Andor.cz - Dračí doupě online

Tak zase popojedeme

Takže nakonec všechno dobře dopadlo. Zlí lidé doopravdy umřeli. Hodným bylo pomoženo. Jako z pohádky. Ještě tak pozorovat tu koupající se Alessandru a byl by to vážně pěkný piknik. Ale člověk nemůže mít vše! I když... moc mi nechybí!

***
"Máš pravdu Fiorello, ale jak jsi sama poznamenala. Nemáme lepší stopu. Takže ji musíme sledovat a snad nás někam dovede. Jako pořád nacházíme nějaké střípky, které nás posouvají dál. Takže minimálně nejdeme špatně. A víš co se říká. Někdy i samotná cesta je cíl. Podívej, kolik jsme nabrali cestou i potenciálních nových učňů do řádu. Takže k něčemu tenhle 'výlet' byl i tak. I kdybysme na plátno či Kala vůbec nenarazili... Jak kdysi zapsal Marcus Aurelisu, o kvalitě..."

***
Inu, hostinec uprostřed ničeho vypadá... no, jako hostinec uprostřed ničeho. Benátky ani Ancona to nejsou. Ale aspoň je tu ten klid.

"No, tak jsme tady. Ubytujte koně nějak pohromadě, kdyby bylo třeba... v noci urychleně odjet. Nepředpokládám problémy, ale jak to vypadá, oni si nás najdou sami i bez našeho přičinění. Já nám jdu zatím ubytovat" a sesednu z koně a předám otěže Fiorelle.

Ať Luca nemá chudák pocit, že všechno deleguju jenom na něj.

A svým sebejistým krokem si to zamířím k hlavnímu vchodu.

"Dobrej den vynšuju vašnosti. U kohopak se možu zapsat?"

Zeptej se Salvia, jestli to je výlet. Oh, počkat!

Rozhodně jste hodní lidi. Takže ženám složíte srnu, aby si mohly maso zpracovat a nasolit, prohodíte s nimi ještě pár slov. (Přičemž samozřejmě mezi řečí padne i informace o mávání penisy na veřejnosti, což upřímně řečeno vypadá, že Alessandru bude bavit ještě dlouho, si za to Bastiana dobírat) Dáte jim i informace o tom, kde v Anconě mají koho hledat a nějaký obnos peněz, pro případ že by se přeci jen rozhodly vzít práci v bordelu, případně později na plánovaném statku, který určitě Dóže bez zbytečných dalších keců vrátí. Alessandra tedy cestou zpět k ostatním zmíní, že není nadšená z toho, jak na každém kroku sbíráte lidi jak potulný čokly, ale evidentně to v ní taky hlodá, protože, jak poznamenala, coby matka chápe, že "zdechlej kojenec prostě není žádná sláva."

Naopak Luca vypadá, že je rád, jak to vlastně dopadlo. Nezapomněli jste taky Giovanniho nakonec vlastně docela zdémonizovat a barvitě jste vypověděli o tom, jak ženskou mlátil - a beztak i to děcko.

Při probírání cíle cesty Fiorella poměrně k věci poznamenala, že pokud je přepadli a Salvia zabili za Anconou a Cal se sám vydával po stopě plátna, může se stát, že jel vlastně i jinam, než to plátno, což by docela sálo, vzbledem k tomu, že jeho pohyb je doslova jediná stopa, kterou máte a nikdo neviděl ani ty, kteří ho přepadli. Pokud tedy on sám zároveň neprchal s plátnem. Což by bylo tedy zvláštní, že se doteď nikde neobjevil. Možná mohl taky prchat s plátnem po souboji se Salviem, ale pak by možná haprovala ta věc s hlavou. Lidi si nenosí jen tak hlavy v batohu. No i když...

Každopádně se vydáváte dál po cestě k hostinci, kde vede další stopa. Je to ještě pěkných pár hodin, takže některé no a nebo možná všechny z vás, protože v Benátkách nejste zvyklí trávit prakticky celý den v sedle, bolí celý člověk. Kromě Diega, ten, i skrze hnisavou jizvu, kterou mu Pepe ještě před pokračováním cesty ošetřil, vypadá vlastně docela spokojeně, že je na čerstvém vzduchu, a je na koni místo na lodi.

Je brzký večer, tak okolo páté, možná šesté - hodiny jste již dlouho neviděli, když u cesty zahlédnete stavbu hostince. Několik budov pro zvířata, přístřešek pro vůz, vnitřní dvůr a samotný velký hostinský dům, vše doplněno o pár domků okolo a několik menších políček a ohrad s hospodářskými zvířaty. Malá, soběstačná komunita uprostřed ničeho, provozující nejspíše poměrně výnosný obchod s pohostinstvím. No, aby ne. Je to tak akorát na cestě z Ancony, aby se člověk chtěl najíst a vyspat. Vedle je menší lesík, na hlavní budově je velký dřevěný vývěsní štít s poetickým vyobrazením zajíce, v boji s obstarožním rytířem a nápis Coniglio seduto.

Pff, tohle ale není vyšetřování ale výlet!

"Lepší v prdel, než do prdele!" houknu na Agnes, která prostě asi neumí být milá.

To ta druhá je tupá, ale hodná, když nic. Ne jak ta bába!

"Ano Romulo! Já vám mohu dát práci. Nevadí, že jsi nebyla nikdy ve městě. Když na to přijde, nemusíš ani vycházet z domu. Takže ani nepoznáš, že jsi ve městě!"

Kromě smradu a hluku no. Ale tak to už je daň za civilizaci no.

Mávnu směrem k Alessandře, která se i blíží s mrtvou srnou.

"A teda dáme vám i nějaké to maso, ať se i pořádně najíte. Tak hodní jsme."

králík, zajíc - details matter!

"Sprosťák jako vy má manželku? Svět se v prdel obrací," pokrčí rameny Agnese.

"A nevypadal zrovna jako vyhazovač. Ty tenký nožičky, co měl, koho by takovej asi tak vyhodil? Hm. No, zraněnej byl. Ale moc výmluvnej ne. Měl dost naspěch, ale to by vám asi řekli i v tom hostinci. Sedící zajíc se jmenuje. Protože tam měl namířeno, když odešel. Jestli tam došel, to už samozřejmě nevim. Zas, jestli ne, tak to bude asi z vaší strany vyřešený, no. Tady se to jmenuje Valtrouvio, ne, že by to pro vás mělo nějakej význam."

"A vy jste říkal, že byste nám dal práci?" vykoukne Rumula zpoza futer. "Když já - já nikdy nebyla ve městě." je vidět, že jí vlastně představa, že vytáhne paty z vesnice, docela děsí.

Z lesa se po chvilce konečně vynoří Alessandra na koni. Vepředu přes sedlo má přehozenou bezvládnou srnu a míří k vám.

Tvl tak jasně že zas sbíráme NPC a bereme si je domů!

"Žena? Ten druhej, ve zbroji, je ženská?" druhá žena, z kontextu, protože už tu evidentně nikdo jinej není, se bude jednat nejspíše o "Agnese která umí ulovit králíka," se upřímně podiví.
"A kam vlastně jela a proč?"

Pak přijde přiznání ohledně businessu. Agnese se upřímně zachechtá, vlastně vypadá jako někdo, kdo už se v životě nesmál pěkně dlouho, ale teď si to situace vyžádala.
"Tak to jsem měla tušit, že máte BORDEL! Však kdo jinej by takhle na potkání mával chujem, že ano! A ten mladej, co tu byl před váma, byl teda co? Šlapka na útěku, kterou teď chytáte? Najednou dává smysl, že byl tak při penězích! Vybral vám ještě zmeťour kasu, když plách, co?"

Hehe, slovo péro je funny. Omegagigl

Ta bába má kuráž, to se jí musí nechat, ne že ne.

"No, nechci nic, abych byl popravdě upřímný. Romula mi asi řekla už všechno, co jsem potřeboval vědět a tak tu jen zabíjím čas, než se vrátí moje žena. Takže doopravdy chci jenom, aby se vrátila a já mohl jet pryč. Nic víc, nic míň popravdě. Což, na vašem místě, bych jel možná taky pryč. Upřímně to tu nevypadá, že se tu nějak blízká na lepší časy. Radši bych sbalil ten zbytek co máte a odjel do Ancony. Tu stejně jenom časem všichni stejně pochcípáte hlady a nebo na náhodné cestující..."

No, co si budeme. Možná by jim všem bylo ve finále líp, kdybych jim ukončil trápení. Ovšem, Alessandra by mě asi nepochválila. I když si myslím, že takhle je jenom stejně čeká smrt příští zimu, pokud odsud nevypadnou.

"No, mám v Benátkách nevěstinec. Není to žádná super práce, ale dvě uklízečky by se mi tam mohli hodit. V Anconě mám teď pár lidí, co brzo poplujou Benátek. Mohli by vás vzít sebou.

Mávnu směrem k domu Romuli.

"Když jsem ten anděl a tak."

Načechraný péro a jiná Bastianova přání

"Aha. No, tak pěkný. Je skvělý, že to muselo celý skončit tím že nás tu přijde pomordovat nějakej magor, voblečenej jak panenka, do zlatý a fialový. Začnete mnou, nebo tím malým děckem?" protočí očima. "Neměl jste nějaký votázky, nebo něco? S čím jste tu chuděru furt trápil? Nebo jste za ní taky běhal s pérem venku? Podívejte, i tak je tu život dost těžkej. Takže co tu dovopravdy chcete? Jesli hledáte nocleh, tak si tu klidně ustelte, kdecchcete, ale my nejsme úplně hostinec podle vašeho gusta. Ten je tamhle tím směrem, ale je to ještě štreka, i na koňovi. A jestli ste nás přišel zabít, tak stejně nevím, co bych s tím asi tak měla dělat. Se slitujte aspoň nad těma děckama, ty třeba ještě v životě čeká něco dobrý. Ale tyjátr vám tu pro pobavení dělat nebudu."

Hehe, wonkér

No, to je dobrá otázka. Nejspíš prostě asi čekám na Alessandru. Což je taková nic moc odpověd...

Nakloním hlavu na bok, jak rád dělá Pepe.

"Jeden nemůže očekávat, že Bůh vykoná všechnu práci sám a je mu třeba někdy pomoci. A já jsem služebník boží, jak jsem nedávno řekl..."

A nakloním pomalu hlavu na druhou stranu.

"A nejraději posílám za pánem lidi, které trošku poznám. Činní mě to pak více šťastným a moje paví péro trošku načechranějším... Hmmmm?"

Pohleď bábo! Nejsi jediná, kdo umí být protivný a tvářit se, že všechno kontroluje!

Wonkér, možná.

"Zezdola nebo zvrchu? Z města seš, jako všichni takový vyvoněný sráčové, co neznaj, co je hnůj! My teda taky už neznáme, co je hnůj, protože tu není nic, co by ho ještě dělalo!"

"Takže... On není čert?" opatrně vykoukne Romola z domu.
"Hovno a ne čert. Prve že čert, pak že vyslanec boží a nakonec tu mává chujem! Srandu z tebe má akorát!"
"Ale rozdával ty mince...!"
"No, to je od něho fakt pěkný. Však trh je tu doslova obden, to skvěle využijem!"
"Ale nejbližší trh je přece až v-"
"Huso hloupá!"
"Já to nechápu..." rozhodí Romola rukama bezradně.

"No?" otočí se k tobě zase zpátky bába. "Proč bych měla jako vylízt ven? Však co tady teda pohledáváš? Však ten zrzavej tu dávno není. A byl milejší, než ty. Míň nafučenej a nemával lidem na potkání pérem."