Andor.cz - Dračí doupě online
Dobrodružství
Dračí tesáky a drápy
Družina
Postava Arwin II. král Trionu je offline, naposledy online byla 16. června 2024 12:35Arwin II. král Trionu
Postava Laeron je offline, naposledy online byla 16. června 2024 12:35Laeron
Postava Nalaya Kenemi je onlineNalaya Kenemi
Postava Lenora je onlineLenora
Postava Alasseon Redmoon je offline, naposledy online byla 04. června 2024 19:40Alasseon Redmoon
Postava Zumishi je offline, naposledy online byla 14. června 2024 22:08Zumishi
Postava Ahri je offline, naposledy online byla 14. února 2024 15:25Ahri
| |||
 | Královna Když přijde královna zpozorním. Její napnuté rysy neprozrazují nic dobrého. Mám dojem, že o to horší to musí být, když začne mluvit obecnou řečí a nikoliv elfštinou. "Takže se to týká i mne." Bedlivě poslouchám královnu a sleduji následně, jak reaguje Nalaya. Nestihl jsem ještě nic říci a ona už byla skoro připravená naskočit na koně a jet. Pomalu se nadechnu a vážně přikývnu. "Pojedu taky. Nemrtví jsou nepřítelem nás všech a sužují v této době všechny. Nemůžeme si dovolit dát jim jakoukoli výhodu." Mé myšlenky však zalétnou k mé domovině a tážou se, jak si asi vedou mí chrabří vojáci ve válce s nemrtvými. "Jsem připraven vyrazit, jak bude třeba. Jen si vezmu pár věcí z pokoje." Dodám rozhodně. Není toho moc, co bych si musel balit. | ||
| |||
 | Rozhodnutí ,,Připravte nosítka. Lenoro ty taky pomůžeš s odnášením zraněných." Dodám a pohlédnu na Salenii. ,,Dobrý nápad maličká. Myslím, že to vyjde." Rozejdu se a začnu k sobě svazovat trámy tak, abych vytvořil nosítka. ,,Shromážděte vážně raněné, A středně raněné, ti, kdo mohou chodit, tak proveďte ošetření, aby vydrželi cestu." Promlouvám k nim, ale už jsem také unavený a mám toho plné zuby, ale vzdát se nehodlám. ,,Salenie Lenoro můžete okolo nás udělat nějakou bariéru? Kdyby jsme to náhodou nestihli, klidně z ledu Lenoro, les stejně umře..." | ||
| |||
 | Trochu si povzdechnu. "Musíme rozhodně jít dál, ať už s raněnými, či bude-li potřeba i bez nich..." řeknu nakonec. "Každopádně, nemáme moc na výběr a to nejlepší co můžeme udělat je jít. Co nejdále to bude možné. I kdyby přišla další vlna, máme větší šanci se jí ubránit, než-li tady." dodám ještě poněkud nakonec a trochu přitom promnu hlínu mezi svými pařáty a drápy. Přála bych si, abych mohla udělat více... je tu snad něco, co nevidím? Projde mi hlavou a lehce otočím hlavu za směrem, odkud se zhruba přihnali všechny ty potvory. Cítila jsem se nesvá a cítila jsem uvnitř strach. Strach z nepřítele o kterém prakticky vůbec nic nevíme. | ||
| |||
 | Přeskupit!Tlapkou si stále hrabu na čenoch. Jednak abych si mnul zraněný čenich a druhak abych si stínil zraky před Ohnivým kolem na obloze. Je to opravdu nepříjemné a já musím na velkou dračí sestru a Denního chodce s bílým kožichem mžourat. | ||
| |||
 | Pevnost Podívám se na mladého draka. Za normálních okolností bych se asi i zasmála, ale teď zrovna se to co se děje nedá považovat za normální okolnosti. Pak se podívám na jezdce a povzdechnu si. "Nevím jak dlouho ještě dokážeme bojovat proti těm hordám...." poznamenám potichu a podívám se směrem odkud nemrtví chodí...Snažím se přijít na něco, jak to tu vydržet...a zničit je do posledního, ale nic mě nenapadá, nemám žádné zkušenosti, nikdy jsem v nějaké takové bitvě nebojovala...až teď. Proč se tohle vůbec děje? Kdo za tím stojí? ptám se sama sebe, ale odpovědi nepřicházejí. | ||
| |||
 | Labyrint Hory Tak... a teď se uvidí, jestli bohové opravdu stojí při nás... pomyslím si, když se snažím loučí osvětlit co největší plochu, abych zahlédl, odkud ten zvuk přichází. Zároveň s tím hledám, kudy odtud případně utéct, pokud nám nic jiného nezbyde. S tou loučí jsme beztak vidět na míle daleko a tak už dávno ví, že jsme tady... Tady není co ztratit... "Haló? Je tam někdo?" zvolám do tmy a snažím se zakrýt nervozitu ve svém hlase. "My tak jenom jdeme kolem a tak bychom se rádi zeptali na cestu, tady potkat živáčka je docela úspěch..." pokusím se o vtip, ale nervózní zasmání prozradí, že sebejistotou nepřekypuji. Celou dobu pečlivě pozoruju co se kolem mě děje a v duchu se modlím k bohům, aby přiklonili štěstí na moji stranu v tuhle náročnou chvíli. | ||
| |||
 | Královské zahrady Doufala jsem, že budeme mít čas. Že to všechno budeme moct nějak v soukromí probrat. Promluvit si. Jenže ani to mi nebylo přáno. Zničeho nic se objevila matka. Královna. A stráž to dala ihned najevo. Uklonila jsem se jen velmi rychle, matka začala ihned mluvit, plynule přecházejíc mezi elfským a obecným jazykem. „ Muže nech bránit vesnice. Čím méně nás pojede tím méně budeme nápadní. A tady bude potřeba každá ruka, která je schopná udržet meč nebo luk. Jen nám dej koně, kteří vydrží celodenní cestu. Nebudeme se moct zastavit, jestli se máme dostat včas tam i zpět.“ Pohlédla jsem na Arwina. „ Tedy pokud pojedeš. Nemohu to po tobě chtít, ani nic jiného. Záleží jen na tvém rozhodnutí, ale musím vyrazit hned, jak to půjde.“ Povím naléhavě. Je pravda, že pokud vyrazím hned, mám šanci se snad dostat na západní stranu do večera nebo zítra ráno. Ale musím spěchat. „ Matko, jestli tě mohu o něco požádat... připravila bys mi prosím něco na cestu? Alespoň základ. Nesmím se už zdržet ničím.“ Promnu si čelo a skousnu si ret. „ Pro koho vlastně mám jet?“ | ||
| |||
 | Smrtící labyrint hory Trpaslík zavrtí hlavou a mírně si povzdechne. "Eeeech myslím si, že nebyl nikdo kdo by ty příběhy vyprávěl, protože sa nikdo dosud nevráťal. Takže možná to budeš ty, kdo ich bude povídat. Ináš je profláklé, že je to tu, jako v bludišti. Všecko ostatní, je hádanka." Zabručí trpaslík a šmatlá dál. Chlad a vlhkost vám svírá útroby. Připomíná vám, jak nepříjemné jsou tyhle tunely. Pak vaše louč osvětlí východ z tunelu a vy vejdete do obrovské místnosti, kde se světlo odráží od krystalů. Zdá se, že zde se kdysi muselo těžit drahé kamení. Jelikož ještě jsou jeho zbytky na stěnách a stropě. "Tuž to je ale paráda." Vyloudí trpaslík úsměv, ale pak mu zatuhne na tváři, když někde ve stínech něco zašramotí. Zahrady elfího paláce Než se váš rozhovor stihl nějak více rozvinout, tak se postavily stráže, které vás doprovázely do ukázkového pozoru rovnějšího než šíp. "Její výsost královna!" Zahlásí, když tichými kroky mezi nimi projde Nalayina matka. Na tváři má ustaraný výraz ale snaží se vás obdařit úsměvem. "Omlouvám se, že jsem vás tu takhle přepadla dceruško, ale jsou věci, které je třeba ihned vyřídit." Pohlédne na Nalayu i Arwina a na chvíli se odmlčí. "Nemrtví zahájili ofenzívu proti naší zemi. Většina našich bojovníků a bojovnic nyní pomáhá s evakuacemi vesnic, které se nemohou bránit, nebo svádí boje s těmi ďábelskými stvořeními." Promluví lidskou řečí, aby to bylo pohodlnější i pro Arwina. "Kdyby to nebylo nutné vůbec by mi nepřišlo na mysl vás o to žádat. Ale nemáme nyní dostatek schopných elfů. Proto vás chci požádat zdali byste mohli jet daleko na západ až k okraji našeho hvozdu, kde žije osamotě můj starý přítel. Chci jej varovat před blížící se hrozbou a dostat jej do bezpečí. Mohli byste jej přivést? Mohu vám poskytnout maximálně 4 členný doprovod a musíte spěchat času není mnoho nevíme, jak dlouho udržíme nemrtvé na uzdě. Dostanete ty nejrychlejší koně, které tu máme." Vyloží Nalayina matka a s nadějí se na vás zadívá. Pravděpodobně se musí jednat o někoho velmi důležitého, když jí na něm tolik záleží. Těžká rozhodnutí Druid se zamyslí nad tím, co říká červená dračice a potřese mírně hlavou a promne si bradu. "To by mohlo vyjít princi. Pokud nám dračice pomohou můžeme naše lidi dostat do bezpečí. My mezitím vytvoříme dostatek překážek za našimi zády, abychom nepřítele zpomalili." Navrhne druid a pohlédne na Ala. "Přece jen nemůžeme počítat s tím, že se ubráníme dalšímu útoku zatím nás stihl jen předvoj to nejhorší nepřišlo ani zdaleka." Zamračí se druid s povzdechem. Bude to těžká cesta hodně těžká. | ||
| |||
| V zahradách s Arwinem Přiznávám, zarazilo mne, když promluvil lidskou řečí, ale nedala jsem nic znát a plynule se přizpůsobila. „ Mám trochu strach, Arwine.“ Šeptla jsem k němu, lidskou řečí. Rozhlédla jsem se kolem a zadívala jsem se na několik poupat růží, které rostli opodál. „ Nechci, aby naše lesy umíraly.“ Kousla jsem se do rtu, jen krátce, ale přesto si toho mohl kdekdo všimnout. Tiše jsem vydechla a rozešla jsem se k jezírku v hájku ve vzdálenější části zahrad, kam chodil už jen málokdo. Je to velmi příjemné místo, ale bohužel, kvůli strážím ani tady nebudeme sami. Je tady vlastně místo, kde bychom si mohli o samotě promluvit? Ne nejspíš ne. Ani v našich komnatách nebudeme nikdy mít jistotu, že nikdo neposlouchá. Snad kdybychom… Večer… „ Co kdybys přišel na večer za mnou? Pochybuji, že se budou konat nějaké oficiální věci.“ | ||
| |||
| Procházka v zahradě Chápavě přikývnu na své strážce a s úsměvem pohlédnu na Nalayu. "Budu rád." Odpovím jí lidským jazykem ač na mne promlouvala elfím. "Je to tu krásné, ale vše určitě není, jak se zdá. Lesní příhody napovídají, že tu mají problémů dostatek." Chmurně přemýšlím, ale navenek nic nedám znát. | ||
128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 89 88 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 7574 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1