Andor.cz - Dračí doupě online

Tým Modrých Sokolů - Záchranná akce

Dvacet metrů. Předlouhých dvacet metrů ostrého sprintu po hornatém, skaliskatém a kamenitém terénu. Jaký div, že jsme za celou dobu jen jednou klopýtl. Jaký div, že jsem nežral hlínu .. teda šutry. I když .... ta léta strávená na horských hřebenech hold měla ledasco do sebe.
Konečně jsem se dostal až k transportu. Jen tak tak jsem unikl zrakům těch zkurvených zelených slizounů. Moje záda dosti silně narazila o plechovou konstrukci rozpadlého transportéru. Srdce mi bije jak o závod a já lapám po dechu. Sice jsem se snažil si udržovat formu, ale tohle je hold moc. A ta zasraná zátěž ...
Nahrnul jsem se k polomrtvému pilotovi a okamžitě kontroluji jeho životní funkce. "Kurva žije! On žije! Ano kurva ano!" zaraduji se a okamžitě začínám lovit v lékařském vybavení. Několikrát jej propleskávám, aby přišel k sobě."Ty seš teda šťastnej bastard." neubránil jsem se zatraceně šťastnýmu úsměvu, když mě ten šťastnej bastard zaregistroval. Bohužel začal trochu panikařit. "Klídek ty vole! Všecko bude v poho! Věř mi." "Jo to se snadno řekne. Až na to, že absolutně netuším, co udělat. Kurvááá! ....... počkej! Klííídek! Uklidni se a začni myslet!" snažil jsem se prve uklidnit sám sebe. Jak nás totiž učili už před touhle zkurvenou válkou, dávno před všemi těmihle hnusy: Hlavní je zůstat v klidu.
Prve bylo zapotřebí zjistit, jak je na tom, pak se postarat o jeho zranění. Hlavně jej nijak neuvolňovat, dokud nezjistím, jak je na tom. "Kolik vidíš prstů?" ... "Otřes mozku nemá a pokud ano, není to až tak děsný." Dále jsem vytáhl svůj nůž a píchl jsem jej do několika míst. "Cit všude zachován. Reaguje na boles, nervy jsou v pořádku." "Kde tě co bolí?." "Krom kontroly vnější je důležitá i ta subjektivní." Krom několika škrábanců a jednoho střepu nepříjemně narušujícího levou nohu se zdá býti docela v pořádku. Snad.
Takže fixace střepu(nesmí se s ním hnout, pokud jsou jakkoli narušeny žíly, či cévy, mohlo by být dosti zle.) Střep tedy nechávám v noze. Riziková místa fixuji tlakovým obvazem a poté ještě dofixuji obvazem klasickým. "Mít tak více času, vypadalo by to dozajista jinak. Snad." jenže ten zasraný čas byla ta poslední věc, kterou jsme na tomt osvětě mohli mít. Když byla zádladní opatření hotova, nastalo to horší ... transport. A ti zkurvení brouci byli tak nechutně blízko. Rychle jsem se rozhlédl kolem sebe. "Někde tu musí být nějaká zkurvená trubka! Zatraceně! Zkurvený krámy!" naštěstí jsem nakonec něco použitelné jako hůl našel.

"Makej, makej makej!" popoháněl jsem toho pilota, seč mi plíce stačily. Snažil jsme se mu pomáhat, ale musel jsem se rozhodnout. Pokoušet se ho urychlit kopancy do prdele, nebo zbrzdit ty slizký zkurvysyny. A Lucinka se přimlouvala za druhou možnost. "Smím prosit? Vám to tedy dnes sluší, smím li být tak troufalý." pronesl jsem s úsměvem. A je to tu zase. Ten typický a šílený výraz ve tváři. A aby toho nebylo málo, tak mi v uších začal znít valčík a já v jeho rytmech začal po těch zmrdech střílet. Utéci se nedalo. Ne s tímhle slimejšem. Tak jsem ho chvíema tlačil, chvílema kopal do prdel, chvílema na něj řval, ale především servíroval zelenej želé pudink.
"A kdo přidá kapku olova, pic pic! Pak zamíchám pic pic! A kdo chce víc? Jen si řekni pic pic!" šílený výraz ve tváři, jakési blábolení a vařící se zbraň.
"Kterej kterén to navrhl na tak málo nábojů kurva?!" křiknu nasraně a začnu okamžitě přebíjet. Když je přebito, tak opět sypu olovo, co to jde. Jakmile jsme se konečně dostali pod kopec, mohu s krycí palbou přestat a věnovat se tahání toho sraba nahoru. Hodím si ho teda částečně na ramena a chvátáme do kopce, co to jen jde.
"Tak a teď ukaž co umíš ženská."

KULTURNÍ VLOŽKA
(Na tuto zprávu nereagovat je pouze pro obohacení děje.)

Situace Rudých medvědů:
Poručík Trugo a jeho tým se oddělili od Bílých vlků a vydali se na záď lodi. Stále trochu otřeseni ztrátou nového člena postupovali chodbou. Narazili na zmasakrovaná těla, některých členů posádky. Bylo v takových chvílích těžké udržet žaludek v klidu. Nicméně ani to je nezastavilo, aby došli až ke dveřím vedoucím do přechodové komory, která vedla pak dál skladu a výsadkového hangáru.
"Normane, Deluisi otevřete ty dveře."
Řekne poručík ke svým mužům a ti si chvíli hrají s ovládáním než se dveře otevřou. Kývne na znamení dobré práce. Všichni opatrně vstoupí dovnitř. Jakmile byli všichni uvnitř ozvalo se zajiskření a dveře s rachotem spadly a uzavřely je.
"Sakra!"
Křikne poručík, který zkusil stihnout jít zpět ke dveřím, ale bylo pozdě. Medvědi zůstali uzavření. Norman pohotově začal studovat konzole a oboje dveře za pomocí několika lidí z týmu. Nakonec zjistili, že během několika málo minut, které přesně neví bude v přechodové komoře odsát vzduch z nepochopitelného důvodu. Norman se chopil vysílačky.
"Seržante Rico, tady desátník Norman. Máme tu špatný, signál. .Jsme tu zavření v přechodové komoře a hrozí únik vzduchu. Potřebujeme pomoc a to rychle."
Ve vysílačce divně praskalo takže se dalo předpokládat, že zpráva nedošla čistě.
"Sakra všichni tu chcípneme! Víte, jak je hrozný pomalu umírat na udušení?!"
Začne vykřikovat a panikařit desátník Kleine, který je medikem družstva.
"Zavři hubu najdou nás!"
Vyprskne seržantka Istil a chytne Kleina za zbroj a zatřese jím. Pak ho pustí a postrčí stranou. Ten už ztichl. Ostatní tiše přemýšlejí o tom zda-li je opravdu někdo zachrání.

Mise Bílých Vlků a Rudých medvědů -> Potíže se zámkem

Medvědi se zatím ze zadní části nehlásí, nicméně máme svých problémů až až. Zoe se snaží otevřít dveře. Konzole po chvíli jen zaprská a vyhoří. Naštěstí Zoe stihla uskočit, takže i když málem porazila na zem Alexe, který byl trošku dezorientovaný, tak nebyla zasažena proudem. Nyní jsou však dveře nadobro uzavřené.
"Sakra, tak to nešlo dle plánu. Tak jo změna, přesně jak říkáš Wade ustoupíme z dosahu a necháme tam bouchnout granát. Měl by stačit, bohužel C4 sebou nemáme."
Podotknu a kývnu na náš útvar, abychom ustoupili dozadu. Wadea nechám, aby připravil granát. Pak, ale zapraská vysílačka.
"Seržante Rico...tady des.....Norman. Máme tu špatný.....sig.....Jsme......zavření v........únik........chu....Pot......moc..."
Ozývají se Riley z vysílačky útržky vysílání Rudých Medvědů.
"Sakra to by mohl bejt problém."
Zavrčím a přelétnu ostatní pohledem.
"Tak jo vy to tu odpalte a pokračujte na můstek sejdeme se tam. Zbytečně neriskujte. Osaka a Zoe se mnou."
Kývnu na dva lidi ze svého týmu a pak se rozběhnu chodbou zpátky, odkud jsme přišli, abychom mohli jít pomoci medvědům. Doufám, že zbytek týmu to zvládne.

Tým Modrých Sokolů - Záchranná akce

Andrew podal plán Wesex. Ta jen nakonec přikývla, protože neměla moc na výběr. Rozkaz je přece rozkaz, nebo ne? Nicméně tak či onak se vydáte níž po hornatém svahu. V určité pozici se Wesex, dle plánu zastaví a zaklekne. Má dobré krytí a je připravená tě krýt. Nevypadá to, ani že by jí odsud mohla dostat Kobylka.
Nicméně Andrew pokračuje dál ze svahu. Dlouhými v celku rychlými kroky sbíhá zbytek svahu. Naštěstí mu nikde neujede noha a tak se vyhne nepříjemnostem, plynoucím z pádu.
Konečně je dole a rozbíhá se po udusané vyprahlé zemi k vraku transportu. Brouci si vás ještě nevšimli, což je bonus. Andrew běží, co může, aby to stihl. Brouci se kvapem blíží to je jasné. V dálce je slyšet jejich dupání. V jedné chvíli Andrew zaškobrtne a jen tak tak vyrovná rovnováhu za běhu, aby sebou nešvihl o zem....Konečně je už u transportu. Je dost na maděru a vypadá to jako by ho někdo dal do louskáčku. V přední části, kde byla pilotní kabina vidí pilota, který je zhroucený v křesle. Nyní je čas zjistit zdali žije a pomoci mu.
(Hod procenty.)

Dveře

"Můstek zní jako fajn místo. Prej tam mívaj pohodlný křesla..alespoň to říkal ten pilot co jsem s ním mluvil na baru" pousměju se, a vydám se v čele skupiny určeným směrem.
"Hele, tak přecejenom nám ten koberec rozvinuli," zasměju se, než poznám, co je před námi. Tekutej koberec?
"Tak nerozvinuli. Je to krev. Ale nevadí je to červený, takže se to taky počítá," dokončím už o něco smutněji.
Vzápětí serža vydá rozkaz k zastavení. Zaujmu tedy svou pozici mezi seržou a Zoe, která se snaží otevřít dveře ale moc se jí nedaří.
Ať mačká co mačká dveře bzučí a bliká tam červený nápis.
Fajn, to bzučení začíná bejt protivný. Tak si zacpi uši! To rozhodně není dobrej nápad. Ještě by si někdo mohl myslet, že jsem cvok. Ale vždyť ty jsi cvok! Ticho tam vzadu!
"Zoe, myslíš, že to půjde otevřít po dobrém nebo to mám odpálit granátem?"

Čelisti Hagrenu

Nebyl čas se rozmýšlet. Nebyl čas pochybovat. byl čas jednat a to co nejrychleji. Cestou do kopce jsem konečně slyšel i několik pár slov od svého společníka "... společnice? Ona není bažant?" Ani náhodou. Dle všeho je členkou Sokolů o dost déle, než já. A díky mému předchozímu chování si o mně mohla udělat dosti dobrý obrázek. Setřela mě, jak nudli u nosu. Vlastně mi to i patřilo. Kratičký úšklebek a pokývnutí hlavou. "Něco na tom bude." dokázal jsem ze sebe dostat. Načeš se Wesex rozběhla do kopce. "Seš kterén. Taková fajná pichna a ty se chováš jako vůl. Nu co ... snad jinde a u jiný ..." Další úšklebek a už jsem běžel do kopce za ní.

Až na samotný vrchol kopce jsem se dostali bez jakéhokoli střílení. Velice nezvyklé, ale ještě že tak. Přikrčili jsme se a schovali za nějakými těmi balvany. Teď však veškerá sranda končila.
"Ty nikam nejdeš. Budeš mě jistit ze shora." Odseknu rázně. Doteď jsem byl můj pohled uvolněný a povětšinu času jsem se usmíval. To však bylo u konce. "Sestoupíš o něco dolů a schováš se za sutiny. Pokud to nezvládnem, vysereš se na nás a pomažeš za Majorem jasný?" Pokračuji ve výčtu svého plánu. Nejspíše se jí to nezamlouvá, ale to je asi tak vše, co s tím může udělat. "Je to rozkaz." dodávám vzápětí, abych zdůraznil, že tohle skutečně považuji za nejlepší možnost.

"Já na horách strávil většinu svého mládí. Sestup dolů a zpětný výstup bych mohl zvládnout ještě o něco rychleji. A nevím, jak je na tom ona. Navíc, pokud mi v půli kopce dojdou síly, budeme se moci vyměnit. Ona bude odpočatá a bude moci případně přebrat raděného. Pokud pudem oba dolů, nijak si tím nepomůžeme. Tohle je nejlepší řešení. Musí být! A pokud se pletu, tak za to zaplatím jen já nikdo jiný."

Otočím se ještě naposledy na ni a .... "Vše jasné? jdem na to!"
Rychlý přesun o osmadvacet metrů výškových. Ruka vystřelila do polohy vodorovné a dva vztyčené prsty ukazovaly jasně vybrané místo. Bylo to několik sutin tvořící ideální úschovnou a obrannou bariéru. Posledních pár pohledů a vydávám se dolů.

Nyní zbývalo jediné. "Teď se jen co nejrychleji dostat k pilotovi a dostat jej pryč." Cestou dolů jsem si ještě pro jistotu zkontroloval zásobník v "Lucince". "Zatančíme si kotě?"

Postup k můstku

Po rozdělení našich dvou týmů pokračujeme do přední části lodi, směrem k můstku. Držím oči na stopkách, aby mi nic neuniklo, protože nepozornost v prostředí, v jakém se běžně pohybujeme, může leckoho stát ucho, ruku, nohu, v nejkrajnějším případě rovnou život.
Jdu mezi posledníma, takže mi nehrozí, že bych uklouzla na té břečce z hnijících těl. Puch je to teda otřesný.
"Boože..," zaúpím tiše a nakrčím nad tím nos. Mnohem horší zážitek, než když je celý zbytek vašeho týmu upocený a několik dní nemytý.

Zoe musí otevřít dveře, abychom se dostali dál.
Hlavně, ať neskončí jako ta pipka předtím.. je to docela milá holka.
Vzhledem ke stavu lodě mám trochu obavy o to, jestli dveře půjdou otevřít takovýmhle šetrným způsobem. Vůbec nevíme, co se stalo, jak tu na tom která část lodi je, co se skrývá za dveřmi.. zkrátka mi to připadá jako nekonečné čekání a to mi dává dost prostoru k tomu představovat si jeden hnusný scénář za druhým. Nakonec, díky té spoušti á la změť kusů lidských těl za námi se není ani čemu divit.
Zvednu Meritu a namířím, jsem připravená střílet. Přitom bedlivě čekám, jestli se nám neozvou s nějakou novinkou z druhého týmu.

V lodi
Vstupujeme do do lodi která svým vzhledem připomíná pomačkanou plechovku od piva což asi způsobilo přistaní zde způsobem slona který se snaží spáchat sebevraždu skokem ze střechy mrakodrapu.Poručík a seržant si rozdělí části lodi a na nás připadne cesta na můstek.
Jasně můstek a všechny ty věcičky.Teda pokud se nestane něco po cestě.
Zavrtím hlavou,ale tohle místo se mi nelíbí.Ten kdo řekl že je lepší známý nepřítel než neznámý měl pravdu.U brouků aspoň tušíte o co jim jde,ale tady to může být cokoliv.Ovšem jdeme dál a já uvidím co se zde stalo tak to vědět nechci.Dává mi dost práce se nepozvracet,ale vydržím to.
Asi si začínám zvykat a ...
Seržantova slova mně vyvedou z mých myšlenek.
Jasně jak jinak?Proč to je vždy na mně?Asi proto že jsem technik.
Dobře pustím se do toho.Možná se dveře neotevřou nebo se tu objeví nápis neotravuj a my je budeme muset otevřít jinak.
I když to bych vzhledem k chatrné konstrukci lodě nedoporučovala.
„Dobře tak sezame otevři se.“dodám pak zavřu oči a spustím poslední obvod k otevření dveří.Pokud tam něco bude snad to zastřelí včas,ale i tak mám ruku na ovládaní připravená je zase zavřít.

KULTURNÍ VLOŽKA
(Na tuto zprávu nereagovat je pouze pro obohacení děje.)

Mezitím zbytek týmu Modrých Sokolů:
Po tom co vyběhli Splinter a Wesex na záchrannou misi pilota výsadkové lodi, ještě chvíli major a jeho muži čekali.
"Tak jo jdeme."
Kývne na své lidi a rozcházejí se na opačnou stranu směrem, kterým má být jejich opravdový cíl. Cesta jim probíhá zatím klidně, někteří se dokonce usmívají.
"Hej, kdo se vsadí? Schválně o co jestli ti dva se vrátí živí i s pilotem?"
Zašklebí se Street a rozhlédne po ostatních. Chvíli to zašumí.
"Fajn na tu máš 10 babek na to, že se vrátí všichni 3, Splinter má kurevský štěstí."
Dává major Hawk zmuchlanou bankovku odstřelovači.
"Pět na to, že se vrátí jen oni dva......a já pět, že nebudou ani dva pokud vůbec někdo."
Ozve se nejprve Olivia a pak Bart a podávají taky bankovky.
"Fajn tak to máme 10 všichni, 5 dva a 5 méně než dva."
Zašklebí se Gregor Street a schová bankovky.
"Ještě někdo si...."
V tu chvíli všechny srandy přestaly.....

Jednotka bílých vlků a rudých medvědů - Loď -> Průzkum

"Tak jo lidi jdeme."
Trhnu hlavou směrem k východu. Poručík od medvědů už se svým týmem prošel vstupními dveřmi a já jdu hned za nimi se svým týmem.
"Je to tu dost na maděru."
Podotknu, když procházíme přechodovou komorou, která má pomačkané stěny a tím zhoršený průchod. Medvědi už jsou v chodbě za ní a zaujali obranou pozici. Procházíme hned za nimi, pro případnou podporu.
"Rico, ta chodba vede samozřejmě do zadní a přední části lodi. Rozdělíme se, abychom prozkoumali větší část. Vezmu svý lidi půjdeme dozadu, ty odveď ty svý dopředu na můstek a zjistěte důvod havárie."
Na chvíli nad řečí poručíka zauvažuju.
"Jo buďte v radiovém spojení."
Kývnu a s tím jdou medvědi dál vlevo do zadních prostor lodi a my doprava směrem k můstku.
"Snad se nám podaří rozchodit černou skřínku."
Podotknu k ostatním. Ujdeme asi 50 metrů chodbou než uvidíme tu odpornou spoušť.

"Ach....tak tohle je fakt hnusný, co se tu stalo."
Obejdu těla stejně jako ostatní. Ahmarovi se asi trochu zvedl žaludek, ale udržel to. Pokračujeme dál chodbou rovně až ke dveřím, které jsou zavřené.
"Zoe otevři je."
Nastává práce pro našeho technika. Cestou jsme minuli několik odboček.
"Wade, Andreji po mých bocích do zákleku krýt chodbu za námi."
Obrátím se zpět a po kroku dopředu zakleknu, kdyby nás něco chtělo překvapit.
"Alex, Zuki a Ahib druhá řada to samé ale stojmo."
Vydám další rozkazy, protože dvě linie palby jsou jistější.
"Riley, Amanda a Ju-hai menší odstup od dveří a mít je pokryté a zaměřené až otevře Zoe dveře, kdyby tam bylo překvapení."
Zakončím a pak vyčkávám.
(Zoe hod procenty, případné další hody se budou odvíjet od tohoto a řeknu vám o tom.)