Rychlý start, ještě rychlejší konec

Boj a bolest

„To těžko – ty bys nenašel moje „správné místo“ ani kdybych ti dala mapu.“
Víc říct nestihnu, i když bych chtěla. Obzvlášť bych chtěla zareagovat na toho celofánovýho blbečka. Mám však tolik příčetnosti, abych poslechla Kluzkého.

Vytáhnu Tokarev a zařadím se do formace. Pokud tu někoho nechají, budu to já. Tím jsem si jistá. Nejen kvůli právě proběhlé výměně názorů, prostě jen tak… z principu. Protože jsem z Družiny. A dost možná i proto, že jsem jediná, která je tu za trest, takže nemám žádnou přehnanou snahu úkol dokončit. Nemám se kam vrátit. Vlastně na tom nezáleží, nevěřila bych jim, ani kdyby mi každý z nich podepsal krví, že mě ochrání.

Pohyb kolem děr mě děsí. Tohle nejsou obyčejné krysy. V puse mám sucho. Pískání vyvolává návaly paniky. Nutím se ke klidu. Nutím se jít dál. Nezaostávat. Nebýt nikde a vidět všude.

Kluzký jednu z těch věcí zabije… a rozpoutá tím hotové peklo. Sevřu svou zbraň ale šetřím náboji. Nevystřelím, pokud to nebude nezbytně nutné. Vlastně si ani nevšimnu, kdy zmizel Marcus.

Víc než bojovník, se snažím být stín. Myslet dopředu, sledovat pohyb nepřátel a ukročit tam, kde žádný z nich není. Přesto mě jedna krysa zaskočí. Objeví se přímo přede mnou. Jako by vyrostla ze země. Překvapeně zalapám po dechu, zajíknu se a instinktivně vystřelím. V tom šeru nevidím, jak přesně jsem mířila, proto přidám ještě kopanec. Rozběhnu se dopředu. Tohle si odmítám zopakovat!


Konečně jsme venku z garáží. Vydechnu. Ze všech sil se snažím nedat najevo žádné emoce. Emoce jsou slabost a tu tady ukazovat nechci.

Vzápětí mi dojde i to, že jeden z nás chybí. Ta myšlenka mě zvláštním způsobem uklidní. Je o tolik lehčí, tvářit se povýšeně, když Patrola nechala v garáži jednoho ze svých.

Na další maskování pocitů není čas, musíme dál!

A stejně jako v garáži se snažím být nenápadná, hlídat si okolí. Splynout. Očima hledám další krysy. Zkoumám předměty, za které bych se mohla ukrýt. Cítím se relativně v bezpečí, protože nejdu první… a přesně to se mi vymstí. Ozve se výstřel, tělem projede bolest, svět se zatočí. Na chvíli se mi zatmí před očima. Najednou ležím na zádech. Chytím se za hrudník a bezmocně lapám po dechu. Plíce nespolupracují. Do očí se derou slzy. Jsem přesvědčená, že takhle umřu… na prstech, necítím krev. To mě však vůbec neuklidní. Nejsem schopná tohle poznání zpracovat.

Někdo mě popadne a strhne za dodávku. Znovu dopadnu na zem, chrčím… ale tolik potřebný vzduch nikde. Je zázrak, že stále držím zbraň.

Skupina se dá do pohybu. A nejsou sami. V zádech jim běží několik krys. Zamrkám, abych se ujistila, že se mi to nezdá. Zvednu zbraň. Jen zlomek vteřiny mířím na zvíře, které běží za Katrin, pak mi však něco dojde a já zastřelím krysy za Alexem a Benjim.

Společně s výstřely se vrátí i dech. Zalapám po vzduchu. Rukama se zapřu o zem, chrčím, prudce nabírám kyslík, abych se vzápětí rozkašlala. Hrudník pálí jako čert. Hlava se točí.

Chvíli trvá, než se vzpamatuji natolik, že jsem schopná znovu krýt ostatním záda.

Garáže a okolí staré cementárny

Kluzký vaší slovní přestřelce nevěnuje žádnou pozornost. Je na podobné situace už zvyklý stejně jako většina Patroly. Téměř nikdy se nestalo že by se na výpravě všichni měli v lásce. Slovní přestřelky a rvačky jsou na denním pořádku Patroláře. Jakoby nestačilo že se je tam venku snaží všechno zabít, musí si to ještě něčím přikořenit. Někteří v tom ale nachází malý útěk od reality, přeci jenom člověk tak na chvíli odvrátí myšlení od toho bordelu tam venku...ale někdy se to může stát osudným.

Když však přicházíte k první garáži, otočí se a okřikne vás
"A už držte huby! Toho kdo teď promluví osobně nakopu do prdele!......(Tlumeně se zavrtěním hlavy) Jste jak kachny na střelnici." , velitelský hlas na jeho slovech přidává na důrazu. Ne že by mu to vadilo, ale Patrola ví co je čeká a ví proč vás Kluzký utlumil . Labyrint garáží stál život už nejednoho člena a jeho průchod vyžaduje maximální soustředění.
"Hlídejte každou díru, každou skulinku v budově a každý roh." dodá Kluzký a vchází jako první do úzké cesty, díky které musíte jít v hadovi za sebou. Vedle sebe se vlezou maximálně dva lidi, a to budou místy ještě namačkaní .

odkaz ♬ ♬ ♬ ♬ ♬ ♬

Dříve by zde bez problémů projelo auto, ale sutiny a bordel udělali už z tak úzké cesty ještě užší. Ve předu kráčí Patrola, která to tady moc dobře zná. Kráčíte v pořadí Kluzký, Katrin, Benji,Alex, Gabriela,Freya, Betchan a vzadu to jistí poslední Patrolář Marcus.

V několika garážích jsou vidět vyhrabané díry ve kterých se sem tam mihne dlouhý tlustý ocas či zadek hlodavce. Krysy byly sice velké jako zhruba šedesáti kilový pes, ale stále byly celkem plaché. Na skupinu si troufly jenom když měli opravdu hlad, ale odříznout jednotlivce, naskákat na něj a odtáhnout do nory jim nedělalo problém. Sledovaly vás, ale zatím si držely odstup.

Tiché Puf Puf zaznělo z přední řady doprovázené zapištěním hlodavce. Výstřel patřil Kluzkému který svým Vintorezem sejmul krysu která se odvážila přijít až moc blízko. Trefil jí přímo do hlavy. Rána do hlavy je jistota.

odkaz (Zvuky krys)



Když krysy ucítily krev jedné z nich jako by je popadlo běsnění. Tyhle měly pěkný hlad. Začínají se soukat ze svých děr a dorážet na vás. Konečně je vidíte v plné kráse. Ostré tesáky a drápy které teď míří na vás.
"Rychle! Jdeme!" pobídne Kluzký rychlejšímu tempu a tasí svou sekeru. Nechce plýtvat další náboje.
Všichni zrychlíte a snažíte se dostat pryč z možného pekla. Krysy vám lezou do cesty a snaží se rozdělit vašeho hada. Bez zabití nějaké z nich se to neobejde. (Ve vraždění krys máte teď volnou ruku, můžete napsat podle sebe kolik krys a jak zabijete :) )

Jejich síla spočívá v množstevní převaze. Některé jsou menší ale jiné zase obrovské. Kluzký krájí jednu za druhou. Jsou to ty nejagresivnější které vám chtějí zatarasit ústup. Jedna z krys si našla cestu mezi Betchana a Marcuse, a odděluje tak mladého Patroláře od skupiny. Další krysy mu útočí do zad a strhávají ho k zemi. Jako zadní voj byl Marcus nejsnadnější cíl. Rytíř si toho všiml až když už bylo pozdě. Krysy které útočily na něj mu nedaly moc prostoru. Vidí už pouze, jak mladého Patroláře táhnou krysy do nory. Jít pro něj by byla sebevražda, jistá smrt i pro někoho jako si ty. Nezdržuješ se a zvládáš si probojovat cestu pár krysama a připojuješ se ke zbytku skupiny. Pomohla ti v tom i Freya která si všimla že vám krysy přehradily cestu, a jedna se jí pokusila napadnout do zad, jenže proti jejím reflexům z výcviku Ligy neměla krysa žádnou šanci. Tohle je prostě Příhraničí. Nezvládneš zachránit všechny.

I mezi Alexe a Benjiho se jedna zvládla nacpat, ale mezi dvěma Patroláři se jí dostalo pouze rychlého konce. Snažíte se držet tempo, ale zároveň čekat na ty kteří byli odděleni. V momentě kdyby jste se od sebe vzdálili a krysám se podařilo rozporcovat vašeho hada na několik osamocených bránících, bylo by asi po všem.

Nakonec se ale zbytek dostává bez úhony z úzkých uliček garáží. Krysy začínají hodovat na svých padlých a postupně zalézat zpátky do nor. Nikdy ale nevíte kdy se můžou zase vynořit. Nikdo nezná celou jejich tunelovou síť. Kluzký si všimne že nejste všichni a zanadává. Trápí ho chyba kterou udělal. Měl na konec dát někoho zkušenějšího. I když otázka zní, jestli by to nedopadlo stejně. Krys bylo opravdové hejno. Zdvihlou rukou sevřenou v pěst uctí památku mladého Patroláře, a pokračujete v cestě.


odkaz (Obrázek, když jsem to nahrál jako obrázek tak se bohužel nezobrazil)

Labyrint betonových garáží zůstal za vámi a vy se opět dostáváte do rozvalin města. Okolí staré cementárny skýtalo útočiště nesčetnému množství nejrůznějších tvorů, bláznům kteří se živili jejich lovem a skupinám banditů kteří zabíjeli nejen potvory a lovce, ale i Patroláře. Výstřel do zad zde musíte čekat na každém rohu. A taky že ano.

Jen co ujdete několik metrů od garáží, dostanete se na malé náměstíčko. Kluzký, Katrin Benji a Alex vycházejí postupně z poza rohu. Když ale vychází Gabriela a ujde pár kroků ozve se výstřel.
Mladá Družijnice to dostane do hrudi a se škubnutím padá k zemi.

odkaz ♬ ♬ ♬ ♬ ♬ ♬

"Přepad!" zařve Kluzký a jeho slova doprovodí dvě krátké dávky.
Alex který se ve zbraních vyzná poznává z jakých zbraní zvuk vychází. Jedna dávka byla určitě z AKčka a druhá zněla jako PPS-43 Sudajev. Výstřel který poslal Hefronovou k zemi zněl jako Dragunov. AKčko poznává i Benji.

Kluzký strhl Katrin k zemi a společně dopadli za hromadu sutí. Kulky z automatů se zavrtaly do země a rozprášily sníh okolo Alexe a Benjiho. Alex měl štěstí ale Benjiho lehce zapálil náramek. Jedna střela by tě určitě trefila. Oba dva tak nalézáte úkryt za malou betonovou zídkou kousek od rohu budovy odkud jste přišli. Nikdo si ale nevšiml odkud výstřely přišly. Pravidelný intervaly výstřelů z AKčka a Sudajevu vám nedají moc prostoru vykouknout.

Betchan a Freya byly při přepadu kousek od rohu budovy, takže jste se stihli schovat.

Hefronová leží na zemi, nemůže dýchat ale vypadá to že žije. Kluzký tak ukáže že je dítě štěstěny a rozbíhá se k ní. Kulky okolo něj sviští a víří sníh na všechny strany. Buď je to opravdu klikař a nebo je ověšený amulety víc než vánoční stromeček. Popadá Hefronovou a skáče s ní za starou zničenou dodávku která stojí kousek od Betonové zídky směrem ke Katrin.

Na zlomek vteřiny vykoukne směrem odkud výstřely přicházejí, a při rychlém schování se řízne do dlaně o ostrou hranu starého vozidla. Začne si něco v rychlosti čmrkat do sněhu, přičemž mu z ruky kape krev která mu stéká po prstu. Z pohledu všech to vypadá, jako kdyby za ten zlomek času viděl všechny útočníky a maloval si jejich pozice.

"Odstřelovač v prostřední budově, podkrovní okno. Dva útočníci s automatem jsou v té spodní díře pravé budovy. Třetí se schovává za tou zídkou mezi pravou a prostřední budovou. Katrin, sejmi toho odstřelovače, na tu vzdálenost to tvá puška dokáže bez problémů, já to ho na sebe nalákám!

Benji! Alexi! Vy si vemte ty dva v pravé budově...ale dávejte si pozor i na toho třetího, nejlépe ho zkuste taky sejmout. Freyo,Betchane! Vy vlezte oknem do budovy a projděte jí jim do boku!" začne úkolovat Kluzký. Je až fascinující že za takovou krátkou dobu zahlédl všechny útočníky a všiml si i dalšího navíc.
Všechny cíle máte na dostřel.

Jediná Freya ale ví o co se opravdu jedná. Ten symbol zvládneš namalovat i poslepu. Znáš nazpaměť každý pohyb ruky který se vykonává při jeho kreslení. Je to Vegvisir , neboli také Vikingský kompas který ti ukáže polohu nepřátel. Jak přesný je určuje to, čím ho nakreslíš.
Proto si z něj včera cítila záchvěv magie. Nebyla to magie Gymnázia, byla to magie Ligy. Proto se ho starší Sestry snaží odstranit. Ne za to že by měl poměr z jednou z vás, ale za to že zná tajemství vaší magie. Musel ji tehdy vidět a naučit se od členky kterou miloval. A nebo mu vaše tajemství prozradila sama? Ne, to by snad neudělala. A nebo ano? Přeci jenom, když na to přijde tak láska dokáže být mocná čarodějka a zvládne oblbnout mysl i těm nejlepším. Včera tě Kluzký pozoroval, věděl moc dobře že jsi z Ligy. Pravděpodobně si myslel že tě Sesterstvo poslalo ho odstranit. Pomalu začínáš nalézat odpovědi na své včerejší otázky.

Všichni se pouštíte do plnění příkazů. Benji a Alex si spočítali pauzu mezi intervaly a těch pár vteřin využili k opětování palby.

Kluzký na sebe upoutal pozornost odstřelovače a Katrin tak má možnost zamířit.

Betchan a Freya zvládají vlézt oknem do domu. Okno bylo necelé dva metry nad zemí. Betchan tak ocenil lehkou váhu své nové zbroje kterou dostal od Bratrstva. Možná není nejlepší nápad posílat samostatně Ligu a Bratrstvo dohromady, ale krizová situace si vyžaduje krizové řešení. Měli by vědět že jsou teď na jedné lodi. Ale uvnitř domu se může stát cokoliv.

Ale co Gabriela?
Kulka se ti zavrtala hluboko do neprůstřelné vesty. Místo kam sis dala amulet tě pekelně pálí. Jako by ti na kůži přikládali rozžhavené železo. Tahle ráže byla až moc silná na amulet který sis pořídila, ale dokázal kulku zbrzdit natolik že neprošla policejní neprůstřelnou vestou. Kdyby si ho neměla, kulka by s největší pravděpodobností na tuhle vzdálenost prošla a zabila tě. Lapáš po dechu, a nemůžeš ho popadnout. Každý je zaměstnaný střelci a ty tak pozoruješ záda své skupiny. Všimneš si že se za vámi vyrojily tři krysy. Jedna z nich se plíží do zad Katrin a zbylé dvě zase do zad Benjiho a Alexe. Jsou už poměrně blízko. Zvládneš sáhnout po zbrani, ale zachránit pouze jednu stranu. Ta druhá si bude muset poradit sama.
S výstřelem ti naskočí zpátky i dech. Ať už ses rozhodla jakkoliv, toho druhého už upozornit nestihneš.

(Strana kterou Gabriela zvolí si neháže, ta druhá si hodí záchranou kostkou (Desetistěnná) zdali si uvědomí že výstřel mířil jim v zádech. Pokud uspěje stihne se otočit a krysu/krysy zabít. Pokud ne tak v dalším příspěvku se dozví následky. V případě Alexe a Benjiho stačí aby uspěl jenom jeden z vás.)

"Dobrá práce! Kryj nám záda, může jich být víc!" složí ti pochvalu Kluzký když zrovna zaleze do zákrytu a dále se zabývá odstřelovačem.

Na hraně

LaHef je nasraná. A i to je slabé slovo. Hádám, že vidí rudě. Vlastně jí rozumím. V její situaci bych měl nervy taky v háji. A naše rejpání, provokace a urážky jí moc nepomohly. A když nepomohly jí, pak ani nám.
„Jsem na holky.“
Podotknu klidně, ale její představy o poslušném penisu mě pobaví.
Lehni! Vztyk! Lehni! Vztyk! Tý jo. To by nebylo špatný. To bych…. Co to zase plácá?

Zvednu ruku, abych se poškrabal na hlavě, tak jak to dělám, když nad něčím přemýšlím. Ale dřív než to udělám si uvědomím, že mám helmu a tak nechám ruku zase klesnout. Pro okolí to může vypadat, že se hlásím o slovo.

A jen co LaHef skončí, pustí se do ní Banjo. A taky moc pěkně. Jenže v mám případě jsme se dostali někam dál. A ruku na srdce, v jejím asi taky.
„To byl vtip. Částečně. Banjo to pochopil, ty, bohužel ne. Bratrstvo má velmi tvrdý výcvik jak po fyzické, tak po psychické stránce a ne všichni projdou. A ti co neprojdou, jdou k Cecháčů, k Patrole a nebo do Družiny. A nebo zůstávají v civilním sektoru.
Ono to není jen tak postavit se bestiím s mečem v ruce.“
Říkám klidně a tiše, stačí když to budeme slyšet my.
„Patrola kropí bestie na nějakých..“
Kouknu na Banjo s otázkou v očích, protože s kalachem moc zkušeností nemám.
„Tři sta metrů? I jejich výcvik je tvrdý a ne každý ho zvládne. To tak prostě je. Síta výběru jsou hustá.
Co ale nechápu je tvá narážka na temnou uličku. To má být včerejší situace? Pokud ano, tak řveš na nesprávného. Řekl jsem, že máš jít. On se jim rozhodl čelit. Řekl jsem, že je zastavím a zastavil jsem. Možná by ses měla zamyslet koho jsi obrala a nebo podrazila, že si na tebe najal zabijáky. Protože kvůli tomu tvůj přítel zemřel.“
Neobviňuju ji. Každý může udělat chybu, která bude stát jinýho život. Musíme se s tím srovnat, poučit se a jít dál.

„Sir znamená oslovení. Jsi někdo. V naší hierarchii. V armádě bys už nebyla vojín, ale třeba seržant. Prostě si výš než ostatní. A rytíř znamená, že jsi lepší než ostatní. A není to jen o tom, jak dobře máváš mečem. Je to i o tom, jak se chováš. A moje chování za moc nestojí. Proto jsem pouze rytíř, ale ne paladin. Ale to je fuk. Jde i o chování v boji. Jsme v hádce. Probodáváš mě pohledem, protože jsem tě urazil a naštval. Ale když začne boj. Budeš mi krýt záda a nebo ze skrýše sledovat, jak si mě něco dává k obědu? Já ti je krýt budu.“

Podle smradu z bot? To bych už byl… no asi nikdo. Na Patrolu nemám.
„Špičkování zašlo daleko. Nabízím ti příměří. Smrt tu číhá na každém kroku. Musíme se soustředit na okolí a ne po sobě řvát.“
Trochu mě mrzí, že nezasáhl Kluzký. Jako kápo výpravy by to měla být jeho starost.
Ale v pohodě, já to zvládnu. Včera jsem dokázal přikázat dvěma panošům, aby šli umýt nádobí, tak dokážu velet i týhle bandě. Bohové ať nás ochraňují.

Cesta z města

Podle všeho jsem sáhl na opravdu citlivé místečko. Je vidět, že tady někdo není úplně v té nejlepší mentální pohodě a pokud to máme zjistit teď, když jsme sotva vylezli z Pevnosti tak budu jenom rád. Nechci, aby se to posralo až budeme v nějaké prekérní situaci někde venku.

"Podle všeho jsem zasáhl na to správné místečko. Škoda nevzal jsem si plyšáčka, aby jsi mi mohla ukázat kde se Tě ten ošklivý Patrolář dotýkal."

Směju se a kroutím hlavou. Citlivé místečko nalazeno a podle všeho tam Bratan ještě kroutí podpatkem. Ten kluk se mi líbí.

"To beru. Zase pořád lepší když skončí v Patrole než a to si představ tu hrůzu, by šli do Družiny! Takový osud nepřeju ani svýmu nejhoršímu nepříteli. Klidně Banjo, slyším i na Čuráku. Což si jistě zapamtuje támhle ta paní. Jsem s tím v pohodě Sirko."

Chlapi si rozumí a holky si omévají přirození vlažnó vodou. Za mě ideální stav.

Cesta z města

Hranice

Zadívám se na Betchana a v oku mi zacuká. Tohle není jen obyčejná drzost, ... tohle je daleko za hranicí toho, co jsem ochotná vydržet. Já tuhle hádku nezačala ale rozhodně budu ta, která ji ukončí. Prsty mě svrbí v touze sáhnout po zbraní.

"To je mi jasný, když jsi zvyklý šukat jen s klukama, kteří to dostali befelem. Bez rozkazu by se ti vůbec nemusel postavit, co?"
Prsknu.

"Jste fakt ukázková banda čuráků v naleštěným celofánu. Nechat si vyhonit. Kluky, kteří nevyhoví, poslat do Družiny a pak je klidně nechat chcípnout v temné uličce."

"Všechny ty vaše ideály jsou jen zasraný kecy! Ve skutečnosti nejste o nic lepší než ta poslední fetka. Ta si alespoň na nic nehraje."

"Co jste zač, tu teď nejlíp ukazuješ ty sám...

co vlastně znamená to vaše sir? Sráč, imbecil a retard?
Ty jsi to nejlepší, co mohli poslat?
A hodnotí se to podle čeho?
Podle smradu z bot?"
Běsním.

Špičkování

Jeden z Patrolářů se představí. Beru to jako dobré znamení. Kývnu na něj.

„Protože můžu.“
Odpovím lady a dám si záležet, aby to vyznělo dostatečně nadřazeně. Nejsem takový. Naučil jsem se to od jednoho z nadřízených a používám to jen jako vtípek. Banjo ho nejspíš pochopí. LaHef určitě ne.
Že já vůl slíbil, že ji budu chránit!
Zoufám si v duchu, protože už teď je na pár facek a to jsme na cestě pár minut.

Pobaveně se ušklíbnu, když nás oba pošle procvičit zápěstí.
„To chceš pleťovou masku? Někde psali, že to nefunguje, ale chápu tě, že se k tomu upínáš. V tvým případě je jakákoli změna změnou k lepšímu.“

Banjo se do ní taky pěkně pustí. A asi aby mi nebylo smutno, schytám to vzápětí já.
Pěkně ty.
Uznale a s úsměvem kývnu.

„Máš naprostou pravdu. Ženský nevedeme. Ty jsou u sester a samozřejmě i jinde. Ale abych ti to vysvětlil. Mlaďák se musí osvědčit. Musí se postupně naučit všechno, co starší rytíř nerad dělá. Třeba uklízet, leštit boty, leštit zbroj a určitě se najdou i tací, co si nechají přeleštit klacek. A podle toho jak jsou šikovní se později rozdělí. Ti dobří zůstanou a ti špatní jdou do Patroly.“
Odehraju míč na jeho hřiště.

Jenže do našeho přátelského utkání zasáhne opět LaHef. Předvádí kopulační pohyby.
Ta je fakt hodně nadržená.
„No, děvče. To je nabídka, která tlačenici nevyvolá. Snad ani tenhle Patrolář není tak zoufalej, aby na tebe vlezl.“
Prohodím a stále si hlídám okolí.
Tak ty provokatére. A teď si to přiznej. Sere tě, ale je to pěkná holka. Ještě by sis mohl gratulovat, kdyby vlezla ona na tebe. Což se stane asi jen v případě, když se bude krýt tvou mrtvolou.

Poslouchám, jak ho LaHef pojmenuje a s hraným zděšením zavrtím hlavou.
„Strašný jméno. Zůstanu u Banja, jestli ti to nevadí.“

P(r)ošťouchy

Čekala jsem rozhodně víc disciplíny. Něco, nač jsem zvyklá z domova. Ostražitost a opatrnost. Ale ne. Urážky a podobné se jistým členům naší skupinky zřejmě dosti líbí. Očima sleduji naše okolí, přičemž poslouchám tu slovní přestřelku. Ráda bych zůstala vážná, ale koutky mi zacukají. Dokonce se v průběhu i viditělně usměju, ale chechot naštěstí zvládnu zadusit. V jeden moment cuknu pohledem k Benjimu a Betchanovi. Nevím, jak ostatní, ale já bych si noc s nima nechala líbit. S oběma najednou. Uvědomím si, kam mi sklouzly myšlenky a do tváří se mi nahrne krev. Bohové, buďte milostiví. Tove by mi za tohle omotala střeva kolem krku. Raději mlčím a spíš čekám, jestli zasáhne Kluzký.

Cesta z města

Velké ego na velké výpravě


Znovu zaměřím pozornost na Benjamina.
„Teď jsi mě dostal.“
Chytím se za srdce. I když bych se samozřejmě měla držet jinde.
„Pojď, vezmi si mě.“
Několika nárazy rukama naznačím sex. V přímém kontrastu s mými slovy mi z očí sálá vztek.
„Jen mi prosím řekni, až se to stane, nerada bych srazila tvé ego tím, že si ani nevšimnu, když budeš uvnitř.“
Znovu se ušklíbnu a udělám krok dopředu. Je mi u prdele, jestli nás pár metrů od pevnosti někdo sejme.
„Oooo. Ano. Ano. Víc.“
Zasténám vskutku procítěně. Náhle však přestanu a znovu se vrátím k vrčení.
„Jen do mě pane Honímsitrikovpustině,protožemámmalýpéro!“

Cesta z města

Podle všeho se na můj háček chytila rybička. Čekal jsem, že se ozve. Nikdo nevydrží tak nevybíravá slova a zvládl jsem si spočítat, že madam z Družiny patří k té skupině, která se musí ozvat.

"Počkej to slyším taky! Ty jsi chlap? Úplně jasně to vychází z Tvýho rozkroku."

S úsměvem odpovím naší Družinářce a pak se přidá bratan.

"Vaše sirstvo! Bohužel mi, nuzní mužové a ženy Patroly musíme za tyto služby platit, neboť nikdo nám neskáče sám do postele, protože její majitel je sir. Chtěl bych říct i sirka, ale to u Vás prý není. Prý patří k běžným věcem, že Vaši mladí hošíci mají služby v určitých dnech na uspokojení choutek starší sirů?"

Pokrčím bezelstně rameny a kecám. Každý ví, že je to píčovina, ale je možný že se někdo chytí. Navíc mě to baví. Betchan vypadá, že podobné řeči jsou mu blízké, tak s ním aspoň nebude nuda, ale stejně se do toho musí přisrat Družinářka.

"Koukám fakt Tě svrbí holka. Ráda se díváš jak si to chlapi dělaj? Sama jsi už dlouho žádného nepoznala a tak držkuješ? Větší intimnosti si necháme někam do tepla. Teď zkus nemyslet tím pérem co máš v kalhotách podle všeho a hlídej si okolí. Tady nejsi v Pevnosti."

To poslední už říkám vážně. Sranda je odsud podsud. Stejně bych jí nejraději zastřelil sám, ale zase lidské zdroje jsou lidské zdroje.