| |||
Učebna 1 především Wayne Chlapec vepředu nevypadá, že by vnímal. Je i poměrně upravený, takže nestrhává mou pozornost. Mohu si v klidu oddychnout, abych se srovnal s tím, co se stalo. Zdrženlivost tady bude mnohem těžší než jsem čekal. Tady jsou všichni tak špinavý! A dotěrní! A.... A... Fuj! Po poměrně dlouhé době v klidu vstoupí démon. Zamračený výraz mu vrátím, i když já se moc nedívám na něj, ale na jeho divně popotahanou a rozvolněnou uniformu. Nádech výdech. On si to profesor jistě srovná... Alespoň v duchu doufám a zabodávám mu pohled do zad. Nejraději bych se zvednul a pořádně mu uniformu srovnal. Další dívka naštěstí upravená je, takže jí jen doprovázím pohledem k jejímu místu, než se vrátím k hypnotizování zad. Jako kdybych doufal, že se mu sama srovná. Zvířecí dvojici, daněk a kocour, věnuji jen letmý pohled a raději rychle uhnu pohledem. Z kocoura trčí všude kde to jde chlupy a daněk vypadá, jak kdyby v uniformě cvičil. Nehledě na to, že klubíčko uniformě také zrovna neprospěje. Do místnosti vstoupí další dívka. Neudržím se a šokovaně zalapu po dechu. Dříve upravené oblečení je pomuchlané a rozevláté, jak kdyby se venku pohybovala ve vichřici. Minimálně tak se mi to zdá. Ať už dělala cokoliv, musím obdivovat její schopnost plést copy. Až na několik uvolněných pramenů vypadá stále docela... Použitelně. Odthrnu od ní pohled, když se připojí k tomu klukovi, co tu byl jako první. Zatnu ruku v pěst. Tohle bude těžké. Ode dveří rychle uhnu pohledem, když vejde pavoučice jménem Kristy. Kontrolovat ji nemusím, jestli nedělala nějaké vylomeniny, upravoval jsem ji sám. Naštěstí se usadí dopředu. Žhavá dívka na sobě pro jistotu uniformu ani nemá. I když musím říci, že se vůbec nedivím. Ani anděl, který vkráčí do učebny na sobě nemá uniformu, alespoň je však slušně upraven. I když mu to asi dlouho nevydrží, když si kleká vedle lavice. Skoro vyskočím a běžím zelenovlasému zachránit alespoň zbytky vizáže. Udržím se ale a zůstanu sedět na zadku. Jen si ho zaraženě prohlížím. Jak na sobě snese mít tolik krve? Na bílé košili se vyjímají tmavé fleky. Mám dojem, že sako je ohořelé a rozhodně nejde přehlédnout chybějící rukáv. Jen tiše zaúpím a více se ponořím do lavice. Následující příchod bílého týpka to moc nevylepší. Sako sice vypadá v pořádku a má ho pověšené na prstech přes rameno, nicméně bílou košili má samý flek. Mám dojem, že jsem zahlédl i nečervenou krev. Což tady asi není nic zvláštního, ale upřímně, je děsně špinavý. Jak se mohou s takovou špínou tak nosit? Jak hledím dopředu, zachytím pohled Kristy. Rychle uhnu pohledem stranou a trošku zrudnu. Na pozdrav jí ovšem neodpovím. Díky tomu si skoro nevšimnu příchodu nagy, jenž zabírá místo vzadu. U ní nevypadá, že by uniforma něčím trpěla, kromě snad nedostatku zájmu při oblékání. Zkoumavě přejedu pohledem její krvavý náhrdelník, který se trochu leskne ve světlech učebny. Další dívka na sobě také nemá uniformu. Její tělo halí šupiny. Lehce nakloním hlavu na stranu, když si sedá vedle té horké. Jednak by mne zajímalo, co všichni udělali s uniformami a jednak by mne zajímalo, zda je drak v lidské podobě. Od dumání mne vyruší příchod profesora. Když se zastaví u dveří a na jeho osobu projeví opravdu velkou dávku emocí - jak jsem si stačil přes víkend všimnout, že tohle už je hodně - hodím po něm zoufalý pohled, který říká něco jako: Já vím, že ano? Když nás pozdraví, zamumlám pozdrav nazpátek. Nechci na sebe upozorňovat, ale nechci být nezdvořilý. Snad nebudu jediný kdo pozdraví. Do třídy přidupe kluk, který také postrádá uniformu. Zesinám, když zamíří rovnou k mé lavici. Nadechnu se k protestu, ale zavrčí na mne. Zamračím se a ztichnu. Hodím na něj přezíravý pohled a odsunu se na své židli až k okraji lavice, co nejdál od něj. Dva v jeden den. Co jsem komu udělal? |
| |||
Před jídelnou Hill, Ulgge, Sharika, Grimgull Protočím oči nad Hillovou poznámkou. "Hele já za to nemůžu, jo? To je prostě takový léčitelský instinkt... Ale tady slečinka to zvládla dobře, ani jsem nemusela nic dělat a je jak novej," usměju se na ty dva. Upřímně netuším, proč je tak ubulená, když byl jenom unavenej... Pokrčim si pro sebe rameny. Asi spolu mají spešl vztah, ale je mi to vcelku šumák. Otočím hlavu na Hilla. "Jdeme teda?" Snad ještě jsou volný místa k sezení na nějakým dobrým místě... Jestli mi to Hill nabídne, nechám se od něj vytáhnout do stoje, jinak se zvednu sama. Natáhnu ruku k mladíkovi na zemi. "Taky byste měli vyrazit..." |
| |||
Před jídelnou Kelly, Ulgge, Sharika, Grimgull Kelly se mi vyvlékne, takže na ní nechávám ruce co nejdéle to jde a pouštím její prsty konečky svých prstů, aniž bych se hnul z místa. Na tváři mi sedí poněkud přiblblý spokojený úsměv. Teprve po chvíli mi dojde, že bych mohl jít blíž a tak se ladným, skoro tanečním krokem přiblížím a broukám si u toho, jak kdybychom se líbali za hudby. Stojím jen kousíček za Kelly a s blahoskonným úsměvem pozoruji, co se děje. Až když začne špatně dýchat, tak se ke mne snaží propracovat myšlenka, že asi není něco v pořádku. Než se ovšem stačí dostat někam hlouběji, vzduchem zapraská energie a zasáhne mne výboj energie. Můj postoj se změní. Z uvolněného na trochu napjatý. Ruce založím na hrudi a shlédnu na situaci novým pohledem. "Tak co, je v pořádku? Jestli budeš takhle pospíchat na pomoc každému koho neznáš, tak nebudeš dělat nic jiného. Už teď jdeme pozdě na hodinu," mluvím klidným vyrovnaným hlasem, ale v mém výrazu je vidět osten žárlivosti. Zvednu pohled k orkovi, "ti tady vypadají dost schopně zavolat léčitele..." dodám ještě s úsměvem a přičapnu si za ní na bobek, abych jí mohl položit ruku na rameno. |
| |||
Chodba přízemí Ulgge, Grimgull, Kelly, Hillaris Když na mne promluví, přestanu plakat tak usilovně a jen vzlykám, jak se mi koulí slzy z očí. Konečně se dvojice od sebe odtrhne a vlčice hned spěchá na pomoc. Když se zeptá, co se stalo, jen se uslzeně podívám na orka, momentálně ne příliš schopna slova. Když jí však neodpoví a jen následuje jejích pokynů, sleduji jak se mu ulevuje a jí přitěžuje. Když to pozoruji, klesnu na kolena vedle nich, nohy se mi rozjedou do stran do kotvičky. Prosím, prosím, prosím. Nikdy by jsi to nemusela řešit takhle, kdybys nikdy nevznikla, uvědomuješ si to? Horečně kývám na souhlas do vzduchu tomu, co nikdo jiný nemohl slyšet. Než však stačím zasáhnout, ve vzduchu zapraská neuvěřitelné množství magie. Překvapeně nadskočím až z toho přestanu plakat. Schoulím se skoro do klubíčka, když dvojici zasáhnou blesky. Nevypadá to ale, že by jim něco bylo, dokonce vlčice vypadá líp. Natáhnu tedy ruku k chlapci, co na mne byl tak milý, a s dalšími kutálejícími se slzami s ním trochu zatřesu, jako kdyby byl v bezvědomí, i když není. V ten moment cítím jak zpoza mých zábran vytryskne magie a plně mu doplní síly a pokud mu zbylo nějaké zranění nebo bolest, tak ho zbaví i toho. (100%) Konečně přestanu plakat. Děkuji. Děkuji. Děkuji. Jednou mne to přestane bavit, doufám, že to víš. Znovu si jen pro sebe kývnu hlavou na souhlas a uslzenýma očima zvědavě sleduji vlčici, ruce stále na chlapci. |
| |||
Před jídelnou, chodba přízemí Kelly s Ulggem se navzájem proléčí svými magiemi natolik, že nakonec ani jeden z nich nekončí v bezvědomí, ani vyčerpáním neomdlí. Není tedy třeba Kelly chytat ani nikam nosit. Stane se však jiná věc. Všichni magicky senzibilní tvorové mohou cítit, jak se celou dobu, co se Ulggemu ulevuje od fyzického zranění, v chodbě sbírají mocné proudy magických sil. Sharika konkrétně pozná i typ magie, jenž se chystá vykonat zásah vyšších sil. Když se pohled Ulgge s Kelly spojí, vzduchem zapraská mocná magie a prudký výboj energie, dost podobný žlutému blesku zasáhne jak Kelly tak Hillarise. Hned po tomto projevu se arcanické síly v chodbě uklidní. V tento moment může zasáhnout Grimgull sháněním pomoci. |
| |||
Choda Přízemí Kelly, Grimgull, Sharika, Hillaris Z věšení na Grimgullových pažích se ocitám na pevné chladné zemi. Změna pozice mne na chvíli odešle do náručí milostivého bezvědomí. I díky tomu se se mnou vládne mnohem lépe. Se vzduchem v plicích a bolestivým nádechem se opět okrajově probudím. Jen na tolik, abych slyšel Kelly ustaraný hlas. I ustaraný je sladký jako med. Jestli je tohle to poslední co slyším... Pak mohu odejít v klidu... Obraz se mi rozmazává a mám pocit, že bylo asi lepší, když jsem nedýchal. Při prvním ustoupení bolesti namáhavě zvednu ruku a položím jí dlaň na stehno. Nesnažím se jí vytrhnout ze soustředění, je to jen... Konejšivý dotyk, možná pro nás pro oba. Čím více se mi mysl projasňuje, tím více si všímám jak trhaně a namáhavě dýchá. Uvědomuji si, že mne léčí a že si nějakým způsobem sama ubližuje. Zamračím se a zkusím něco, co jsem ještě nezkoušel. Není to zase tak rozdílné od toho, co běžně dělám... A myslím, že její tělo mi v tom pomůže, protože je na to zvyklé. Sesbírám energii, kterou jsem nabral za poslední odpočinek a skrze svou dlaň na jejím stehně ji do ni vpravím, aby ji mohlo využít ke svému léčení. (87%) Nebo jako energii, kterou využije ke svému fungování. Spokojeně se pousměji, pokud to vyjde. Posléze se mi vyčerpáním sveze ruka z jejího stehna na zem. Zkusím zabrat, abych se alespoň posadil, ale svaly se mi v odpověď jen nekontrolovatelně roztřesou. Výhoda ovšem je, že neusnu jako při posledním vyčerpání. Hrudník mne trochu fantómově pobolívá, ale jinak se cítím docela fajn. Dokud se mi do zorného pole nedostane oranžový. Úsměv mi okamžitě opadne a odkloním hlavu na druhou stranu. Jestli i v tomto případě chce Grimgull zasahovat, spíše ho poprosím, aby mi pomohl na nohy a podepřel mne. |
| |||
Chodba Kelly, Hillaris, Ulgge, Sharika Ve všem tom spěchu jsem si ani neuvědomil, že bude nejspíš křehčí než ork. A proto když jsem slyšel křupnutí, nemohl jsem si pomoct aby mi neuletěla nadávka. “Sha.” Věci se moc nezlepší, když mi začne viset v náručí. Maličká jak vidí jak se mi nedaří zastavit jeho dávení, přijde blíž a začne používat magii aby mu pomohla. Jakmile s tímhle skončí, neudrží emoce a rozpláče se a volá o pomoc. (57%) Nevím přesně proč, ale projde mnou nutkání ji vyslechnout, ne že bych to neudělal tak či tak. “Neboj všechno bude v pořádku. Hlavní je nevyšilovat.” Pokusím se ji uklidnit. Poté ale k nám doběhne ta z předchozího páru. Na její povel dusícího opatrně položím na zem. Nemám ani čas ho dostat do bezpečné polohy, když si ho ona převezme a začne se o něj starat. Odstoupím mírně bokem, abych nezavazel, ale dostatečně blízko abych napomohl, kdy bylo nutno. Podaří se jí dostat kousek jídla z jeho krku ven a následně ho taky začne léčit pomocí magie. To ji nejspíš velice vyčerpalo a ona odpadne. Jen tak tak se mi jí podaří zachytit do náruče než dopadne na zem (70%). Opatrně si ji přechytnu a vezmu do náruče i toho co se před chvílý dusil. Následně vstanu a vyběhnu na chodbu tím směrem kam šel nedávno vlk. Těm co vyšly z jídelny nemám ani čas věnovat pozornost. Jak běžím dívám se kolem po čemkoliv co by mi naznačilo kde je pokoj léčitele. Přitom ještě řvu: “Léčitel! Potřebujeme léčitele!” |
doba vygenerování stránky: 1.1102390289307 sekund