Andor.cz - Dračí doupě online

Diego je šavlozubej tygr, neasi!

Luca se zatváří, že jako mysli vážně, že o tom mluvit moc nechce
Diego každopádně dostal přímou otázku a tak, jakožto voják, poskytuje taky přímou odpověď.
*Jednoho jsme zabili ještě v lese, když se naskytla příležitost, ale než jsme to zvládli dokončit, druhý si zase nadeběhl náskok. No a támhle kus dál ten les končí. Je tam louka. Na tu jsme ho vyhnali a Luca ho střelil. Kousek od tý vesnice. Za tou loukou je malá vypleněná vesnice. Většina domů je spálená, stojí jich jen pár. Žádný dobytek, žádná úroda. Zničené pole. Pár lidí. Tedy, viděli jsme pár lidí, než se před námi schovali a zabednili dveře. Ale víc jich tam stejně nebude. Podle mě tudy musel někdo projít před námi, bylo tam na okraji dost mělkých hrobů, no - a my jen dobili ten zbytek. Teda, pokud se tomu dá tak říct, když jsme ulovili ty tři - říkal jste, že to ale byli zločinci a hrdlořezové, že ano signor?*

To je přesně to, co by upír řekl!

*Jací lidi? O čem to oba mluvíte? Co se stalo? Co jste dělali?* podívám se střídavě na Diega, Lucu i Alessandru.

Kurva. Co se stalo. Teď přijde určitě nějaký dojemný příběh, jak je dovedla trojka do tábora a tam má nemohoucí děti, které musel živit.

Diego není upír!

Luca se na Bastiana podívá a trhaně se nadechne. Nasucho polkne a trochu se sebere. "No... Co kdybychom... Co kdybychom jeli zpátky a nikdy o tom radši nemluvili?" řekne nakonec. "Ten třetí je mrtvej a mrtvější už nebude," z nějakého důvodu Luca nevypadá, že to chce celý moc rozpatlávat. Diego se evidentně snaží pochytit o čem to mluvíte, ale neříká nic. Jenom se tváří rozpačitě a možná si vás oba trochu nedůvěřivě měří pohledem.

*Asi mě příště spíš neposílejte tohle dělat,* řekne po chvíli, kdy evidentně přemýšlí, co říct. *Boj je jedna věc, ale... * pokrčí rameny. *Ti lidi tam asi teď umřou.*

Snad není dokonce i Diego upír!

"Tak jet směrem, kudy jeli lidi, které chceme 'stopovat' není nikdy, jako špatný nápad, nemyslíš?" řeknu pobaveně Alessandře.

***
"No, minimálně jednoho dostihli. A zjevně Diego, protože to vypadá na kopí. Tak, je fajn, že se tak rychle aklimatizoval a zabíjení pro nás mu nevadí. No, snad to není proto, že je nějaký pošuk a zabíjení ho naopak baví. To je vždycky ta horší varianta."

***
"Čiao mládenci!"

Oh, nevypdají, ale chudáci úplně v pohodě.

"Luco, řekneš nám, co se stalo, že vypadáš, že se tu zebleješ? Se u toho ten chlap posral, že ti je zle? A nebo běžel do nějakého jejich tábora, kde měli vykuchanou obět? Povídej."

Jako myslel jsem si, že už jsme se dostali za tu fází "Oh, není mi dobře, když někoho odděláme" ale on vypadá, jak kdyby se měl složit.

Luca a Diego

Podrost houstne, takže se místy musíte i trochu prodírat mezi větvemi. Vystopovat, kudy jeli ale není tak těžké, v měkké lesní půdě jdou tu a tam, na místech, kde se koně nemusí prodírat přízemní vegetací, otisky podkov. Půda ještě není suchá jako v létě a včera a dnes ráno pršelo. Dalším ukazatelem, že jdete dobře, je mrtvola jednoho z banditů, která leží mezi ulámanými starými větvemi, porostlými lišejníkem. Nachází se na trošičku méně zarostlém místě, evidentně ho nějakou dobu hnali, než se dostali tak, aby vymanévrovali koně a kopí. Které, soudě dle rány od klíční kosti, která pokračuje druhou v boku, tohoto nebožáka zabilo. Soudě dle stop toho třetího pronásledovali dál. Takže pokračujete ještě kousek.

Třetí mrtvolu už nenajdete. Nebo ne dřív, než narazíte na Lucu a Diega, jak se vrací zpátky. Oba vypadají... No fyzicky jim nic není, ale Diego se tváří trochu rozpačitě, jako člověk, který si není úplně jistý, jestli jeho životní rozhodnutí bylo dobré a vedlo k dobré věci a Luca je... Tak nějak bledozelený a tváří se, že bude možná brzy zvracet.

Takže nejen Israel Schmidt, ale I TY???

"No," zarazím se, protože jsem to úplně nečekala, takovou nabídku. "Asi to nebude úplně ke škodě, když pojedu s tebou a dáme na sebe navzájem pozor," usoudím opatrně a jdu si odvázat koně.

"Kluci, postarejte se tady zatím o toho mrtvýho, kdybyste ho odtáhli třeba někde o kus dál, ať tu nestraší u napajedla, my se za chvilku vrátíme, snad se s Lucou nikde cestou neminem a nebude z toho vtipná historka."
Vysednu do sedla.

"Tak asi pojedeme tím směrem, kterým odjeli?" navrhnu.

Hmm, mince...

"A nechceš mě teda doprovodit? Abysme se teda neztratili a tak. Na tento aspekt jsem nepomyslel a ted mám trošku strach," řeknu a mrknu na Alessandru.
"Jistota je jistota, no ne?"

Bejt to náměstí, tak už po tobě zas hážou mince

"No, já si myslím..."
Že by sis měl sednout a vypnout.
Že by ses měl naučit rozlišovat, do čeho se musíš vložit, protože je to kritický a co ti jenom zbytečně žere život.
Že si toho na sebe bereš hodně.
Že musíš vždycky na všechno dohlížet.
Že musíš vždycky všechny blbý papíry doma projít sám, jinak nikomu nevěříš, že to udělá dobře.
Že musíš mít všechno zbytečně moc pod kontrolou a pak se divíš, kde zamrdáváš tolik času.
Že bys měl víc věřit lidem, že jednoduchej úkol zvládnout sami.
Že...
"Že už budou na cestě zpátky. Ale tak... Tak jim klidně jeď naproti. Nemyslím si že by se ti tady něco stalo. Snad se teda všichni tři neztratíte každej jinde a nebudem vás tu pak hledat. Ale ten les nevypadá moc velkej, je to spíš takovej větší remízek u potoka."
Ne, že by orientace v lese byla někdy mojí silnou stránkou.

They see me rolling

"Děkuji, děkuji obecenstvo!" zvolám k publiku a naznačím v sedle poklonu.

"A já jezdím jak vidíš asi dostatečně, nemyslíš? Jinak bych asi tohle nezvládnul!"

A nemít trošku štěstí. Ale to je prostě důležitý životní vlastnost prakticky vždycky!

A kouknu na Alessandru, když už tedy nedělá blbiny.

"A ty teda myslíš, že bych tam neměl jezdit a je to zbytečný? Vždyť to přece ničemu nevadí ne?"

Což teda nevadí, ani kdybych tu teda zůstal...

To je můj kluk! Ruce pryč, děvky!

Jako samozřejmě jsem nečekala, že spadne. Bastiano dokáže vybalancovat sám sebe i na špičce kříže katedrály jako pán. A nechtěla jsem ho zabít ani zmrzačit. Ale čekala jsem, že to s ním pohodí v sedle a bude trošku nadávat, že jsem pitomá a já se tomu budu gebit a všichni se budou gebit a kůň se bude gebit a ptáci vokolo se budou gebit a jedinej, kdo se gebit nebude bude ta mrtvola tady.

Ale Bastiano to, i když nevěděl, co má čekat, useděl jako frajer. Pustím Sicaria a poplácám ho po pleci. A pak i stejným rytmem, jako koně, poplácám Bastiana po zadku.
"Kluci, vy jste se pro sebe doslova narodili, nikdy nelituju, že jsem toho koně pro tebe tehdy, ehm... Osvobodila!"
Podívám se mu do očí a vesele se usměju.
"Měl bys jezdit častěji, podívej, jakej máš talent!"

Kousek ustoupím, kdyby chtěl teda nakonec přeci jen jet. I když si myslím že Luca s Diegem budou do pěti, deseti minut zpátky a absolutně není třeba zase nutně dělat veškerý mikromanagement skupiny.