„O tom to není.“ odpovím možná příliš úsečně „Ale zrovna Benjamin není proslulý tím, že by nad věcma dvakrát přemýšlel. Pokud ses to dovtípila ty, mohl i Kluzký nebo on. A když už vím, že se nemusím obávat střely do zad od tebe, nerad bych ji schytal od jednoho z nich.“ odpovím sice tišeji, ale přímo.

„Mě na tom rozhodně záleží.“ odpovím, ale už nedodávám, že víc než na tom medu mi záleží spíš na tom, že se chtěla obětovat. Nebo spíš nasadit do oprátky krk místo mě. „Kdyby ti na tom nezáleželo, nechceš to nechat na zítřek.“ připomenu její prosbu. „Já ne.“ odtuším stejně tiše. Na tuhle vzdálenost i to musí stačit. Nevím, třeba si se mnou celou dobu jenom hraje, ale když jsme předtím stáli v uličce sami, připadala mi upřímná. Aspoň chvíli to nebyla ta drsná holka z Družiny, ale člověk, lidská bytost. „Nech to být. Ponoř se do vody a nech ji aspoň trochu té bolesti odplavit.“ dodám a po hladině vody k ní natáhnu ruku.

Kdyz vidím proměnu jejího výrazu po zmínce o vedoucím výpravy, trochu se zarazím. Když pak oznámí, že ho půjde najít a vezme to na sebe, dotkni se její paže pro změnu já. "Počkej." zastavím ji na odchodu. "Užij si aspoň chvíli klidu." připomenu jí "Pomůže ti to a ptal jsem se spíš ze zájmu." dodám a pokud se opravdu vrátí zpátky, popojdu trochu blíž.

"Proč to děláš?" zeptám se tiše. To, že by to vzala na sebe opravdu nechápu. Sice si toho vážím - asi - ale nechápu. "A minimálně já se ti nemám za co chytit pomstít. Když neberu tu facku u vlků... pousměju se.

Při svlékání po očku pozoruji Gabrielu a prohlížím si tetování na zádech. Je dost zajímavé stejně jako zbytek jejího těla, ale ostatně - tím se teď kochá i spousta jiných chlapů ve vodě. Co už mě trochu zaráží je sbírka modřin po celém. Tele. Trochu vypadá jako by v Družině sloužila jako boxovací pytel. I když jejich výcvikový plán neznám. U nás na kontaktní boj takový důraz kladený není, ale když se oni tahají vesměs se zmrdy přímo v Pevnosti, sem tam určitě k ráně přijdou.

Já vlasy řešit nemusím, takže počkám až se trochu vzdálí a do vody se celý ponořím abych mohl uplavat aspoň pár temp a protáhnout ztuhlá ramena. Na tohle jsem se těšil prakticky od té doby, co jsme z Pevnosti vyšli. Pak už ale pomalu plavu směrem, kterým mířila Gabriela. Vybrala dobré, strategické místo. Asi se tu necítí úplně bezpečně. "Je to trochu lepší?" zeptám se, když horkou vodou dojdu až k ní. "Viděla jsi Kluzkeho?" pokračuju tišeji. Někoho jsem zahlédl, ale z jeho výrazu jsem nedokázal vyčíst vůbec nic.

Už během návratu potkáme Betchana s Freyou, takže jim jen oznámím, že si hodím do seníku věci a doženem je. Všímám si, že Benji a Kluzký nejsou ani na seníku a napadá mě, že vzhledem ke své mnohem delší známosti možná v soukromí řeší co se dnes stalo. Jak jsem říkal Gabriele, je dost možné, že si taky dají dvě a dvě dohromady. Zatím to ale neřeším, slíbil jsem jí, že až ráno a pokud to dřív nevytáhne Kluzký, začínat nebudu. Já bych místním normálně věřil, ale po zážitku s medem už to není zdaleka tak valné. Přemýšlím nad tím, jak věci zabezpečit a nakonec to vyřeším tak, že pod přezkou batohu provléknu nit z siticka. To by mělo stačit...

Pak už ale jen s Tokarevem na opasku mířím k pramenům. Sice mi to není úplně příjemné, ale nerad mimo pevnost odkládám zbraň. Tam ji budu mít aspoň na očích. Na Patroláře ve vodě jen mávnu a pozdravím než se začnu svlékat a odkládat všechny svršky do hromádky s pouzdrem s pistolí nahoře. Na rozdíl od Betchana a jeho svalů vypracovaných tréninkem a cvičením jsem já spíš šlachovitý i když co se týče jizev, jsme na tom dost vyrovnaně. Když si sundávám kalhoty, přehledu prsty po roztřepené, ledabyle zašité jizvy na stehně a zase si vzpomenu na Fjodora. Gab předchozí rozhovor nepřipomínám, jen se na ni podívám jestli vybere místo spíš stranou nebo v centru dění. Je mi to fuk, v Patrole se jeden odnaučí nějakému studu jak dokazují i Patrolářky promenádující se mezi mužskými kolegy.

Lázně