| |||
Jídelna - pokoj č.7 Aliana, Laudi, Grimgull "To je prosté. Cení si více ostatních nežli sebe." Odvětím, jako by o nic nešlo, i když jde. Vlastně je to nesobecký čin obětování. To jsem ještě nikdy nespatři a vlastně mě to i dost ohromilo. Aliana to však zjevně nechápe, jistě stále myslí na své špekáčky, které si namohla opéci. Situace se zde však odebírá trochu nepříjemným tempem a něco mi říká, že bych měl odejít. Jsem rád, že Grimgull je v pořádku a vypadá to, že Laudi se dostane jejích odpovědí, i když tedy od Aliany, což mě vede k myšlence, že by to mohlo Laudi možná trochu zmást, ale jsou tu ostatní a pokud bude třeba, tak jistě zasáhnou. "Omluvte mě. Již musím jít." Lehce na osazenstvo pokývnu hlavou a odejdu pryč, mířící si to ke svému pokoji. Grimgull se zjevně chystá jít do toho svého, tak jej doprovodím. |
| |||
Jídelna - pokoj č. 5 Hlavně Alyssa Ještě než jsem odešel, tak jsem zareagoval na odpověď té malé. “Podle toho co říkáte jste si toho zažila víc než dost. A jak jsem říkal předtím, je mi líto že jste si na takové věci zvykla. Dám vám takovou přátelskou radu. Přemýšlejte o tom jak se cítí ostatní a jak byste se cítila vy na jejich místě. Usnadní vám to život a téměř určitě i zpříjemní.” Nijak se ji tím nesnažím kritizovat a opravdu se ji pokouším pomoct. Na mou omluvu ta s tělem talbuka nijak nereaguje a nejspíš je to tak i lepší. Dál už se nic nestane a já se konečně nasnídám. Pak vrátím mísu tam, kde jsem ji našel. Následně jdu rovnou do svého pokoje a cestou si prohlédnu okřídlenou ještěrku. |
| |||
Jídelna Lilith Zamrkám, když vypadá až přespříliš pobaveně. Na její otázku jen kývnu hlavou na souhlas. "Profesor, když mne o nich učil nezněl, že by to byly jen doporučení..." namítnu při další vzpomínce na seznamování se se zdejším způsobem chování. "Znělo to jako kdyby se snažili nastolit něco trochu jiného," pronesu zamyšleně, protože by mne upřímně zajímalo, jak moc se naše situace změnila a pokud, tak jestli je to k lepšímu nebo horšímu. "Pokud je to napadení cti, jako tady, musí se po mé výzvě buď omluvit nebo ji profesoři donutí se účastnit," dodám možná trochu až moc nadšeně, "alespoň takto jsem to pochopila." Sleduji ji pohledem, když se vzdálí k cisternám. "O nějaké jsme se asi postarali s parohatým," pronesu, když se vrátí a ukážu prstem na cisternu se zapíchnutým šípem na stole. Zamyslím se. "No... Asi ano, ale to jsem tím úplně nemyslela," pronesu nakonec. "Myslela jsem tím třeba pár končetin... Nebo třeba všechny. To přece není úmysl zabití, ne?" usměji se nad svou dedukcí, "i když zmizení by také nemuselo být zabití..." zamyslím se nad její variantou, až nakrabatím čelo. "To je možná pravda, ale moc tvorů bez ní přežít neumí..." poznamenám na její slova, ač je řekla spíše pro sebe. Povzdychnu si, "Možná si i časem zvyknu, že pud sebezáchovy a inteligence se tady moc nenosí." |
doba vygenerování stránky: 1.0652010440826 sekund