Pandemonium

I když zde byl neskutečný hluk a chaos v konverzacích, připomínalo mi to tehdejší jednání, kdy se konverzace na nějaké téma vždy strhlo. Značná část pobouřená, hádající se s těmi, kterým se to líbilo. Hlavní představitel tamního jednání snažící se ukotvit opět klid a já? Většinou jsem si prostě hleděla svého a něco jsem si třeba četla, nebo jsem si prostě hrála s nějakou prkotinou. Většina artefaktů, pokud se nevydařilo se stala věcí, která je třeba nesmírně fascinující, ohýbající reálnost, ale naprosto k ničemu. Pro to byly tyto artefakty dobrým způsobem zábavy ve chvílích, kde si nechám ostatní babrat ve svém. Nejhorší ale bylo, když se konalo jednání v mé domovině a jako jedna z výše postavených jsem musela být v jakési radě, která seděla vůči ostatním a… řekněme, že na mě všichni zírali. Do dneška jsem nepřišla na způsob, jak na tehdejší radě se zabavit bez toho, aby si nikdo nemyslel, že mě to absolutně nezajímá. Pohled do mrtvého místa a odkývání všeho mi vždy stačilo, ale ach, jaká to byla nuda.

I nyní mi šlo hodně slov jedním uchem tam, druhým zase ven, protože vždy tyto konverzace probíhaly stejně. Přesto se došlo k něčemu, co mne zajímalo a to, že se za mne Arnfreid zaručil a dovolili mi přístup k místním zdrojům. Přesto k tomuto chtěli nějaké vyjádření, které jsem musela nějak poskytnout, i když bych asi od Arnfreida byla ráda, kdyby mi tuto záležitost sdělil předem. Ale co už.

„Ano, projednávala jsem tuto situaci s mistrem Arnfreidem. Věříme, že moje expertíza, zkušenosti a též i to, že jsem přežila zajatí Inkvizice by mohla pomoct boji proti Temnotě. Pokud by se zde nacházelo cokoliv, co náleží mému jménu, jsem schopná dokázat to, že to mnou bylo vytvořené, či sepsané,“ řekla jsem neutrálně, snažící se schovat fakt, že jsem byla vystavena Hlasům, Temnotě, dalším stranám, využita jako podpěrný bod na boji proti Temnotě, sama ji vyvolala, jsem schopná ovládat toky energie, což není možné… a další věci. Na konci dne stejně rozhodnutí nebylo na mé maličkosti.

Jednání rady

Odpověď Kaedor vyvolala spokojené mumlání arcimágů – jednání nebylo ani zdaleka soukromé a čarodějové tak neoslovovali jen své kolegy a Kaedor samotnou, ale také tu a tam přicházející sekretáře a tajemníky, kteří si vyžadovali pozornost arcimágů.
Byl to vlastně chaos, který byl způsobený nesmírnou inteligencí všech zůčastněných. Kdyby měli arcimágové řešit jen jednu věc najednou, rychle by se začali nudit a raději by si nejspíš zdřímili.
Předseda tohoto zasedání si zdvořile odkašlal a pokračoval.
„Akademie velice oceňuje váš příslib. Je naším nejupřímnějším zájmem prohlubovat vědění v oblasti, kterou jste počala odhalovat a vaše spolupráce bude v tomto ohledu zcela klíčová – a jsem si jist, že se nebude jednat o pouze jednostrannou záležitost.“
Čarodějové nebudou nabízet peníze, to by bylo pod jejich úroveň… navíc vědění a artefakty mívají daleko větší hodnotu, než jaká se dá vyjádřit zlatem. A jak zmínil Artiner, tito bělovousí stařečkové mají stále ještě často ostrou mysl, která má svůj vliv i na královském dvoře…

Ostatní arcimágové mezi sebou zašuměli, neboť už předem ví, jaký bude další bod jednání. Ten arcimág, kterého si všimla už dřív – ten nevrlý a nepřístupný – nad jakýmsi papírem rozhodně vrtěl hlavou a provrtával přitom Kaedor pohledem.
Předsedající arcimág si odkašle.
„Bylo vzneseno doporučení, aby vám, madam Kaedor, byl umožněn přístup ke zdrojům této Akademie pro pokračování vašeho výzkumu tak, jak jste ho zahájila s kolegyní-“
Čaroděj nahlíží do listin, aby poté dodal: „Ano, s kolegyní Petranou. Toto doporučení předložil této radě královský zaříkávač mistr Arnfreid z Halmien.“
Nesrozumitelné mumlání kolem ní nabere na intenzitě do té míry, že předsedající musí ostatní upokojit zdviženou dlaní. Postupně se obnoví pořádek a ticho. Stojící arcimág naváže:
„Jaké je vaše stanovisko na tuto záležitost? Bylo nám doporučeno, abychom to s vámi probrali na této… osobní úrovni.“
Přeruší ho odkašlání jeho nevrlého kolegy. Předsedající pomalu přidá: „Doufám, že nemusím dodávat, že vzhledem k vašemu současnému statustu, by něco takového bylo zcela proti všem platným předpisům a zvyklostem.“

Rada Arcimágů

Dostalo se mi odpovědi, ale dost suché na to, abych si mírně povzdechla. Informaci, kterou mi předal jsem asi mohla čekat, ani nevím, proč jsem čekala třeba nějaké jméno, nebo tak. Nejspíše jsem nadceňovala práci dotyčného, od kterého jsem chtěla jen jednu věc, a to konkrétnější info. Bohužel, to se mi nedostalo.
Můj pohled okolo opět zaujal, když zmínil hlášení od Petrany. Sama jsem moc nevěděla, co mohla všechno říct, přesto jsem nějak tušila, že to zas tak moc špatné pro mou maličkost nebylo. Kdyby bylo, tak by mě nejspíše nedoprovodili jen tři členové akademie, ale asi by jich bylo více.

Mírně nazdvižené obočí v moment, kdy jsem vstoupila do jednací síně. Některé věci se prostě neměnili, ani ten zatuchlý vzduch, který zde panoval. Oproti síním elfů, které byly většinou opleteny živými rostlinami, lidé dávali dost důrazu na materiály, které vzduch nepropouští. Podle toho to tu též vypadalo a nebylo překvapení, že dost elfů využívalo svou manu na okysličení své vlastní bariéry.

Otočená vůči mluvčímu a cítící se jako kdybych měla skládat zkoušku svého mládí jsem se krátce usmála. Bylo vždy vtipné být v této situaci, protože se od mnoha jiných zas tolik neměnila. Závěrečná zkouška, kdy jsem dostala uznání svého talentu? Okovy, okolo svých zápěstí, kdy jsem měla být odsouzena? Předvádění revoluční změny před ostatními? Nebo tato situace? Měnili se pramálo, přesto pocit byl vždy o něco jiný.

Než jsem se dokázala vyjádřit mě přerušil nejenom ten, který mluvil, ale i druhý, který se na mě koukal téměř jako na nepřítele státu. Bůh ví, co si o mne myslel, když začal mluvit o faktu a vědomí, že umím něco, co on jistě ne.
„Děkuji za uvítání na půdách akademie. Nemám důvod nenabídnout svou pomoct místní akademii, tudíž plánuji spolupracovat. Ohledně zakázaných a neprobádaných metod magie? Nějak bych si nedovolila používat magii, o které nevím o moc více, než kdokoliv v této síni. Pokud ode mne tedy budete chtít magii používat, chci předem varovat, že nejsem ještě plně schopná používat své schopnosti a ty, kterým jsem byla v minulosti proslavená, nebudu nejspíše moct plně replikovat,“ odpověděla jsem diplomaticky, varující Arcimágy před faktem o mé magii a též informaci, že jestli někdo měl spisy, co Kaedor di Valiora uměla, či co vytvořila, nebude asi tak jednoduché replikovat.

Rada arcimágů

Oba čarodějové domluvili a poté se posel arcimágů obrátil a pokynul Kaedor, aby ho následovala. Na její otázku, kdo si jí žádá, odpoví lakonicky:
„Arcimágové.“
A s tím pokračuje mlčky dál. Kaedor ho následuje. Oba dva bojoví čarodějové kráčí za nimi. Není to tak docela stráž, která by jí hlídala. Spíš demonstrace síly.
Prochází nyní téměř celou akademií. Kaedor přitáhne pár zvědavých pohledů, ale většinou si jich nikdo nevšímá.
Budova je z větší části prázdná – většina čarodějů nejspíš vykonává své povinnosti, ať už jako léčitelé nebo jako udržovatelé pořádku vypomáhájící městským strážím. Ve městě je velké množství divokých talentů, na které je třeba dávat pozor…
Čaroděj zmíní stranou: „Už máme informace od slečny Petrany, podala své hlášení.“ Nic víc k tomu neřekne, jen elfku vede dál.

Brzy dojdou do jednací síně – tu si Kaedor dobře pamatuje, protože v ní už dříve byla několikrát a takové historické místnosti se mění daleko méně než všeobecné rozložení pokojů či tváře lidí napříč generacemi.
Když procházela dveřmi opředenými ochranými kouzly, tentokrát nepocítila nic nepříjemného, protože poznala, že někdy v minulosti musela do této bariéry sama přispět a její energie tedy nebyla vyvržena ven. Bariéra nebyla neprostupnou stěnou. Možná by toho mohla využít ve svůj prospěch jako důkaz totožnosti… jenže nikdo neviděl proudy magie tak snadno jako ona.
Poté, co prošla velkými dvoukřídlými dveřmi a nechala za sebou oba válečné mágy, stanulo v kruhové místnosti. Po jejím obvodu seděli arcimágové. Většina z nich byla skryta za pracovním stolem, který byl plný knih a svitků, a ještě měli k ruce několik poliček a skříněk dalších listin. Krom toho měl každý nedaleko sebe malý pultík, zpoza kterého mohl mluvit, pokud bylo třeba. Tohle nebyla aristokratická síň, kde by někdo seděl na trůně a mával kolem žezlem – tohle bylo pracoviště čarodějů, kterým šlo o přesnost a kteří byli ochotní se o sporné slabice hádat celé dlouhé dny.
Čarodějové byli schopní se díky vlastní léčivé magii dožívat velmi vysokého věku – nikoli tak, jako elfové, ale rozhodně víc, než běžní lidé, kteří byli odkázáni jen na léčitele a alchymisty. Proto na ní zpoza stolků hledělo uskupení přibližně tuctu bělovlasých a bělovousých staříků, kteří byli ověšení artefakty a skrytí každý v jinak rozmanitém rouchu.
Jeden z nich se zvedl a postavil se k pultíku, o který se opřel.
„Vítáme vás na půdě akademie, madam Kaedor di Valiora,“ začal. „Vaše jméno v nynějším stavu uznáváme alespoň pro současnou jednoduchost jednání, byli jsme o všech probíhajících procesech informováni vaším velvyslanectvím. Z toho důvodu jsme se rozhodli pozdržet uznání vašich domnělých vazeb na tuto akademii, dokud se otázka vaší identity nevyjasní.“
Po tom suchém projevu si čaroděj odkašle a dodá: „Věřím, že je to tak v pořádku a že je i ve vašem úmyslu s námi spolupracovat.“
Od jednoho ze stolů, kde seděl jakýsi arcimág shrbený nad lejstrem, se ozvalo odkašlání. Sledoval Kaedor zpod malých zlacených brýlí. Pohled byl přímý a téměř útočný. Jako v odpověď na ten pohled mluvčí u pultu dodal: „A v této dobré víře také nebudete v naší správní oblasti užívat žádných zakázaných či neprobádaných metod magie bez vědomí a souhlasu této rady.“
Arcimág s brýlemi se mlčky spokojeně opřel a přikývl pro sebe. Mluvčí, nejspíš i současný předseda rady, na ní pohlédl, zda k tomu snad má co říct.
Tohle bude dlouhý rozhovor...

Nové tváře

Překvapeně jsem se zahleděla na dotyčného, který měl své teorie. Byla pravda, že Hlasy též dokázaly vytvořit a naplnit krystaly, ale dle mého to bylo spíše jakože jsem já dokázala naplnit krystal svou manou. To, že někdo našel způsob jak manipulovat s cizí manou, která nebyla zneutralizovaná bylo znepokojivé. Aneb, věřila jsem kdysi, že krystaly jsou ideálním způsobem platby mezi mágy, pokud je magie zneutralizovaná, aby s ní někdo mohl manipulovat. Pokud ale nebyla dostatečně zneutralizovaná, bylo téměř nemožné s ní hnout, protože se buď nic nestalo, nebo právě třeba krystal explodoval, protože nebyl stabilní.

Jakmile se rozevřeli dveře, podívala jsem se na dotyčného a jeho doprovod. Bojoví mágové byli téměř jako elfští mistři šermíři, kteří uměli ještě s magií. Jen kdy se šermíři specializovali na boj a okrajově na magii, zde to bylo na opak. Já věřila vždy v bariéry, nebo různé artefakty, které měli jedno použití. Ach, jak mi chyběli prsteny, ve které byly mnohonásobně složitější kouzla, než se dali vykouzlit během jednoho zaříkávání. Nevýhoda byl ten limit použití… a též i to, že většina těchto artefaktů, které měli více, než jedno použití byly zakázány a schovány v pokladnici. Je asi pravda, že kouzlo, které vyžaduje živou duši a je třeba jej kouzlit ve třech nadaných talentech ukryté v prstýnku je trošku nefér.

„Dobrý den,“ pozdravila jsem a nechala jsem ty dva mluvit. Vypadalo to, že ať už byl tento mág cokoliv, ten, co si mne zde pozval nevypadal tak namyšleně, jako původně. Že by tento byl v hierarchii tolik nad ním? Arcimágové byli mocní, ne-že-ne, ale vždy šlo o obecné blaho. Nebo nyní snad ne?

„Samozřejmě, mohu vědět, kdo si mne žádá tentokrát? Mimochodem, děkuji mistru Artinerovi za krátkou diskuzi,“ Zeptala jsem se, spíše ze zajímavosti, než z něčeho jiného a s úsměvem poděkovala mágovi, který mi chtěl situaci aspoň trochu osvětlit. To, že mne oslovil jménem a i madam jsem brala spíše tak, že si mne nechce hned znepřátelit, jako elfové, kteří na jména dávali mnohem větší důraz.

Posel arcimágů

Profesor při dotazu Kaedor na krystaly zpozorněl a zvedl oči. Přikývl souhlasně.
„Ano. Máte pravdu. Bylo to nutné. Mě a mým kolegům na akademii se podařilo většinu uživatelů magie přesvědčit, že je Temnota činí nestabilními. Pravda je jiná. Měl jsem důkazy o tom, že magie uvnitř těch krystalů… je zranitelná vůči silám zvenčí. A že ať už je tam venku cokoliv, využívá to krystaly, aby se to dostalo dál. Některé byly zničeny samy vnitřním pnutím, jiné byly zničeny námi samotnými a jejich energie patřičně využita.“
Nyní se zdá velmi nejistý – jeho oči těkají po artefaktech kolem a zdá se nervózní, když o tom mluví.
„Nikomu to neříkejte, ale vy byste to měla vědět, abyste to mohla vzít v potaz při naší spolupráci. Lidstvo… všechny dobré národy… mají víc nepřátel než Inkvizici a Temnotu – a ti nějakým způsobem dokázali používat krystaly jiných čarodějů, i když se vám to může zdát nemožné.“
Nyní už má ruku na dveřích.
„Naštěstí existují dříve zapomenuté metody, jak ukládat energii… pomalé a náročné způsoby, ale zcela bezpečné. Odpovědi hledejme v naší minulosti, ta zůstává bezpečná.“
A tím musí končit, protože se sám nechce dostat do problémů zdržováním kohokoliv, kdo čeká venku.

Otevře dveře a za nimi stojí vysoký a poměrně mladý čaroděj ve zdobeném rouchu. Za ním je doprovod: Dva váleční čarodějové, které poznala podle jednoduchých rób v barvách království. Mají hluboké kápě, takže jim nelze vidět do tváří a tělo jim kryje lehká zbroj z oceli, která je pro mágy jinak velmi neobvyklá.
Váleční čarodějové se setkávají s mnohými problémy – a trocha poctivé, magií ošetřené oceli může být pro čaroděje překvapivě užitečná v bitevní vřavě. A rozhodně díky ní vypadají daleko víc autoritativně…
Muž, který je vede, má na tváři strojený a neosobní úsměv a je z něj cítit velká magická síla.
„Dobrý den, pane profesore. A rád bych jménem Akademie formálně přivítal madam Kaedor.“
Nezdá se nijak rozhořčený s tím, že ho nechali čekat za dveřmi, ale i tak se profesor vysvětlí: „Omlouvám se, dostali jsme se s madam do takové odborné debaty, musel jsem se nechat unést. Jsem si jistý, že ráda půjde s vámi, než aby mě dál poslouchala povídat,“ dodá s trochou přihlouplým smíchem.
Umí dobře působit jako neškodný učenec a pouhý podivín.
Vyslanec arcimágů se zdvořile usměje a přikývne. „Jistě. To je v pořádku, pane profesore. Prosím, madam, doprovodíte mě?“
On sám byl pro svou roli jistě velice přesně vybrán. V těch dvou válečných čarodějích je ale něco nepříjemného… Kaedor to říká instikt, který ani nevěděla, že má. Něco není tak, jak se to zdá…

Typ uskladnění magie

Vzala jsem si rozbitý artefakt a krátce jsem jej přejela pohledem. Ať již sloužil k čemukoliv, byla to jakási nová varianta, kterou jsem neviděla a bez těch krystalů? Je nejspíše absolutně k ničemu. Jednalo se jen přeci o konstrukci, která bez krystalů je asi jako automaton bez zdroje energie. I tak jsem věděla, že by se mi mohl teoreticky hodit, kdybych jej opravila.
Konverzace se ještě vrátila zpět k Zorad’Ulu, kdy jsem pokrčila rameny a dodala: „Kdyby bylo cokoliv, co se dá použít, pokusíme se to zpět navrátit městu. Jen musíme počítat s tím, že vzít něco z pokladnice nebude až takový problém, pokud se do ní dostaneme. Vím, že i uvnitř věznice je několik artefaktů, které chrání ostatní, ale pokud si pamatuji dobře, tak moje původní pozice dovolovala si některé zapůjčit. Hlavně tedy ty, na kterých jsem se podílela,“ usmála jsem se na něj a pamatovala si na ty stvoření, které se živili artefakty ve věznici a sloužili tak jako ideální ochrana proti těm, kteří se dostali do místa, které střežili.

Lehce natočená hlava a zeptala jsem se tedy na poslední věc: „Krystalizace magie… uprostřed akademie byl jeden z největších krystalů, které lidstvo vidělo, nyní je roztříštěný na kusy. Obecně ve městě vidím, že se přešlo na jiný způsob magie. Mohu vědět konkrétně proč? Obecně vím, že jakákoliv forma magie, která není přirozená, aneb plynná či kapalná je dost nestabilní, přesto krystaly mi osobně připadali vždy nejvíce stabilní ze všech,“ zeptala jsem se jej, téměř u dveří, abych dostala nějakou rychlou odpověď.

Konec rozhovoru

Profesor na žádost Kaedor lhostejně pokrčí rameny a podá jí přes stůl zničený artefakt.
„Vemte si ho, pro mě žádnou cenu nemá. Jen pokud by se o něm dalo zjistit. Sám o jejich fungování nemám takový přehled jako vy, ale dle mé teorie je úroveň vlastních magických sil přímo spjatá se schopností odolávat silám Temnoty.“
Téměř nikdo krom Kaedor stále neví o existenci Sféry magie a vztahů, které v ní platí. I Artiner pouze hádá na základě jejich vlivu na hmotný svět. Ale i tak by jeho teorie mohla mít něco do sebe. Ona koneckonců má nesmírné zásoby magických sil, ač je nemůže využívat, a Temnota jí nikdy neublížila i když byla sebeblíže.
„Takovýto artefakt by poté mohl, jak doufám, tak trochu člověka zamaskovat… a vytvořit něco jako štít proti Temnotě či alespoň úkryt. Je to jen velmi pracovní teorie, ale nemůžeme věčně spoléhat na současný... způsob ochrany. Má svá úskolí.“
Například obětování mágů, kteří jsou za něj zodpovědní, pokud se něco pokazí. Zatím měli lidé v jeho fungování až překvapivou důvěru a z neznámého důvodu se žádné z rizik zatím nenaplnilo.
„Nejprve musíme najít způsob, jak se bránit Temnotě… pak můžeme přemýšlet o tom, jak porazit Inkvizici. Pokud cokoliv, co by s tím mohlo pomoci, najdete v troskách Zorad’Ulu, budu vám velmi vděčný, pokud to zajistíte a k tomu ideálně i příslušné knihy, které popisují užité fungování… nemůžeme si dovolit střílet na slepo. Ale cokoliv pomůže.“

Na dveře se ozve ostré zaklepání. Artiner vzhlédne.
„Zdá se, že náš společný čas už brzy vyprší. Přišli si pro vás. Arcimágové se budou chtít ptát – ale nedejte na ně. Kdyby bylo po jejich, město by nepřežilo ani první útok. To já a mí kolegové ho chráníme.“
Zvedne se, a ještě naléhavě dodá: „Neříkejte jim nic z toho, co jsme tu probírali. Stejně by vás neposlouchali. Půjdu s vámi, ale nejspíš mě brzy pošlou pryč… nemám právě dobrou pověst.“
Pokýve hlavou zklamaně. Od dveří se ozve další ostré zaklepání, tentokrát ještě silnější než minulé.
„Pokud máte ještě nějaké dotazy, teď máte příležitost. Pokusím se najít si k vám cestu a promluvit si s vámi… ale obávám se, že se postarají, abych měl opravdu hodně práce. Nemají rádi, když fungují jiné metody než ty, které vymysleli jejich dědečkové. I když bych navrhoval je nahradit metodami, které vymysleli jejich prapředci padesát generací zpátky,“ dodá s úšklebkem.
Arcimágové Reyonské akademie byly enigmatická skupina, se kterou Kaedor už dříve jednala, ač teď to jistě budou jiní staří čarodějové.
Většina z nich měla ráda zažité pořádky a až moc se věnovala politice… ale jejich magická moc byla nesmírná – překonávala i síly mnohých elfů.
Naprostá většina členů akademie, jak si vzpomínala, z nich měla až posvátnou hrůzu. Ona, jako pozorovatel z vnější s ustanoveným titulem a pozicí v magickém světě, nic takového pociťovat nemusela. Od té doby se ale situace hodně změnila…

Zařízení

Krátké kývnutí na jeho slova, kdy jsem přesně věděla, co myslí. Mnohá kouzla, které měli zase elfové byly od dryád, či dalších ostatních tvorů, kterým jsme nerozuměli. Většina pro elfy dost barbarská na to, aby se o ně zajímali.
„Ohledně tomto národu nic nevím. Lidskou magií a původem jsem se nikdy nezajímala, protože mne zajímala spíše problematika mého vlastního národu. Ale jak vidím, možná jsem měla hledat i v jiných národech, nyní by mi to bylo k něčemu,“ zasmála jsem se a zavrtěla na něj hlavou. Potom jsem již jeho slova nechala být, spekulovat o možnostech, kdo by mi mohl pomoct? Ano, jistě nějaké zakázané magie, ale problém byl, že i když magická sféra byla otevřená více, stále tyto praktiky zakazovala. Hlavně, když se například magie smrti, nekromancie, živila smrtí samotnou, aby mohla přeměnit něco mrtvého na živé.

Zavrtěla jsem hlavou a dodala: „Netestovala jsem to, protože jsem věděla, že bych skončila na něčím stole, jako experiment,“ pokrčila jsem rameny s výrazem, že mu bylo jasné, že kdybych byla v cizí pozici, tak bych tak dělala sama. Takovéto unikáty se nemohli jen tak přeci nechat.


Následovala ukázka artefaktu, který jsem viděla u některých studentů z lidských království. Bylo zajímavé, že se o tomto stále uvažovala a já věděla moc dobře, že kdysi byl vytvořena velká varianta tohoto zařízení a až potom se začala zmenšovat na tuto kapesní verzi.
„Ehm… pokud bych si jej mohla půjčit, možná si vzpomenu. Spolupracovala jsem buď na větší variantě, nebo na nějaké deviaci této, bohužel…“ povzdychla jsem si a dodala: „Po tom, co se stalo v tomto městě jsou mé mnohé myšlenky dost zamlžené. Mohu ale říct, že toto zařízení stabilizovalo nadměrný tok energie a uschovalo jej v krystalech, které byly v tomto zařízení. Pokud byly krystaly plné kapacity, byl zde další krystal, který negoval magii, což byl více méně ten nejdražší a nejvzácnější krystal. Potom, pokud nestabilní talent použil magii, toto vyrovnávalo tok energie, tudíž pokud použil moc, opět jej vzalo, pokud málo, tak doplnilo. Pokud budeme mít štěstí, v městě Zorad’Ulu bude jistě nějaká deviace tohoto artefaktu. Popřípadě i zakázaná verze, která dokázala vyrvat z někoho jeho magii a změnit jej na krystaly do momentu, co z něj nic nevzniklo. Ta by v pokladnici měla být… tedy… s důrazem na měla."

Stará umění a ztracené síly

Po první dotazu Kaedor se profesor trpce zasmál. Došel ke knihovně a vrátil malý svazek zpět na své místo.
„Obávám se, že nemáme o jejich jménu ani nejmenší tušení, pokud se vůbec jednalo o jedinou osobu. Pochází z dob před lidskými rodopisci, trpasličími kronikáři i učenými elfy, kteří by si mohli událost pamatovat či zaznamenat. Tohle je jeden z mála spisků, které, pokud vím, existují.“
Pokrčí rameny.
„Nikdo neměl nikdy příliš velký zájem je uchovávat. Tak stará kouzla jsou nesmírně slabá a neúčinná. Navíc jejich jazyku rozumíme jen stěží. Ale pokud byste měla příležitost něco nalézt, jednalo se o národ Miranejců… nevíme o nich mnoho. Žili zde a jsou to naši pradávní předkové.“
Pokrčí rameny. „Je možné, že existuje něco dalšího. Možná nějaký nekromancer našel způsob, jak pomocí zakázaných umění někoho z nich přivolat a zaznamenat, co věděli, pro své vlastní účely. Možná existuje nějaká kniha či zápis od stejného autora jako u tohoto svzaku, ač neznáme ani jeho jméno. Nějaký šaman – jako ti, kteří před příchodem Inkvizice žili v divočinách.“

Dojde zpět ke stolu a posadí se. Poslouchá Kaedor popisovat své schopnosti a viditelně se při jejích slovech otřese.
„Něco takového zní děsivě. Dotknout se cizí životní síly, nehledě na jeho ochrany a zaříkadla… jen tak se natáhnout k jejich duši… a vyrvat jim ji z těla…“
V jeho hlase i v očích se objeví nesvatý, přímo hříšný zájem – stále ještě se mísí se zdrženlivostí a odporem. Nemůže si pomoci a zeptá se:
„Zkoušela… jste to? Myslím-“
Mávne rukou a sám sebe přeruší. „Ne, doufám že ne, a snad ani nechci znát odpověď. Měli bychom se raději bavit o tom, jak vašich sil můžeme využít na ochranu města… jak vy můžete pomoci mě a jak já můžu pomoct vám. To Miranejcké zaklínadlo můžete brát darem,“ dodá s pousmáním. Rychle se ale vrátí k tomu, co by se dalo udělat.
„Říkala jste, že plánujete výpravu do Zorad’Ulu… to by mohlo lecsčemu pomoci. Tam bylo všechno možné… sám vím o několika artefaktech, které by nyní přišly nesmírně vhod…“
Vytáhne z jedné z mnoha zásuvek svého stolu malý artefakt ze zlaté konstrukce a několika popraskaných krystalů – Kaedor si uvědomí, že je jí povědomý, ale bohužel už v něm není žádná energie, podle které by mohla soudit o tom, kdo ho vytvořil.
„Například něco jako bylo tohle… dokázalo to fixovat magické toky – bylo to určené pro mladé divoké talenty, kteří se kolikrát sami zničili, než mohli svojí mnohdy nesmírnou sílu využít. Měl jsem teorii, že by to mohlo člověka chránit před Temnotou… ale ze zničeného artefaktu se toho moc nedozvím a ke všemu bez toho, abych věděl, kdo ho udělal a mohl se jich zeptat, jak to fungovalo.“
Skutečně to mohlo být něco, na čem kdysi dávno spolupracovala… ale ani elfská mysl není nutně dokonalá… vzpomene si?
„Bohužel to bylo zničeno při prvním útoku Temnoty na město… v té době vzala za své nepříjemně velká část našich artefaktů…“