| |||
Jídelna hlavně Kelly Jenom koutkem oka občas kontroluji její reakci. Potlačím smutný úsměv, když si všimnu, čím si asi prochází. Raději si zachovám svůj neutrální mírný úsměv, zatímco na patře převaluji zmrzlinu. Neříkám, že by mi u toho nepukala hruď, když ji tak vidím, ale nepohnu ani svalem, abych na to reagoval. Raději sleduji dění kolem Shatyry, která před celou touhle bandou přiznává co udělala. No to potěš koště. Přejíždím pohledem od jednoho k druhému a snažím se odhadnout, jak se situace bude vyvíjet. Když padne Kelly jméno, málem se zalknu zmrzlinou. To jí do toho vůbec musela tahat? Když už jedná jako tele, měla by si to vyžrat sama. To si neuvědomuje, co právě udělala? Samozřejmě, že se toho profesor chytil a přizval si obě po obědě do kabinetu. Když kouká naším směrem, uhnu pohledem a dělám, že tady vůbec nejsem. Dovolím si však zpět těknout pohledem, když Shatyře docela zlověstně sdělí, že síly bude potřebovat. Trochu se přikrčím, když se kolem vrací ke svému místu. Nevypadá to ale, že do toho budu zatažen, nebo že by to chtěl řešit nějak více teď. Trochu se uvolním a podívám se na Kelly, jaký na to má názor. |
| |||
především Shatyra Když Shatyra promluví a zmíní "jisté" porušení školního řádu, povytáhnu jedno obočí. Může si toho všimnout, vzhledem k tomu, že zrovna zvedne hlavu. Když se rozmluví, hledím jí do očí a nepřerušuji ji. Nicméně, když se dostane k mému stolu, skoro se ve mne dá na moment číst, jak velmi pomalu mrknu a nechám oči zavřené déle, než je u mrknutí běžné. S výdechem se na ni opět podívám a pevněji semknu rty, když se dostane k větě jenž předchází její prosbu. Po její poslední větě mezi námi na chvíli nechám zavládnout ticho. Následně se otočím a zabodnu svůj pohled do Kelly. Jsem si jistý, že byl tak pichlavý, že ho cítila. Pokud si získám její pozornost, tak promluvím dostatečně nahlas, aby mne slyšely obě. "Probereme to po obědě v mém kabinetu, kam se dostavíte obě. Jak ty Shatyro, tak Kelly," pronesu nakonec stále stejně bezbarvým hlasem a s důrazem, aby bylo jasné, na koho to mluvím. "Vstaň a najez se, síly budeš potřebovat," vyzvu nakonec Shatyru a s mávnutím ruky ji propustím z našeho rozhovoru. Otočím se na patě a dojdu zpět ke svému místu, kam se usadím. Nedá se ve mne vyčíst, jak k celé situaci přistupuji. |
| |||
Jídelna Han, Ylris Jak se mi rozteče na rameni, jenom s úsměvem poznamenam: "Seš odpornej..." a vlepim mu pusu z boku čumáku. V zorným poli se mi objeví bezprstá ruka. Chvíli slastně pozoruju jak prst dorůstá, než se s její pomocí zvednu. Otočim se kam ukazuje a jen pokrčim rameny. Vrátim se pohledem zpátky k ní. "Sem Kyoki." Zapřemejšlim nad její nabídkou. "Uvidim. Záleží co za to dostanu já..." "Já nemam hlad, najedla jsem se cestou sem na jednom srábotkovi, co to vzdal eště v lese. Uchechtnu se. Co se pak trochu pobavit?" Hodim pohledem ke dveřim, kde už ňákou dobu stojí kluk jako tvrdý Y. |
| |||
JídelnaTarneyJak klečím na jednom koleni a koukám do země, stále čekám, až budu vyzvána. Po nějaké chvilce se ozve Tarneyho a zeptá se mě, jestli se něco děje. “Ano, můj pane. Chtěla bych nahlásit, že jsem způsobila jisté porušení školního řádu.” Zvednu hlavu směrem k Tarneymu, zhluboka se nadechnu a spustím. “Provedla jsem něco, co je proti pravidlům školního řádu. Použila jsem kouzlo, u kterého jsem spoustu věcí nedomyslela a to mělo za následek to, že Kelly má poškozenou školní uniformu, která je, jak mi vysvětlila, školní majetek. Tudíž jsem podle školního řádu poškodila školní majetek a málem jsem způsobila ublížení na zdraví studentovi, což je jeho porušení. Také jsem poškodila váš pracovní stůl, který máte ve vašem kabinetu. Vážnost celé situace a mé velké chyby si plně uvědomuji a lituji toho. Čekám vážné potrestání. Přijmu jakýkoliv trest, který mi dáte, jak fyzický tak i psychický. Má nerozvážnost při kouzlení musí být potrestána.” Jak tohle dopovím, tak se mi trochu uleví, ale jen na dvě vteřiny. Poté se začnu třást nad tím co bude můj trest za mojí chybu. “Prosím, pane, netrestejte Kelly. Ta za nic nemůže, je to jen moje chyba,” pronesu a čekám na reakci. |
| |||
Jídelna Max Naštěstí ho jídlo zaměstná natolik, že nevymýšlí další hovadiny. Když začne prskat přes čtvrtku stolu drobečky a kousky z pusy, jak se snaží mluvit s naplněnými tvářemi, povrzdychnu si a podívám se na něj nesouhlasně s polopřivřenýma očima. "Není ti rozumět ani slovo. Napřed dojez, než se pokusíš něco říci," informuji ho, nečekajíc, že to bude něco smysluplnějšího, než naše poslední rozhovory, kdy jsem měl pocit, že mu jsou tak dva. Když do sebe nasune celou tu horu jídla, tak zmizí pod hranicí stolu a prostě usnu. Povytáhnu jedno obočí. Jeho bezstarostnost mne nepřestává udivovat. Vždyť ho jednou takhle něco sežere a ani to nepostřehne. Když mi zakmitá jeho ocásek na stehni, tak zlehka pohodím hlavou. Alespoň mne bere v potaz, když už kloudně nemluví. Podívám se směrem k pravděpodobným profesorům a uvažuji, že se zajdu zeptat na ubytování, nicméně je tam teď docela ruch, takže počkám, až si démonka vyřeší co potřebuje. |
| |||
Jídelna Ulgge Koutkem oka postřehnu, jak ke mě natahne ruku. Zastavím se v pohybu a podívám se mu do očí a opět se v nich topím. Cítím jak kolem nás houstne magie, což mě vytrhne zpět do reality. A najednou je všechno pryč... Celá atmosféra toho momentu i Ulgge, který se plně věnuje své zmrzlině. Bylo to co si myslím? Měla bych být šťastná, ale chce se mi brečet... Srdce mi buší zmatením. Musím přijít na nějaké řešení. Nemůžu to tak nechat. Teď to bolí ještě víc, když vím, že to tak cítí, ale nemůže z toho nic být, kvůli těm pitomým následkům..! Oči se mi zalijí slzami. Hluboký nádech a výdech. Nemůžu teď a tady. Ne před ním. Využiji šlehačky na čumáku, se kterou to vzdávám a prostě to utřu do rukávu, a setřu si narychlo i slzy, které začínají přetékat. Nepřítomně se dívám do svého talíře a bez nálady dojídám palačinky se zmrzlinou. Možná by mi Tarney mohl pomoci. Musím to s ním pak probrat. Nevěřím tomu, že to nijak řešit nejde. Musí tu být nějaká možnost. Nechci se smířit s tím, že to zůstane tak jak jsme se o tom bavili... |
| |||
Jídelna Kelly, Ary Zničehonic se do našeho rozhovoru nad zmrzlinou ozve hlas Ary, jenž se probrala. Mluvil jsem na ní naposledy před tou červenou mlhou, takže mne její odpověď poněkud vyhodí z konceptu. Navíc mám plnou pusu zmrzliny. Jen pokrčím rameny a protočím na ni zpátky očima, vzhledem k tomu, že mne vůbec nepochopila. A ještě její rychlost vedení dosahuje mouchy v medu. Nicméně se nad zmrzlinou asi tvářím až moc spokojeně, když se Kelly zahihňá. Nasadím ten nejvíce přehnaný výraz falešného ublížení, který vůbec umím a lehce cuknu bradou směrem od ní. Pak se široce usměji a přátelsky se na ní podívám zpět. To už odtahuje palačinky a na čumáčku jí zůstane krém, který se snaží urputně slízat. Výraz mi roztaje do okouzleného úsměvy, stejně jako se mi roztaje zmrzlina v puse. Natáhnu k ní ruku a nadechuji se, že něco řeknu, ale oba dva můžeme v ten moment cítit, jak se kolem nás začne koncentrovat arcanická síla. Trhnu sebou jako kdyby mne někdo nakopl do žeber a stáhnu se. A nejen to, ale se také odtáhnu. Odvrátím od ní pohled a radši si opět naplním pusu zmrzlinou. |
| |||
Jídelna Sukui, Gill a Ysea Hmm... Ysea. To si zapamätám. Dúfam, že bude viac priateľská než Kyoky, ale nie som si istý, pretože už teraz sa na mňa pozerá otrávene. Čo som zas spravil ? Však som sa iba predstavil. Následne keď Ysea mi odpovie ja ešte dojedám a neodpovedám ale je vidieť, že zo mňa odpadol úsmev. Zdá sa, že tu asi nebudem tak veľmi vítaný, ako som si mysel. Prečo nemôžu byť aspoň trošku priateľský ? No čo už. Zdá sa, že to tu bude otrava. Nikto si nechce pokecať, len všetci robia nejaké tajnosti okolo všetkého nemôžem nič povedať bez toho, aby sa niekto neurazil a všetko čo poviem berú negatívne. Aspoň, že mám I.C.O.N. S tou si môžem pokecať koľko chcem, ale nie je to už také ako s inú bytosťou. Je to jednoducho dialóg s počítačom, takže tak. Následne keď už dojedám svoj obed, tak zazriem, že Gill na mňa pozrie a keď zbadám ten jeho nepriateľský pohlaď, tak sa zamyslím. Čo stále proti mne má ? Však som mu nič neurobil. Následne si vypočujem čo hovorila Sukui. Tak to som rád, že aspoň Sukui ma berie za kamaráta. A to, čo hovorí je celkom zaujímavé. Škoda, že je jediná, čo sa okrem mňa zatiaľ podelila vôbec nejaké informácie, ale zdá sa že tu až tak vítaný nie som, tak asi si pôjdem pre uniformu a pôjdem pozrieť svoju izbu. Vytiahnem si I.C.O.N., pretože som ju zabudol vypnúť, po tom, čo som robil tie tabletky proti bolesti, pretočím si ju v prstoch a následne poviem: I.C.O.N spánkový režim ! a z nej sa ozve Jasne šéfe. a následne sa vypne s jemným zavibrovaním. Prejdem pohľadom po Sukui, Ysee a Gillovi a poviem neutrálnym možno trochu sklamaným hlasom s kamennou tvárou: Zdá sa, že niektorý jedinci by boli radšej, keby som tu nebol, tak pokiaľ to nikomu nevadí, tak ja asi pôjdem. Hovorím to akoby niekomu na mne záležalo. Sukui je kamarátka, ale neviem či jej na mne záleží. Možno je iba priateľská a chce mi pomôcť, aby ma len potom využila a nechala tak, ako sa o to snažili niektorý ľudia v minulosti, ale nebudem predbiehať, možno sa chce len kamarátiť, ale asi musím byť viac opatrný... Následne si zanesiem tácku, zoberiem uniformu a vydám sa smerom z jedálne hľadať izbu, pokiaľ ma niekto nezastaví, než vyjdem z jedálne. |
| |||
JídelnaDívka, Han, okrajově "tamto" Tiše i usyknu, když vidím Tarneye, jak se na mne jedním okem kouká. Darující mu stejný pohled při tom, kdy mi křupá má vlastní kost mezi zuby… i tak, poslední sousto zhltnu a postavím se na své nohy, sledující regeneraci svého prstu, kdy se mi očka na hlavě konečně zavřou, aspoň pro potěšení toho, který mne držel v této bublině. Jak nudné… řekla jsem si sama pro sebe, prstem přejíždějící po kouzle, zkoumající, jak dlouho by trvalo, než bych se z něj dostala. Týden? Dva? Měsíc… i tak bych se z něj nejspíše dostala… I když to ale tak nevypadá, několik očí na rukách vždy přejelo přes ty okolo mne, hlavně okolo Hana a té dívky, která se na mne dívala poměrně zblízka. Konečně kouzlo pominulo a já nasála vzduch, zkoumající, jak se věc v této místnosti má. Hlava se pomalu k dotyčné otočí, nabízející dlaň, aby se mohla zvednout. Možná pro její potěšení dlaň, kde chybí prst, takže může vidět zvýšenou regeneraci mého těla. „Dokud nebudeme jíst vedle tamtoho, klidně Hane …“ ukazující na to stvoření, ze kterého se mi už nyní dělá špatně. „Očividně všude musí být něco, co mi dokáže znepříjemnit náladu,“ tiše se zasměji a pohled daruji té dívce, které jsem nabídla svou ruku: „Tvé jméno? Jmenuji se Ylrys…“ řeknu s větším zazubením, které neustále má hlava ukazuje a dodám: „I když tvé maso nebude jako Hanovo, myslím, že by bylo zajímavé jej ochutnat,“ řeknu až s klidným tónem, jedno oko upřené na Tarneye s dodatkem: „Samozřejmě, když obě strany budou souhlasit,“ dodala jsem, balancující na tenké hraně a směřující ke stolu si dát něco k jídlu. Očividně zde bylo několik přítomných, kteří jen tak tak přežili naši šarádu s Hanem. Uvidíme tedy, jak se k tomu postaví… pomsta byla vždy pro mne jen druhá možnost si s někým užít trochu zábavy… |
| |||
Jídelna Luis Nadšeně se vrhnu do jídla. S každou další ochutnávkou se mi víc rozsvěcují oči nadšením. "Mmmm.... Huhšíšh ho hšehno ohuhnah. He ho hoh hohuí." Zahuhňám k Luisovi s plnou pusou a jsem tak zabraný do jídla, že si ani nevšimnu, že drak odešel. Po stláskání celého talíře jsem tak plný, že se na židli stočím do klubíčka a spokojeně usnu. Ocásek mám položený Luisovi na stehni, abych neprospal, když se bude něco dít. |
doba vygenerování stránky: 1.3594551086426 sekund