Život za život

Chtěla jsem toho shinobiho zabít, protože když to neudělám já, udělá to on s námi. Tohle byla jediná šance jak to přežít. Třásla jsem se, ale když už jsem se chystala ho propíchnout, tak jsem zaslechla ono heknutí. Cuknu sebou a podívám se po zvuku a hlase. Jeden velký shinobi drží Yamata za krk. Nemůžu nechat Yamata umřít, proto svěsím ruku s kunaiem dolů a odskočím od jeho kamaráda.
“Fajn a teď vy pusťe jeho!“
zabručím k němu. Třesu se, mám strach, že i tak Yamata zabije, mám strach z toho co se stane dál. Oni jsou schopni všeho. Nevím co dál...nevím co udělat.
Sensei...kde jste, když vás potřebujeme...
Napadne mě a přemýšlím co by udělal on, ale já a Kioshi nemůžeme dělat nic...pokud se o něco pokusíme tak je po Yamatovi.

Večeře

Jídlo je docela dobrý i když její chuť ani příliš nevnímám. Pomalu si srovnávám myšlenky zatímco pokračuji v jídle. Po chvíli mě ze zamyšlení vytrhne sensei, který nám oznámí, že se ještě dnes vydáme na cestu zpět.
To není vůbec špatný nápad, pomyslím si. Při jeho narážce na minulé členy týmu se taky zamyslím. Z původní sestavy týmu jsem tu zůstal jako jediní. Jedna neprošla zkouškou a zavolali si ji zpět a další už asi nebude schopna bojovat (z psychických důvodů).
Sōzo je přesvědčený, že si povedeme dobře a dá to i vědět. Na chvíli si dovolím krátký úsměv.
Kdo nám bude velet na cestě zpátky sensei? Zeptám se ho. Normálně by mi to bylo jedno, ale jelikož jsem to měl na starosti naposledy já, tak bych to rád předal někomu jinému.
Kamie a já jsme se vystřídali na cestě sem, takže předpokládám, že Sōza chce nechat na cestu zpět. Je to velká zodpovědnost a rozhodně budu klidnější když nebude všechno rozhodování na mě, líp se mi pak přemýšlí.

Znovu pospolu

Ayame Akemi

,,Šifra? Že by si sensei dávala až tolik záležet na těchto věcech?" zapochybuji. Je pravda, že pokud by nechtěla, abychom ji našli, tak by to pro ni nebyl nijak velký problém. Takže nějaké vodítko by zde určitě mělo být.
Poznámka o Akemi mi přijde trochu přehnaná. ,,Nemyslím si, že by šla někam sama. Určitě ne v tomto případě. Pokud by ji teda sensei neunesla, aby nám to trochu ztížila." napadne mne, jestli naše rozdělení se nebyla chyba.
Mé pochyby se naštěstí rozplynou v momentě, kdy se Akemi vrátí zpátky.
,,Příště přijď prosím včas. Teď o nic nejde, ale v budoucnu by na tom mohla záviset naše bezpečnost." nedá mi to, abych Akemi neupozornil na možný nedostatek. Nechci ji kárat a ani do hlasu nedávám žádný nadřazený tón, ještě aby si myslela, že jim chci snad velet. Zrovna já, který je v tomto týmu nejkratší dobu.
,,Jsem rád, že jsi v pořádku zpátky. Dělali jsme si o tebe starosti." usměji se na Akemi přívětivě. Ale je čas přejít k praktičtějším věcem. ,,Řekl bych, že hřbitov bude další správná destinace. Mám takové tušení, že sensei počítala s tím, že bychom se mohli dostat do tohoto bodu a domluvit se s tou osobou. Takže ji bude vyslýchat jen jeden z nás, zatímco další dva prohledají hřbitov a jeho okolí. Starý muž s knírem. Kolik takových může bydlet kolem hřbitova?" napadne mne, že je to poněkud morbidní představa, na stáří bydlet před hřbitovem. Možná, aby to neměl tak daleko až přijde jeho čas? Pohlédnu na své dva společníky, jestli budou mít nějaký další nápad.

Na neznámém ostrově

Hned jak se všichni najíme, tak vyjdeme z našeho úkrytu a zamíříme na nedaleký skalní výběžek, ze kterého by mohl být docela dobrý výhled. Také mně napadlo vylézt třeba na jednu z palm a rozhlédnout se, ale hádám že bychom toho nezjistily o moc více. Z místa kde momentálně jsme se dá s jistotou říci jedno: Jsme v pěkný kaši... Pochybuji o tom že bychom zde narazily na nějaké lidi a těžko říct zda by se tu dali sehnat třeba nějaké zásoby, které se nám budou určitě hodit.

Po poznámce senseie začínám litovat toho že sem se nikdy neučil jak se orientovat na moři, nebo podle hvězd. Až se dostaneme domů, tak bych s tím měl něco udělat. Teď je však důležité vymyslet co podnikneme dál. Čehož se ujímají moji kolegové a Jumiro-sensei. Vidina další plavby po moři mně nijak neláká, ale hádám že nemáme na vybranou. Zadívám se na obzor a tiše si povzdychnu.

Takuma se nabízí že zkontroluje loď a Hayate chce sehnat zásoby. Teď ke komu se přidám já.. Na jednu stranu se mi nechce tu jen tak posedávat, kdo ví zda by se nám loď vůbec podařilo opravit. Pak je tu možnost že bych šel s Takumou pro ty zásoby, ale o tom co roste na takovém ostrově nemám ani tušení, ještě bych vzal nějaké jedovaté bobule a hned by byl průser. Ač tím riskuji že budu možná jako velitel vypadat jako srab, tak se nakonec rozhodnu že zůstanu zde. "Já se s Takumou pokusím opravit loď". Oznámím senseiovi. Patrně už nebude nač čekat a tak jakmile se vydá s Hayatem do vnitra ostrova, tak zamířím k naší loďce, kterou začnu zkoumat zda je v pořádku a pokud nebude, tak se rovnou začnu dívat po něčem co bych mohl použít na opravu dané závady.

Informace k ničemu... Nejspíš

„ No… mnohokrát děkuji!!“
Usmála jsem se. Nepomohl mi. A nebo mi pomohl? Ne. Nepomohl nijak zvlášť jen dodal další stopu, která vůbec nemusí být pravdivá… Achjo já se z toho zblázním!

Rozloučila jsem se s dědou a vyrazila jsem za klukama. Čekali už na mě.
„ Gomene!“
Zavolala jsem na ně, když jsem byla v doslechu a mávla jsem. Trošku udýchaně jsem zůstala stát u jejich lavičky.
„ Nic jsem na vlastní pěst neřešila. Jediné co jsem zjistila je, že chodí často na hřbitov. Buď ona, nebo nějaká slečna Sora. Každopádně, nikde nic moc informací nebylo…. Takže jsem myslela, že bychom měli zjistit, jestli opravdu není tam.“
Rozdýchala jsem se a zadívala jsem se na ty dva.
„ Co jste zjistili vy?“

Jdem jdem jdem

Oba sourozenci přikývli i když spíš na znamení přijetí informace než čehokoliv, když se jejich tajemství že mužou ubýt jeden provalilo tak snadno ozval se Souji.
" ano je to tak ,ale to mělo být překvapení." Souji se ušklíbl,ale to už zasáhla Aiko aby ho pleskla po zádech.
"Před týmem nejsou překvápka navíc to stále muže být překvápko, pro ostatní."
Souji se smířlivě usmál pak se na sebe chvilku oba podívali a objali při jejich objetí je na chvilku obalila chakra a pak prostě Aiko jakoby vstoupila do Soujiho. Po Aiko zůstala na Soujim jen druhá hlava která měla vlasy do fialova.
" no tak bráško víš co máš dělat viď."
ozvalo se za Soujiho zády a Souji skutečně věděl, byl to jejich oblíbený tryk Souji složil pečetě a provedl PROMĚNU. Cílem bylo aby vypadali jako Aiko,tedy Aiko bez hlavy navíc.
"Hum sensei jen taková otázka jak poznáme kdo k nám patří ,teda jasně chraniče asi budou mít ale, kdybych chtěl někoho napadnout bud mu chránič vezmu, nebo to prostě udělám tak aby to vypadalo ,že ho mám taky."
ozval se Souji úplně ignorující fakt, že vypadají jako jeho sestra.
" Bráško ticho kazíš to."
Ozvala se Aiko a Souji se tentokrát i snažil aby v jejich podobě otevíral dobře pusu. I tak její hlas zněl jaksi ne z úst ale z místa za nimi.
Takto pozměnění ,ale nechali celou akci na Senseiovi zatím stejně nebylo moc co vymýšlet(6,5,3)

Střet

Jak jsem se schovala uslyšela jsem hlas tak jsem se otočila. Spatřila jsem kluka jak na mě hodil shurikeny tak jsem vytahla kunai a ochránila. V tom byl najednou u mě i s kunaiem

"Co po mě chceš? Nejsem tvůj nepřítel." Řeknu a sleduju jeho či po mě zaútočí nebo ne. "Chceš snad se mnou bojovat." dodám a nespouštím z něj oči, jelikož nevím co od něj čekat.

"Snad bude rozumný.. nechci s nim bojovat ale co když budu muset..." vrtá mi to hlavou.

Skrytá Zvučná vesnice - 9:48 V patách Listové?
Umi, Haike a Souji/Aiko

Beroke-sensei slétne očima na vás dva a pak věnuje klidný pohled i Umi a Haikemu.
"Pokud budeme dostatečně rychlí měli bychom být do zítřka zpátky. Ale to záleží také na tom, jak si povedeme. O zásoby se nebojte, něco se vždy najde. Nečekejte však žádnou pohodovou misi tahle mise totiž přímě ohrožuje Zvučnou, jako takovou."
Umi zalapá trošku překvapeně po dechu.
"Yosh tak abychom vyrazili!"
Ozve se s frajerským úsměvem Haike, kterým obdaří Umi a Aiko. Beroke-sensei si jen mírně povzdechne a lehce kývne hlavou.
"Hmmm takže vyrážíme. Držte se poblíž mě, kdyby něco ozvěte se. Nezkoušejte si hrát na hrdiny a....hmmm Aiko, Souji doporučuji vám, abyste cestovali pro šetření energie v jednom těle. Bude to pro vás jednodušší."
Haike trošku tázavě zvedne obočí a Umi vševědoucně zvedne prst.
"Jsi vážně strašně nevšímaný. Souji a Aiko jsou z Fuku klanu. A jelikož s námi byli ve třídě na akademii měl bys vědět, že tenhle klan má Kekkei Genkai, které narozeným dvojčatům z tohoto klanu umožňuje spojit se do jednoho těla a tak dále."
Slétne očima k vám aby se ujistila, že má pravdu.
"Tak dost řečí vyrážíme."
Zavelí Beroke-sensei a vy vyběhnete po chvilce ze Zvučné a zamíříte za ním někam skrze lesy. Už při první půl hodině je nasazeno docela ostré tempo, abyste snížili náskok, který má prý tým z Listové. Pokud chcete ještě něco řešit asi bude nejlepší doba, protože pak už by to mohlo být nebezpečné. Navíc máte, co dělat, abyste drželi tempo a taky je tu pak ta věc, že musíte zachránit své kolegy ze Zvučné, je to zvláštní, že na vás závisí životy třech jiných Geninů.
(Popište svůj další postup a akce, v každém případě si prosím hoďte 3x3 stěnou kostkou na vyhodnocení dalšího průběhu vašeho postupu.)


Skrytá Listová vesnice - 10:40 Střet s nepřítelem
Mayu

Utekla jsi kus z dohledu a chvíli ses schovávala v doufání, že jsi v bezpečí. Z míst, kde jsi zanechala Tasu-senseie se ozývaly stále zvuky boje. Nakonec ses rozhodla k šílenému kroku. Vrátit se tiše zpátky na bojiště, abys svému senseiovi pomohla. Podařilo se ti dostat skoro na dohled, ale než jsi mohla stihnout zahlédnout svého senseie, jak bojuje se svými soupeři ozvalo se šustnutí.
"Shine!"
Zařval zběsile někdo relativně nedaleko tebe. Když tvůj pohled sklouzl napravo viděla jsi opět maskovaného shinobiho, jako byli ti dva, možná je to jeden z nich, který po tobě hodil tři shurikeny, které letí docela přesně na tebe a hned vzápětí se za nimi řítí on s připraveným kunaiem, aby tě odpravil. Nejspíše tě nepovažuje za přílišnou hrozbu.
(Popiš svůj další postup a pro vyhodnocení akci si hoď 3x3 stěnou kostkou. Prosím aby byly hody opravdu na akce uskutečněny, nebudu si za tebe pořád nahazovat. Navíc to bude poškozovat tvou postavu v ději a znevýhodňovat. Děkuji za nápravu.)


Skrytá Zemská vesnice - 11:59 Zasloužené jídlo
Itami, Sozo a Kamia

Kazuki-sensei se lehce pousměje nad zápalem s jakým Sozo mluví o vašem týmu a za rytmického vkládání si jídla do úst vás poslouchá. Když Kamia položí svou otázku na chvíli se zarazí a pak při pohledu na ní na chvilku složí hůlky na svůj talíř.
"Tvé smysly tě neklamou. Máš pravdu je to člen jeho rodiny. Je to jeho otec, ale více by vám musel říci Itami sám."
Rozhodne se neprozradit žádné detaily a pravděpodobně se to ukáže vzápětí, jako správná volba, protože zrovna vstoupil do místnosti mlčky Itami, který všechny pokývnutím pozdravil a usedl s přáním dobré chuti k jídlu.
Itamimu se nyní honí v hlavě různé myšlenky a smíšené pocity není divu, že vnímá pravděpodobně méně, než obvykle.
"No mládeži myslím si, že ještě dnes se nám podaří vydat se na cestu zpátky do Zemské."
Usměje se povzbudivě Kazuki-sensei a sleduje vás při jídle.
"Vedli jste si dobře. Doufám, že už jako tým vydržíte."
Nejspíše vzpomíná na členy kteří se v týmu objevili jen krátce a zase z něj zmizeli. Zdá se, že se trošku zabral do vlastních myšlenek, takže mírně nevnímá.
(Popište svou volnější akci. Omlouvám se také za špatné pojmenování vašeho senseie v předchozím postu :))


Skrytá Listová vesnice - 10:40 Život za život
Kaya, Kioshi a Yamato

Přikročila jsi k shinobimu, abys to skončila. Chtěla jsi prohnat kunai, jeho srdcem. Věděla jsi, že musíš, že jinak vás v příštím okamžiku, jakmile se mu podaří dostat z genjutsu zabije, nebo se o to minimálně pokusí. Musela jsi využít příležitosti, kterou vám Yamato poskytl. Ruce se ti však při pomyšlení na to, co uděláš třásly, jako osika ale muselo to být. Už ses napřáhla a tvá ruka putovala kupředu, aby bodla......vyrušilo tě však přiškrcené heknutí.
"Zabij ho a zabiju tvého malého kámoše."
Ozve se hrubý hlas a když pohlédneš na místo, kde stáli kluci vidíš velkého shinobiho oděného stejně, jako je ten, kterého máte v genjutsu, který paží obímá Yamata a drží ho pevně kolem krku. Tu druhou má volnou. Yamato visí ve vzduchu a dusíc se kope nohama. Kioshiho zahlédneš o pár metrů od tebe, jak se právě objevil z problesknutí a udýchaně v pokleku na jedno koleno slétnou jeho oči k tobě a pak k Yamatovi.
"Sunimase nestihl jsem nás vzít oba."
Vydechne omluvně.
"Tááák? Co bude? Za chvíli váš kámoš zkape pokud se rychle nerozhodnete."
I skrze masku je vidět, jak se mračí. Teď je třeba se rozhodnout.
(Popište svůj další postup a na vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Hvězdná vesnice - 10:35 Lov na senseiku
Hiroki, Kiryu a Akemi

"Aya-san?"
Vzhlédne k Akemi kníratý pán, takže mu zrovna kníry nevisí v polívce. Pak si promne svou holou bradu a zamrká unavenýma očima.
"No občas tu chodí na mé speciality. Naposledy jsem jí tu viděl hmmm....bylo to před týdnem, nebo před dvěma dny? Už nevím hlava mi tolik neslouží, ale byla tu to ano. A kde by mohla být teď? Chmmmm...."
Dlouze se zamyslí a jeho obočí se svraští k sobě a spojí v jeden velký chlupatý útvar, když přemýšlí.
"Cože je to dneska za den? Sobota?....Nebo že by bylo úterý? Možná čtvrtek......no to je jedno. Každopádně docela často chodí na místní hřbitov pokud se nepletu."
Pak zadumaně vzhlédne ke stropu.
"A nebo, že by to byla slečna Sura? Hmmm nevím ale snad jsem pomohl."
Opět se sklání k polévce, aby jí dodělal. Ano dodělal se vším všudy....

Mezitím Kiryu diskutuje s Hirokim o možnostech, které máte.
"Hmmm pravda ten ze hřbitova by mohl být náš člověk....ale u naší sensei nikdy nevíme, může se jednat o kohokoli, klidně to může být vlastně jen šifra....kdo ví."
Lehce se Hiroki zamračí a s rukama složenýma na prsou přemýšlí.
"To s tím slíděním kolem není špatný nápad....hmmmch kde je ta Akemi, už by tu měla být."
Rozhlíží se nervózně Hiroki kolem.
"Doufám, že to nešla řešit na vlastní pěst."
Povzdechne si a nakonec si sedne na lavičku.
(Popište svůj další postup a na případné akce si hoďte 3x3 stěnou kostkou pro vyhodnocení.)

Skrytá Listová vesnice - 11:05 Loutkové divadlo v Deštné
Shokiru, Aimi a Eremi

Shokiru mírně otráveně stočí pohled k tobě a lehce si povzdechne.
"Tolik práce."
Zabručí si a složí jednoduchou pečeť.
"Kagenui."
Zašeptá a pokusí se natáhnout svou stínovou niť kupředu, ale záhy jí zase stáhne zpátky.
"Je tu moc světla a lidí musím se posunout."
Přejde rychle o kousek dál a tam si v davu dřepne, skoro ho není vidět.
Stínová nit vyjede kupředu a ty a Eremi můžete vidět, jak muž, který kradl v stánku najednou ztratil rovnováhu a jak široký, tak dlouhý sebou plácl na stánkový pul a vše tam zbořil. Prodavač si ho ihned všiml a čapl ho a začal mu nadávat, jakou mu dělá škodu a pak ještě že mu tu krade.
Shokiru se k vám po chvilce opět vrátil.
"Ffffchh spokojená?"
Povytáhne na tebe obočí.
(Popište svou další volnější akci.)


Skrytá Plamená vesnice - 9:45 Konvoj s raněnými
Ariaki a Aki

Ariaki se jen mírně začervenal nad obdivem, který mu Aki prokázala a pak se vydal za vámi. Tys mezitím hodlala ukout svou pomstu na Edai-senseie. Svou CUCHACÍ pomstu. Jakmile vyrazil ke dveřím vyrazila jsi kupředu s plánem na něj hupnout a pořádně mu to osladit. Ariaki neprojevoval žádnou touhu ti to překazit a šel pomaleji za vámi.
Už už jsi chtěla skočit senseiovi na záda, když tu, jako by to snad vytušil se na vás ohlédl s klidným úsměvem.
"Abych nezapomněl abychom si udrželi fyzičku a protože je na voze málo místa, tak my půjdeme pěšky."
Pak už zmizí za dveřmi a tak překazí tvou cuchací šanci. U nemocnice se připojíte k onomu konvoji se zraněnými, který má vůz zastřešený tak, aby měli radění klid a jediný kdo je venku je vozka. Zatím po celou cestu z vesnice Edai-sensei nikdy nedal příležitost tvé maličkosti k cuchací pomstě. Vždy to vypadalo úplně normálně, ale prostě bylo to, jako na potvoru, že ti k tomu nedal příležitost. Bylo to strašné a otravné a nechápala jsi, jak to dělá. Jestli je to úmysl nebo opravdu náhoda to totiž nešlo vypozorovat. Ale máte ještě celou cestu zpátky do Plamené.
Cesta to bude ještě zatraceně dlouhá a povídat si půjde asi jen se seseiem a s Ariakim.
(Popište svůj další postup a pro vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)


Skrytá Písečná vesnice - 10:13 Vzhůru k tekutým pískům
Yoshiru, Kitsuke a Yumiko

Yoshiru vydal příkazy a ty ses rozhodl mu v tomto ohledu důvěřovat. Přece jen v rostlinách se snad vyzná a je to tvůj týmový kolega a když bys nevěřil svému týmu, tak komu že?
Snažil si se zadržet dech, zklidnit tep, ustat v pohybu dokonce i skrýt svou chakru v naději, že tě Pouštní Škrtič pustí. Následujících pár okamžiků bylo nehorázně dlouhých, protože jsi věděl, že stojíš mezi životem a možnou smrtí. A pak......ucítil, jsi, jak se sevření okolo tvého těla uvolnilo a nakonec zmizelo úplně. Takže po chvilce tě mohli tví přátelé z písku vytáhnout úplně zpět do bezpečí pevné cestičky.
"Ufffff."
Vydechla hlasitě Yumiko, která udýchaně seděla na zadku vedle tebe. I tobě to dalo docela zabrat. Yoshiru ještě pohlédl směrem, kde byla kytka a pak zpět na tebe.
"V pořádku?"
Optal se tě pohotově.
"Velmi pěkné vyřešení situace Yoshiru."
Kývne uznale Tsukiko-sensei a sama je dostatečně ostražitá. Docela bys věřil tomu, že měla vše pod kontrolou a snad, jak doufáte asi vy všichni by v případě nouze zasáhla a pomohla by vám výrazněji.
"Jestli....jestli jsou všichni v pořádku tak můžeme jít dál."
Nadechne se zhluboka Yoshiru, kterému víc a víc dochází tíha toho, když má zodpovědnost za jiné. Je však připraven vést vás dále.
(Popište svůj další postup a pro případné vyhodnocení akcí si hoďte 3x3 stěnou kostkou.)

Hledání Aya - sensei

„ Ehm… Konichiwa!“
Pozdravím vychovaně a rozhlédnu se po kuchyni, kde stařík vaří. Začínám mít pocit, že nejsem tam, kde jsem měla být. Že to není ten pán o kterém mluvila Sensei.
„ Hledám naší Sensei, Aya-sensei, pane! Naposledy ji viděli s pánem, který měl knír, tak jsem se trošku poptala a poslali mne za vámi.“
Nutně jsem se snažila ignorovat fakt, že ten jeho fousek vysel přímo nad polévkou a snažila jsem se to prostě vyhnat z hlavy. Strašlivá představa…
„ Nevíte náhodou, kam se mohla vydat?“
Já vím, že si musím pospíšit. Kluci na mě už budou čekat, ale zase nechci toho pána urazit.