Andor.cz - Dračí doupě online

Co je to zas za random tvl, Bastiano

"Pak bys ti nemusel chcát pod stůl a tak,"
Heh, co?
Podívám se dolů pod lavici a vzhledem k tomu, že tady nemají ubrus, je docela patrné, která bije.

Co to kurva zase dělá? Tak hlavně že mi vždycky vyčítal že se neumím vubec chovat, protože mi chybí klasické vzdělání! Vzdělání možná nemám, ale taky nechčím v hospodě pod stůl!!! Fuj, to je děs, jak ho to napadlo? Tak hlavně že pán je vzdělanej a hrozně chytrej a vychovanej, zatímco já rostla jak klacek v lese!

"... bylo to příjemné, ale už opravdu musím jít."
"Eh, dobrou noc," řeknu rozpačitě v odpověď a kousek se od Bastiana na lavici odsunu a raději zvednu i nohy, aby mi nepostříkal boty, na což už asi stejně bude beztak pozdě.

"To bylo extrémně nechutný," utrousím nabroušeně a odsunu i víno i jídlo. Nějak mě přešla chuť. "A ostudný. No, asi je to signál pro to, abych šla zpátky do hostince a spát," dodám kysele a taky úplně neskrývám znechucení.
Bože, proč prostě.

Lol, Alessandra hodila dvojku tak nemá ahnung, ale...

"No, ještě by sis mohl krom stolice natrénovat taky zadržování moči, než vyjdeš ven. Pak bys ti nemusel chcát pod stůl a tak," no, nutno podotknout, že Berengiaro vypadá náhle trošku zhnuseně způsoby Benátčanů. A možná i trošku přemýšlí, jestli vůbec udělal dobře, když takovým lidem svěřil výchovu svého téměř dospělého dítěte. Veselý výraz je nahrazen značně rozpačitým.

"No, připozdívá se, asi bych měl jít. Po dnešku mě čeká dost nečekané práce navíc, takže, hm - asi zase někdy, no. Možná. Snad ne, ehm, bylo to příjemné, ale už opravdu musím jít. Dobrou noc, Alessandro. Eh." a radši zhnuseně zmizí, než stačí někdo protestovat.

Haha, no

Ježíš, furt mele sračky. Je to jeho obraný mechanismus, že si dneska úplně posral operaci? Co už. Šel bych jim zkontrolovat latrínu, ale určitě bude stejně zesraná. Pokud tady vůbec latrínu mají. Podle smradu možná ani ne. Tím pádem, není důvod, abych se s tím nějak dělal. Budu naprosto v roli městské stráže, která chodí po nocích chlastat do pajzlu. Nejspíš. Nikdy jsem nebyl městská stráž, co chodí po nocích do pajzlů.

Pomalu ho vytáhnu a začnu nenápadně chcát pod stůl, ale pokud možno tak, abych nikomu nepochcal boty.

Je to sranda! Musíme takhle v převlecích chodit v noci blbnout častěji!

Maďarská Klobása!

Berengiaro nasadí takový ten hraně soucitný pohled, který mívají lidé, které si někdo dobírá a oni si to nenechaj a vracejí zpátky.

"Ale tak to se ti moc muselo líbit, cos na těch schodech tehdy viděl, broučku, že až do dnešního dne s Maďarem děláš různý pochybný kšefty. Clara ti doslova té noci změnila život. A možná i tvůj svěrač tu Maďarskou radost úplně předem nečekal. Naštěstí jsi takový atletický mistr, že jsi ho předem vytrénoval lezením se zadržovanou stolicí," mrkne, hodí si do pusy kostku sýra a přihne si vína.

Chrmp

"Nejsem překvapenej, že bys sral na zem a nepoužíval schody. Ale oboje k vám jednou určitě taky dojde!"

Možná.

"A promiň, já myslel, že ti Alessandra už tu zprávu předala. Tvůj syn už v řádu není. Prodali jsme ho Maďarům za doživotní zásobu klobás. Ale neboj, než se naštveš. Slíbili, že ho budou prznit jenom o nedělích."

Taky si umím dělat debilní srandu!

Hehe he

Giaro pokrčí mnohoznačně rameny, napije se vína a vezme si k této chutné hospodské debatě, která je dozajista kruciální pro vývoj příběhu a charakterů, kus sýra.

"Nevim no, se ptám," odpoví bezelstně. "Já bych třeba, kdybych už byl venku, šel někam ven a pak zase po fasádě nahoru abych nemusel okukovat Maďarskou klobásu. Ale tak chápu, ty klobásy rád. A to už je fuk, jestli Maďarská, Italská, nebo Německá, žejo," upřímně se zachechtá tomu, jak je vtipnej.

"Jak se má vůbec můj syn? Máte ho sebou?" v očích se mu objeví malé světélko naděje, že by snad svého potomka po roce mohl zase vidět. "Upřímně doufám, že ho učíte něco lepšího, než okukování klobás."

Hospoda, hospoda, tam se dobře pije.

Proč se na mě Alessandra tak divně dívá? Však se to stalo ne? Nebo se jí nelíbí, že to říkám? Však ona Claru taky nemá ráda. Nechápu. Budou nějaký ženský věci nejspíše...

"A proč ses už rovnou nevysral venku, když jsi tam byl?"

Ztuhnu. A podívám se na Giara.

"A jsem kurva jako zvíře, abych sral někde do křa, když jako slušný člověk můžu jít na latrínu? A čím bych si jako pomohl? Stejně bych pak musel jít zpátky dovnitř ne?"

To je nejvíc debilní věc, co jsem dneska slyšel. A to dnešek byl docela výživný.

Hehe dvě Clary, hehe

Berengiaro vypadá trošku, jako by přemýšlel, jestli je možné si historku spojit s tou správnou Clarou, která je tady. Těžko říct, k čemu došel, protože na konci se začne smát a usoudí něco jako: "Hele, na tohle se jí ptát asi nikdy nebudu."
Ale semínko drobné nepravdy, zabalené v čisté pravdě reálné historie, je zaseto. Takto se, přátelé, rodí legendy.

A jestli se to Clara, Assassin Clara domákne, co se o ní rozšiřuje za příběhy a hlavně KDO je v hospodě nevalné cenové kategorie, do kterých by ona snad beztak ani nevkročila svou napucovanou botou, vypráví, bude mít Bastiana ještě neradši, než teď. A to je dost hodně. Ostatně Clara byla jeden z velkých odpůrců toho, aby se bratrstvo v Benátkách skládalo takovým způsobem, aby Da Mezzovým skončilo ve výhradní péči.

"A proč ses už rovnou nevysral venku, když jsi tam byl?"
Důležité dotazy pro příběh.

Lulw! Ale to se stalo hráči a bylo to na chodbě ma VXT!

"Pamatuješ si, jak kdysi dávno, mě chytlo sraní."
"Jako často, ze zahraničních pochutin," dodám moudře a nechám ho pokračovat v příběhu.

Ten příběh znám, protože mi byl vyprávěn jaksi hned na pokoji, který jsme jako novicové sdíleli v základně na Tiberiově ostrově. Nebylo tedy úplně běžné, mít smíšený pokoj. Ale já se s nikým jiným moc nesnesla a celkově jsem byla takový nešťastný dítě, že Ezio usoudil, že mi divočejší, dobrodružný kamarád z mého domovského města, pomůže se lépe začlenit do kolektivu.

Ten příběh má jednu jedinou obrovskou vadu. On se sice stal, ale ta Clara nebyla mistryně-assassin Clara z Říma. Byla to pomocná síla v kuchyni, vysloužilá šlapka z Rosa del Fiore, Clara. Úplně jiná Clara!

Chvíli uvažuju, že to poznamenám, aby bylo jako mezi všemi jasno. Ale pak se rozhodnu, že nechat o tý kreténský kundě ze Šlapkova kolovat takto žhavý drb je vlastně docela sranda. Takže se jenom směju a kývám, jako že si to MOC DOBŘE PAMATUJU.

Protože si to pamatuju, jak přišel tehdy plnej dojmů a nasranej, že za dvěma na chodbě je zavřená místní šlápota a jak to musel vzít venkem z patra dolů a pak spodem po schodech okolo nich, když dole už zamčeno na petici nebylo.

Vyhrálas

"No, jo, špinavý. Stejně jako Clara."

Zahihňám se a podívám na Alessandru.

"Pamatuješ si, jak kdysi dávno, mě chytlo sraní."

A střelím pohledem na Giara.

"A ano. Spousta historek, kde se pohybuju, obsahuje latríny. Vím o tom. Haha. Mno, zpátky k té osudné noci. Chytlo mě sraní a potřeboval jsem prostě srát. Což je si myslím adekvátní reakce. Tak jdu na schody, abych je sešel a mohl v klidu dojít na latrínu. Když v tom. BUM. Dveře nejdou otevřít. Ta štětka špinavá tam mrdala s nějakým Maďarem, kterýho ani nevím v jakým bohem zaplivaným pajzlu našla. Ale štětka nadržená potřebovala protáhnout díru a řekla si, že prostě šoustat o dveře na schody bude super nápad. A bylo jí úplně jedno, že jsem potřeboval srát. Ta špína by mě nechala se klidně posrat. Takže jsem musel využít toho, že jsem takový atletický mistr a vylézt ven oknem z patra a slézt po fasádě. A u toho celou dobu doufat, že mi nějak u toho lezení blbě nepovolí svěrače a já se nezeseru. Naštěstí to dobře dopadlo. A když jsem se pak normálně vracel po schodech nahoru, ještě se cítila uražená, že tam lezu a obtěžuju je, že jsem se přece mohl po fasádě i vrátit. Fuj. Proč ze všech lidí zrovna ona."

A dám si víno a natáhnu se i pro sýr.

Syfl aby jí prdel ukousl.