| |||
E215 Všichni ve třídě Nejdřív jsem si několikrát cvičně švihla hůlkou a pak jsem se dala do přeměňování mandelinek. Docela jsem se snažila, ale přesto byly všechny jednobarevné. Ale co. Alespoň nemají nožičky, když už nejsou duhové. Co jsem se tak rozhlížela po třídě, vážně tu byli takoví, kterým se to stalo. Zapsala jsem si svůj výsledek, když v tu chvíli - exploze. Stačila jsem jen zavřít oči. Když jsem je zase otevřela, dívala jsem se na scénu jak z hororu. Všude fialový sliz! Na mém krásném brku, na mých šatech, v mých vlasech. Vstala jsem, začala ječet a panicky se ze sebe snažit ten hnus dostat. Ječela jsem a ječela a nemohla přestat. |
| |||
Hodina přeměnování E215Ti označeníKdyž profesorka prochází třídou a kontroluje výtvory ostatních, zřejmě něco říká... Ale znáte to. Já svůj úkol splnil a tak jsem uchýlil do svých myšlenek. Ostatním spolužákům se to taky docela dařilo, ale vypadá to že jen já měl všechny kuličky stejné. Profesorka kolem mne jen projde a můj výtvor přejede jen letmým pohledem. Nevím zda-li to mám brát jako provokaci, či jako pohrdání. Ale mám pocit že odpor vůči mé koleji tu nemá jen profesorka McGonagallová. Zatímco jsem byl hluboce ponořen ve víru svých myšlenek na mně něco cáklo. Okamžítě jsem se podíval co to je. Spatřil jsem nespočet fialových skvrn jež hyzdily můj hábit. Zvedl jsem svůj upřený však klidný pohled na zdroj tohoto selhání. Mám mu jednu vrazit ? nebo mu ksichtem vytřít louži fialového hnusu ? Můj pohled na chvíli strne na peru s násadkou z ryzího zlata, které je však nyní zbarvené do fialova. Než si stačím uvědomit jak strašně naštvaný vlastně jsem zvedne se z podlahy Thomas. Co sakra dělal na podlaze ? zeptám se svého podvědomí a v duchu se zasměju. Ale touž Thomas vytáhl hůlku a začal s výhružkami. Rychle jsem vyskočil na nohy a namířil hůlku na Thomase. '' Co si sakra myslíš že děláš ? ''. Aby jsi mrtvý nakonec neskončil ty. Pronesu klidným a zřetelným hlasem. Zřejmě je jen vystrašený. Chápu to, může mít nějaké trauma z minulosti. Ale na tom teď nesejde. I když Alec pocákal i mně, a zničil pero, které stálo nevýslovnou částku, mám pocit že bych se za něj měl postavit. |
| |||
E215 Psal jsem si do deníku, když se to stalo. Nikdo mě nevaroval. Nikdo nic... Nikde žádná povědomá záře. Jakoby měl být pořád klid. To bych nesměl sedět za Shadem. |
| |||
E215 |
| |||
E215 McGonagallová Takhle se to dělá. Metoda matoucí je absolutně skvělá věc, i když kvůli ní vypadám jako idiot, ale to je mi teď úplně jedno. Chci to jen mít z krku. Na poznámku o kočce jsem jen kývl a v duchu prosil Poseidóna, aby byl Ruby zticha pro můj klid zdraví mého strýce. Určitě mi s ní chce jenom znepříjemňovat život a jestli se kvůli Rubymu dostanu do maléru, až se vrátím domů tak už mu fakt něco udělám. |
| |||
Přeměňování/zvěromagie (E215) Spokojeně se pousměju, ale jen slaboučkým, sotva viditelným úsměvem. Vzpomenout si na vzorec je až směšně jednoduché. Mám ho zažraný pod kůží stejně jako většinu ostatních informací z Přeměňování. S přimhouřenýma očima naslouchám profesorčiným instrukcím a pozoruji ten pohyb. Ano, to by mělo být jasné. |
| |||
Učebna přeměňování Vytáhl jsem z brašny první čistý pergamen a zapsal si na něj aspoň základy toho co se tu řeklo. Když přišlo na samotné kouzlení, moc se mi nechtělo. Chci se soustředit na tolik jiných věcí a tohle... |
doba vygenerování stránky: 0.85689282417297 sekund