Hrrr na ně

Jak jsem čekal, můj příchod všechny zchladí a zastaví rvačku. A jak jsem nečekal, nevydrží to dýl než pár sekund a jsou v sobě. Začne se to řezat všude kolem mě a za okamžik kolem mě proletí chlap, co před okamžikem vyšel z arény, zatímco ex šampiona Helmuta vynesli.
To tam maj zaparkovanýho koně?
Proletí mi hlavou, protože na první pohled nikdo z družiny nevypadá, že by na ten kousek měl.

Jsem si skoro jistej, že nikdo nebude tak blbej, aby mě napadl. A opět mýlka. Velitel družiny ten nápad dostal. Nezastavily ho moje dva metry ani to, že taktak projdu dveřmi. Ani to, že jsem ve zbroji a bude se mu kurevsky blbě hledat místo, kam mi ji natáhnout a nezmasakrovat si ruku.

Zablokuju jeho úder a zlomek vteřiny nevím co s ním. Vím, že když mu jí křápnu opancéřovanou rukavicí, bude hledat zuby a felčar se bude shánět po jeho fotce, aby aspoň přibližně věděl jak ty puzzle poskládat.
Jeho ruku nepouštím. Chci mít aspoň trochu kontrolu nad jeho pohybem. Druhou rukou se ho pokusím praštit, jak mě to učil starý dobrý Bud Spencer. Hlava, čelo nebo rameno. Jak to vyjde, tak to vyjde.

Dáváme jim!

Rád bych řekl, že přesně takhle jsem to plánoval. Přesně takhle to mělo být a on mě měl vymáchat na stole. Tak přesně takhle to nebylo. Prostě mi dal po prdeli a já jsem se sotva nadál a už jsem se zvedal ze země.

"Nakopeš Helmutha a dá Ti na prdel Družijník?"

Poklepal jsme hlavou, abych z ní dostal nepříjemné zvonění a zároveň ze sebe sklepal zbytky ze stolu. Takže takhle budeme hrát. No, aspoň vím, že proti mě nestojí žádný nováček. Vrátím se k němu teď už obezřetněji a a zkusmo pošlu dvě rány na obličej a pokud to nevyjde, tak se přisunu blíž a půjdu mu pěstmi do těla. Uvidíme co z toho bude.

"Co by. Maximálně dostaneš ještě víc na držku než teď..."

Odletím stranou, a i když bych to hovado, které tohle způsobilo, nejraději zabila, ovládnu se. Budu si ho pamatovat!

Moji pozornost si teď žádá někdo jiný. Jean. Zatnu zuby. Narozdíl od předchozí potyčky je tohle osobní.

Sleduji muže pohledem. Snažím se ho odhadnout. Studuji jeho pohyby. Zároveň však nechci prozradit své úmysly... nebo schopnosti. Do jisté míry tak kopíruji jeho pohyby.

Nespěchám. Ze zdánlivé nepozornosti stáhnu ruku a odkryji se. Jsem však připravená zaútočit pokud Jean téhle "nepozornosti" využije. Chci uhnout a sama vyrazit dopředu. Zaútočit na ohryzek. A dostat se muži na tělo...

Objednávka
Kocúr

"Tak mi daj to prvé. Dneska sa necítim na lotériu."
Sa trochu uchechtnem, ako mu posuniem po stole kôpku strieborných.
Tiež sa prizerám na bitku.
"Viem, ale dúfam, že to až moc nepokazí zajtrajší odchod."
Lupnem do seba vodku.
"Uch... stále nie som zvyknutý piť. Občas si trochu dám, ale inak pracujem s čistou hlavou... Inak, dal by si mi nejaký tip, či dva, ako biznismen. Rozmýšľam, že si asi tiež niečo založím, ak tá výprava vyjde. Neboj, rozmýšlam skôr niečom technickom, než aby som robil tebe konkurenciu. Hehe."

Rvačka




"Jasně Marcusi! Mám tady nějaký sýr, kus uzeného a k tomu chleba za patnáct stříbrných. A nebo ti můžu dát za dva stříbrný náhodnou konzervu bez etikety. Může to být něco dobrého, ale zároveň to může být třeba psí žrádlo." usmívá se Kocour a u toho ti nalévá stakana vodky.

Podívá se na schylující se rvačku a dodá "Z toho bude průser....velkej průser."

Družijníci se po Jeanově rozkazu chtěli na vás vrhnout, ale zarazili se když se do toho vložil dvou metrový rytíř. Začali váhat. Ani jeden z nich se mu postavou nemohl moc rovnat. Chvíli na vás koukali, ale pak rvačku otevřeli Katrin s Benjim.

Družijník proti kterému se Katrin postavila se na ní usměje. Co by mu tak ženská mohla udělat? Sice to není žádný velký ranař od pohledu, ale určitě nějakou sílu mít bude. Úsměv mu ale z tváře mizí hned poté co zasazuješ první úder.
"Ty mrcho!" odsekne ale to už mu letí druhá rychlá. Tu však k tvému překvapení zvládne odrazit bokem čímž si tě otevře a tobě přiletí pravý hák. Ustáváš ho, a vzápětí trefuješ třetí úder na břicho. Z háku budeš mít možná modřinu, ale už se ti staly bolestivější věci.

"Abych nepomohl najít cestu ven já tobě!" zavrčí Družijník a staví se do bojového postoje. Spoléháš na to že bude čekat útok z vrchu, a tak po něm vykopneš. Ke tvému překvapení se tvému kopu vyhne směrem k tobě, během sekundy stojí u tebe a chytá tě zezadu za límec a kalhoty. Cítíš jak se ti paty odlepují od země, a za chvilku už letíš vzduchem k nejbližšímu stolu. Stůl se s tebou převrací a ty končíš na zemi. Tohle ušlo, ale naštěstí se ti nestalo nic vážného, a o několik vteřin později už zase stojíš na nohou a si připravený bojovat.

"Benji nehraj si s ním a nakopej mu prdel!" zaslechneš od jednoho Patroláře který stojí poblíž převráceného stolu.

"Paktuješ se s Patrolou? Tak budeš bit jako Patrola!" ozve se od kapitána Družiny který jako jediný sebral odvahu a vypálí z levé zadní po Betchanovi. Ten mu ale bez problému zvládne chytit pěst před tím než dopadne na jeho obličej. Všimneš si v jeho očích zaskočení, a možná i trochu strachu. Jo, určitě to je strach. Od oka může mít zhruba devadesát kilo. I přihlížejícím Patrolářům je jasné že je ten člověk právě v prdeli.

Alexovi se podaří uhout zákeřnému Gabrielinimu kopu do rozkroku, a posílá tak suptící Hefronovou bokem. Ta si všimne že Jean se zvedl ze země. Rázným krokem k tobě přikročí a staví se do bojového postoje
"Tak jeden na jednoho jo? Tak se ukaž ty mrcho!"
Nemá moc stabilní postoj, je vidět že se až tak často nerval. Ale proti ženské má dost kuráže. Co by mu tak holka mohla provést?

Další z Družijníků využije zmatku mezi Gabrielou a Alexem, a pokouší se Alexe napadnout do zad. Kluzký ale pohotově reaguje a z boku sráží Družijníka na zem kde mu uděluje několik ran do obličeje. Družijník který před chvílí hodil s Benjim na stůl ho ale skopne dolů. To už je ale Alex připravený a stojí proti němu. Kluzký i jeho soupeř se už zvedají ze země.

Z počátečního zmatku se rvačka začíná formovat v boj jeden na jendoho. Proti Družině máte jistou výhodu a hlavně podporu Patroly která stojí okolo.

"Zničte ty sráče!!"

"Rozbijte jim držky!"

"Nakopejte jim prdel!"

To je jenom několik útržků podporujících Patrolářů které slyšíte. Už teď je jasné že máte vyhráno. Prohrát teď bitku s Družinou by nepřineslo jenom několik povrchových šrámů.

Kocour zaslechne Freyninu otázku
"No, žádný další východ tady není, ale tím hlavním to půjde taky. Nemyslím si že by venku čekal někdo další z Družiny."

Kocour:

Samozvaní hlídači pořádku…

Někdo mě chytí za ruku. Jen kousek od pomsty, kterou si zasloužím. Vrhnu na něj pohled plný nenávisti, zloby a opovržení. Pohled, který by mohl zabíjet. Nechápe nic! Dnes večer se tu bude umírat! Zatnu zuby, nadechnu se k hodně sprosté odpovědi, … pak však střelím rychlým pohledem k Jeanovi. Tímhle přetahováním mu jen dávám prostor vytáhnout pistoli a na místě mě zastřelit.

Zloba v mém pohledu zmírní. Vydechnu.
„Dobře.“
Pronesu s těžko přehlédnutelným sebezapřením. Přesto však udržím oční kontakt.
„Máš pravdu, tohle je vaše hospoda.“
Zvednu volnou ruku a několikrát s ní smířlivě poplácám prsty, které mě drží.

Poplácání je však jen způsob, jak odvést pozornost. U druhého plácnutí se chytím a pokusím se muže vší silou kopnout do koulí. Miluju tyhle samozvané hlídače pořádku! Nasrat. Hned pak chytnu palec, kterým svírá moji ruku a pákou uvolním sevření…

Celou dobu se snažím mít přehled, kde je Jean...

Co tu chtěj?

Furt mi to nedochází a možná pomalu začne ve chvíli, kdy do ringu vleze Jermolov a začne řvát taky. V tu chvíli se skrz mlhu prodralo to poznání vítězství. Vycenil jsem zuby ve vítězném úsměvu a pak nastavil ruku pro vyplacení výhry. Škoda, že jsem nevsadil všechny svoje prachy, ale i takhle to bylo skvělý. Nebudu hrabyvej, protože v tu chvíli by se mohlo něco posrat. Převzal jsem si peníze a nadšeně je přepočítal a řádně založil. Tohle není obsah peněz, které chci mít jen tak na ruce. Jermolova nechám Jermolovem, pro mě je důležitější Jan Karlovič, který ke mě přijde.

"Bylo mi potěšením Jane Karloviči. Závidím Vám tu jistotu v tom co víte nebo nevíte, bylo to hodně na hraně. Každopádně na tu prohlídku se budu těšit. Užijte si vyhrané peníze."

Ještě podám Janu Karlovičovi ruku a vlastně začnu přemýšlet co s těmi penězi. Nakonec to dopadne zcela jasně. Musím za Gilgamešem. Na něj mi peníze nezbyly a za tohle? To tam seženu snad všechno co budu potřebovat. Hodila by se další munice a hlavně nějaké hezké amulety. Opřený o kraj ringu za pokřiku okolí si všimnu toho průseru, který nám vejde do hospody.

"Co tady chcete Vy mamrdi zasraní?!"

Hned co je vidím, tak se deru z ringu. Ještě mám v sobě dost adrenalinu a nemám nejmenší zájem nad něčím přemýšlet. Led si to tam řeší poměrně jasně sám, ale zbytek se přidává, ale na mě tam taky někdo zbude, tak se moc nerozpakuju. Vezmu si prvního Zmrda, kterému se nikdo nevěnuje.

"Copak? Ses ztratil? Tak víš co? Já Ti pomůžu najít cestu!"

Zavrčím a jelikož předpokládám, že na úder pěstmi bude připravený, tak začneme kopačkou do břicha a pak budou následovat dva údery na bradu a obličej.

Problémy na obzoru

V klidu sedím u stolu a poslechnu si plány, které Kluzký má. Zápas mě nezajímá, předpokládám, že Benji dostane přes držku, což mu trochu přeju, ale zároveň bych byla ráda, kdyby byl zítra fit.

Když vstoupí Družina, moc neváhám a sundám si kabát a vyhrnu si rukávy košile. Zařadím se pár kroků za Kluzkého, když jde od Jukeboxu směrem k Jeanovi a hned jak se Kluzký ocitne proti čtyřem Družiníkům vejdu o kroužku a kývnu na něj. Mám nějakou pověst, kterou si hodlám udržet.

Postavím se do boxerského postoje naproti jednomu z Družiníků a pokyvuji hlavou do rytmu, trochu se pohoupu v nohách a pak na něj vedu tři rychlé údery: dva na obličej a třetí do břicha.