Andor.cz - Dračí doupě online

Černá zmije - Štěstěna se na nás směje

Vezmeme jich s sebou co nejvíc. Hmm zatraceně ten Falgo je fakt hereckej talent! Na druhou stranu nějaké kobercové bombardování by nám teď značně usnadnilo práci. Prolétlo mi hlavou, když jsem viděla vlnu broučích těl, která se blížila. Joo napalm. Ve Vietnamu muselo být tehdy tak krásně.

Další výstřel (79%) trhl mou zbraní od jejíž hlavně se zvedl obláček dýmu. Bohužel jsem se nemohla příliš dlouho kochat malebnou poetikou momentu a místo toho zacílila na dalšího brouka.

A nebo aspoň nějaká menší raketa. To by se teď taky hodilo. Proč nám sakra nedávají něco takovýho?! Hned bych to vyměnila za ten smutnej nožík, kterej fasujeme snad už při zápisu. S nožíkem na brouka... Heh to by bylo k smíchu... Na těch pár vteřin, než by mi utrhl ruku i s nožíkem. Hodí se to vlastně jen na čištění nehtů.
Na druhou stranu, to se mi teď bude po tom hrabání ve sračkách hodit. Je vidět, že hoši tam nahoře ve velení nakonec vědí co dělají! Že já jen o nich na moment pochybovala.

Přimhouřila jsem oko a zaměřila tentokrát na letící kobylku. Ozval se další výstřel mé zbraně. A nebo letecká podpora. Není to fér, že oni ji mají... A to jsou to jen brouci a my profesionální armáda. Kurva! (100%)

Mority mých týmových kolegů už také spustily svou serenádu, ale brouků bylo stále dost.

„Netlačte se. Dostane se na každého.“ Zavrčela jsem se zamířila na dalšího. (52%)

Ani jsem pořádně nemohla zkontrolovat své týmové kolegy, protože každá vteřina se počítala a já jako aspirant na zaměstnance měsíce nemohla ani jednu promarnit. Joo to by byl dobrej titul... pokud to přežijem. Jestli ne, tak to vidím pouze na nějakej posmrtnej metál z lacinýho kovu za odvahu. To abych moc nekřičela hrůzou, až mi půjde brouk po krku... V současné situaci to vypadalo velmi pravděpodobně. Zatraceně, už jsem byla v horších situacích.... Třeba když tenkrát kousek ode mě dopadl odjištěnej granát... noo možná bych raději teď brala ten granát.

Pak ale hluk boje pročísne něco jiného. Nějaký hluk z druhé strany soutěsky, který upoutal pozornost části toho zatracenýho hejna.

„No to si snad dělají prdel. Oni vážně poslali posily?!“ Pronesu vcelku upřímně překvapeným hlasem. Tak to se nestává každý den. Někdo tam nahoře nás má rád.... Na velení bych si ale nevsadila.

„Tak to abychom jich sejmuli víc než oni.“ Uchechtnu se a zaměřím dalšího. Brouci už jsou vcelku blízko a tak není potřeba příliš mířit. Je potřeba ty přední řady trochu... prostříhat. (84%)

Jednotka Bílých Vlků a Rudých Medvědů - V obětí vesmíru

Cinkání zevnitř zesiluje a blíží se.
"Udělala jsi cos mohla Riley, teď musíme doufat, že to bude stačit."
Kývnu na ní a pak se zahledím před sebe a pozvednu zbraň.
"Tak jo! Připravte se. Východ z lodi je úzký nevejdou se tam víc než 3 brouci vedle sebe to je naše výhoda! Vlci bereme si levou polovinu, Medvědi mají pravou!"
Křičím rozkazy a stáhnu se s jednotkou na levou půlku před vchodem do lodě a Medvědi se začnou připravovat na té pravé.
"Osaka, Ahmar, Numahmad do zákleku se mnou na první řadu! Calistová, Baxtor a Wilson a Al....ymmm stojmo druhá řada střelby! Trixi a Kolowski budete nám hlídat záda a okolí, aby nás nepřekvapili!"
Rozdám rozkazy a snažím se uvědomit si, že Alex už mezi mými lidmi není.
Poručík Trugo mezitím zaklekne do první řady na své straně.
"Davisová, Parkins, Ogneg první řada se mnou do zákleku! Deluis, Istil, Kleine druhá řada stojmo střelba! Jonathan a Norman kryjí okolí perimetru a naše záda!"
A tak se rozvine připravená obranná formace a pak se objevují ve tmě chodby první brouci, kteří se hladově řítí vpřed.
"Palté!"
Zakřičím.
"Palte!"
Hned na to se ozve i poručík Trugo. Stěkavé zvuky zbraní se začnou ozývat v rychlé sekvenci a první brouci padají k zemi. Ani nemusím svému týmu nic říkat a za chvíli vídím, jak vyletí granát od Wilsona. Ten zahučí do chodby za brouky a ozve se ohlušující rána, která rozmetá dost objektů v chodbě, máme štěstí, že granát zapadl dost daleko. Jinak by nás mohl zasáhnout střepiny.
"Neustávejte nenechte je opustit chodbu! Jakmile bude situace nezvladatelná odpálíme salvu granátů a snad to tam uzavřem!"
Snažím se překřičet střelbu, aby mě ostatní slyšeli.

Jednotka Modrých Sokolů - Jak lézt čertu do zadku

Brouci mají asi dost zájmu tam vepředu u vašeho cíle. Ozývají se další rány, které se dunivě odrážejí od všech okolních skalisek. Není pochyb o tom, že broukům na druhé straně někdo vzdoruje, ač dle všeho to není nijak velká palebná síla.
Major se zdá, že po tvé promluvě moc neváhá. Přikývne a vyrazí vpřed.
"Tak jo poslouchejte bando, jakmile budeme na dostřel tak se pustíme do nich a ulevíme tak náporu vepředu. Jakmile zaujmem bojové postavení utvoříme tři řady. V té první se mnou zaklekne Jones a Wesex. V druhé bude stát Razly, Splinter a Trawling, Valix a nás pilot budou ve třetí řadě v záloze krýt nám záda díky svému zranění a Street bude mimo formaci na výhodné ostřelovací pozici. Doufám, že je to jasný!"
Křikne major rozhodně a o chvíli později už to začíná. Bez zaváhání major zaklekne a namíří svou Moritou, po bocích mu zakleknou jeho druhové a za ním se už dává dohromady zbytek týmu.
"První řada palte! Druhá řada připravit granáty!"
Zakřičí major Hawk a začne s ostatními v zákleku střílet první brouky, kteří nejprve zmateně padají k zemi. Po chvíli jim však dojde, co se děje a skupina asi 30 brouků což by mohla být tak polovina původního stáda se odpojí a vrací se směrem na vás, aby se s vámi vypořádali.
"Druhá řada....zacílit!....Vydržet.....palte na ty svině ty granáty pál!"
Křičí major a první granáty vznesou a letí k cíli. Brouci se mezitím blíží. Začínají se ozývat i přesné výstřely snipera, který jede stylem, co rána to brouk k zemi.

Jednotka Černých Zmijí - Když bubny jdou bubnujou!

Když se vrátí konečně Vosa k jednotce je to tak akorát na čas. Do údolí se hrnou brouci, je to celé stádo, odhadem jich bude více jak 50 a určitě to budou horké chvilky.
"Tak jo připravte se lidi nedáme jim svou kůži lacino vezmem jich sebou co nejvíc!"
Křikne poručík Falgo a zaklekne na pozici za kámen a připraví svou Moritu. Jail a Gali se hned zařadí vedle něj a připraví se k palbě taky. Vosa už je připravena po chvíli její zbraň opouštějí první výstřely, když poručík kývne. Prvním zásahem prostřelí hlavu brouka a ten padne, ten další jde druhému do těla a zraní ho, třetí však mine, nebo zasáhne nohu, kde nezpůsobí škody dostatek, těžko říci.
Lux se mezitím dobelhá k vám a sedne si na jeden z kamenů a připraví i svou Moritu k palbě.
"Nenechám vám všechnu zábavu."
Ušklíbne se. Cachel, kterému chybí ruka svírá v té druhé alespon Vector CP1 ale ztratil příliš krve, aby se přesunul k vám. Takže bude střílet nejspíše jen až budou brouci příliš blízko.
"Miřte přesně munice není nazbyt! Palte to do nich!"
Křikne poručík a začne střílet, jelikož brouci se blíží k vám plnou rychlostí. Pak ale uslyšíte, že v soutězce, kterou přišli se ozývá další hluk. Část brouků se vrací tím směrem je to skoro polovina a docela dobře rozeznáváte po sluchu zvuky střelby ze soutěsky a pak taky otřesy po výbuchu granátů.
"Palte na ty svině! Podpora se blíží!"
Povzbuzuje poručík a střílí jako o život. První brouci padají k zemi a další se blíží k vám.

Hmyzí omeleta

Dobrý den, jmenuji se Wade Wilson, jsem pošahanej magor a dneska vařím já!
Cože?! Vaříš? Jo, vařím!

Takže, potřebujeme:
Jednu ozbrojenou jednotku
Dostatek munice
Pár granátů
Ztroskotanou loď
Velké množství brouků

Samotný postup je následující:
Poté co Riley úspěšně zavolá taxislužbu, postavíte se na pozici, kterou Vám určí Váš velící důstojník. Následně zkontrolujete zda máte ve zbrani, dostatek munice a položíte prst na spoušť.
Sluchem kontrolujete, jak daleko od vstupu brouci jsou. Jakmile první brouk ukáže hlavu, spoušť stisknete.
Důležité je dbát na to, aby kulky vždy dopadaly na těla brouků. Ideálně hlavy.
Lehce okořeníte vztekem a žalem nad ztrátou svého přítele a kolegy Alexe.
Za stálého mačkání spouště a soustředění palby k zastavení co možná největšího množství brouků samozřejmě nezapomínáme provolávat klasické hlášky jako třeba "Aaaaaaaaaa", "Chcípni ty svině" a podobně.
Pokud by pokrm, ještě před příletem taxislužby, dosáhl bodu, kdy nám brouci začnou příliš kynout a v nezastavitelném množství se hrnout ven z hrnce, přimícháme jeden granát.

Granát je dost radikální řešení ne? Jo, přesně jak řekla Zoe, na radikální řešení jsme tady my. Ale Zoe nic takového neřekla! Tak si to myslela, to je stejný Ty umíš číst myšlenky? Ano, číst. Ne, já ne. To ten za monitorem. Ale jenom ty napsaný. Co to kurva meleš? Nic, střílej dál.

Pokud vše půjde tak jak má, servírujeme při nastupování do taxíku. Pokrm podáváme čerstvý, ideálně velmi důkladně naporcovaný. Lze podávat teplé i studené.

Dobrou chuť a střelbě zdar!

Je čas utéct,opět
Riley se nakonec podaří se spojit a odvoz už je na cestě včetně likvidace všech brouků na této lodi.
Je čas utéct,opět.
Doběhnu na rozcestí a proběhnu kolem zatímco nás seržant pobízí k ještě velké rychlosti.
Ale to nemusí brouci se sem ženou jako by bylo v lodi díra a já doufala že aspoň tahle mise se obejde bez nich.Ale nejspíš se sem dostali až když loď ztroskotala.
Vyběhnu ven a pak uslyším až sem jak zní cinkání které označuje že se sem blíží další brouci ve velkém množství.Zaujmu obranný postoj připravená ustřelit hlavu prvnímu broukovi který jí strčí do dveří.
Možná by se hodil granát ten by asi oslabil konstrukci lodi a ta by na ty brouky spadla.Ale to by chtělo víc granátů a hlavně soustředěnou palbu.Ale hlavně se s tím budu muset poradit s ostatními kteří v tom budou vidět moc radikální řešení.I když na radikální řešení tu máme Wadeho.
„Prosím nepoužívej v této situaci slovo popohnat.“dodám pak Riley.

Bílí vlci a rudí medvědi - Čas odletu

Spojení se zdaří a já jsem schopná nejen zprávu odeslat, ale taky úspěšně přijmout odpověď. Spokojeně se ušklíbnu a kouknu na Rusa, taky jsem ráda, že to tak dopadlo a nemusíme se bát, že tu chcípneme všichni. I když jeden nikdy neví a nerada bych to zakřikla..

Za chvilku je tu i Rico, vidím ho snad nejraději ze všech, ale nechám tyhle pochybné city stranou.
"Budou tu co nevidět," oznámím stroze a ladím vysílačku, protože mi není jasné, co předtím rušilo signál. Jestli opravdu jen má chvilková indispozice, nebo něco jiného.
"Musíme jen pár minut vydržet," dodala jsem polohlasně. S dalším rozkazem nechám vysílačku vysílačkou a chytím svou Meritu, připravena střílet.

"Můžu je zkusit popohnat..," nadhodila jsem, "ale motory tím výkonnější neudělám," koukla jsem na Rica.

Černá zmije - Nezvaní hosté

„Sssvině!“ Zasyčím, když ta kobylka provede nečekaný manévr a moje střela proletí ve velmi bezpečné vzdálenosti od ní.

„Zatracenej zmutovanej komár! Nemůže zůstat chvíli v klidu. Kdo s tím pak má pracovat?..“ Mumlám si nespokojeně pro sebe, když rychle přebíjím a cílím opět na nepříjemně hyperaktivní kobylku. Tak teď jeden úsměv do objektivu pro rodinu na památku.... Vystřelila jsem. Kopnutí od zbraně jsem ani pořádně nevnímala, jak jsem byla silně soustředěná, abych tentokrát neminula. … A také jsem neminula. Nebyl to sice zásah za sto bodů a plyšového medvídka bych si s tím asi na pouti nevystřelila, ale na otřepanou papírovou růži navoněnou lacinou voňavkou by to stačilo a s tím jsem se dokázala smířit. Jsem nenáročná žena.

„A dolítala si svině.“ Pronesu spokojeně, když ji Falgo dorazí a zvednu se. Chvilku si zhnuseně prohlížím své oblečení, které už není zrovna nejčistší a myslím si, že nějaká vítězná obětí teď rozhodně nebudu moct čekat. Na druhou stranu na oslavu vítězství bude asi ještě docela brzy.... Uvědomím si, když se z dálky z mnou ozve dupavý zvuk spousty nohou. Spousty broučích nohou.

Trhnu hlavou na stranu a podívám se směrem k soutěsce. Něco se tam už skutečně hýbe.

„A kurva.... Ano pane, s radostí provedu.“ Zakřičím na Falga, rychle poberu nalezené věci a rozběhnu se k našemu stanovišti, kde je shodím z ramen na zem.

„Vánoce letos přišly předčasně... Něco si poberte.“ Podívám se rychle na ně a vyberu si nějaké vhodné místo, kde zapřít svou zbraň a přes optiku si ihned začnu vybírat svůj další cíl. Jako sniper mám výhodu v tom, že sázky na first blood většinou vyhrávám. Škoda, že už se se mnou moc lidí nechce sázet.

Snažím se ideálně najít nějaké létající kobylky, které by u nás mohly být dřív, ale pokud v hejnu nejsou, tak pro nás jen dobře. Hlavně eliminovat největší hrozby předem.

„Pane, cíl v dostřelu. Žádám o povolení k palbě.“ řeknu zatímco se stále sleduji svého vyvoleného brouka. Jakmile dostanu povolení, tak zmáčknu spoušť.... a tentokrát už nemusím přestávat. Snažím se jich sejmout, co možná nejvíc, než se dostanou k naší pozici.
Tohle bude ještě jízda.

(81% , 58%, 4%)

Modří sokoli - Blíže cíli, blíže smrti

Vše je hotovo a my nyní můžeme vyrazit, konečně. Sice díky některým raději nejmenovaným individuím ne tak rychle, ale přece a aspoň. Major tedy zavelí a my vyrážíme. Cesta probíhala až podezřele klidně a pohodově, brzy ale měla přijít změna. Rána jako blesk z čistého nebe, pak pár dalších a pak ... dusot, dunění ... zemětřesení? Ne, to obrovské stádo kobylek. A mířilo někam naším směrem. Někam, kde by se měl nacházet cíl naší cesty. Přeživší? Asi jo. Brzy nás začnou míjet.
Všichni jsme se instinktivně vrhli za nějaký balvan, soutěsku, záhyb. Cokoli, za čím, pod čím by se dalo ukrýt. Já byl hned kousíček od majora. Než se nadějeme, probíhá celé to stádo kolem nás.
"Pane!" křiknu na něj šeptem. "Nejspíše ty rány byly od skupiny, kterou máme zachránit. A po nich teď jde celé tohle stádo!" následuje další sprška domněnek vzápětí. "Měli bychom zaútočit na zadek toho stáda!" navrhnu. Sám ale nemám žádné pravomoci. A tak tedy čekám v zákrytu na další instrukce a povely. Mezitím si ale kontroluji kolik zásobníků a granátů mi ještě zbylo. "Snad to bude dost."

Bílí vlci a rudí medvědi - Čas odletu

Riley za ochrany jiných si začíná konečně hrát s vysílačkou a přichází zpět k sobě. Její roztřesené ruce však asi udělaly nějakou chybu, nebo tu ej prostě špatné spojení protože poprvé uslyší jen zpětně šm.
"O.....ujte.....avu....s.....ni.........né."
Ozvývá se jen trhavá šumící zpráva. Pak se to ale podaří Riley vyladit a odeslat zprávu.
"Tady velení rozumíme, posíláme transport a přirpavíme bombardéry na vyčištění oblasti, přistaneme na souřadnicích, které jste poslali."
Ozve se velení.
"Výborně děvče..."
Usměje se tvůj ruský přítel, který tě odtáhl.

Když běžím se zbytkem zpátky chodbou k východu poslouchám Wadea a to co mi říká.
"Cože?! Brouci jsou na palubě a Alex....musíme si pospíšit, pokud nám získal nějaký čas nebude ho mnoho."
Překryju smutek nad ztrátou člena týmu racionálním uvažováním, které nám zajistí přežití. Jakmile jsme u odbočky. K venku z lodi zastavím se a zahledím do chodby a pak zpět.
"Tak pohyb pohyb pohyb lidi. Všichni ven!"
Křiknu a s odjišěnou zbraní čekám na rozcestí až mne všichni minou a pak se stahuju jako poslední taky ven.
"Riley jak jsme na tom s odvozem?"
Optám se hned a venku před lodí utvoříme ucelenou skupinu. Taky je slyčet cinkání zevnitř jako by něco bušilo o podlahu ve větším množství.
"Doufám, že tu budou brzo! Všichni obranný útvar a připravte se postřílet ty hajzly! Máme návštěvu!"
Křiknu a zamířím na díru v lodi, aby až příjdou brouci já byl připraven.

Vosa a Černé zmije - Hon na kobylku

Všichni se začali schovávat před kobylkou a snažili se odhadnout, kde přistane nebo zaútočí. Vosa zalehla do toho velmi příjemného sajrajtu a zacílila na kobylku. Ta sebou ve vzduchu nepříjemně házela. Přece jen tyhle potvůrky jsou těžké cíle.....První výstřel a ten šel totálně mimo. Určitě ho provázely nadávky a velmi šťastné řeči. Nic neváhala a vystřelila podruhé. Náboj proletěl vzduchem a zasáhl kobylku do křídla, ta se s vřískotem zřítila a dopadla někde do bitevního pole. Asi 100 metrů napravo od Vosy..
Ozve se několik výstřelů, když poručík Falgo dorazí nadálku kobylku.
"Voso zpátky byli jsme dost hluční možná budeme mít brzo společnost většího rozsahu než chceme!"
Křikne a v zákleku tě kryje, abys mohla ustoupit.
Už když se Vosa zvedá slyší dupání něčeho o zem, což je asi předzvěst, že opravdu budete mít brzo horké časy. V dálce v soutěsce je vidět pohyb. Zdá se, že společnost si přichází zatancovat.

Andrew a Modří sokoli - Hra s časem

Vojáci si mezi sebou povídají smějí se nad tvou reakcí ohledně sázení. Pilot vydýchává a Wesex jej podpírá. Ty se mezitím vydal kouknout co je s Valixem. Když jsi k němu přišel slyšel jsi jak těžce dýchá. Mírně přerývaně. Když se dotkneš jeho hrudi i přes zbroj uslyšíš zasténání. Nejsi v tom moc zběhlý ale dokážeš usoudit, že má nejspíše naražená a možná i zlomená některá žebra. Nyní je třeba jen doufat, že mu to nepropíchlo nějaký důležitý orgán.
"To zvládnu."
Hekne a po prohlídce se pomalu zvedá na nohy. S tímhle bohužel moc nenaděláš. Co se týče zkoušky povzbuzení moc úspěchu nesklidíš jediné štěstí, že byli ostatní v celku dobré náladě z tvého návratu. U pilota pak zkontroluješ jeho zranění a zdá se, žes nohu ošetřil jak to šlo. Více pomoci se mu musí dostat až na základně.
Nyní tedy vyrážíte opět kupředu. Wesex stále podpírá pilota a Valix jde v celku sám, jen občas má potíže s dýcháním, ale zvládá to. Postupujete soutěskou v horách a po kilometru chůze uslyšíte dupot. Když se dobře podíváte do dálky vidíte jak soutěskou kam míříte míří i v celku početná skupina brouků. Míří stejným směrem, kterým jdete i vy takže pryč od vás, ale proč? Že by tam byla už jejich kořist a váš cíl?