Andor.cz - Dračí doupě online

OK, lets go čede

Vydechnu se, nadechnu se.

Ok, tak Alessandra si za tohle může sama. Neměla to takhle před nima vytahovat!

"Protože Alessandra si myslí, že Pepe je upír a bojí se, že by měl na slunci shořet, protože asi někde slyšela, že upíři na slunci hoří. Tak proto. Akorát to nikomu jinak neřekla, protože se bojí, aby se Pepe pak nelekl a neutekl, protože 'objevila' jeho tajemství. Tak."

Opřu ruce v bok a podívám se na Alessandru.

Je teda Pepe hořlavej?

Každý se směje někomu. Assassini mají momentálně srandu ze sebe navzájem, žoldáci, inu - tam je terčem všeobecného veselí Malý Alessio. Ten se teda nebaví, tahá se s hodně věcma.

Marco se snaží zachovat dekorum a celou tu šlamastyku ignorovat a být zcela nad věcí. V jeho očích je ale patrné, že se vnitřně baví. Matteo a Vittorio už tak nonšalantní nejsou, ti se prostě řehtají tomu, jaký je Alessio v jejich očích naprostý tragéd a soudě dle doprovodné konverzace se nemůžou dočkat, až to povypráví doma velkému Alessiovi.

Diego sice rozuměl každé páté slovo, ale z kontextu si evidentně domyslel, o co tady jde, protože se uchechtává taky, zatímco se ho Pepe, šourající se vedle něj se svou kabelou v ruce, ptá španělsky na otázky ohledně jeho zranění.

"Nojo," řekne Luca, a otočí se směrem na Pepeho, zatímco odráží předloktím další pěstní útok smějící se Fiorelly. "Jak to jako myslela, že dottore shoří, když na něj bude svítit slunce?"
I Fiorella ho přestane škádlit, zarazí se a povytáhne obočí.
"No?"
"No?"
"Bastiano?" zeptá se Fiorella nakonec.
"Jo, maestro, proč je jako Pepe hořlavej?" otočí se na Bastiana i Luca. Pak se otočí k Pepemu, ale nic neřekne. Asi mu přijde trapný se zeptat doktora na jeho přirozenou hořlavost.

Hehe

"Já? Co já jim mám říct? Když se pobodaj, mají na pokoji alespoň doktora! Nojo, vydva! Ne, že na Pepeho ráno pustíte slunce, než se obleče, protože jestli nám jako shoří, tak si mě nepřejte ani jeden!" taky zvednu varovně prst, jako Luca.

Pak se přitočím k Bastianovi a obejmu ho jednou rukou okolo pasu.
"Já hned na jídlo přijdu, jenom nahoře shodím tu zbroj, protože se mi tady nechce sedět v plátech a..." zbystřím "Alessio! Tady jsi!" zavolám na něj a ještě se rychle otočím k Bastianovi s potutelným výrazem. "Hrozně trval na tom, že chce Fiorelle pomoct se zavazadly a ona hrozně nechtěla a on byl dostvotravnej, tak ta malá fretka vyhlásila, že Alessio je tak hodnej, že se nabídl, že nám všem odnese zavazadla. No nemohla jsem odolat," řeknu mu tiše a zazubím se. Pak mu vytisknu pusu na tvář a rozběhnu se k Alessiovi, který se táhne s... No, nemá toho málo, ani Luca totiž neodolal. Všichni naši bývalí učni jsou pěkný hajzli, protože maj ostatně naši školu. "Tady, pojď za mnou, ukážu ti kam to složit, tudy nahoru, jsi moc hodný, že ses nám takhle nabídl..."
A zmizím s ním na schodech.

Dal bych si

"Děti, nebijte se! Jsou tu lidi!" a kouknu na Alessandru, "A ty jim taky něco řekni mámo!" a rozesměji se.

"A co se týče spacího pořádku, já a Alessandra spíme spolu, Luca, Fiorella, Pepe a Diego spolu a zbytek v posledním pokoji. Snad nikdo nemá žádné námitky. A objednal jsem nám už hromadu jídla, ať se pěkně najíme a můžeme zítra vyrazit... i když nevím teda pořádně kam. Ani jsem zatím nic nevybalil na hostinského, ale prvně bych dobře pojedl, zaplatil a až pak ho s tím obtěžoval."

Chálečka

Hostinský pokyvá, že objednávku pochopil a ještě rychle a věcně vysvětlí, které pokoje jsou případně vaše a jak se do nich dostat. Jeho manželka zatím pokyne ke dvěma větším stolům vedle sebe, které na sebe navazují jako jeden velký dlouhý stůl a ke kterým se spokojeně všichni vlezete. Pak odejde do kuchyně vyřizovat objednávku a nosit na stůl.

"Aby ten chudák paní, ve svém smutném životě posledních dnů viděla i něco hezkého."
Luca se rozchechtá, Fiorella taky.
"A je teda tak hezkej? Můžeme ho taky vidět, když může docela každej?" vydáví ze sebe Luca mezi smíchem a Fiorella do něj za to začne drbat loktem a taky se tomu řehní.
"Nevím, na co tu hraješ, tys ho beztak už viděl, ty klučičí šlapko!"
"Hahaha, Fiorello, já obvykle, ne tedy vždy, ale obvykle, okukuji spíš pěkný kozičky!" Luca s vážným výrazem zvedne ve varovném gestu ukazováček. "ALE! Jsem si jist, že jsem za svůj život viděl víc pér, než ty, i když ve tvým případě to není tak těžký, protože - au, au nebij, au MAMITATI ONA MĚ MLÁTÍ PĚSTÍ, AU!"
"Nežaluj, nikdo tě nezachrání!"
"Hele Alessio jde, třeba ti ukáže svůj AU, au to fakt ale už bolelo!"

Víš co ještě vypadá přívětivě i z venku? wink

No, je relativně zapeklitá otázka, jaké pokoje nakoupit. Přiznám se, že že bych si vzal pokoj s Alessandrou klidně jen pro nás, ale pak je furt asi takový blbý ten zbytek pak rozhodit... Ale tak vlastně, proč ne. Stejně, jak to jinak rozdělit, že?

"Vezmu si teda jeden pokoj pro dva a dva pokoje pro čtyři. To nám bude stačit."

Taky nemusíme všude furt jenom rozhazovat peníze.

"A ta vepřová pečeně stačí. A dejte nám k tomu i tu polívku a nějaké ty klobásy. Ty si možná i nějaké vezmeme na cestu dál. A dejte nám tak čtyři karafy s vínem. A všechny ty přílohy. Prostě to noste, my se rádi najíme. Dneska jsme vylezli z lodě, víte a tak se rádi dobře najíme. Tak já si jdu sednout a těším se!" řeknu hostinskému a jdu si vybrat stůl, ke kterému se všichni vlezeme.

"Ano, přesně to jsem vytáhl!" houknu k Alessandře. "Aby ten chudák paní, ve svém smutném životě posledních dnů viděla i něco hezkého. Byl to z mé strany jenom obyčejný akt dobrodění. To a ty peníze no..." řeknu stoicky a pokrčím rameny.

"A máme objednané pokoje i jídlo, pití a tak nějak všechno."

Hehehehe!

"No a tak, pamatujte děcka, kdykoliv si budete říkat, že nevíte jak dál, dojdou vám veškerý argumenty pro rozhovor a sami sebe se zeptáte, co by asi udělal vás váženej velmistr, tak prostě a jednoduše do tý konverzace vytasíte pé-... Aaaah, ahoj Bastiano, broučku!" bolestivě se po tak dlouhé cestě na koni protáhnu, až mi křupne v ramenou a rozesměju se. A Luca se směje a Fiorella se směje a ten vtip prostě ještě furt není ohranej!

"Už jsme ubytovaní? Sakra, tady to voní jak pečeně!"
Začenichám ve vzduchu.
"Prosím, vem k tomu ubytování i koupel, my čistotní lidi nejsme stavění na cestu po moři a pak další cestování bez očištění! Kde si můžu objednat to, co tu voní? Jenom shodím zbroj a chci to!"
Jo, mám dobrou náladu. Dneska se vyspím v posteli a možná se i vykoupu!

Tvl ono to vypadalo přívětivě i zvenku!
-Bastiano-

Při oznámení že je vás deset se hostinský spokojeně usměje, kšeft je kseft. Ne, že by to tady vypadalo, že trpí nějakým nedostatkem, evidentně se tady zastaví tak nějak každý, kdo okolo projíždí. Další hostinec je, alespoň z toho, co jste mezi řečí tak nějak ve volných chvílích zjistili, nějaké další dvě hodiny odsud koňmo po cestě, navíc, hned za hostincem se cesty rozbíhají na cestu na Terni a následně Řím a nebo cestu na Florencii a následně Milán. Takže se jedná o dost strategicky položené zařízení.

Ještě více se usměje, když začneš sázet peníze.

"Výborně, máme tady volné pokoje po dvou, třech i čtyřech. Pokud někdo z vás chce být v pokoji sám, máme i," podívá se do knihy, kterou si za barem vede, "... dva volné pokoje pro jednoho." podívá se na tebe, aby tě vybídl, abys řekl, jaké ubytování chceš. No evidentně je to opravdu dobrý a prosperující hostinec s dost pokoji. Ona i ta budova působila dost veliká a navíc i později přistavovaná, aby byla větší.

"K večeři je vepřová pečeně, ale pokud chcete, můžeme vám porazit i husu, nebo dvě, ta se ale bude déle dělat. Pečeně se již peče. Máme i zabíjačkovou polévku a nějaké klobásy a..." začne vyjmenovávat, no, pokrmy z vepře. Protože evidentně teď poráželi nedávno prase. "Jako přílohu luštěniny, kysané zelí, a taky už máme první jarní salát, čerstvě sklizený." což je docela terno, protože v zimě a brzkém jaře moc čerstvé zeleniny není. Jen ta, která se dá dlouhodobě skladovat, nebo fermentovaná. "A taky máme kaši z římského hrachu a..." mrkne "hlízy z Nového světa, to je novinka. Koupili jeme je od obchodní karavany, která tudy před nedávnem jela. Můj muž je má rád, mi nepřijdou příliš dobré," pokrčí rameny. "Ale vydrží dlouho čerstvé. Dokonce udělaly výhony, několik jsem jich zasadila na poli vzadu." žena hostinského významně pokýve hlavou, hrdá sama na sebe, když se otevřou dveře a v nich Alessandra s Lucou, v družném hovoru, oba rozesmátí. Za nimi dobíhá ještě Fiorella, taky se směje, až jí tečou slzičky.

Mňam do jídla

No, vevnitř to alespoň vypadá přívětivěji. To budou mít kluci radost, že se můžou pořádně nažrat!

"No, budeme tu jen jednu noc, ale zase je nás deset. A každý máme koně. Takže ubytování pro deset, ustájení pro deset a teď i večeři pro deset."

A vyložím na stůl pár mincí, aby hostinský viděl, že mám na zaplacení.

"A co bude k večeři dobrého? Vidím, že to tady už hezky voní! A víno, víno dejte, dáme si něco dobrého i k pití!"

Sedící králík

Zatímco ostatní zamíří do stájí s koňmi, kde už jim jdou naproti dva hoši, aby našli koním místo, Bastiano míří všem objednat ubytování.

Lokál vypadá tak nějak normálně. Dřevem obložené zdi, schodiště nahoru, kde se nachází pokoje, několik stolů, dveře do kuchyně a bar, za kterým sedí hostinský, který je dost dobře zároveň majitel. Opřená o bar postává ženská, která bude tak ve věku hostinského a o něčem se s ním baví. Za normálních okolností zde nejspíše roznáší jídlo. Ale ti hosté kteří dole sedí, jedná se o tři muže u jednoho stolu a nejspíše manželský pár u jiného, již spokojeně jedí. Začíná tak nějak čas brzké večeře a v jídelně voní pečené maso.

"Zdravím pane," odpoví majitela věnuje ti úsměv. I servírka, možná jeho žena, soudě podle toho, že mají dost podobné snubní prsteny, se na tebe usmívá. "Tady se můžete zapsat, na kolik nocí to bude? I s večeří? Jste sám, nebo ještě někdo přijde?"