Cesta z města

Ono to nekončí...

Ve spáncích mi tupě zapulzuje. To, když se ozve to pako, které si tu hraje na rytíře. Ze všech spolků v pevnosti je tenhle nejsměšnější.
„A ty se do toho sereš proč?“
Zavrčím. Chvíli muže propaluji pohledem.

„Víte co? Udělejte všem tady službu a běžte si vzájemně vyhonit.“
Pohybem ruku pomyslně spojím Betchana a Benjamina.

Na cestu

Rvačka skončí celkem rychle. Tomu mýmu jedna rána stačila a do zbytku se mi motat moc nechce. Ale stále jsem připraven zasáhnout. Lady Hef má prostě smůlu. Jakoby nestačilo, že má důstojného protivníka, ještě se jí do toho nasere Patrolář. Na jednu stranu chápu, že nechce, aby v patrolářký hospodě vypustil družiníky duši a šest a půl litru krve. Na druhou stranu, holka má nárok na odvetu.
Nakonec se jí do toho nasere Kluzký a to je definitivní konec její odvety.

Pokrčím rameny. S tímhle nic nenadělám a asi ani nechci.
„Rádo se stalo.“
Kývnu na Kluzkýho.
„Chápu, že tě to překvapilo. Taky jsem to nečekal. Ale jestli máme aspoň trochu spolupracovat, bylo by hloupé nechat se štychu už na začátku. Zítra ráno se uvidíme.“
Mírně se usměju a mrknu k baru.
„No a jestli to oba přežijeme, asi se tu i potkáme. Na vodka je fakt výborná.“

Poslouchám Kluzkého co dál plánuje s Hefronovou a jejím přítelem.
Doprovod? Jo. Jasně. Není problém...jo hovno není problém. Cecháči!
Letí mi hlavou, zatímco mi Kluzký nabízí odměnu. Kývnu. Udělal bych to i bez odměny.
Ksindlové čekají takřka před hospodou. Že střetu neunikneme je jasné, ale vybrat si místo můžu.
„Běž Hefronová! Pohyb! Ti tři jdou po tobě.“
Pobízím je k rychlejšímu kroku. A hlavně chci být mezi Hefronovou a Cecháči. Zapadneme do boční uličky a sáhnu po meči. Tady je to ideální.
„Běžte dál. Zastavím je.“
Přikážu a přijde mi to jako jednoduchý příkaz. Snadno splnitelný a snadno přežitelný. Kdyby si jeden blb nehrál na hrdinu.
Cecháči vytáhnou zbraně. Dva nože a sekeru.
No to si děláte prdel? S tímhle jdete proti dvouručáku?
Až za vteřinu mi dojde, že se mnou počítat nemohli. A na Hefronovou by to stačilo.

Její přítel dostane nůž přímo do hrudi. Tady není co řešit. Nožíři jsou v pánu hned. Ten se sekerou je lepší a podaří se mu mi dokonce prohnout kyrys. Ale v okamžik, kdy přišel o podporu svých s ním byl konec. Konec by s ním byl tak jako tak. Jen by mi to trvalo o pár vteřin déle. Možná.

Dohlédnu, aby se LaHef dostala tam, kam potřebuje, tedy ke Kluzkému a vyrazím k domovu.
Očista, fyzická i duchovní. Oznámení vedení k čemu došlo, aby byli případně připraveni, kdyby se Družina vztekala, že jeden z nich dostal přes hubu. A taky mé rozhodnutí na téma Hefronová. Skřípali zubama, ale prošlo to.

A ráno si jdu pro výbavu a nestačím valit oči.
A to jsem si myslel, že jsem vybavený tak dobře. A oni mají k dispozici tohle. TOHLE. Musím se vrátit. Byl by hřích nechat to tam někde ležet.
Nastrojím to na sebe a zkusím pár pohybů. Je to dokonalé. Je to tak dokonalé, že si odpustím remcání o tom, že nikoho nevyslali. Ještě by si to mohli rozmyslet a sebrat mi to.

Na boty natáhnu nesmeky a náhradní hodím do batohu. Jistý krok je věc, která je pro bojovníka nesmírně důležitá.

Místo srazu je úžasné. Místo tedy je stejně mizerné, jako každé jiné, ale je úžasné tou pestrou sestavou. Kývnu na Kluzkého i na ostatní.
„Jmenuju se Betchan. Celým jménem Sir Rytíř Betchan. Ale na nějaký tituly se můžeme vysrat, že jo.“
Tady by to stejně nemělo smysl. Tituly se hodí ne ceremonie, ne na boj.
Sestře chladu věnuji malinko delší pohled. Je na ní vidět, že mi věří stejně, jako já jí. Vůbec. Ale s tím zatím nic neudělám. Dívám se na její zbraň a v koutku duše malinko slintám. Doma jsem si z ní jednou vystřelil a bylo to skvělé. Tady si s ní asi jen tak nevystřelím. Budu rád, když s ní nebude po mě střílet.

Pár kroků a už to mezi námi jiskří. Modrofialový Benji alisa Banjo si rovnou bere do huby Družinu. A celkem zostra. LaHef oplácí úder a mě v hlavě vyplave myšlenka, která by mohla vyznít vtipně. A nebo se kvůli ní porveme. Šance jsou stejné.

„Co se o tobě nedozvíme,Benji. Družina tě nechává na pokoji, pač jebou jen slušný lidi. Zkoušíš to na všechno co se hejbe. Na ženský i na chlapi a hádám, že za šuk platíš všem. Jinak si nedokážu vysvětlit, jak jsi zjistil, že chlapi jsou buzeranti a ženský kurvy.“
Řeknu pobaveně. Čekám, že mi odpoví něco podobného. Že se u něj nebo jiného projeví smysl pro humor. Ale čekám i to, že se urazí nebo sáhne po zbrani.

Odchod

Byla jsem spokojená, že jsem se nemusela zaplést do rvačky ani ničeho podobného. Očíhla jsem situaci a vrátila se domů. To, co jsem videla ráno, mě asi ani moc nepřekvapilo. Nesnáší nás, ale na likvidaci nepohodlných debilů, se jim hodíme. Jenom nad tím zavrtím hlavou. Vše už mám sbalené, s matkou i sestrou jsem se rozloučila, a už brzy překročím hranici našeho území. Dost možná se sem už nevrátím. Ale to nevadí. Smrt je jenom další destinace.

Ostatní pozdravím, alespoň kývnutím. Ale mám pocit, že je to všem u prdele. Stejně jako moje jméno. Takže se ani nepokouším o nějaké seznámování. Zařadím se tak, abych viděla na člena bratrstva. Rozhodně ho nechci mít v zádech. I když máme fungovat jako tým, jemu rozhodně nemůžu nic věřit.

Cestou mlčím a dávám pozor na své okolí. Několikrát zabloudím pohledem k Benjimu. Líbilo se mi, jak s včera bil. Má můj respekt podobně jako Kluzký. A tím to tady taky končí.

Cesta z města:

Bez klidu a svých zásad

Už od časného rána mám příšerný vztek. Říct, že se včera posralo, co mohlo, ani zdaleka nevystihuje situaci. Kocour. Souboj v temné uličce. Will. Hádes. Na čele mi vyskočí žíla a v oku se objeví tik pokaždé, když si na to vzpomenu.

Hned dva lidi mi vzali moji pomstu. To jim nezapomenu. Nikdy. Měla být moje! Bylo to osobní. Zrovna teď a tady vidím jen jediný cíl celé té šaškárny venku, … pokud jsem nedostala to, co jsem chtěla u Kocoura, vezmu si to venku na těch dvou. Nikdy jsem nepočítala s tím, že se vrátím… nepotřebuji si ve městě otevřít žádnou zasranou hospodu a válet si prdem ve zlatě až do smrti. Takhle neskončím. Měla jsem jen dva cíle – jeden je naprosto nedosažitelný a o druhý mě včera okradli. Tohle se kurva nedělá!

S nikým nemluvím. Na nikoho se nedívám. Posbírám si vybavení a prostě vyrazím.

Můj vztek mi dodává odvahu. Nepřekřičí ho nic – ani zima ani nebezpečí, které může být hned za hradbami. Je mi to fuk.

Jindy bych se k pomlouvání Družiny s chutí přidala. Ostatně moc dobře vím, co jsou zač. Vím víc než kdykoliv tady. Jenže teď mě sere i tohle…. A pak to přijde.
„Počkejte.
Slyšíte to?“
Zůstanu stát a opatrně se rozhlížím. Oči mi planou nenávistí – ne konkrétní, mířenou přesně. Nenávistí ke všemu a všem.
„Tady někomu příšerně hučí v kládě.“
Ušklíbnu se na Benjamina. To, co vykládá, je podle všeho víc zbožné přání než kritika.

Ooooodchod

Hajzl leží. Já jsem spokojený. S úsměvem na celé kolo se dívám po okolí, jestli někdo nepotřebuje pomoc, ale podle všeho nepotřebují. Bratan se podle všeho taky vyzná a zbytek dořeší Led. Uplatní svoje dlouhé zkušenosti a já to nechám kolem sebe jen tak plynout. Nemám na to. Zcela upřímně na to nemám. Kocour se sice strachuje, ale Led má dobrej nápad. Až je najdou, tak jim to opravdu nezávidím. Budou v dost velké prdeli. Což byli už ve chvíli, kdy vlezli ke Kocourovi...

Střih a je ráno. Večer se nesl už jen v hromadě ledu na ksichtě, jídle, pití a dobré společnosti Patroly, ale ne moc dlouho. Musel jsem vstávat brzo. Výhra mě ještě hřála v kapse a já jsem už teď věděl, že ne na moc dlouho. Takže jsem ráno vstal asi jako jeden z prvních ocasů v celé Pevnosti a vydal se ke Gilgamešovi, kde jsem byl na sto procent první. Však sám majitel měl ještě pod očima kruhy a v nich ospalky, ale to mi bylo fuk.

"Dobré ráno, mám u sebe nechutné peníze a hodlám je u Vás utratit."

Široce jsem se usmál a vrhnul jsem se do víru Gilgamešova obchodu. Po celou dobu nakupování, jsem se řídil pravidlem, že když nebudu já, tak nebudou ani prachy co mi zbudou. Takže jsem radši utrácel peníze, než pak někdo bude utrácet můj život. Více méně jsem přesně věděl co chci, tak to netrvalo vůbec dlouho a o mnoho zlata lehčí jsem odcházel z obchodu pryč. Myslím, že obě strany byly takhle ráno spokojené. Já teda určitě. Vše jsem si vyzvedl a překontroloval, abych měl všechno. Nadšení je jedna věc, ale pragmatismus je věc druhá. První jsem nebyl. Což jsem ani nečekal vzhledem k tomu, že jsem měl ještě svoje ranní pochůzky.

"Díky. Kdybych nedlužil Karlovičovi za vybavení tak do toho nejdu. Potřeboval jsem, ale nějaké drobnosti. Kdyby mě zrasil moc, tak mi Karlovič měl zaplatit doktora. Naštěstí to vyšlo. Byla to jen zasraná klika."

Pokrčím rameny na celou včerejší situaci, kterou Alex komentuje. Sám si to dává ještě dohromady a mám pocit, že až se vrátíme do města, tak Helmuth nebude patřit mezi moje dvorní fanoušky. Budu si muset hlídat záda to je jasná věc. Na dárek od Drona se dívám dost nedůvěřivě a když ho otevřu, tak se moje tušení potvrdí. Jeden by čekal, že když jdete na výpravu, která rozhoduje o osudu Pevnosti, tak dostanete aspoň špičkové vybavení.

"Snad tam není žrádlo pro psy mezi tím...."

Modlím se potichu, ale modlím. Nechám celý ten dárek bez odezvy, ale když nám to dal, tak to taky bude chtít vrátit. Byrokracie je i v Patrole pekelná. Kromě jídla, tak vařič a makarov jsou další věci na které musím dávat pozor. Ne. To to pak radši zaplatím. Když procházíme všemi kontrolami, tak se začínám cítit lépe a lépe, protože jdeme ven. Asi z toho mám největší radost tady z té bandy. To, že jde s náma sestra mě nějak nesere. Podle všeho všechny frakce až na gymnasium se oficiálně chcou zúčastnit....zastřelit jdou vždycky.

"Už jsi někdy viděl, že by Družina kromě jebání slušných lidí něco dělala? Však je to banda kurev a buzerantů."

Houknu k Ledovi a když on jde v čele, tak já jdu do pravého zadního rohu. V ruce mám svoje AK-74 a těm, kdo ví, tak na batohu mám přidělaný Včelí úl.

Vypráskání Družiny

Rvačka se stupňuje. Patrola pokřikuje. Údery dopadají na svá místa a odolnost Družiny začíná slábnout. Jako první padá kapitán Družiny. Ten dostal takovou ránu od Betchana že okamžitě zhasl jako svíčka. Chtěl svým mužům přidat na odvaze tím, že se nezalekne o tolik většího protivníka ale šeredně se mu to nevyplatilo. Po Betchanově tvrdém úderu se jeho bezvládné tělo kácí k zemi.

Vražedné duo Alexe a Benjiho vyřídilo dalšího člena družiny. Nejdříve mu Alex vyrazil svými údery dech a pak k němu přistoupil Benji a svou kombinací dvou úderů na obličej ho poslal k zemi. Ten už se z té země nezvedne. Družijník si ani nemohl stačit všimnout co ho vlastně trefilo, vaše údery byly naprosto sehrané.

Katrin se podařilo svého protivníka dobře kopnout do kolena až to Družijníka poslalo do kleku. Teď je snadné ho jakkoliv ukončit. Kopačka na spánek nebo nadskočené koleno na bradu by poslalo spát i větší tvrďáky než je on.

Kluzký svého soupeře narazil na stůl a sází mu jednu ránu za druhou. Netrvá dlouho a začíná z něj cákat krev. Když si Kluzký všimne že mlátí do bezvládného těla tak přestane.
"Tak, to by jsme měli. Skvělá práce. Svažte je." prohlásí když vidí že všichni Družijníci leží na zemi. Všichni až na jednoho.

Zůstává pouze Gabriela a Jean. Její rána na ohryzek jí sice nevyšla jelikož jí Jean uhnul, ale pár úderů mu trefila. Jean má s trefováním trochu problém jelikož si na něj celkem rychlá. Je vidět že se opravdu neumí moc prát, a proto kolem sebe má lidi. Kluzký váš zápas pozoruje.
Jeanovi se podaří trefit ti dva údery. Ten druhý ti trošku spustí krev z nosu, ale ani jeden z úderů nebyl tak silný aby tě poslal k zemi. Už si v životě nějakou ránu dostala, a jen tak něco tě nesundá. V téhle rvačce se nemusí hrát fér. Spousta Patrolářů ví že Jean je pouze sráč, který využije čehokoliv aby se dostal ke svému. To samé platí i o jeho boji. Ty jsi však rychlejší a zkušenější. Tvůj čas teď přišel...podařilo se ti Jeana dostat do stavu kdy ho můžeš zabít na několik způsobů. Nůž který má v botě, kus stolu který odletěl když na něj Benji spadl...nebo toho sráče prostě uškrtit. Ať už se rozhodneš jakkoliv stejně svůj čin nakonec nedokončíš.

"Tady ne! Kdyby se tady prolila jejich krev tak by sem naběhla celá divize těch sráčů." hlas patřil Kluzkému který tě stačil chytit a zastavit ještě před tím než si svůj čin dokončila. "Neboj, postarám se o to. Ale tady ne." dodá zašeptáním do tvého ucha.
Patroláři mezitím svázali probírající se zmlácené Družijníky. Hospoda už se pomalu vrací do běžného ruchu.
Kluzký přistoupí k Betchanovi. "Máš mé díky, nikdy jsem nečekal že v hospodské rvačce vstanu po boku rytíře z Bratrstva. "

Pak pohlédne na Hefronovou
"Gabrielo, ty a ten tvůj kámoš se musíte schovat. Jestli o vás věděl Jean je celkem dost pravděpodobné že o tom ví více lidí. Sežeň si co potřebuješ, pak se propližte na stanici pro vaše věci a přijďte k Hádesovi. Schovám vás u sebe. A dávejte na sebe pozor."

Obrátí se znovu na Betchana "Mohl bych tě požádat o jejich doprovod? Na někoho jako si ty si jen tak nikdo netroufne. Zadarmo to samozřejmě nebude, věřím že máš i další věci na práci." nakonec souhlasíš

Gabriela dokázala sehnat veškeré drogy které potřebovala. Věděla přesně za kým jít. Jeden chlápek z Patroly zvládne sehnat jakýkoliv halucinogen či opiát. Konopí, Durman, Šalvěj nebo houbičky Příhraničí. Dealer u kterého nikdo neznal pravé jméno zvládl zásobit celou hospodu.

Freya opouští hospodu. Informace které hledala zde nalezla.
Jen co hospodu opouští Hefronová, Betchan a Will , Kluzkému ztvrdne výraz. Přistoupí k Jeanovi který má zavázanou hubu a celou dobu něco huláká. Většina Družiny se zatím moc nevzpamatovala.

"Z toho bude průser Kluzký a pořádnej!" zavolá Kocour.
"Nebude, o to se postarám. Přines pět flašek té nejhnusnější vodky co tu máš a trychtýř. Mám plán..." odpoví a škodolibě se usměje. Když mu Kocour vyhoví, Kluzký pověří pár Patrolářů aby Družijníky podrželi. Postupně jim pak začne rvát trychtýř do huby a lít flašku vodky. Družijníci se dáví, prskají ale nakonec jim flaška mizí v hrdle a oni za pár minut odpadají na zem totálně na šrot. Nakonec přijde řada na Jeana. Ten ihned co mu sundají roubík z huby začne řvát "Si mrtvý Kluzký!! Rozumíš?! Mrtvý!!" ale nakonec i on je umlčen trychtýřem v puse.
"Máš pravdu...jsem...ale tebe vezmu sebou." odpoví chladně Kluzký a začne mu lít flašku do huby. Když už všichni leží opilí na zemi Kluzký si prohlédne lidi co okolo něj zůstali a řekne

"Družijníky vyhoďte ven kousek od hospody i s jejich zbraněmi, ti budou tak posraní že budou držet hubu, navíc když je najdou ožralý ve službě tak skončí minimálně v Pracovním oddíle. Ale Jeana s Kapitánem musíme uklidit. Potřebuji dva odvážné dobrovolníky kterým zaplatím. Navlečte na ně tulení kabáty a protáhněte je přes Pevnost až na území Ligy. Běžte východní stranou, je tam úzká ulička a až za ní je území Sester, hlídají to až o kousek dál. Sundejte z nich ty kabáty a vyhoďte je tam. Dejte jim však kapuci, kdyby náhodou přišli trochu k sobě tak aby nevěděli kde jsou. Sestry se o ně postarají, Družina je v poslední době sere víc jak nás. Pak ty kabáty pořádně vyperte ať z nich umyjete smrad těch sviní. " našlo se pár Patrolářů kteří do toho šli, a tím byl problém vyřešen. Patrola mezi sebou tajemství udrží.

Marcuse si při odchodu na pokoj vyhledal tajemný muž který byl u něj dnes v dílně. Vyhledal si tě s otázkou, jak si se rozhodl.


Cech

Jak se dalo čekat, Cecháči si na Hefronovou počkali. Jen co opustila hospodu, začali vás sledovat tři muži. Betchan je poznává, a ví moc dobře že je zvládne sám. Jediný problém bude ten kterému poskytnou moc jeho druhové. Je ti jasné že tohle jsou nováčci kteří musí ukázat co v nich je. Posilněný bude pouze jeden....ale kterej? Nakonec jste se ocitli v úzké boční uličce kde nikdo kolem vás není. Dokonalé místo na to ukázat jim že si s váma nemají zahrávat. Cecháči začínají tasit dlouhé nože a jeden z nich má dlouhou sekeru. Než stihnete jakkoliv zareagovat jeden z nožů letí vzduchem a zabodává se Willovi rovnou do hrudi. Ten padá bezvládně k zemi. Gabriela ale není ozbrojená. Will má u sebe pistoli, ale výstřel by přilákal nechtěnou pozornost. Bude muset stačit Willova mačeta.
Ti dva s nožemi nebyli žádný problém, ale ten se sekerou už ano. Byl to ten kterému byla propůjčená moc. Proti Betchanovi měl sice nevýhodu v délce zbraně, ale díky moci oplíval větší rychlostí. Několik seků tě trefilo, ale brnění tě zachránilo. Sekera v něm ale na pár místech zanechala svůj podpis.
Po zabití prvních dvou se však jeho moc zmenšila. Starší členové ho odepsali a on to zjistil až tehdy když jim projela Betchanova čepel.

Gabriela se díky svým zkušenostem zvádla proplížit na stanici pro své věci a bez problémů se z ní dostala i ven. Léta zlodějské práce se nezapřou. Po cestě k Hádesovi míjíš několik hlídek Družiny. Dneska je v Pevnosti celkem rušno, každá hlídka někam pospíchala a tudíž si tě nějak nevšímala.

Hotel u Hádese byl jako jediný v Pevnosti magicky zabezpečený, starý mág jej sice nemohl opustit jelikož stále musel udržovat magický tok, ale co se bezpečnosti týká to bylo asi nejbezpečnější místo v celé usedlosti. Hned poté co vkročíš dovnitř a přejdeš prázdnou recepci tě tělo přestalo poslouchat a ty zamrzáš na místě v celotělové paralýze. V hlavě slyšíš pouze hlas "Co zde pohledáváš?"
Nemůžeš promluvit na což ti hlas odpoví "Slyším tvé myšlenky."
Když Hádesovi řekneš koho hledáš, nechá tě stát a zanedlouho přichází Kluzký. Potvrdí že jsi to opravdu ty a Hádes tě pustí ze své paralýzy.
Kluzký má na pokoji dvě postele a jednu z nich připravil pro tebe.

Freya ráno před odchodem nachází dva mrtvé zmrzlé Družijníky. Oba dva umřeli smrtí Krvavého Orla. Dozvěděla ses že byli natolik drzí že v noci ožralí slídili na území Ligy. Podle tváří je poznáváš...oba dva byli včera v hospodě.

Dar Bratrstva

Betchan ráno jak mu bylo řečeno přichází do zbrojnice. Zde už čeká Uther, a výbava která před ním leží připravená na stole vypadá jednoduše skvostně.

"Vítej Betchane. Dnes vyrážíš do nejnebezpečnější oblasti Příhraničí, a na tvé cestě se ti bude hodit pořádná výbava. Bratrstvo ti proto dodá jen to nejlepší. "

Předává ti obouruční meč u které už na první pohled vidíš postříbřené čepele. "Říkáme mu Uriziel. Bratr Tuck ho koval celou noc za asistence mágů z Gymnázia. Je velký a masivní, ale zároveň poměrně lehký. Obě ostří jsou stříbrné a pokud podržíš prst na tomhle symbolu (Ukazuje na symbol slunce uprostřed záštity) , vzplane magickým plamenem který poškodí i ducha či přízrak. Mágové do něj vložili část své magie, ale dej pozor, není věčná. Symbol bude postupně blednout až úplně zmizí. Ale zkušený mág může tuhle moc obnovit."

Poté bere do rukou lamelovou zbroj která je místy pokrytá magickými ornamenty.
"Tam venku je každé kilo navíc přítěží, a tudíž ti dáváme tuhle zbroj. Je lehká jako pírko a tahle jezdecká verze ti ochrání i stehna. Mágové jí očarovali...její magie tě ochrání před jinou magií a kulkami. "

Všimneš si že na stole leží i zajímavá kuše která vypadá jako by měla zásobník.
"Kuše je účinná věc, ale proti střelným zbraním je až příliš pomalá na nabíjení. Proto jsme sestrojili tuhle polo-ocelovou verzi starodávné Čínské opakovací kuše. Má zásobník na šest šipek. K tomu samozřejmě toulec. Nalezneš zde jak klasické šipky tak i stříbrné a osikové."

"A zde je i pár darů z Gymnázia. Tohle je jejich "Vosa" (Cca 80cm dlouhá kovová hůl na jejímž konci je korunka ve které pevně drží velký žlutý drahokam.) Zvládne vystřelit 20 magických projektilů se kterými dokážeš provrtat strom i se svým cílem který se za ním schovává. A přidali k ní i tři Ohnivce. ( Rudá koule velikosti tenisáku. Je to magická napodobenina granátu. Pří výbuchu rozpoutá malé ohnivé peklo)"

"Přeji ti úspěšnou výpravu. A kdyby jste po cestě narazili na Krysáka...doufám že tentokrát už spravedlnosti neunikne."


Odchod

odkaz ♬ ♬ ♬ ♬ ♬ ♬

Po včerejší noci se všichni probouzíte v různých stavech, ale všichni jste připravení dnes odejít do ledové pustiny. Pomalu se scházíte u Východní brány. Někteří z vás si přivstali aby stihli nákup u Gilgameše. Patroláři šli hned do zbrojnice si vyzvednout své zbraně a odstranit pečetě z granátů. Dnešní den je obzvlášť chladný, jako by vás Příhraničí vítalo v celé své kráse.
Když přichází Freya, všichni v ní poznáváte tajemnou dívku od Kocoura kterou jste tam včera viděli.
Kluzký v rukou třímá svůj VSS Vintorez s optikou. Na zádech má na batohu připevněnou z jedné strany sekeru a z druhé zvláštní bojovou brokovnici. Benji ji poznává. Je to přesně ta kterou ti včera nabízel Karlovič.

Východní blok. Bývalé centrum zastrčeného východního městečka bylo obehnáno vysokými zdmi z betonových desek a tvárnic, které nevypadaly o nic sympatičněji, ani když na nich svítily žluté a oranžové záplaty z cihel. Nahoře vedlo několik řad žiletkového ostnatého drátu, přičemž pro větší efekt byla střední řada postříbřena a do vnitřního okruhu se případě nebezpečí pouštěl proud. Každých sto metrů se tyčily strážní věže s úzkými štěrbinami střílen. Jako Východní brána sloužil přizpůsobený bývalý podzemní přechod. Člověk musel pokaždé klouzat po zledovatělých schodech a potom se z druhé strany zase drápat nahoru. Východní bránu používala pouze Patrola a nebo opraváři kteří kontrolovali stav Pevnosti. Všichni ostatní vstupovali do Pevnosti z Jihozápadu kde byla normální brána.

Když se sejdete všichni tak Kluzký zavelí k odchodu. Vstupujete do podchodu. Schody jsou jako vždy zamrzlé. Patroláři jsou na ně už zvyklí, ovšem zbytek skupiny má s kluzkými schody malé problémy. Čím níže se nacházíte tím větší je zima. Posádka přestupu se nějak fláká, obvykle tu taková zima nebývá. Chlad se snaží najít malé skulinky ve vašem oblečení aby do nich mohl proniknout a zavrtat se vám do těla. Nízké stropy přechodu dělají problém vyšším členům výpravy. Trocha nepozornosti a můžete si omlátit hlavu na několik způsobů.

Vládne zde přítmí. Celý tunel osvětluje jenom pár slabých žárovek.
Po asi pěti minutách přicházíte do přechodové místnosti. Zde už je výrazně tepleji, stará kamna příjemně vytápí místnost. Osádka předává Patrolářům žebradla (Malé plátěné tašky přes rameno) s jejich jménem. "Dar od Drona." řekne jeden z mužů. Uvnitř nacházíte pistoli Makarov s jedním zásobníkem, pár neoznačených konzerv a malý plynový vařič.

"Takový dárek ať si Dron strčí do prdele." zazubí se Kluzký. Poté už ale osádka otevírá průchod. Železný poklop sebou párkrát trhl a se skřípěním se odsunul do strany. Asi pět minut pak ještě kráčíte tunelem když se před vámi objeví schody ven.



Po opuštění průchodu na vás opět zaútočí zima. Chlad který tlumila bariéra z hradeb na vás agresivně doráží jak jen dokáže. Pouze na Freyu to nemá žádný vliv. Magie Ligy jí před mrazem chrání. Venku vidíte zbytky civilizace. Rozvaliny budov, napůl spálené hromady odpadků, zrezivělé kusy železa či zničené skelety aut které většinou zdobily díry po kulkách, a některé i po drápech.
Hromada budov je rozebraná a materiál z nich byl použit na stavbu hradeb. Celkově je to ponurá scenérie, ale člověk si zvykne na všechno.

Patroláři věděli co je zde může čekat. Bandité, obří krysy nebo třeba Plenitelé, kteří dříve bývali lidé ale po uchýlení se ke kanibalismu zmagořili. Nyní jsou horší jak zvířata. Vyřezávají si jazyky a sebepoškozují se. Přes rozřezané obličeje a končetiny jsou už těžko poznat lidské rysy. Jedno je ale jasné...nikdo nechce aby ho dopadli. Jejich vřískot dokáže nahnat hrůzu i ostřílenému profesionálovi. Nejednou se stalo že jste se vraceli z výpravy a tyhle zrůdy vás přepadli. Pro ty které se jim podařilo chytit zbývala už pouze rána z milosti. Plenitelé své oběti žerou zaživa.

Procházíte v trojuhelníkové formaci (Řazení nechám na vás) a Kluzký kráčí v čele.
"Mějte se na pozoru, je zde stále několik nebezpečných věcí na které můžeme narazit. Družijníci se o to měli dávno postarat, ale s jejich pomocí nemůžeme počítat. Ti vystrčí prdel z hradeb jenom když je vedení pořádně zmáčkne, a maximálně jako eskorta nějakému opravářovi."

Gabriela ví že má pravdu. Každej z Družiny ví že za hradbami číhá smrt v několika nehezkých podobách, a že větší bezpečí je uvnitř. Vždycky když někdo musel jít jenom před hradby Pevnosti tak se z toho snažil vykroutit jak jen to šlo.

I když všichni hlídáte okolí, zatím máte prostor prohodit pár slov. Patroláři ví že tahle oblast bývá většinou klidná, ale taky víte že za chvíli se dostanete do labyrintu starých garáží, kde jsou místa pro přepad jako stvořená a všechny díry a jámy se od potvor ani při vší vůli vyčistit nedaly.