| |||
Obličej? Tak to by měli vědět i ostatní. Naštěstí to uslyší Tellchar a začne se o to zajímat. Poslouchám Elen a poznamenám: „I jeden ďáblík je pro vesnici nebezpečný, nevzpomínáš si ještě, kolik jich tu bylo, když jsi přišla, a co bylo zrovna za denní dobu?“ Zeptám se ještě na otázky, které by nám mohli pomoci zjistit, jestli přeci jen nějaký s koulí neuletěl. Tellchar však rychle zavelí k odchodu a tak zavolám Rauka a mířím z podzemí. Je pravda, že bychom měli co nejdříve zjistit, co to bylo a proto bychom to měli chytit. I přes zraněnou nohu se mi povede ostatní předběhnout a dostat se na světlo jako první, ale bohužel nic nevidím a stejně jsou na tom i ostatní. Možná že je tu na ostrově opravdu ještě jeden zloděj. „Jo, můžu zkusit stopovat od té kopule,“ řeknu Delphovi a vydám se za ním. Při tom však také koukám pod nohy, abychom nějaké stopy nepošlapali. „Ještě jedna k těm mým předchozím otázkám,“ obrátím se na Elen, „odkud jsi vlastně připlula?“ |
| |||
Proč ne. Pohodím rameny a usměju se na Delpha. Bylo od něj hezké, že mi řekl, že jsem se nezbláznila. Pozorně se rozhlížím, zda znovu něco nezahlédnu. Vlastně, když tak nad tím uvažuju, možná zadali zakázku ještě i někomu jinému. Občas se to tak dělá. Ne, že by se mi to líbilo. |
| |||
Navrhuju vrátit se k chrámu a obejít ho a hledat stopy nejdřív tam. rozhlížím se všude po okolí, kdyby něco létavého přece jen bylo v dohledu a přitom naznačím směr zpět, jen nyní po povrchu. |
| |||
Následujete Tellchara chodbou směrem ke schodům vedoucím na denní světlo. Waren pískne na Rauka, natáhne krok a pádícího trpaslíka předběhne aby byl venku dříve a mohl se rychle zorientovat. Jakmile je venku, tak se snaží rychle zmerčit něco podezřelého neobvyklého nebo především prostě "toho někoho".. Jste mu v patách, takže si můžete vychutnat ten stejný pohled jen o něco později. "Vychutnat" je poněkud zavádějící pohled, protože vidíte akorát rozvaliny okolo a ostrov se vám zdá asi tak stejně pustý jako před půl hodinou.. |
| |||
Rychle pohlédnu na otvor v klenbě stropu, kterým je vidět modrá obloha a pak už jen zakleju do plnovousu.. Dělejte deme! Vypálím to ze sebe a přitom už to sám hrnu skrz vchod do místnosti zpátky chodbou směrem k východu. Delphe beru to na sebe. Warene mazejte s Raukem napřed a zkuste najít co viděla Elena. Tohle bude někdo jiný a skoro bych i vsadil na to, že by nám dokázal říct kam se poděla ta koule. Tak ať nám nezdrhne.. |
| |||
A nebo taky nešibe Elen. Vzhledem k tomu co jsme tu zatím potkali za potvory bych se nedivil, kdyby tu ještě něco bylo. Telle, zatím vytáhnu kuši. Pokud se střetnem s létavci, je to nejúčinnější zbraň. Pokud to bude něco na blízko, možná budeš muset ustát první nápor, než přezbrojím. Nyní vyražme dál. kývnu směrem k východu a přitom vrátim meče zpět do pochev a stahnu z ramene kuši a rovnou ji začnu natahovat. |
| |||
Leknu se, když na mě Tellchar uhodí a začne mě zpovídat. "Nevím, zahlédla jsem jej jen letmo, třeba se mi to zdálo, támhle." ukážu na místo, kde jsem možná něco viděla.
"Když tak nad tím přemýšlím, nejspíš se mi to jen zdálo. Upřímně byla jsem v té díře zavřená celkem dlouho, třeba mi z toho krabet hráblo." zasměju se a pohodím rameny.
"Nic se nám stejně najít nepodařilo, takže i kdyby to co jsem zahlédla, byl jeden z ďáblíků, v čemž si nejsem vůbec jistá, tak co by jeden jedinej asi tak zvládl. Pro vesnici už by nepředstavoval takové riziko, ne?" rozhlédnu se po všech přítomných, jestli mi budou přitakat.
|
| |||
Při čekání u dveří se mi v hlavě honí myšlenky na naše skutečné poslání, protože toto byla zase jedna z mnoha neplánovaných odboček. Postupně si procházím všechny indicie a informace.. Cože?! Vytrhne mě to z přemýšlení až málem vylekám i sám sebe.. Jaký obličej?! Kdy?! Kde?! Hned nám řekni co jsi viděla! Vypálím tu hromadu otázek v bleskovém sledu a s pohledem upřeným na Elenu čekán na patřičné odpovědi.. |
| |||
"Už to tam není, jen jsem zahlédla nějaký obličej. Nejspíš to uteklo." poznamenám a pro jistotu si pořádně prohlédnu strop, jestli náhdou ještě něco nezahlédnu. "Třeba se mi to jen zdálo." Přiznám neochotně. |
| |||
Nakonec se všichni víceméně shodnou na tom, že by jsme měli z tohoto místa konečně vypadnout, což i mně připadá jako velmi dobrý nápad. Moje práce skončila těmi létavci, takže se jen tak opírám o sekeru u hlavního vchodu a prohlížím si dekorace na dveřích. Počkám tedy až i všichni ostatní dokončí co začali a pak teprve promluvím.. Tak tedy bando myslím, že už je nejvyšší čas odsud vypadnout, ne? Měli by jsme to prohlédnout ještě venku a bylo by dobré aby jsme to stihli všechno než se začne smrákat a večer už si mohli sednout v dědině v hospodě po tom co si vybereme odměnu. |
doba vygenerování stránky: 0.33159899711609 sekund