| |||
Areál K - Před budovou Kdo dává pozor a Kelly "To nic," pronesu s hlubším výdechem, že by se to dalo skoro splést s jemným povzdechem. Jak jsme nakloněni u sebe, chytí mne za ruku. Ztlumím svůj smích, který zní opět velmi uvolněně. Na její pobídnutí jen kývnu hlavou na souhlas. "Jen veď," špitnu jí do zad. Nechám se vést kolem okrasných křoví za roh budovy. Těsně před tím, než za ním zmizíme se ještě jednou podívám na velké shromáždění před školou a tiše se uchechtnu. |
| |||
Areál K - Před budovouKdo dává pozor a UlggeKdyž mluví o průchodu portálem, klesne mi úsměv. Já jsem tak pitomá, vždyť oni taky prošli a ještě jim při tom šlo o život. Když mu pak klesne úsměv a zamyšleně se zadívá do oblohy, bodne mě osten výčitek. “Promiň, vůbec mi nedošlo, že to, co by vás čekalo na druhé straně, je mnohem horší, než co by čekalo ji.” Zajímalo by mě, co se stalo. Zeptám se ho později, ať má čas si vše srovnat. V omluvném gestu a jako projev podpory ho jemně vezmu za ruku a zahledím se mu do očí. (ať už zrovna kouká do nebe nebo ne) Tělem mi projede příjemný záchvěv. “Tak jdeme,” pobídnu ho s úsměvem a vedu ho za ruku kolem křovíčka dozadu, na druhou stranu než je lékařský stran. Pokusím se s ním nenápadně odběhnout, ideálně aby nás nikdo nepřišel vyrušovat. (pokud mojí ruku pustil z negativního důvodu, tak jen pokynu, pokud z jiného, ale v pohodě, tak ho vezmu za ruku znovu) |
| |||
Areál K - Před budovou kdo dává pozor a Kelly Rybníčkovi došli slova, takže se stáhne. S úsměvem se tak mohu věnovat již jen Kelly, vzhledem k tomu, že nezajímavý objekt vedle zcela ignoruji. "To se ti tady rozhodně bude hodit,"kývnu hlavou, " zdravíčko," mrknu na ni, když kýchne. "Takže je tu také nedobrovolně. No s tím očekáváním průchodu bych to taky moc nepřeháněl. Ještě před půl hodinou jsme klidně seděli v lavicích a netušili, že se i dnes zruší vyučování kvůli další katastrofě," pokrčím rameny. "Ať se dozvěděla cokoliv, bude se s tím muset srovnat. A ne všichni měli tak pohodlné a pěkné místo na vyrovnání se s tím co se stalo s jejich domovem," tentokrát mi úsměv trochu ustoupí a znovu se zamyšleně zahledím na oblohu. Jak jsme asi daleko? Mé zamyšlení také přeruší můj tok myšlenek ohledně démonky, takže to více neřeším. "Pravděpodobně. Rozhodně to tak dává smysl," znovu více protáhnu úsměv. Když se ke mne nakloní, trochu se odkloním ode zdi, abychom byli blíž k sobě. V očích mi nadšeně zajiskří. Mít informace dříve než ostatní a projít si nová teritoria? Sem s tím! "Řekl bych, že jsi úžasná," zašeptám jí nakonec v odpovědi. |
| |||
Areál K - Před budovouVšichni v doslechu, především UlggeUsměju se na Ulggeho. “S tím co se všechno stalo, tak jsem se trochu obrněla. Navíc teď nemám důvod pustit nevědomky uzdu svým schopnostem.” Když okomentuje moje schopnosti, směju se s ním, zatímco kolem nás víří prach. Zašimrá mě v nose, kýchnu si a jen se smíchem poznamenám: “Je to pravda, jsem dobrá!” Má krásný úsměv. Ten nenechám jen tak sníst drakem. Každopádně to vypadá, že drak už nebude nic namítat, takže se v tom nebudu nijak šťourat. “To sice ne, ale je toho na ní teď dost. Přišla sem taky dnes, ale narozdíl od vás to nečekala a ani neprošla dobrovolně. To co se pak dozvěděla o domově jí ještě víc rozhodilo. A jak sis mohl všimnout, tak je hodně napjatá a ochranitelská. Myslí to dobře, jen to dává trochu přehnaně najevo.” Jak to dořeknu, tak si uvědomím, že tu Shatyra nestojí. Kdy odešla? Vůbec jsem to nepostřehla. “Předpokládám, že až bude portál zavřený a studenti budou mimo nebezpečí.” Nakloním se k němu a s šibalským úsměvem zašeptám: “Co bys zatím řekl na soukromou prohlídku?” |
| |||
Areál K - vedle stanu Vypadá to, že jsem ze skupiny vytěžil veškeré užitečné informace. Když se po sobě začnou plazit, znechuceně nakrčím pysky a zvednu hlavu. Rozhlédnu se, ale nevypadá to, že chaos skončí nějak brzy. A necítím se momentálně na solo potulování po pozemcích. Stáhnu tedy hlavu k tělu a položím ji na tlapy. Uvidíme, jak se to tady vyvrbí a co se nakonec bude dít. Pokud mne nikdo neosloví, začnu po chvíli odpočívat se zavřenýma očima, i když stále bedlivě vnímám své okolí. |
| |||
Areál K - u budovy všichni v doslechu, především však Kelly, Modrý a Shatyra "Zatím to vypadá, že to zvládáš parádně," mrknu na vlčici, "mělo by. Ne vždy tomu tak je. Ale to jsme trochu odbočili od původního tématu," pokrčím rameny. "No potenciál ještě neznamená, že se schopnosti vůbec projevují," dodám ještě navíc k její větě ohledně potenciálu. Nechám se osnifat a celou dobu se škádlivě usmívám. Povytáhnu obočí. "Wow, jsi dobrá," okomentuji její schopnosti, "mimo očividná fakta, samozřejmě," zakřením se na ni a vyklepu ze sebe trochu prachu od rozbitého mostu. "Ale no tak, pýcha předchází pád, to by měl drakům někdo vysvětlit," uvolněně se zasměji na draka, když to vypadá, že to se svými výhružkami myslí až podezřele vážně. "No tak, tak moc jsem toho zase neřekl ne?" reaguji na slova Kelly, abych ji přestal škádlit a na odchod démonky, přesto se ale stále usmívám, "to někdo dobrovolně nastoupil k téhle bandě?" povytáhnu obočí, zatímco kývnu směrem ke studentům NŠÚ, "nebo je tady taky nedobrovolně, jako půlka z nich?" S drakem na její explozi otázek odpovíme oba a vypadá to, že jí to stačí, takže se jen uchechtnu. "Tak co, kdy myslíte, že nás pustí dovnitř?" pokouším se zaklonit hlavu, abych se podíval na budovu, což je skoro nemožné, takže to vzdám a místo toho se podívám na Kelly. |
| |||
Areál K - Před budovouVšichni v doslechuKelly,Ulgge,Modrý,Tarney Když ke mě dojde Ulgge, chytne mě za bradu a poví mi co má na očích, tak se trochu začervenám a lehce se třesu. Poté co dojde zpět ke zdi, tak se na něho podívám s lehce přivřenýma očima. Když ke mě dojde Kelly a chytne mě kolem ramen a poví mi, ať se trochu uvolním, že se nic neděje, stočím pohled na ní. “Kelly, jsem nervózní ze situace a z toho, že za tím portálem probíhá boj a nikdo nevíme kdo nebo co se sem může dostat.” Kouknu na draka když pokračuje ve vyprávění o situaci na druhé straně portálu. Dost zajímavé co říká, a zároveň i děsivé. Udělám tři větší kroky zpět a řeknu Kelly, Ulggemu a drakovi.” No nebudu vám tu rušit náladu, půjdu kousek dál, pokud vám to nebude vadit.” Otočím se a jdu k nejbližšímu stromu, o který se opřu a sleduji okolí a Kelly. No, je vidět, že je Kelly unešená z jejich zkrácených příběhů. No, nebudu jim překážet, měla bych se uklidnit a soustředit se. Samou nervozitou začnu zhluboka dýchat, abych se uklidnila. No tak, nějaké boje už jsem přece zažila, tak tohle taky zvládnu. Poté co se trochu uklidním, směřuji svůj zrak zpět na Tarneyho, jak stojí před portálem a čekám. Stále jsem opřená o strom a myšlenky mi začnou létat hlavou. Možná mě ta tajuplná postava poslala sem, protože věděla co se stane a nechtěla abych zemřela. Nebo věděla co je zač ten tábor kam jsem šla? A co je vůbec zač? Jak přemýšlím nad pochodem myšlenek, tak na chvíli přestanu vnímat okolí. |
doba vygenerování stránky: 1.1780118942261 sekund