Andor.cz - Dračí doupě online

Život a smrt

"Vy nemáme kontakt s ostatními z vašeho společenství? To je zlé. Na své cestě, kterou bych mohl nazvat "Útěkem pře ohnivým kotoučem", jelikož jsem se snažil letět vždy tam kde Ohnivý kotouč, slunce, umírá a mít v zádech místo, kde se rodí... Letěl jsem asi tři cykly noci a světla a žádné Živé mrtvé jsem nepotkal. Můžu tedy předpokládat, že svou sílu a pozornost zaměřují na vás. Mrtvoly pro ně představují nové služebníky a tak je logické, aby útočili tam, kde je největší koncentrace živých... Proto si myslím, že pryč od lidí a také vás bude bezpečněji. Nicméně, když už nic jiného, mohl bych vám pomáhat nočními průzkumi, pokud by jste chtěli, i když nechápu, jak chcete tuto válku vyhrát. Smrti se nedá utéct, ani jí porazit. To je důvod, proč nemá smysl utíkat." Začnu další myšlenkvový monolog a rozpovídám se.
"Jak je možné, že oživují mrtvé? Co, nebo kdo, jsou zač ti, kdož je oživují a komu slouží? Pokud bychom teoreticky zlikvidovali je, mohli bychom od sebe odvrátit nebezpečí smrti, nebo alespoň zastavit příval mrtvých, který bude růst s každou bitvou a s každým okamžikem, dokud proti nám nebude stát armáda všeho, co kdy zemřelo. Nebo bychom... mohli bojovat ohněm, proti ohni."[/i] Navrhnu a v očím se mi krátce zaleskne nachový odstín. Nemůžu na sobě popřít, že se o tuto sféru zajímám... a opravdu nechápu, proč Denní chodci vidí vše tak černobíle. "Život je dobro, smrt je zlo... To je přece naivní. Moc, kterou vládnou ti, kdo probouzí mrtvé nemusí přece sloužit jen zlu... Stejně jako mečem můžou lidé ničit ty, kteří jsou na straně "dobra", nebo na straně "zla". Zlé nejsou nikdy nástroje, ale ti, kdo je využívají."[/i] Vysvětlil jsem, než mi stihl kdokoliv z nich oponovat.
Ta armáda... Byla jako z mých snů. Musí to být znamení.

Mládě

Z mého hrdla se ozve zavrčení, když pokračuje v obviňování. Uklidním se, když se začne omlouvat. Posadím se.
Nevím jak to vypadá jinde, ale myslím, že jinde to nebude o moc bezpečnější než tady, obzvláště pro mládě. Musíš se ještě hodně učit."
odpovím mu.
To jestli tu můžeš zůstat nezáleží na mě, ale tady na starém jezdci."
povím mu ještě. Jsem poměrně unavená, tohle škvrně, které mě jednou přeroste, mě probralo ze spánku a já bych ráda, ještě chvíli spala...kdo ví, kdy zase zaútočí...

Viníci

Dračice se zdá velice ochranářská a lidí se dost aktivně zastává, ale já nehodlám své obviňování jen tak zvdát a na živé mrtvé jsem pro tuto chvíli zapomněl.
"Nikdo neví, co se stalo. To je přesně ono. Jak můžeš vědět, že to nemají za vinu, když nikdo neví, co se stalo? Přísahali nás chránit svými životy. Tito Denní chodci žijí, zatímco jsou draci pryč. Selhali."
Zavrčím. Nevím, kde se to ve mě bere... Vždyť jsem nikdy... Proč jsem najednou tak zlý? Spituji svědomí, když si uvědomím, co vůastně říkám... Opravdu jsem nevěděl, co mě to najednout tak popadlo. Jako bych najednou na chvíli stratit sám sebe.

"Omlouvám se... Nechtěl jsem vás obviňovat." Volím správná slova, když se mi podaří uklidnit. Nechtěl? Chtěl a taky jsem to udělal...
"Asi bych měl odejít. Pokud zde opravdu bojujete s živými mrtvými, nebudu vám v tom nijak k užitku a budu jen rozptylovat vaši pozornost. K boji vám nebudu nijak užitečný. Mohl bych vás jen požádat, jestli bych zde nemohl zůstat přes den? Příští noci odletím zase pryč a nebudete se o mne muset dlouho starat... Nebo... Bych mohl zůstat déle... Mohl bych zůstat déle?" Zase upustím proud svým myšlenek. Na jednu stranu to je tady nebezpečné a na tu druhou, je tady dračice a i když bych to nepřiznal, tito živí mrtví mě opravdu zajímají. Jak může něco mrtvého žít? A kdo nenechává mrtvé na pokoji? Kdo má to vše na svědomí? Jaká kouzla jsou v těchto mrtvých?

V cele

"Aaaale... hledal jsem informace." povzdechnu si. "Říkal jsem si, že to je velký město tak tady někdo třeba něco zaslechl, ale vypadá to, že zase odejdu s prázdnou." Na chvíli se zarazím a přemýšlím, jestli ho mám otravovat svým příběhem, ale nakonec dojdu k závěru, že času máme beztak dost a tak začnu vyprávět.

"Ono to všechno začalo už dávno. Jako malej jsem se u nás v Roztavený Hůrce učil na kováře. Byla to klidná vesnice v horách. Jednoho dne nám ale idylku narušili barbaři, kteří se odkudsi zjevili a rozhodli se, že v naši vesnici si dopomůžou k nějakýmu zisku. Ten den povraždili skoro všechny ve vesnici. Na vlastní oči jsem viděl jak zabíjí mého otce. Byla to hrůza. Přežil jsem jenom já a sestra. Toho dne nás oba dva museli chránit bohové. Toho dne jsem se rozhodl, že za to co udělali je musí stihnout boží spravedlnost a já budu jejím nástrojem. Od té doby hledám, kde by mohli být a proto jsem se dostal až sem. Ale teď místo toho, abych je mohl hledat tady trčím v týhle kobce." Zakončím vyprávění zklamaně.

Mládě

Povzdechnu si na to jak odpovědělo mládě mě a poslouchám rozhovor těch dvou, ovšem, když se mládě utrhne na starého jezdce tak zavrčím. Svaluje na něj vinu, za to, že draci jsou na vymření.
Nikdo nevím co se stalo, nesvaluj vinu na ostatní. Nejsi jediný...kdo se od vylíhnutí musel spoléhat sám na sebe. Mimochodem těm nemrtvým je jedno kdo jsi...dokud dýcháš. Zabijí tě, když budou moci.
řeknu mu dost ostře. Pak se postavím mezi něj a starého jezdce.
Lidé za nic nemohou. Nikdo neví proč je nás tak málo. Možná by to věděli ti starší co přežili, ale to také není jisté.
promluvím ještě k mláděti.
I když velká (myslím, že Lenora je bílá) bílá také nevěděla ani rudý ne...ti byli jistě o mnoho starší než jsem já.
přemýšlím, tentokrát mimo rozhovor. Podívám se na oblohu a také můj pohled zabloudí směrem odkud chodili nemrtváci..jestli znovu přijdou...nevím jak to dopadne. Byli dva útoky, přičemž ten druhý byl silnější než ten první.

Ano, když jsem byla ještě ve vejci, slýchávala jsem jejich hlasy, hlas mojí matky a mého otce...ale s postupem času, jak jsem ve vejci rostla, už nebyl slyšet žádný hlas...jako by se po nich slehla zem. Vylíhla jsem se, ale byl to pro mě šok...byla jsem jen já a tmavá jeskyně...a v ní...mrtvá těla draků...nevím jak na tom byl ten mladý černý, když se vylíhl, ale myslím si, že docela podobně...jenže mohou za to opravdu lidé nebo ne? Zná někdo odpověď na tuhle otázku? Možná...

Na ten divný zvuk, co vydává Denní chodec s kožichem kolem úst jen zkroutím svůj obličej do jisté grimasy, která by se dala nazvat zamračením. Mlčky naslouchám jeho slovům a mračím se stále víc. Mrtví a přitom živí? Co? Říkám si a nehodlám zakrývat, že ve mě tato stvoření vzbudila nemalý zájem... už vůbec svou existencí, i když to byli očividně nepřátelé.
Ignoruji jeho otázku a spustí celkem podrážděně proud myšlenek. "Zavázali chránit životem? Očividně jste selhali. To já jsem se vylíhnul i žil v černotě a smrt. Společnost mi dělaly jen kosti a tma. Tak tak jsem se dokázal uživit, díky mnohonožným bezobratlým věcem, měkkým houbám a dalším, co žilo v temnotě, jako já... Zatím co tvůj rod rostl v dostatku a budoval mohutná obydlí z kamene." Odmlčel jsem se a napřímil se. Pohlížel jsem na něj, jako bych byl černě odění stín dávné křivdy, která se přišla připomenout a vzbudit v něm pocit viny. Konečně jsem měl někoho, na koho jsem mohl svést vše, co se mi stalo... Mohl jsem žít jinak... Možná i lépe. Ten Denní chodec zřejmně netušil, jaké je to se plazit ve špíně a žebrat Matku tmy i Otce světla o byť i drobné sousto. Ani ta dračice to nevěděla...

U královny - doma

Arwin

Musím to zvládnout sama. Nesmím upadnout. Nesmím! Je to tak strašně vyčerpávající,nemoci se o někoho opřít a alespoň s nějakou oporou dojít. Jenže to nejde. Shodila bych se. Vím, že tu je Arwin, kdyby se něco dělo, jistě mě zachytí a pomůže mi, ale dokud můžu jít, musím jít!

Díky bohu za to, že jsou stráže alespoň trochu duchaplní a přivolají mi mou komornou, která mi už pomoct může. Opřu se o ní, popravdě asi víc než bych chtěla, a vydám se za matkou. Hlavu mám téměř vymetenou, jen myslím na to, že už brzy si budu moct odpočinout. Odrážím tak dotěrné podvědomí, které si přeje složit se na zem a zůstat tady.

Najednou se ocitám v pohodlném křesle, je to jako by mě někdo hodil do peřin. Úplná změna proti tomu, co bylo do teď. Říkejte si co chcete, pořád jsem princezna. To už jsem ale cítila něčí ruce kolem krku, jemnou kůži tváře na té své a velmi dobře známí hlas. Ani nevím kam zmizela má hůl, někdo mi jí asi vypáčil z prstů, protože jinak by se matka s holí nejspíše nepěkně setkala.

Před mnou se skláněla překrásná elfí paní.



„ Jsem doma, matko. Jsem v pořádku, jen vyčerpaná. Dějí se hrozné věci.“

Vydechnu tiše. Ani nevím jak vypadám, ale asi dost bídně, když to připomíná. Pohled mi sklouzne na mé oblečení a pak zase na ní.

„ Měli jsme menší potyčku v lesích.“

Odpovím, možná trošku vyhýbavě. Pohlédnu na Arwina a unaveně se pousměju.

„ Matko, to je Arwin II. Král Trionský. Několikrát mi zachránil život. Mimo jiné i teď v lese, když nás napadl ten nekromancer. U nás na hranicích matko. Je to velmi zlé.“

Úsměv mi z tváře zmizel a já se jen unaveně podívala na matku. Měla jsem právo na to, být unavená. Nebo snad ne? Vyplácat takhle nehorázně magickou moc a ještě se nevyspat, to je prostě špatné.

fuck!


,,Lenoro! Hradbu kolem vesnice!!!"
Křiknu na ní a podívám se na druhou dračici.
,,Hlídej tady! Kdyby něco, Lenora zařve!""
Hodím tam hned zpátečku a běžím na pomoc.
Sundám ze zad luk a založím šíp. Umím střílet za běhu díky lovu a také díky jistým událostem, ale to tu nebudu rozebírat. Začnu pálit jeden šíp za druhým přímo doprostřed čel vlků a nebo do něčeho, co připomíná oční důlky

Arwin a Nalaya - Elfí město ku královně

Váš doprovod vás tedy opustil a opět se vrátil ke svým lesním povinnostem, které asi v této době nebudou zrovna dvakrát jednoduché, ale to vám nyní hlavou moc nevrtalo. Mířili jste do paláce. Nalaya tedy vedla, protože zde byla doma a Arwin kráčel po jejím boku. Bylo vidět, že kdyby jí přemáhala únava je zde, aby jí podepřel a pomohl, ale jinak pokud to nebude třeba nejspíše by takovým činem udělal ostudu a ukázal by princezninu slabost a uvědomuje si to, proto pokud možno nezasahuje.
Když Nalayu uvidí stráže u palácových dveří vpustí vás dovnitř a přivolají jednu z komorných, která kdysi o Nalayu pečovala, aby se o ní postarala a pomohla jí do trůního sálu za její matkou. Arwina si elfové moc nevšímají vnímají jej pouze, jako mlčenlivý doprovod v závěsu.
Když vejdete do trůního sálu stojí tam několik vyzbrojených strážných, kteří ihned princezně Nalaye pomohou do jednoho z přistavených pohodlných křesel a jedno nakonec nabídnou i Arwinovi, aby se neřeklo. Z trůnu se velmi rychle zvedla žena jejíž rysy napovídaly, že je matkou Nalay a rychlými kroky k ní došla a obejmula jí pevně kolem krku skloněná nad křeslem.
"Vrátila ses mé dítě. Díky Bohům. Ale jak to vypadáš?"
Dívá se na tebe starostlivě a chvíli vůbec nebere v potaz Arwina, než k němu slétne pohledem.
"A kdo tě vlastně doprovází dítko? Někoho mi připomíná."
Trošku se královna zamračí, což si můžou někteří vyložit, jinak, než je míněno.
(Vzhled královny nechám na doplnění Nalaye, aby vybrala příhodnou ikonu pro svou matku)

Araoth - Trpasličí cela

Trpaslík se poškrábe ve vousech a zamručí.
"Hmmmch pravda. I cos tudyk vlasňa hledal?"
Trošku se zamračí, protože mu asi nejde na rozum, co jsi mohl ve městě konkrétního hledat.
"Inu zajtra sa pozná, co je na těch strašidelnicách o odsouzení do dolu pravdy."
Zdá se, že má obavy, ale tak kdo by neměl, když jej čeká něco takového že.

Malari a Lirtiel - Myšlenková debata

Bílý rytíř vyslechne, co si povídáte a chvíli mlčí, než vám vybuchne v hlavě jeho srdečný smích.
"Musíš mne omluvit pane draku, nicméně tvé poznatky světa jsou nadmíru zajímavé. Každopádně..."
Jeho hlas ve vašich hlavách opět zvážní.
"Ti za řekou jsou zlí, protože jsou mrtví a přitom živí a chtějí živé ničit. Zneuctili ty, jež zemřeli a nedopřávají jejich duším pokoj. My živí takoví nejsem. A ty také ne protože jsi živý a to, že máš černou kůži neznamená, že k nim patříš. Jsi drak. Tvor, kterého se někteří z našich rodů zavázali chránit vlastním životem."
Objasní ti a na chvíli se odmlčí.
"Draci jsou rasa, která se zdála vyhynulá či zmizelá a jejich pozvolný návrat, který zaznamenáváme je pro nás dobrým znamením. Časem pochopíš. Máš jméno?"
Zakončí nakonec myšlenky.

Lenora, Salenie a Alasseon - Peklo ve vsi

Situace se stává nepřehlednou. Před Alem přistanou oba draci až některé stromy zapraští a padnou. Vidět to druid asi by moc rád, nebyl, ale les stejně umírá a kdo ví, kdo všechno s ním. Al s prodere mezi dračími těly, ale to už Lenora plivne před vás svůj led a vytvoří menší ledovou hradbu, která se táhne mezi stromy. Ostrá a nebezpečná. Za ní se stahují další a další pekelní vlci, nebo jak byste ty příšery nazvali.
"Tudy! Tudy! Děti, ženy a starci na vozy a žeňte koně kupředu! Ženy a muži, kteří umí zacházet se zbraní chopte se jí! připravte zátarasy ze všeho, co najdete! Všichni, kdož se vejdou do sedel, jako doprovod pro ostatní a jeďte pryč už!"
Křičí Irila a komanduje přítomné vesničany k obraně i úprku.
"Vytvořte linii! Semkněte se uzavřete průchody mezi domy. Luky do středu formace, meče a kopí před ně, držte ty štíty pořádně brzy je tu budeme mít!"
Komanduje ani vy to nemůžete přeslechnout. Pár vlků zkusilo prorazit bariérou ale skončilo s bolestným nářkem nabodnutých. Drží se v povzdálí a krouží okolo bariérové línie. Povozy s doprovodem už opustily vesnici, aby se stáhly na další bezpečné stanoviště.
A pak.....ozve se táhle vytí a v zápětí mu vlci za bariérou odpovídají tim svým. Uslyšíte dusod a když vám pohled padne na západní stranu vesnice zahlédnete další démonská těla vlků, jak se řítí k ní.
"Jsou tady! Druhá skupina nalevo! Oběhli nás!"
Křičí Irila a připravuje svůj luk. Vlci za ledem se rozběhnou směrem k východnímu okraji ledové bariéry, aby napadli ves z druhé strany. Chtějí vás sevřít do kleští a rozdrtit.

Pojmy Denních chodců

Lidé... Brnění... Meče a pochvy... Slunce... Nebe... Stany a domy... Ti na druhé straně... Pevnosti... Draka... Co je draka? Přemýšlím a snažím si vybrat, na co se zeptat první.

"Ti na druhé straně zlí? Proč zlí? Oni černí. Černá je dobrá. Já taky zlí, když černý? Proč oni ublížit chtějí? A proč lídé rádi vidí další draka?" Chvíli jsem se odmlčel a lehce se zamračil přemýšlení.
"Mě se nelibí názvy Denních chodců. Nic neříkají. Ohnivý kotouč na obloze je ohnivý kotouč na obloze... Slunce jen slunce."