| |||
Ošetřovna - Koleje - Hodina přeměňování E215 tetička Etty, profesorka McGonagallová Jakmile jsem uslyšel, že můžu jít, strhl jsem ze sebe peřinu a vstal. Chůze poněkud vratká, ale to tolik nevadí. "Snad jindy tetičko. Co třeba v neděli ráno?" Najednou mám o něco lepší náladu, když vím že můžu něco dělat. Konečně nějaká vzpruha, nějaký problém. Rozvrh umím zpaměti, teď máme McGonagallovou. Ta nenávidí pozdní příchody, ale momentálně je mi to jedno. Převlékl jsem se z pyžama do uválené a zpocené školní uniformy. Neodpovídá mým obyčejným normám upraveného studenta. Rubyho jsem si vzal do náručí. Dal jsem tetičce pusu na čelo a vyběhl na chodbu. Stavil jsem se na kolejích. Chvíli mi trvalo najít učebnice v tom bordelu co jsem včera zanechal, ale povedlo se. Jsem pomalejší než jindy, oslabený, ale i kdyby mě to mělo zničit tak prostě půjdu na hodinu. Asi je to pořádná blbost. |
| |||
Přeměňování v E215ceOznačení jedinci a profesorka Do třídy se postupně nahrnuli i ostatní spolužáci a já se pomalu otočil na kočičinu, která si hověla na katedře a koukala na nás. Trvalo to už jen chvilinku, kdy se do třídy dostali poslední a dveře se zabouchly přesně v jednu hodinu odpolední. Kočka pomalu šla a koukala, když najednou rázně seskočila z katedry a proměnila se v naši profesorku. Na starou bábrli si docela zakládá na dynamice. Ihned začala s kázáním a obvyklými školními záležitostmi. To je celá ona. Ale jo, jako učitelku ji mám docela rád. Zajímalo by mne, jaká byla za mlada. Jestli byla stejně zásadová a co tady na škole prováděla. Odpověď Nicolase a Richardův následný pohled, který mu věnoval, jsem shledal velmi pobavení hodným. Koutky úst se mi mírně pozvedly. Otočil jsem se znovu a mírně se podivím, když se profesorka pousměje. Ti dva noví.. vypadají normálně. Co na to říci. Jen by mne zajímalo za jakých podmínek přestupovali. To nebývá jen tak. Otevřel jsem si sešit a začal jsem si psát opakování, které nám tady profesorka referovala. Beztak už ani nevím, kde mám sešity z minula. Pomyslel jsem si a škrábal jsem ustavičně mimo linky sešitu. Pokud něco neumím, tak to je pěkně psát. A létat, míchat lektvary, normálně komunikovat, chodit v noci ve tmě na záchod... vlastně toho neumím ještě docela dost, heh.. Zaškrtával jsem blbě napsané z, které vypadalo spíš jako r. Fakt bych měl zapracovat na rukopisu. Odpovědi na otázky jsem se rozhodl přenechat někomu jinému. Jistě bych si dokázal něco vycucat z prstu, aby to neznělo úplně hloupě, ale nechtělo se mi být tolik produktivní, co se týče teorie této hodiny. Zapsal jsem si vzorec a zlatavým gelovým perem s třpytkami jsem ho orámečkoval. Gelovkou jsem ještě začal čmárat pohár a myš, které zmiňovala Erika. Vyslechnul jsem si zadání a následně jsem si prohlédl mandelinky. Tak začneme! Vytáhnul jsem si hůlku a několikrát jsem si zopakoval ten pohyb, který nám profesorka popsala. Bylo to prosté mávnutí bokem a zpět. S patřičnou odlehčenou razancí by to mělo být v pořádku. Odložil jsem hůlku a zapsal jsem si kouzlo - obtáhl ho gelovkou. Poté jsem si vše dal bokem, kromě sklenice s mandelinkami. Vzal jsem jednu a položil ji před sebe. "Pilae Irideo." Pronesl jsem a zopakoval jsem pohyb vůči mandelince. Mandelinka se nespokojeně zavrtěla, ale nic se nestalo. Tak ještě jednou! A musím se soustředit stejně jako u věštění! Motivovaně jsem pro sebe zakýval hlavou a následně jsem začal oddechovat a na moment jsem zavřel oči. Uklidnil jsem se. Pozvednul jsem hůlku a oči opět otevřel. "Pilae Irideo!" Mandelinka se vskutku proměnila ve žlutou kuličku! Povedlo se! Nadšeně jsem si zavýsknul a zamával jsem na Ianta, aby se podíval, jak se mi to povedlo! Následně jsem se otočil napravo, kde seděla Barbara. Nehledě na to, že tam seděla zrovna ona, jsem i jí dal jasně najevo, jak u vytržení z mého úspěchu jsem. "Trumfni to!" Nemyslel jsem to ani moc vážně, jen jsem byl za sebe prostě rád. Vzal jsem další mandelinku, ale než jsem mohl vyřknout kouzlo, tak jsem zaznamenal, jak Erice vyletěla kulička a strefila Wolframa přímo do jeho kebule. "Che.." Pousmál jsem se a vydal mírně dusivý zvuk. Nebylo to škodolibé a ani to tak nepůsobilo, spíš mne to překvapilo a věnoval jsem jejím zádům soucitný pohled, ačkoliv jsem se stále trochu usmíval. Mohl jsem se vrátit ke svým broučkům a pokračovat. "Pilare Irideo!" Zvolal jsem sebevědomě. Nečekal jsem však, že se objeví kulička s tykadly. Okamžitě jsem bral další a další brouky po neúspěšných pokusech, když mi nakonec zbyly tři poslední. Vzal jsem tedy jednoho a provedl jsem kouzlo. Tentokrát jsem se snažil přemítat nad tvarem kuličky a materiálem. Ničím jiným. "Pilae Irideo!" Zvolal jsem soustředěně, když se najednou druhá mandelinka přifařila k té, na kterou jsem mířil a rozhodla se rozmnožovat. Nedokázal jsem však zastavit a kouzlo provedl. Vytvořil jsem křivého hybrida, co měl však dvě barvy. Červenou a zelenou. Dobře, poslední pokus! Vydechnul jsem, zatajil dech a přemýšlel nad tím samým, co u předchozího pokusu. Všechny ostatní myšlenky jsem odklidil do ústraní. "Pilare Irideo." Zaculil jsem se, když jsem spatřil dvojbarevnou kuličku žluté a červené barvy. Otočil jsem se znovu na své sousedy po stranách a věnoval jim vítězoslavný pohled. |
| |||
|
| |||
Učebna E215 – hodina přeměňování Opravdu se snažím McGonagallovou vnímat. Dokonce to chvílemi i jde. Zvlášť při slově NKÚ trochu zpozorním. Naši by mě asi zabili, kdybych je nedala, měla bych se na ty zkoušky soustředit, ale… to zahrnuje spoustu a spoustu učení a… nelíbí se mi to. Nerada se učím. Ale namočím brk v kalamáři a poctivě si opíšu daný vzorec. Trochu si u toho povzdechnu. Tohle nemám šanci někdy dostat z papíru do hlavy… U toho zase mrknu po Wolframovi. A celkem se mi to nevyplatilo. Všimla si toho totiž profesorka. A hned mě vyvolala. Ou… to snad ne… “Rozdíl mezi úplnou a neúplnou přeměnou?“ vyhrknu. “No… nejsem si tím úplně jistá, ale tak celkem z logiky věci bych asi řekla, že to úplná přeměna bude, když se při kouzle podaří přeměnit jeden předmět na druhý zcela bez chyby. A neúplná, když nějaká část původního předmětu zůstane na novém předmětu a vlastně tam vůbec nepatří. Takže když z krysy uděláme takový pohár, ze kterého se dá pohodlně napít, tak je to úplná přeměna. A když na poháru zůstanou krysí uši a ocásek, tak neúplná. Takže vlastně zbytečná, protože kdo by chtěl pít z pohárku s krysíma ušima a ocáskem, že jo. Já teda ne, bylo by to dost divné a…“ trochu se zarazím. “…a já vím, už radši mlčím…“ dodám rychle. Ne každý je zvědavý na moje povídání, zvlášť, když tak lehce odbíhám od tématu. Zmlknu a raději se přestanu po Wolframovi dívat. Akorát se ztrapňuju a nic na něm teď stejně nevykoukám. Spíš si zapíšu nové kouzlo a přesný pohyb ruky. U toho taky pozoruji profesorčinu přeměnu. Hm… úplná přeměna, jak jinak. Neúplná, když naší kuličce zůstanou nožičky… Párkrát se zhluboka nadechnu a vyndám jednu mandelinku na stůl. “Promiň, brouku, ale já si to nevymyslela. Snad ti moc neublíží,“ omluvím se tiše mandelince raději předem. Znám se. Začnu se pořádně soustředit a pak s pohybem švihnout doprava a zpátky vyřknu ono: “Pilae Irideo!“ Trochu se bojím, co mi z toho vyleze. A… no… napoprvé nic. “Eriko, no tak, zkus se víc soustředit… snažím se povzbudit sama sebe. Tak… pokus číslo dvě. “Pilae Irideo!“ vyřknu se švihnutím. A hele, změna! Mám krásnou pravidelnou kuličku… a asi by to bylo i dokonalé, kdyby neměla nožičky a neutíkala mi po stole. Ale od minule pokrok! Chytnu kuličku a vrátím ji do sklenice. A vyměním za další mandelinku. Druhý pokus nedopadl o moc lépe, než ten první. Ale napotřetí se i povede kulička bez nožiček! Celá nadšená hlasitě zavýsknu. “Ehm… pardon!“ omluvím se za svůj hlasitý projev a sáhnu po další mandelince. Svým zavýsknutím jsem ale sama sebe trochu vykolejila a vyrušila se ze svého soustředění. Takže při dalším použití kouzla mi brouček ladně vyletí do vzduchu, cestou se sice změní na kuličku, ale už ji nestihnu chytit a ona neposlušná kulička udělá ladný oblouk přímo na Wolframa. A chudák spolužák to schytá rovnou do hlavy. “Aj…“ ujede mi, celá zrudnu a začnu se pomalu sunout na židli co nejníže, aby mi koukala co nejmenší část těla. Proč já musím bejt tak pitomá… |
| |||
Hodina přeměňování v E215 Studenti 5. ročníku ,,Maxwell." Poznamenám si chybějícího studenta Havraspáru a znovu si projedu prstem třídnici. Zdá se, že nebyl ani na jedné hodině. ,,Má o něm někdo nějaké informace?" Rozhlédnu se po třídě. Omluva pana Hooka byla naprosto nepřijatelná. Podívám se na mladíka zpod kulatých brýlí a povytáhnu obočí. ,,To má být vysvětlení pane Hooku? Pak tedy vysvětlete svým spolužákům ztracených 15 bodů." Strhnu body za úmyslné záškoláctví a zaklapnu třídnici. ------ Jakmile dokončím výklad a položím třídě otázku k mé spokojenosti se pár rukou skutečně vyšvihne do vzduchu. Prvně vyvolám Kaylu a upřu na ni pohled. Vyslechnu její odpověď a přikývnu. V té chvíli se přiřítí do učebny i Erika. Na tváři se mi nepohne jediný sval. Jen si ji mlčky prohlédnu a pak hůlkou ukážu, aby se šla posadit. To už se hlásí ale Romain, který svou spolužačku v mnohém doplní. Na své tváři neskryji překvapený výraz, když vytasí odpověď jako z učebnice. ,,Výborně pane Rouxi. Když už jste u toho, vzpomenete si také na vzorec pro těchto 5 faktorů?" Ať už si vzpomene nebo ne, vzorec pro všechny napíšu na tabuli, aby si ho mohli opsat. ,,Je to také jedna z častých otázek na NKÚ." Upozorním všechny. Spoustu studentů prohodí písmena. Všem odpovídajícím kývnu, protože jejich odpovědi byly správné.,,K úspěšné přeměně předmětu je důležitá správná výslovnost, pohyb hůlkou, pohled a soustředění a to nejdůležitější - sjednocenost kouzelníka se svou hůlkou." ,,V tématickém plánu pro tento rok je i velmi složité kouzlo, které je součástí přeměňování a to kouzlo zmizení, odstranění předmětu. Ti více pozorní žáci si mohou všimnout, že ho s velkou oblibou používá profesor Snape." Na lavici pana Hirsche se objeví sirka. ,,Předpokládám, že tohle zvládnete levou zadní Roberte." Pokynu mu hlavou, aby přeměnil sirku ve špendlík. Nejjednodušší kouzlo, které se učili na samotném začátku. Ať už se mu kouzlo povede nebo ne, znovu se začnu procházet po třídě. Zastavím se u lavice - jak jinak, pana Hooka. ,,Nejen, že nechodíte na hodiny, ale dokonce si nenosíte ani pomůcky?" Prohodím štípavě, když si všimnu chybějící učebnice. Mávnu hůlkou a učebnice Rebeccy se rozdvojí. Druhá půlka přistaně na lavici Nicolase. ,,Doufám, že se to už nebude opakovat." (barvy kuliček - červená, modrá, zelená, žlutá, při výborném provedení je možné získat i duhovou kuličku) - na konci byste měli mít 10 kuliček různých barev (nezáleží kolik od každé barvy) |
| |||
Hodina přeměňování Všichni +označení :DSeděla jsem v lavici a profesorky jsem si všimla, až skočila ze stolu, a proměnila se z kočky zpět na člověka, velmi působivé. Koukala jsem na ní a ona náš začala představovat, ale já myslela, že Gabriel tu, už byl delší dobu, ale jsem se spletla, kolikrát teda přestoupil? Jakmile zaslechnu svoje jméno jen se pousměju, nemám potřebu nějak na sebe nějak upozornoňovat. Jakmile začne výklad, odložím své kresby na roh stolu a začnu si dělat zápisky. Tak tohle snad bude o proti jiným předmětům hračka, to se ale uvidí, snad moc nebudu plavat, kouknu po třídě a píšu si zápisky, anižbych na to koukala, ale dost si to pamatuju i tak. komu bych mohla říct, aby mi případně pomohl s lektvary, ostatní předměty jsou v pohodě, ale tohle? A ještě u Snapa…. Mno to se pozná později. Nijak se nevměšuju do rozhovoru, který začne Kayla, ale podívám se jejím směrem a usměju se na ní a jestli někdo kouká, taky schytá úsměv, ale je upřimnej to tedy ano. Klepu si perem o blok a semtam si něco na ty poznámky nakreslím, prostě nuda no, ne jako tahle hodina, jen se nějak neumím do toho zase ponořit, ono to bude pak zase dobrý, teď jsou pro mě důležité známky a zkoušky a pak to ostatní. Nesmím zapomenout jít do skleníku za profesorkou Ros, zda mi už sehnala Groota, usmívám se sama pro sebe, jako bych byla vážně nějak narušená, v lepším případě duchem mimo. Snít, ale není špatné, jen ne v hodině… V hlavě mi začne hrát písnička a já si potichu pobrukuju a poctivě zapisuju zápis. |
doba vygenerování stránky: 0.83114194869995 sekund