| |||
Pozemky - Jídelna Namísto aby jsme použily portál, který nám byl otevřen dokořán přímo před nosem, jsme měli čekat jako banda tupých ovcí až dorazí zbytek stáda. Opravdu organizace úniku jak se sluší a patří. A vlk na sebe nenechal dlouho čekat...i když v tomhle případě to byl drak a ne vlk. Jako kdyby nestačilo že pod námi doslova praskala země. Naštěstí ale po nástupu draka vzali profesoři rozum do hrsti a přenesly nás do bezpečí všechny najednou. Kvůli jejich váhání ale bylo spousta mrtvých a zraněných, ale to je jen na jejich svědomí takž mě to tak docela netrápí. Co mi ale docela vadí je že jsem během toho jejich přenosu přišla o svůj krvavý orb, z toho teď zůstala jen louže na druhé straně. A taky jsem ke svojí nelibosti byla z nějakého důvodu pořád špatné pohlaví. I přes slova profesora Chryse trvám na tom že mohly udělat mnohem víc aby něčemu podobnému zabránily. Ale na tom už teď nezáleží, protože jak koukám tak pan, nebo teď spíš vlastně paní profesorka Chrys se přes portál nedostala. Krátce po tom nás všechny naženou do stanu aby se postarali o ty nebožáky, kteří neměli takové štěstí. S opravdu nepatrným úsměvem na rtech se zájmem sleduju dění o kolo, jak se zdravotníci snažily zachraňovat. Byla to docela zábavná podívaná. Ruku k dílu jsem ale nějak nepřikládala. Možná jsem tu a tam zpomalila něčí krvácení, ale to byla spíš jen zástěrka abych tu a tam nenápadně ochutnala krve ostatních (52%). Takový švédský stůl, jak by to nazvaly lidi. Popravdě mi bylo docela jedno jestli si někdo všimnul nebo ne. Těch 'pár' kapek si mohl sotva někdo všimnout. A rozhodně to nemohlo nikomu ublížit, a měli by být alespoň vděční že úplně nevykrváceli. I když u některých jsem si musela trochu pomoc a drobátko naředit. Když byly všichni vyléčeni ochutnávání skončilo. Postupně nás pak pouštěly do jídelny, nějak se nezdržuju a zamířím tam rovnou. Jak mám v oblibě zaberu si místo v čele stolu, hned naproti Tarneymu a skupince která se vytvořila kolem něj (I83). Ocasem odsunu židle kolem sebe a zaberu hned několik míst kam už si teď nikdo nesedne protože si přes můj stočený ocas jen těžko přisune židli ke stolu. |
| |||
Před portálem - jídelna hlavně Miko S Miko se dostaneme z portálu rychleji než jsem čekala, ani trochu tak nestačím zbrzdit třeba pomocí levitace. Naštěstí se o to ani nemusím nějak snažit protože mě záhy někdo zachytí abych si moc nenamlela. Nás pošlou do bezpečí rychle, ale důkladně si zkotroluju svůj kožíšek a ocasy. Kromě toho že je trochu rozcuchanej mu nic není. A svoje ocásky mám taky všechny. To se mi vážně ulevilo. Předtím jsem si byla docela jistá že mě drak nezasáhnul, ale dokud jsem si pořádně nepřesvědčila nemohla jsem si být úplně jistá. Pryč z portálu a ze sevření dušice se můžu konečně pořádně nadechnout. Mohla by trochu potrénovat, vždyť ze mě skoro vymáčkla duši. Pořádně se oklepu a proměním se do svojí lidské podoby. Unaveně se pousměju když si Miko začne stěžovat na zimu. "Myslím že ten drak nám přitopil docela dost" odpovím na její komentář. "Něco k snědku by se vážně šiklo, tu hrůzu co jsme měli předtím nemůžu počítat" odvětím na téma jídla a promnu si břicho. Bez dalších řečí pak odejdu po boku Miko do jídelny. V jídelně ale nic není, což mě asi ani nepřekvapuje. Nejspíš jsme tady vcelku nečekaní hosté. Vzhledem k tomu jak rychle se ve škole všechno semlelo se není čemu divit. "Snad něco přichystaj" přikloním se k Miko trochu blíž. Zase tady nechci vyřvávat přes celou místnost, takže šeptám aby to slyšela pokud možno jen ona. |
doba vygenerování stránky: 1.5711410045624 sekund