Andor.cz - Dračí doupě online

Sýrové prkénko a jiné důležité věci tohoto dne

Vzato kol a kolem je pravda, že někdo jako kardinál Francesco Alidosi jen tak nezmizí z povrchu zemského. A dřív nebo později, v tomto případě spíše dřív, se musí objevit, protože ho budou vázat ke světu rozličné povinnosti, z nichž se před papežskou stolicí asi úplně nevyvleče s výmluvou, že mu po krku šlape vraždící bratrstvo nebo tři.

Berengiaro si taky vezme kus uleželého sýra, který by se dal nazvat třeba Segreto della cantina umida.

"Nějakej špinavej arabáč, nebo jiná pochybná existence a Clara. Ariosto je tady poslal zjevně před tím, než sám odjel z Říma. Nejsou tady dlouho." a dle toho, jak mávnul rukou, toho moc asi zatím ani nezjistili.

"Nějakej špinavej arabáč" bude nejspíše Alif, Maročan z Římského bratrstva, zachráněnec z pirátské lodi a dalo by se říci, že Bastianův přítel z dob novicátu. Clara... Claru taky z novicátu znáte. Je starší, než vy, nikdy jste si s ní nejenže neměli co říct, ale ještě by se dalo dodat, že ani jednoho z vás neměla nikdy ráda - vás společně dohromady už vyloženě nemohla vystát a svým neustálým upozorňováním na to, že jste dva nevycválaní spratci a hajzlové si u vás vysloužila soukromou domáckou přezdívku "Čubka."

Já na ty smalltalky nikdy nebyla

"Je to zasranej kardinál, prostě se někde dřív nebo později objeví, však má nějaký povinnosti, žejo. Třeba ten svátek, co tu budou mít. Kapitán stráží říkal, že teď je pryč a pak tu bude. Tak ho sejmeš pak, no," dodám s pokusem ho ukonejšit a když si Bastiano nebere nabízený sýr, ani nemá zájem o nabízené dolití vína, nastavím svůj vlastní pohár a začnu do toho kostky sýra spokojeně futrovat.

Ten sýr není špatnej. Trošku uleželej, což já osobně mám ráda a preferuju, můj žaludek to ne vždy úplně preferuje, ale tak doufám, že si osud dobře hodí kostkou na solidní zažívání a nebo tomu pomůže všechen ten alkohol dneska. V kombinaci s rybou na tyči od stánku by to ještě mohla být sranda. Ale snad nebude, no! Tak či onak, prostě si to dám.

"Kdo z Říma tu je? Třeba ho známe."

Trapný no

"No, jo, to je blbý no." řeknu nezúčastněně.

Sis neměl nechat zabít svoje stopy no. Co chceš slyšet.

"Ten stůl by podle mě potřeboval přebrousit," řeknu lakonicky a přejedu hřbetem ruky po stolu.

"Podle mě tu trošku serou na údržbu. A je jim nejspíše jedno."

Trapný smalltalk!

"Nojo, ale sýr je docela solidní," přisune Berengiaro k Bastianovi prkýnko s nakrájeným sýrem. "A víno ujde. Klobásy tu nemají, no. Teda většinou. Někdy jo, ale spíš ne. No, je to tu trošku pajzl, ale chodím tu rád. Nikoho tu nic nezajímá, všem seš u prdele. Teda, no... I hostinskýmu jsi u prdele, no... Chceš dolít?" vybídne pak Bastiana aby, no, řeč nestála. Tak nějak by se dala popsat celá situace, ostatně. Když se všichni uklidnili. Váš přítel se nato dlouze napije vína a sám si doleje.

"To je v prdeli," posteskne si pak. "Měl jsem to fakt dobře naplánovaný a teď je to v prdeli. A nikdo neví, kam se zdejchl kardinál Alidosi." který se, mimochodem, aby se to nepletlo jako obvykle, jmenuje TAKÉ křestním jménem Francesco. Jako Della Rovere. Lepší už by bylo jen, kdyby se jmenoval, já nevím, třeba Alessio. Žejo.

No, popojedeme

"No, ta foccaccia ale nic moc. V Benátkách máme lepší no. To teda i to víno. Ale ta foccacia nic moc no, jak říkám," řeknu a napiju se víno.

Pak koukám tak nějak střídavě na stůl, před sebe a na ostatní.

"Mám rád víno. Škoda, že nemají klobásy no."

!!!

A v rámci všeobecného "italskýho veselí" do toho všeho ještě zazní vzteklá poznámka Berengiarova a totiž že: "Kůň v taverně rozhodně JE vtipnej!"

Pak se na malou chvíli zasekne a podívá na cínový pohár, který se divže po těch dnešních několika úderech do stolu nerozlil. Ani jeden z nich. 
"Jo, to víno popravdě ujde," dodá zamyšleně a zase se v klidu usadí.

Nikoho v okolí tahle výměna názorů vás tří nepohoršila. Vlastně je to v Itálii každýmu dost buřt, pokud se do hádky nechce přidat. Což momentálně nechce.

Pff

"Tak kdybych byl normální, tak sis mě asi nevzala, nemyslíš? Pfff." 

Řeknu nasupěně a už teda radši nic neříkám. Teda. Až na jednu věc.

"Na to jaký to je pajzl, to víno ujde."

Bastiano, řekni něco. Bastiano, nic neříkej. Bastiano. Pfff. 

Kurva dopíči

A místo toho, abychom se jako slušní lidi prostě dvě minuty vyřvali jak si žádá bonton a byl klid, začne Bastiano mlít a zhoršovat situaci dalšími urážkami - ale ne jako slušnej člověk, že by si taky poštěkal, čímž by dal najevo všem, že je zdravej a v pohodě. Ale prostě začne úplně s chladnou hlavou sypat další urážky.

Tak kurva je imbecil? Už ho do toho zpíčenýho smradlavýho Německa nebudu pouštět, pokud si odtamtud bude donášet krom hoven na botách, protože tam samozřejmě všude maj po kolena hoven, jako všude na zaplivaným severu, ještě TAKOVÝ MANÝRY.

Takže se k němu nasupeně otočím poté, co jsem dramaticky utřela Berengiara znehodnocením koňotaverního vtipu a zavřískám
"A TY UŽ TAKY DRŽ HUBU, JENOM TO KURVA ZHORŠUJEŠ, JSI NORMÁLNÍ? Poslední co chcu, je si to rozesrat s jiným bratrstvem, protože si myslíš, jak zas enormně nejseš nad věcí a chytrej!"

Taliáni ty vole

Ooh, on se rozlobil. My za něj uděláme tu špinavou práci a on se rozlobil? Pff. Milánani.

Odkašlu si a klidným hlasem pronesu.

"Giarno, víš co jsem se naučil v Rejchu? Oni na sebe vůbec nekřičí. A víš proč? Protože křik je pro ně způsob, jak se eskaluje napětí. Vyhrocuje situace. Křičení znamená, prostě chceš s člověkem bitku a je to takový předstupeň toho, že když se druhá strana neuklidí, dostane po čuni. Vy v tom Miláně jste přeci jenom furt takový říšští pejsci, takže mi to nedá, se tě nezeptat. Ty právě teď esklaluješ situaci? Nejsem si totiž jistý, že to je dobrý nápad."