| |||
Učebna 1 Luis, Marcos, Relliel 18:16:15 Sotva znatelně sebou škubnu, když cítím ruce na ramenou. Sklopím pohled za hlasem, ale jako bych se dívala skrz. Dotek na uchu mnou vyšle novou vlnu příjemného mrazu. Ještě trochu nepřítomně k němu otočím hlavu a pokud neuhne, téměř se dotýkáme tvářemi. Vzpomenu si na dotyk jeho zubů na krku a na ten pocit, když ze mě pil. Jaké by to asi bylo přímo z krku? Je to stejné nebo to bude intenzivnější? Zamrkám. Nad čím to přemýšlím? V zorném poli mám Relliela. To mě probere z veškerého omámení. 18:16:40 Vydám se k němu rychlým krokem. Cestou se ohlédnu tam, kde stál Gill a naštěstí mu opravdu někdo pomáhá. Kleknu si vedle lavice. Jemně mu zatřesu ramenem a pramínky vlasů, které mu spadají do tváře mu zastrčím za ucho. Napjatě s ustaraným výrazem na něj hledím, zda se probírá. |
| |||
Učebna 1 Sukui 18:15:15 S širokým sebejistým úsměvem stojím za dívkoua rozhlížím se po místnosti. Dávám na dívenku pozor, kdyby něco chtěla, protože nejsem z těch, co by kdy porušil své slovo. Nicméně mne šílená a z řetězu utržená dračice ani trochu nezajímá, dokud se mi nesnaží ukousnout hlavu. A ani mne nezajímá medusa, když už jsme u toho. Obě dvě jsou ukázkou toho, co by se na školu nemělo dostat. Kdyby mne teď slyšel otec, jistě by se zatetelil blahem. Přeci jen mne do tohohle ústavu zavřel jen protože jsem podle něj na upíra moc hodný. Kdo by to byl řekl, že? Nikdy jsem si nepřišel slabý. A teď... Mám pocit, že bych dokázal cokoliv. Kromě snad dotýkaní se rozdrcených spolužáků a jejich látání dohromady. Jistě, mohl bych použít telekinezi pro stabilizaci i první pomoc... Nicméně to vypadá, že to už tady mají pod kontrolou. Otočím hlavu zpět až v okamžiku, kdy se dračice svalí na zem jako žok kávy. 18:16:15 - 18:16:40 Jelen záchranář si před dívenku klekne a mluví na ní. Ta ale nevypadá, že by byť jen trochu vnímala. Když na ni položí dlaně zabodnu do něj varovný pohled. Nicméně po místnosti se toho začne dít tolik, že krátce zvednu pohled, abych zaznamenal změny v místnosti. Stále mám na tváři ten spokojený široký úsměv. Pokud ani další slova paroháče s dívenkou nic neudělají, skloním se k ní tak, abych jí mohl šeptat do ucha. Vzhledem k tomu, že nemám dech, který by mohla cítit, zlehka se jejího ouška dotknu rty. "Vypadá to, že peříčko už je vyléčené, ale pořád leží na lavici jak leklá ryba," pronesu k ní šeptem. Má sestra vždycky ráda říkala, že nejlepší probrání z šoku je větším šokem. Třeba to zafunguje. Ostatně přeci jen k němu mířila, než nás zasáhla vlna. |
| |||
Učebna 1 18:16:15 - 18:16:35 Sukui Rozhodně nevypadá v pořádku. Rozhodně to vypadá, že je to neskutečně těžké. Pořád ale nevím, zda budeme schopni ji nějak pomoci. Se stavem ve kterém je... By jí měl pomoci nějaký odborník. Zrovna jde kolem třídní profesor, takže k němu zvednu z kleku pohled a pokývnu němě hlavou směrem k bledé dívce. Doufám, že to gesto pochopí. Položím Sukui dlaně pod ramena a zahledím se na ní, doufaje, že jí třeba dotyk trochu probere z jejího šoku. "Vše bude dobré. Všechno se jistě vysvětlí a vyřeší," je jedno jak. Tak jako tak se jí potom uleví, nebo to alespoň přebolí. Je to sice nyní malá útěcha, ale o moc víc toho pro ni udělat nemohu. |
| |||
Učebna 1 Před mlhou Zvědavě se na něj dívám, když vidím jeho překvapení. Kývne mi na souhlas. Napjatě čekám na kousnutí. Neodvážím se zavřít oči. I tak je ale překvapující, jak jemně chytí mojí ruku, i přes svůj třas, který jsem cítila na ramenou. Jak se přibližuje, mám zápěstí citlivější a citlivější. Položím svou otázku a v odpověď dostanu pohled jeho fialových pronikavých očí a odzbrojující úsměv. Zprudka se nadechnu a zavřu oči, když se zakousne. Držím dech, dokud se mi do těla nevlije nový, příjemný pocit. S výdechem mi povolí kolena a já se musím o něco opřít. Hruď se mi zvedá v rychlém mělkém dechu, hlavu zakloněnou dozadu. Když zuby vytáhne, ani to nepoznám, dokud mi olíznutí ranek nepošle příjemný mráz po celém těle. Ten příjemný pocit se vytrácí a ve mě vznikne zvláštní prázdnota. Otevřu oči a podívám se na něj pohledem, který může pochopit jen upír nebo jeho "svačinka". Na venek to může působit jako svůdný pohled. Vrátím se ale zpět do reality, když si uvědomím jaká mi je vlastně zima. Pomůže mi, nebo spíš sám dostane Relliela z vody. "Děkuji." Když pak zavolám na Gilla, vypadá to, že mu někdo pomůže. Zase se snese mlha. 18:15:15 Čekám známý pocit telekineze, jako když mě Ys pomáhala na její hřbet. K mému údivu se ocitnu v upírově náručí. Což by samo o sobě nebylo tak udivující, kdybych něco cítila. Ale já necítím nic. Překvapeně zamrkám. Jak je to možné? Vždyť jsem cítila, jak se to na něj přeneslo, tak jak to, že se to nevrací? Ne, že bych si stěžovala, jen to nedává smysl. Není ale čas nad tím přemýšlet teď. Z Ys výrazu mi ztuhne krev v žílách. Vyděšeně s vytřeštěnýma očima se na ní dívám. Všechny zvuky okolo se mi přenesou do pozadí, ramena mi klesnou, z očí se mi řinou slzy. Můj výraz se změní v prázdný, když Ys padá v bezvědomí. Dál stojím na místě a nehýbu se. Jen upřeně hledím do prázdna. 18:16:15 Vidím před sebou nějaký hnědý obrys a slyším tlumený hlas. Já se ale dál utápím ve svých myšlenkách. Co se to s ní stalo? Byla to vůbec ona? Proč to udělala? Chtěla jí zabít? Proč mě neposlechla? Slyšela mě vůbec? Co bude teď? |
| |||
Učebna 1 Těsně po mlze Rozlítneme se a přistaneme u draků. S vlčicí se domluví, že je osuší, jako mě před tím v koupelně. Když je hotovo, Strčí drakům do nosu divnou černou věc. Fujky! Nakrčím čumáček, jak mi to lochtá i za ně. 18:16:23 Přijde k nám někdo novej a podává Jigmemu nějaký lektvar. Vezmu si ho do tlapky za něj. Levou tlapkou se držím jeho pravýho rohu a pootočim se tak, že mu v podstatě sedím na rameni. Nakloním se dopředu kolem jeho ucha. Vypadá jak sušenka. Zoubkama otevřu lahvičku a opatrně mu jí dám do pusy. Doufám, že se nerozdrobí. Zakloní hlavu, takže je dobře, že sedim na rameni, protože aspoň nespadnu, ani mu nepřekážim. Přelezu si zpátky za krk. 18:17:05 Asi už draka vyléčil, protože z něj sundá ruku. Prudce klesne na kolena, sesune se na zem a opře se. Trochu to se mnou škubne, ale držím se pevně, tak aspoň nespadnu (41%). Rozhlídnu se po třídě. Děje se tady toho dost. Nejblíž k nám je ale kluk, zavalenej jiným. Ten, co byl v jídelně popálenej je zase hrozně moc zraněnej a utíká jiným dvěma. Nad hlavami nám zahoří modrej oheň. Druhej drak ničí podlahu, ale asi se mu nedivim. Musí to hrozně bolet. Když se pak zmenší, vidím za ním toho pána, co dal Jigmemu ten lektvar. Rozběhnu se za ním těsně před tím, než se objeví víla pod lavicí. "Plosím, nemáte ještě ten lektval? Nebo spíš dva? Tamten kluk vypadá vyčelpaně. A Jigme taky." |
| |||
Učebna 1 Když ke mne natáhne ruku, aby mne podrbala, celý ztuhnu, očekávaje další hromy a blesky, nebo alespoň praskání magie. Když se nic nestane uvolním se a i se jí trochu vlísnu do ruky. To už ale máme jiné starosti. 18:17:05 - 18:17:41 Plamenů si všimnu jen jako nepříjemného horka. Více se soustředím na Kelly. Nakloním liščí hlavu pátravě na stranu, když mu začne léčit hlavu. Když si všimnu, kolik jí sebralo energie jen jedno z jeho zranění, popojdu blíž a stočím se jí vedle tlapky s tím, že si hlavu položím přes ní. Začnu jí po malých dávkách doplňovat energii, tak aby jí to nenarušilo soustředění ani její léčení. V podstatě jí tak energie vůbec neubyde. Podaří se mi vyrovnat veškerou energii, kterou spotřebuje k jeho léčení. Pod dlouhým působením mých sil v jejím nitru se z jejího středu vymotá smotek mé předchozí magie a změní se v čistou energii, kterou může také využít. Její černý květ tak přestane být násilím zavřen. Může ho ovládat, jak bude sama potřebovat, ale nic nezabraňuje tomu, aby z něj něco neuteklo. Ani si toho nevšimnu, protože jen pár sekund před tím, než odtáhne ruce od Dollyho mi dojdou síly a odputuji do vyčerpané temnoty. Když cítím, že mi uniká mezi tlapkami vědomí, sám se zbytkem své síly násilím uzavřu v této podobě. Nepotřebují, abych tady zacláněl. (94%) |
| |||
Učebna 1 18:16:53 Ten malý rošťák nám proklouz. Nejspíš mě trochu rozptýlil ten obrovský výboj magie od Tarneyho. Sotva se otočím, už má ruce na Ary. 18:17:05 Sejdeme se běláskem v liščí podobě u Dollyho, zatímco jí léčí. Bezprizorně ho pohladim po hlavě a podrbu za ušima, pohledem sledujíc Dollyho. Když začne padat, naštěstí se přichomítne Tarney. Jako bych to neříkala. Je neuvěřitelné kolik toho ten malý blázen vydrží a jak s tím dokáže být mrštný. Tarney se podívá se na mě a já na nic nečekám. Přiložím Dollymu ruku na místo, odkud mu vytéká krev. Magií nahmatám střípky lebky a pomalým pohybem ruky je vytáhnu zpět na místo.. Druhou rukou přejedu nad tím místem a zahladím lebku (73%). Pokračuji stejným způsobem s jeho žebry (60%) a nakonec mu alespoň trochu ulevím od pohmožděnin na zádech (39%). Nechávám ho ale v bezvědomí, jinak ten cvok bude pokračovat. Během léčení cítím, jak se v rychlém sledu objeví plameny a Tarney se promění a odklání je. Cítím jak se blíží Hill. 18:17:41 Jakmile jsem s Dollym hotová, vezmu ho do náruče. Zamračím se na jeho vahou. I na dítě je dost lehký. Rozhlídnu se po místnosti, kam ho můžu položit. Pohledem se setkám s Hillem. Usměji se na něj. "V pořádku?" Za ním vidím nově příchozího, který zrovna rozmrazuje upírku. |
| |||
18:17:05 - 18:17:17 V tento moment se toho stane hodně. Dolly se začne hroutit, tak ho podepřu. Těsně před tím, než mu zmizela vílí křídla, tak jsem zaslechl lehké prasknutí, jak se ho pokoušela chytat i Aurora. Koutkem oka zachytím, jak za lavicemi u zdi zmizel směrem k zemi Gill. Na druhé straně zrovna zmizí šupinaté tělo Hillarise, jak se promění. Jigme se sesune k zemi. Léčitel, díky tomu, že se nemusí již starat o Nybe, tak míří do prostoru mezi Wayna, Mersiho a Vesu. Nestačím Auroře ani odpovědět, když od Nybe vyšlehnou modré plameny. I když s ledovou, magií prosycenou, vodou si můj unavený stav nedokáže dost dobře poradit, plameny jsou něco jiného. Jak se studenti budou na hodinách učit, oproti běžným plamenům jsou dračí plameny silnější, protože jsou prosycené magií. Vyrovnají se jim ale jiné, podobně silné plameny. A to jsou plameny nepocházející z této sféry, totiž plameny Pekelné. Není nutno dodávat, že na tohle se nepotřebuji ani soustředit. Hned jak ucítím vznikající plamen, tak již v kroku k Dollymu uzpůsobím své tělu k ovládání plamenů. Z hlavy vyraší mohutné rohy, vlasy se protáhnou, tělo celkově zmohutní, pokožka ztmavne, uši se zašpičatí, z kůže se zvednou trny. Můj oblek nahradí lehké brnění bohatě zdobené ohnivými drahými kameny a drahým kovem. Brnění je dělané tak, že se zvedá z nohou přes slabiny, nicméně tam končí, odhaluje hruď a pokračuje až u ramenou. Na krku mi sedí medailon se Satanským rodovým znakem. Má aura mnohonásobně zesílí. Celá proměna však trvá jen zlomek sekundy. Trhnu jen lehce bradou a plameny se zvednou ke stropu, aniž by někomu ublížili. (46%) Chci aby místnost ještě trochu prohřály a uspíšily sušení, takže je nezvedám moc vysoko. Všichni jenž by byli zasaženi tak mohou cítit jejich teplo. Následně se podívám na dračici a prohřeji její zkřehlé tělo pekelnými plameny. (95%) Na Kelly jsem stále, i přes změnu podoby, upřel svůj pohled, aby Dollymu pomohla. |
| |||
Učebna 1 Kelly, Shae, Tarney, Dolly, Jigme 18:16:15 – 18:17:05 Kelly si opře hlavu o mé rameno a já se jí dál neptám co se jí vlastně stalo, chvíli takto sedíme než se Kelly otočí za skřípavým zvukem kterým se ukáže být drak. Kelly ho zná a jde se mu svěřit s tím co jí trápí a pak se shora někdo ozve se svou otázkou. Ten hlas znám, ale i tak když vzhlédnu tak se leknu než mi dojde že to je Jigme. Jistě tahle podoba má své výhody třeba v podobě těch křídel, ale také je pěkně děsivá ... Jigme říkal že je čaroděj takže za tím určitě bude něco víc než řekl, protože zde určitě pracuje silná a ošklivá magie. Jsem si jistá že bychom si měli o čem povídat, z mých myšlenek mně vyvede až to že se Kelly svěří že mokrá jistě, ale u ní to znamená že jí jenom navlhla srst co mám potom říkat já. Na druhou stranu jí chápu také teď nemám zrovna moc dobrou náladu ... Kelly přijde s návrhem a já chci Jigmeho požádat jestli by mně by mně mohl vysušit taky když už vysušil Kelly, ale Jigme se už stará o draky a tak dojdu za Kelly k našemu třídnímu profesorovi. Moje otázka jestli nemůžu s něčím pomoct uvízne když se podívám na dívku která tu stojí, tohle je už určitě démonka. Polknu a nemůžu si pomoct abych na ní nezírala s vyděšeným výrazem dokud mně neosloví Kelly, nevím jestli oslovila přímo mně, ale i tak se k ní otočím s omluvným úsměvem. „Promiň, ale teď nemůžu levitovat aspoň dokud neuschnu ...“ Na otočení profesora a natočení správným směrem bych spotřebovala hodně vílího prachu, uvažuju že se odsud hezky potichu vytratím. Nejsem tu moc prospěšná a necítím se dobře v přítomnosti té démonky protože démoni jsou zlé, kruté a sadistické bestie jak jsem mohla vidět u té dívky která z Miko chce udělat vílí prach. Mezitím ucítím zásah léčivé magie a pak k nám dorazí další profesor a se společným úsilím se jemu, Kelly i té démonce nakonec podaří našeho profesora probudit. Ten se hned ujme toho že vysuší třídu zatímco ta démonka se rozhodne odejít, sleduji ji a přitom se mi viditelně uleví, Tak to bychom měli. Kelly se rozhodne úspěch jejich společné práce ocenit vzájemným objetím s našim třídním profesorem který se potom rozhodne pomoci Miko, zatímco ho sleduji ucítím zvláštní pocit, je to příjemný pocit který jsem cítila už předtím. Otočím se a všimnu si kluka který má na zádech stejná křídla jako já až na to že ty jeho nejsou složená. Potom když to vypadá že ten kluk omdlí objeví se modrá liška která ho chce zachytit když se do toho opět vloží profesor. Všimnu si že když ho chytí on křídla mu opět zmizí, jsem tím docela zaujatá, ale když ucítím vlnu horka tak jednám pohotově a schovám se pod lavici. Nehodlám vylézt dřív než budu z bezpečí a dosahu toho kdo to že se právě probírá těžce nese, ale zřejmě si popletu směr protože když vylezu stojí proti mně Jigme opírá se o lavici a vypadá to že mu není zrovna nejlépe. Také si všimnu kocourka který se usídli pevně tam kde má Jigme rohy ovšem mou pozornost opět přitáhne Jigme. Ne on není démon to by nebyl tak vyřízený, ta démonka byla schopná postarat se o našeho třídního profesora a potom odejít jako by se nic nestalo ... „Jsi v pořádku?“věnuju mu starostlivý pohled a pak se podívám po nějaké židli nebo něčem jiném aby se mohl posadit. Obávám se že víc toho pro něj udělat nemůžu, ale někdo jiný ano. Po dlouhé době rozložím křídla ovšem bolest kterou očekávám nepřijde, usměju se a vznesu se do vzduchu. „Je tu někde pomoc? Prosím někdo tu brzy odpadne.“zavolám tak silně jako to jenom jde a potom se opět podívám poněkud starostlivě na to jak na tom Jigme je. „Prosím žádám si pomoc pro svazovače skřetů a léčitelé draků“ Ano to první jsem si vymyslela, ale rozhodla jsme se uvolnit napětí menším vtipem. |
doba vygenerování stránky: 1.3934369087219 sekund