Andor.cz - Dračí doupě online

Nalaya a Arwin - Elfí hlídka

Mírně zamračeně si kapitán prohlíží Arwina a hledá v něm náznak nebezpečí, který nejspíše naštěstí nenachází. Pak věnuje mírnější pohled Nalaye.
"Ano Vašeho a ještě jednoho koně jsme cestou zajistili, dva mí muži je odvedli do města."
Pak opět úsečmo pohlédne na Arwina.
"Možná je to král, ale pořád je to člověk a ti jsou zrádní Výsosti."
Odpoví Nalaye v jeho hlase je cítit mírné opovržení a nenávist.
"Kapitáne Oldaile musíme je eskortovat do města, co nejdříve, nemůžeme se zdržovat. Ne, když je tu poslední dobou tak nebezpečno."
Promluví jeden z maskovaných elfů poblíž kapitána. Ten slétne koutkem oka k němu a mírně přikývne.
"Pojďte Výsosti musíme jít."
Přecházejí elfové do rodného jazyka, tedy už nejsou k Arwinovi tak slušní, aby mluvili obecnou řečí a jeden z elfů na pokývnutí Oldaila schová luk a přispěchá pomoci a podepřít Nalayu, aby měla oporu.
Pak všichni vyrazíte kupředu. Tedy většina eskorty není mezi stromy vidět, ale víte o jejich přítomnosti.
"Vaše matka měla už o Vás starosti princezno."
Podotkně kapitán k Nalaye, zdá se, že věci zde se změnily docela k horšímu.

Araoth - Vězení

Trpaslík nakrabatí čelo a na chvíli se snaží usilovně přemýšlet, než potřese hlavou.
"Ne myslím, že je možná spíše ta druhá možnost, protože to jsem předpokládal i u sebe, ale to mi samozřejmě před strážemi nepomohlo. Nejspíše někdo chtěl něco cenného ukrást z chrámu a nebo tě poškodit. Nevím, možná sis někoho ve městě znepřátelil."
Pokrčí rameny a pak na chvíli přemýšlí.
"Hmmm už mě to tu taky nebaví. Půjdu s tebou....svolí protože budou rádi, že se zbaví jednoho vyžírky."
Ušklíbne se trpaslík.

Lenora, Alasseon a Salenie - Čas bránit zem

Druid se zamračí a vyslechne dívku.
"Za jak dlouho budou zde Irilo?"
Optá se a přechází do rodné řeči, které samozřejmě Al a Lenora rozumí jen Salenie s tím bude mít bohužel problémy.
"Naše jednotky se sem stáhnout během půl dne až dne. Nepřítel se sem dostane během dvou dní."
Vypraví ze sebe a získává opět klid. Druid se na chvíli zamyslí a zavře oči.
"To je moc málo času. Příliš málo na přípravu."
Pomalu se nadechne a hledá nejspíše vhodné řešení.
"Vesnice potřebuje posily, nebo být vyklizena.....a za tak krátký čas to nepůjde. Není tedy na výběr. Irilo budeš dělat mladému Alasseonovi průvodce, než si na vše zde zvykne. Jeho bezpečí a bezpečí draků, kteří jej doprovázejí je zásadní. Věřím, že on nalezne způsob, jak zastavit postup nemrtvý."
Pak pohlédne s vírou na Ala a mírně mu pokývne a s dalším nádechem udělá krok kupředu.
"Omlouvám se chlapče, ale nejspíše nebude čas přeložit texty tvého otce. Vy potřebujete nabýt sil a připravit se na boj. Ale také potřebujeme čas. Ten vám získám já. Nechť tě naši bohové ochraňují Alasseone Redmoone. Rozcházíme se, ale brzy se zase šťastně sejdeme."
Udeří holí do země a vy vidíte, jak se promění ve velkého havrana a vyrazí mezi stromy, jako šipka kupředu směrem odkud přiběhla Irila. Ta jen zmateně vydechne a pohlédne na Ala. Zdá se, že nyní je osud vesnice v jeho rukách.

Malari a Lirtiel - Zmatek v táboře

Až když doběhne k Malari i starý Hilbur konečně vám, někdo odpoví, co se děje. Jeden ze zadýchaných vojáků napůl vyzbrojen se zastaví.
"Vetřelec v táboře! Nejspíše nemrtví poslali špeha!"
Pak běží zase rychle dál. Hilbur se zamračí a rozhlédne se moudrýma očima po táboře, kterým zažehávají pochodně.

Lirtiel mezitím úspěšně vzlétl a schoval se v mracích. Naštěstí je trošku zataženo, takže je zde pravděpodobnost, že nebude odhalen.

Hilbur mezitím na chvíli zavřel oči a zdá se, že se soustředí, tedy to mohla Malari alespoň soudit. Pak je opět otevřel a zorničky se mu rozšířily překvapením.
"Je tady další...."
Padne únavou i překvapením a štěstím do kolen.
"Mladá dračice je zde další....další z tvého rodu. Černější než tma a jeho přítomnost cítím, někde na obloze. Leť najdi svého druha."
Zdá se, že on udělal co mohl.

Lirtiel za svého letu jen na chvilku potícil, jakoby cizí dotek, bylo to něco zvláštního, neznámého a zajímavého. Bylo to, jako by se někdo dotkl lehce jeho mysli a zase zmizel. Byl to nový a neznámý pocit, ale co znamenal?

Noc plná křiků

U všech barev noci, co mám dělat?! Pádil jsem sídlem Denních chodců, jako splašený a srdce mi bylo tak splašeně, jako ještě nikdy před tím. Všude byly slyšet hlasy Denních chodců a další a další ohně se rozsvěcovaly. Vždy když se přede mnou objevil nějaký Denní chodec, nebo se rozsvítil další Oheň na tyči, zděšeně jsem se obrátil na jinou stranu a utíkal dál. Ale Ohně na tyči se rozsvěcovaly úplně všude, bylo to jako z děsivého snu... Najednou se ze všech Denních chodců stávali Noční lesklí hlídači a pobíhali všude kolem. Nebylo před nimi úniku, byli všude, obklopovali mě a utíkali kolem mě a křičeli ve svých záhadných úsecích.
Zděšeně jsem se rozhlížel na všechny strany. Nebylo kam se schovat... A tak mi zbývala jen jediná možnost - uletět.

Pak ale rozruch úseků protnul úsek mocnější než všechny ostatní a já vzhlédl k jeho původci. Byl jím on drak, který se s Denními chodci spolčil. Jak je možné, že ve svém hrdle vytváří ty podivné úseky? Umí to? Můžu to umět i já? Jaký byl jejich význam? Na to jsem ale neměl čas a jen tak tak jsem si to uvědomil. Rozběhl jsem se a cestou málem povalil pár Nočních lesklých hlídačů, když jsem se řítil vpřed a nabíral rychlost na svůj vzlet. Pohlédl jsem na svá roztažená křídla.
Vím, že tohle spolu děláme teprve pár dní a dostat se do vzduchu je pro mě stále trochu oříšek, ale prosím... nesmíš mě zklamat. Odrazil jsem se a máchl křídly. Povedlo se.

Zem se ode mě vzdalovala a můj styl létání byl dosti neohrabaný. Tělo a ocas se v "letu" houpali sem a tam, při trhavém tempu křídel ve snaze mě dostat nahoru a chytit chladný večerní vánek, který by mě odnesl pryč od tohoto pekla.
Ach, noc! Blahodárná, zahalující, překrásná noc! Tichá a mlčenlivá patronka, která utišuje mé kroky a halí mě před zraky zlých. Nástupkyně Ohnivého kotouče na obloze, který pálí a oslepuje. Buď pochválena matko Černých dvojčat (rozumějte stínů) a průvodkyně všech Nočních chodců! Skryj mě před zraky nehodných a chraň mě v mém počínání! Jen ty světla (hvězdy)! Jen kdyby nebyla ta světla! Zavři své oči alespoň na malou chvíli matko a ochránkyně! Zavři své tisíce očí ať nepřekážím v tvém majestátním výhledu! Ať mé Černé dvojče nezahalí oči Denních chodců a nechá je v jejich chaosu! Prosím tě Černá matko a ochránkyně... Vyslyš mé volání a prosbu! Chraň mě před nimi! Chraň mě před Denním křídlem!

Vesnice

Když vyjdu ven, zjišťuji, že víceméně u dveří, skoro, je ten druhý drak co jsme jej potkali.
Drak a jí ovoce? Mno... nejsem ten kdo někomu do něčeho povídá, jestli mu to chutná, prosím, nijak mu v tom nebráním, ostatně proč bych taky měla, ale můj šálek čaje to zrovna není.
Když přiběhne ta elfka, trochu zpozorním. Měli bychom slyšet co si říkají i tady, ale zřejmě je ten drak ještě mladý... inu nebráním se tomu a jdu za ním.
"Odpočinku bylo dost..." pronesu k Alovi.
"Musím ochránit svou zemi..." dodám ještě poté k tomu a pak se začnu pomalu měnit. Končetiny se mi začali protahovat, tělo zvětšovat, ze zad vyrůstala blanitá křídla a kůže vystřídali zářivě bílé šupiny.

Spánek přerušen

V klidu spím, když mě probudí randál, který by probudil snad i mrtvolu. Všimnu si i starce, který se připravuje na nejhorší.
Vstanu a vzlétnu na hradby abych se podívala o co go, také se nervózně podívám k "táboru" nemrtvých. Nevím jestli neútočí oni, ale kdyby chtěli tak tohle by pro ně byla skvělá příležitost. V našem sídle a táboře je chaos...jiným slovem se to nedá nazvat.
"Co se děje?!?!"
vykřiknu tak nahlas jak to jen jde a doufám, že se ten chaos nachvilku zastaví a bude mi odpovězeno. Také se snažím najít zdroj chaosu, ale pochybuji, že se mi to podaří.

Les, problém


Mluvím s druidem když... Elfka, krásná elfka... Mluví o problémech, že další město padlo.
,,Nemůžeme tu jen tak stát, musíme něco dělat."
zadívám se k domu na Salenii.
,,Něco vymyslím. Musíme začít něco dělat, ne jen nechávat umírat naše bojovníky. Máme tu dva draky, kteří by byli ochotni pomoci. I když Lenora ještě potřebuje odpočinek."

Probuzení

Jakmile Lenora otevřela dveře chatrče, aby mohla vyjít ven, strnula, neboť v cestě jsem jí ležela já. Otevřela jsem oči a pozvedla hlavu, pak jsem jejím směrem zamručela: ,,Ach, už jsi vzhůru. Slíbila jsem Alasseonovi, že tě nepustím z domu.'' Hlavu si položím zpět na zem, ale očima ji stále bedlivě sleduji. Zanedlouho poté se v naší blízkosti objeví Alasseon s druidem po boku.
Z lesa se najednou vyřítí nějaká postava a běží přímo k druidovi. Chvilku mi trvá než si jí vůbec všimnu, zadívám se na ní a zjišťuji, že to je malá ozbrojená elfí dívka. Vypadá velice rozrušeně a něco překotně sděluje druidovi.
Otočím se zpět k Lenoře a promluvím na ní: ,,Pojď, půjdeme za nimi. Drž se u mě.'' Zvednu se a pomalu vykročím směrem k těm třem. Kráčím pomalu, aby mi Lenora stačila...

Ve vězení

"Nevzpomínám..."
řeknu a jenom pokrčím rameny.
"Ale já si z toho večera nepamatuju vůbec nic. Poktal jsem pár přátelskej trpaslíků v hospodě a jedno pivo následovalo druhý a ráno jsem se probral až s pořádnou kocovinou a s tou divnou koulí v batohu. Přitom, kdybych nepil, tak bych nikdy nic takového neudělal. Krást natož z chrámu... na to si bohů až moc cením. Bez nich bych už tu dávno nebyl."
pak konečně přestanu bezcílně chodit semtam a svezu se k zemi. Opřu se o zeď, zahledím se do prázdna a začnu nahlas přemýšlet.
"Myslíš, že by za to mohla ta koule samotná? Třeba mě nějak očarovala? Třeba chtěla odtamtud pryč? Nebo snad někdo jinej mě použil jenom jako loutku, aby jeho nikdo nedopadl. Ale proč by pak tu kouli nechal u mě do rána..."
Vztekle praštím pěstí do podlahy.
"Prostě to nedává smysl. Ale nakonec jakou jsem měl jinou možnost. Musím doufat, že bohové spatří moji nevinnu a dovedou mě zpátky mezi živé."
Pronesu v duchu krátkou modlitbu a neúspěšně snažím se zahnat divoké myšlenky, které se mi dál honí v hlavě.

Elfí překvapení

Nakonec jsem to byl nyní já, kdo seděl a hlídal zatímco Nalaya spala. Trošku jsme si prostřídali role, ač vím, že bych nyní asi nebyl moc schopný jí chránit zvláště, když mi ležela přes kus nohou, ale tak nějak jsem se hold nehýbal. Přece jí nebudu holeněmi kopat do hlavy.
Nicméně po nějakém čase mne překvapi náhlá přítomnost blonďatého elfa, který začne mluvit docela nasraně v obecné řeči. Pak už vidím i další luky okolo. Nalaya se probouzí a uvolní mi konce nohou, takže si je mohu protáhnout a zvednu ruce v nenásilném gestu.
"Nejsem tu, abych vám ublížil. Bojů jsme si užili až až."
Mírně si povzdychnu a střelím pohledem na Nalayu, která se snaží neúspěšně zvedat. Já se raději nehýbu nechci mít šíp v zádech, nebo někde jinde ale její zesláblé pohyby se mi rozhodně nelíbí.
Nyní mi nezbývá než vyčkávat, jak se elfí situace vyřeší.

Arwin a kapitán

Spala jsem relativně klidným bezesným spánkem poblíž Arvina, který si chtě nechtě musel vzít hlídku a zůstat vzhůru. Popravdě mi ale neudělalo zrovna dobře prudké nečekané probuzení v podobě známého hlasu. Polekaně jsem začala sahat po zbrani, protože jsem zaslechla pouze poslední dvě slova. Zvedám se rychle na nohy, popravdě s velkou pomocí mé hole, zatím co hledám nebezpečí. To má ale za následek to, že se málem překotím dopředu a téměř upadnu. Nebýt té hole ležím na zemi znovu. Nejsem zrovna moc v bojeschopném stavu.

Teprve až napodruhé, když zvedám hlavu znovu zahlédnu kapitána průzkumníků a ochránců lesa.

„ Kapitáne!“

Vydechnu, i když se snažím znít tak, že mi nic není. Opírám se ze všech svých sil o hůl.

„ Kapitáne, tohle je Arwin druhý, Trionský král. Přítel.“

Promluvím. Sotva se držím na nohou.

„ Neviděli jste náhodou mého koně?“

Otážu se než se svezu po holi k zemi. Vyklouzne mi z prstů a spadne na zem.

Arwin a Nalaya - Opět v obležení

Konečně měla Nalaya možnost si na chvíli odpočinout. Moc si ani nebyla schopna promluvit s Arwinem, protože během chvilky usnula zaslouženým spánkem a oddala se odpočinku. Nicméně mohlo ho být určitě mnohem více, ale bohužel to byste nesměli být vy, aby se něco zase nesemlelo. První si toho mohl všimnout bdělý Arwin, něco se mihlo křovím nedalo a než se naděl už stál muž s vytaseným ladným elfím mečem, kterým mířil jeho směrem.

"Odstup od princezny, nebo zemřeš člověče!"
Protne vzduch jeho hlas a to se už vzbudí i Nalaya. Taky si oba můžete všimnout, že z okolí míří i luky dalších společníků elfa.
"Princezno Nalayo jste v pořádku?"
Optá se starostlivě blonďatý elf. Po chvíli co se na něj Nalaya dívá v něm může poznat mladého kapitána průzkumné jednotky, která má za úkol hlídat les. Dobře tě zná, protože při tvých výletech tě nejednou doprovázel, jako hlídka a nejednou tě měl za úkol najít, když jsi se někam toulala sama.

Malari a Lirtiel - Rozruch v táboře za hradbami

Lirtiel při sévm průzkumu tábora způsobil nemalý rozruch. Začínaly se ozývat pokřiky mužů táborem, chřestění zbrojí a zbraní, jak se chystali na přepadení. Všuda začaly vzplávat další a další pochodně. Vojsko se probouzelo a připravovalo na nepřítele.
Bylo těžké zůstat nezprozorován, zvláště v takovém rozruchu, ale možná právě ten, napomáhal tomu, aby zůstal Lirtiel nespatřen.
Rozruch se donesl až za hradby, kde probudil Malari a ne jen ji. K bráně už spěchal Hillbur, starý jezdec, za kterým bílé vlasy vlály, nejspíše sám cítil, že je nutné tam jít.
Celkově vše hezky nabírá na obrátkách a pokud se nemrtví dívají, možná by právě nyní měli velmi dobrou příležitost k útoku, kdyby chtěli.

Lenora, Salenie a Alasseon - Elfí vesnice

Druid pohlédl svým moudrým pohledem na Ala a mírně pokývl hlavou.
"Ano poslal jsem již jednu ze svých sov, aby vše vyřídila, snad dorazí do cíle."
Pak se na chvíli zamyslí.
"Pokusím se pomoci, ale nejsem si jist, zdali budu schopen je rozluštit, přece jen král měl mnoho tajemství."
Mezitím může Al vidět, že Lenora už vyšla ven z domku ač trošku malátná a Salenie dlabe svou ovocnou sváču, kupodivu na draka se tím docela láduje.
Pak ale Alovu pozornost upoutá něco jiného. K vesnici běží dívka. Běží ladně a dlouhými skoky elegantně probíhá mezi stromy a překonává překážky, vypadá to, že má dokonale zmáknutý celý terén a nedělá jí nejmenší problémy. Je trošku menšího vzrůstu a určitě je mladá. Její postava je útlá. Taky vypadá docela pěkně, na zádech se jí houpe luk a u pasu kratší elfí čepel. Dle všeho má na sobě jen lehkou koženou zbroj, která jí neomezuje v pohybu.

"Máme velký problém!"
Vydechne a rychle pobere dech, svou pozornost věnuje hlavně druidovi, je hold zde jakousi oporou vesnice.
"Nemrtví se dali na pochod Ul´duina padla. Tu vesnici srovnali se zemí prakticky nikdo to nepřežil a co hůř, křísí mrtvé a ti pak bojují proti našim. Naše jednotky se stahují, nemůžeme je zadržet."
Podává rychlé nepozitivní hlášení.

Araoth - Ve vězení

Trpaslík mírně zpozorní, když mu vyprávíš svůj prohřešek a zamračí se.
"Divné.."
Zabručí a promne si vousatou bradu zdá se, že jsi ho přiměl pořádně přemýšlet.
"Je to divná náhoda, ale vlastně pokud si dobře vzpomínám tak....za úplně totéž. Nechtěl jsem tomu kdysi věřit, že jsem něco takového udělal a pořád nevěřím proto jsem tady. Tehdy nebyly ještě tresty tak přísné."
Bručí pro sebe a zabodne do tebe oči.
"Vzpomínáš si na to, že bys to udělal?"
Dál hladí vousy.

Briss a Temari - Zaseknutí

Prosím piště vy dvě už dlouho od vás nemám post a rád bych viděl, jak se i vy posunete. Děkuji.