruji velitele stráží s mírným tikem v oku a mám sto chutí s ním praštit o zem, pak mi ale v hlavě zazní hlas svého otce. Ruku uvolním a jeho nechám nadechnout, zavřu oči a poslouchám.
Otče myslíš si, že tento boj lze vyhrát?
Zeptám se v myšlenkách i když vím, že mi neodpoví. Když dozní i poslední slovo tak se zhluboka nadechnu a vrátím se do reality, kde se mnou někdo třese.
Rozhlédnu se po přítomných vojácích, a také se podívám na Lenoru.
,,Dnes svou pomstu musíme odložit"
Dojdu k ní a dívám se jí zpříma do očí.
,,Půjč mi ještě svou sílu, abychom přepravili raněné do hlavního království. Potřebuji tě..."
Pak se rozhlédnu.
,,Všechny vozy s raněnými ať se vydají na cestu k hlavnímu království, všichni ti, kdož mají sílu chodit tak podepřou někoho, kdo s tím má problém a vyrazí také Hned!"
Zavelím k ústupu a podívám se na strážce.
,,A Vy. Vy jdete jako první mým jménem ano? Nemáme čas rychle!"
Bohyně lesa vyslyš mé přání, vyslyš můj hlas. Vezmi si k sobě ty, kdož ti patří a byli neprávem oživeni, uchovej jejich tělo i duši tam, kde mají být a postarej se o děti lesa a děti přírody. Matko všeho živého, vezmi si zpět své děti a nech je odpočívat v pokoji."
Mé poslední přání směřuji aby si věčná vzala zpět draka a oživené padlé bojovníky lesa - protože žádný nekromant, by si s lesem a s životem zahrávat neměl.
,,Lenoro, ještě před tím, Musíš zmrazit Salenii, jinak se nedostaneme tak daleko."

Jídlo jídlo jídlo
Nalaya

"Králíka? No dejme tomu."
Pokrčí rameny muž s kuší, který patrně pochybuje o tom, že maso má původ v králíkovi. Laeron se na něj dívá, jako malé zvědavé zvířátko, které by si nejraději nový objekt očmuchlo a pak ožižlalo v naději, že to půjde sníst.
"To jestli chceš, nebo nechceš dělat potíže se teprve uvidí."
Odpoví muž a stále mířijic na vás kuší si sundá z hlavy kápi.

"Někdo kdo s nimi měl, co dočinění už mnohem mnohem dříve."
Podotkne vážně a opře se zády o strom. Meč, který mu na nich visí lehce zarachotí až Laeron zvědavě natáhne krk.
"Elfí princezna z království Kvetoucí růže a dráče. To já bych se měl ptát, co tu děláte."
Promluví na Vás elfím jazykem plynule a bez zábran. Kuši mírně sklonil.

Hostinec U Bezedné díry
Rakr

Nakonec ses rozhodl vybrat si za svého přísedícího nejvíce nebezpečně vyhlížející osobu v hospodě. Neznámého divokého barbara s velkým korbelem piva.

Hmmmmrrrrrhhhh...."
Zavrčel barbar ale nakonec lehce souhlasně kývl hlavou. Na zádech jsi mohl spatřit jak vyčuhovaly rukojeti minimálně dvou kostěných mečů. Když se barbar zhluboka napil svého piva opět přesunul svou pozornost na tebe.
"Ahhhh....."
Pronese pochopení nad tvými slovy a pak se pustí do své jehněčí kýty, kterou začne divoce okusovat. Asi to nebude ten nejvýřečnější společník, ke stolování, ale alespoň ti zatím neoukroutil na místě hlavu.

Osamělý barbar - přívětivá společnost?

Hostinská je dost od rány. Ještě k tomu vypadá jako by mi viděla až do žaludku a ještě dál. Vulgární a k tomu podezřívavá. Ale to je asi úděl každého majitele takovýhle podniků. Často se asi setkávají s šejdíři a lumpy kteří jsou sprostší než trpaslík co mu někdo urazí jeho vousy. Proto nechť ji buď odpuštěno toto hrubé chování.
Když si bere mince, znova mě překvapí její dlaně. Jsou i větší než ty moje a to né že bych měl nejmenší dlaně. A navíc to je žena, která by měl mít menší dlaně. Ale nechám to plavat, když mi na stole přistane pivo. Párkrát si pořádně loknu. Pivo sice není to an co jsem zvyklý, ale teď chutná jako by tohle pivo pili všichni bohové. Spláchne všechen prach z cesty a je to pro mě zasloužená odměna po takové cestě. Až se z toho pocitu usměju, což jsem už opravdově z celého srdce neudělal pěkně dlouho.
Osazenstvo je takové nemastné neslané. Typičtí vesničani jaké jsem znával ze své rodné hroudy, co jdou ráno nebo po práci do hospody a jsou tam celý den. Ale moji pozornost upoutá pár oprvadu netradičních osob. A jestli tihle jsou obyvatel téhle vesnice... No bylo by to opravdu zvláštní.
Jsou to hlavně trpaslíci co se náramě baví, pak nějací spiklenci v pláštích na kraji sálu a zřejmě osamělý barbar.
Spiklence nechám kout pikle, asi by mě neuvítali, pro ně nějaký vandrák. Trpaslíci hrajou něco co neznám a už vypadají trochu přiopilí tak se jim radši vyhnu. Proto nakonec za aspoň krátkodobého společníka barbara. Pomalým krokem s pivem v ruce se za ním vydám.
Pokusím se na nikoho pvo nevylít a když dojdu k barbarovi trochu si odkašlu.
"Zdravím, mohl bych si přisednou?"
V zápětí ještě dodám:
"Dlouho jsem s nikým neumluvil a rád bych s někým o cestě prohodil pár slov."
Nevím jestli je barbar to prav ořechové na povídaní... O barbarech toho obecně vím málo, jestli jsem nějakého v životě potkal určitě jsem s ním ani nemluvil.

Jsme v nebezpečí?

„ To nevadí, Laerone, nějak si poradíme aniž bychom museli někoho prosit o jídlo. Neměj strach…“
Usmála jsem se na něj. Lovit. Já a lovit. Měla bych les udržovat ve zdraví, veškerou zvěř i rostliny v něm. Udržovat ho v rovnováze. Jenže teď je tu malý drak a bude mít velký hlad. Ale myslím, že když už příroda dovolila vzniknout drakům, určitě počítala i s tím, že budou potřebovat jíst. A nebo snad draci stvořili přírodu?
„ Bude. Ale teď musíš být ti….“
Zastavila jsem se v půlce slova, protože mě přerušil cizí hlas. Zatrnulo mi. Zůstala jsem stát a snažila jsem se potlačit třes. Nedávala jsem dost pozor. Zatraceně s tím.
Zvedla jsem pomalu Laerona do náručí a otočila jsem se k muži.
„ Nechtěli jsme vám ublížit… On má jen strašný hlad a ucítil toho vašeho králíka.“
Zadívala jsem se na muže.
„Nechci vám dělat potíže.“
Zadívala jsem se na kuš, kterou na mě mířil. Skousla jsem si ret. Něco mi tu ale nesedělo. Jen málo který člověk rozumí Elfské řeči. Prohlédla jsem si ho znovu.
„ Kdo jsi, že rozumíš Elfsky?“

Hostinec U Bezedné díry
Rakr

"Jo to se sice říká, ale někteří neumějí tomuto přísloví dostát a myslí si, že mě vojebou."
Odpoví docela ostře, ale když hostinskou ubezpečíš, že máš čím zaplatit trošku podezřívavě si tě přeměří a pak se zdá se trošku uklidní. A začne ti do korbelu čepovat pivo ze soudku. Když po chvíli napěněný korbel přistane před tebou hostinská se na tebe opět podívá, až máš pocit, že ti její pohled vypaluje díru do mozku.
"Pět měďáků."
Informuje tě o ceně piva a jakmile pivo zaplatíš shrábne mince do své velké dlaně. Ty se mezitím se svým pivem věnuješ osazenstvu hospody. Většina přítomných jsou místní. Patrně se jedná o farmáře a prosté vesničany, kteří si zde užívají dne. Většinu z místních tvoří lidé, výjimečně nějaký ten půlelf nebo hobit. Z těch, kteří místní rozhodně nebudou se tu taky naskytne pár tváří. Například skupina tří osob zahalených v pláštích tiše ti povídajících na okraji sálu. Jejich velikostí bys je odhadoval na lidi. Pak je tu taky páreček trpaslíků, kteří zapáleně hrají nějakou tobě neznámou hru, u které bojaře pijí a smějí se. No a nechybí ani mohutný barbar, který sedí u jednoho stolu dočista sám a věnuje se svému jídlu zatímco nikdo nemá prakticky odvahu si k němu patrně přisednout.
Nikdo si tě už nijak zvláště nevšímá a všichni se věnují svým záležitostem. Hospoda si prostě žije.

Jídlo jídlo jídlo
Nalaya

Laeron jen trošku nespokojeně a nervózně švihá ocáskem ze strany na stranu.
"To nevím."
Zachmuří se dráček poraženecky, protože mu očividně došly nápady. Když nakonec navrhneš, že půjdete někam jinam chytit něco dobrého k snědku trošku mu to zvedne náladu.
"A bude to mít maso?!"
Zajásá skoro až příliš nahlas a zadívá se na tebe s nadějí v očích.
"Myslím si, že nepůjdeš nikam slečinko, hezky pomalu se otoč a ty ani ta tvoje malá ještěrka nic nezkoušejte."
Ozve se najednou kus za tvými zády. Když se otočíš uvidíš muže zahaleném v hnědozeleném plášti, který jej příhodně v přírodě maskuje, jak na tebe míří kuší.
"Nemáme rádi, když se někdo potuluje okolo našeho ohně."
Oznámí to, jako prostý fakt a zdá se, že Vás bedlivě pozoruje.

Malý drak

„ Ano Laerone. Máš pravdu. Zbytečná smrt je hloupost. Proto se tomu musíme vyhnout. Nemůžeme ale ohrozit ani tebe ani ostatní…“
Zašeptám tiše a opatrně si ho vezmu na ruce.
„ Vím, že to nikomu neprozradíš. Si šikulka…“
Usmála jsem se na něj. Jakmile jsem ho sevřela v náručí pocítila jsem zvláštní uklidnění, snad nějakou špetku naděje po tom všem. On a ostatní jsou naší nadějí a já je musím ochránit.
„ Neboj se. Něco ti seženu. Ale těm lidem bychom se měli vyhnout, i když bych ráda věděla, kde to vlastně jsme…. Hm jak to uděláme?“
Zadívala jsem se na něj. Je vážně jako dítě. Jenže i malé dítě může mít dobrý nápad.
„ Můžu zkusit něco chytit. Ale i tak to pro nás znamená, že se musíme dostat trochu jinam.“

Hostinec U Bezedné díry

V hostinci to bylo, jako v každé druhé hospodě kde jsem byl. Dusno jako by byla mlha, možná tak mlha z alkoholu, protože toho je tady snad ještě víc než vzduchu. Nesmím opomenout ani kouř, ale ten mi je i příjemný, mám jeho vůni spojenou s ohněm. Naštěstí jsem neupoutal moc pozornosti, tu teď nepotřebuju. To co potřebuju je pořádný korbel piva.
Kuliočko? To je nějaký místní výraz? Ještě jsem ho neslyšel, ale moc příjemně to nezní. Ani ten zbytek nezní moc příjemně. Spíše výhružně.
"Samozřejmě, že mám... Však se říká - bez peněz do hospody nelez." řeknu s úsměvem. Jenom pro kontrolu si sáhnu k pasu na měšec s penězi. Doufám, že mě tady někdo neokrade. Moc zkušeností, než jen z rodné vesnice nemám a nevím čeho se bát a čeho ne, tak jsem trochu paranoidní a obezřetně se dívám okolo.
Krčmářka je ostrá! Trochu s sebou trhnu, když zařve na celou hospodu. Ale ona se ani nemá čeho bát. Vypadá jako by sama skopala na hromádku aspoň 5 pořádných chlapů, než by se vůbec zapotila a místní to i možná ví z vlastní zkušenosti.
Počkám si na pivo, až ho dostanu zeptám se: "Co jsem dlužný?" Pak onen obnos dám na stůl opřu se o výčep a pořádně si prohlédnu osazenstvo hospody.

Hostinec U Bezedné díry
Rakr

Když jsi vešel do hostince do obličeje tě udeřilo dusno a pach alkoholu smísený s kouřem. I v totmo čase měl hostinec přítomny některé své zákazníky, kteří se starali o udržení stálé atmosféry. Většina z nich si tě jen ledabyle prohlédla, když ses tam objevil a pak se vrátila očima ke svým záležitostem.
Tys však pátral očima po někom, komu by tato hospoda patřila. A našel jsi. Za barem stála hostinská, která byla kypřejších a rozměrnějších tvarů, ale očividně veselé nálady a relativně dobrého rozpoložení. Její ruce však spíše připomínaly lopatu a dostat od ní ránu bys patrně nechtěl. Zvláště, když tato kyprá žena měřila skoro ke dvoum metrům.
"Zdravím, kuliočko. To bys teda mohl, ale záleží na tom jestli to máš i čím zacálovat na sekeru nenalejvám. Toho posledního, co kterýmu jsem to povolila jsem nakonec musela šicnout mezi lopatky sekerou."
Vysvětlí hostinská ledabyle a vrátí se k čištění dřevěných korbelů ušmudlaným hadrem.
"Hej ty kopo hnoje v rohu, opovaž se schovat ten krýgl pod ten kabák a narvu ti ho do prdele!"
Zařve na nějakého chlapíka přes celou hospodu tak, že by se i sveřepý trpaslík možná přičůrl strachem.

Jídlo jídlo jídlo
Nalaya

"Hmm hmm hmmm....pokusím se o to nemůžu nic slíbit."
Brouká dráček zamyšleně a vesele si to před tebou ťapká.
"To si piš, že bude....ten největší a nejsilnější, abych tě mohl ochránit."
Vypne hrdě krček do výšky a spíše, než jako majestátní drak při své chůzi vypadá, jako malé hopkající koťátko.
"Nemůžu? Proč ne?"
Ohlédne se na tebe Laeron s nechápavým výrazem v očích.
"To ale nevíš, dokud se jich na to nezeptáš. Taky to můžou být jen farmáři. A neboj se já jim neřeknu, že ty jsi princezna a já drak."
Zazáří úsměvem, který připomíná úsměv pošetilého dítěte. Pak mu však úsměv pohasne.
"Zabít? Já nechci nikoho zabít. Zbytečná smrt je hloupost."
Zabručí nespokojeně a začne mrskat ocáskem ze strany na stranu, jako rozzlobené kotě.
"Ale mám hlad.....velkýýýý."
Zakňučí žalostně až zoufale a dívá se skoro provinile na tebe.

Podezřelá skupina v neznámých lesích

Pobaveně jsem se zasmála, když jsem viděla, jak si to štráduje k jídlu a následovala jsem ho. Raději jsem ale byla připravená bránit se, kdyby nás to jídlo náhodou chtělo napadnout.
„ Možná bys mohl přemýšlet, jak ten obraný reflex používat i bez toho, abychom byli v ohrožení života, Laerone.“
Podotkla jsem s úšklebkem.
„ Časem se to určitě naučíš. Jednou z tebe bude veliký a silný drak.“
Pousmála jsem se na něj, aby to nevypadalo, že si z něj utahuju a šla jsem dál za ním. Ovšem když jsem zaslechla hlasy, zarazila jsem se a na malinkou chvíli zastavila. Pak jsem přidala do kroku a pokusila jsem se dráčka zastavit.
„ Zastav!“
Vyhkla jsem tiše a zahleděla jsem se k ohni. Přikrčila jsem se a poslouchala jsem ty muže.
„ Tam nemůžeme. Slyšíš?“
Zašeptám potichu.
„ Můžou to být nepřátelé, banditi. Málo kdo se chce v těhle dobách dělit o jídlo. A o to méně určitě lidé s elfí princeznou a drakem. Pokud nemají dobré úmysly, budou nás chtít napadnout. A my nemáme zodpovědnost jenom sami za sebe, ale i za ty ostatní. Jsi opravdu připravený někoho zabít jen kvůli opečenému králíkovi?“
Zadívala jsem se na něj vážně. Měli bychom se jim vyhnout a zkusit najít něco jiného k jídlu.