Andor.cz - Dračí doupě online

Tak jo konec zábavy

Dostat se zpátky na přistávací plochu mě stálo další zásobník. Už jsem měl jenom dva a to jsem byl asi jeden z nejbohatších vlastník nábojů tady z celé té bandy. Stál jsem na straně se seržantem, takže jsem se dle rozkazu měl stáhnout, ale naschvál jsem čekal, protože jsem věděl že mám munici a dokud jí mám budu zabíjet brouky, aby se ostatní kdo nemají dostali do lodě. Krátkými dávkami jsem střílel brouky, kteří přímo ohrožovali naši stranu a až moc se přiblížili k transportéru. Zbyl jsem na téhle straně už jen já a seržant a proto jsem ustoupil o pár kroků k lodi. Rychle jsem skočil do ní a chtěl pokračovat v palbě, ale bohužel nevyšlo nic než prázdné cvaknutí. Rychle jsem vyhodil zásobník a nabil poslední. Kryl jsem seržanta, aby mohl v klidu nastoupit, ale brouků bylo moc, že za chvilku relativně malou jsem už neměl ani patronu.
Končím nemám nic už.
Někdo se mi lepil na záda, tak jsem se vmáčkl ještě více do lodi, abych nezacláněl u dveří. Teď už jsem jen čekal, jestli se nám podaří zmizet.

Bič a pryč
Usměju se když Steve trefí toho létajícího brouka a on dělá parádní otočky ve vzduchu než to napere do hradeb a pak tam jen tak leží.Myslím si že není po něm a někdo by mu měl nervové ústrojí prohnat střelbou.ale asi bude lepší šetřit náboji.Nebo spíš určitě,situace se totiž nemění a nás pořád ohrožují brouci.Ikdyž jsem se snažila granáty šetřit došli mi už před nějakou dobou a snažím se radši nemyslet kolik mi ještě zbývá munice.Když se opět ozve cvaknutí(ten zvuk začínám nesnášet)tak trnu že nic nenajdu,ale ještě je to dobrý ještě něco mám.
Dokud je život je i naděje.Neboli též naděje umíra poslední,jistě tohle už tak dobře nezní.
Ale pak zaslechnu hučení motorů tak začnu mít pocit že to možná i přežijeme.Jistě neusnout na vavřínech ještěnemáme vyhránoZa chvíli přibíhá i seržant aby nám sdělil že náš základní výcvik končí a nyní jde jeho poslední číst.Jde o to odsud odletět a kdo se nechá při cestě k transportéru nějakým arachnidem sežrat výcvik nesplnil.Vytřelím na brouka který se objevil až moc aktivní,ale ztuhne uprostřed pohybu když se jeho hlava rozprskne.
Páni já se trefila tak ... cvak ...
Šáhnu pro další zásobník,ale nic.Sakra.Stáhnu přisám do kroku a začnu se prohledávat než po několika nesnesitelných vteřinách jeden najdu ... poslední.Ovšem to už za sebou uvidím dveře transportu a tak nastoupím dovnitř a zaslechnu Alexandra.
Jo to nejsi jediný.

Už aby tu byl transport

Donesu vojáka až k přistávací ploše, kde ho usadím na zem, dám mu do rukou jeho zbraň a postavím se tak, aby mohl střílet a já také. Jakmile přiletí transport, opět zvednu vojáka, odnesu ho dovnitř a sám naskočím. Sednu si do dveří tak, abych mohl krýt ty, co nasedají. Střílím dávkami a když mi dojde i poslední zásobník, oberu raněné o jejich.
"Mám poslední, tak makejte," zařvu do vřavy a dál střílím, teď už jen ty, co bezprostředně ohrožují naše lidi.

Vřava a nedostatková munice

Nejraději bych vzala vše, co leží kolem, ale to se zdá jako pěkné bláznovství.
"Zkusím sebrat tu volnou munici po levici," zahlásím rázně, aby ostatní mohli reagovat a natáhnu se pro nejbližší volné náboje. Spíš než natáhnutí je to však výpad vcelku komických rozměrů, kdy nechci překážet a zároveň se kryji jak před palbou, tak před brouky. Snad někoho napadne udělat to samé a nenechat tu munici broukům napospas.

Jen co mezi bitevní vřavou zaslechnu hučení motorů záchranného letounu, pookřeju. S o to větší vervou se vracím na své místo, abychom udrželi pozici, než budeme zachráněni.
To se už vrací Rico a zachraňuje mi prdel před broukem, kterého bych nezvládla. Věnuji mu vděčný úšklebek.
"Hlavně, ať už velení nepřebírá žádné pako," houknu na něj a napálím několik dávek do blížícího se brouka.
Zazní povely k nalodění se. Koutkem oka zkontroluji situaci a pomalu se stahuji, jak se kruh zmenšuje. Munice mi ještě trocha zbývá, žádná sláva to není, ale to, co jsem sebrala, se rozhodně hodí. Vidina záchrany mě nijak nerozhodila, spíš jen utvrdila v tom, že stačí počkat a třeba si pak i na chvíli sednu.
Kruh se stahuje a prakticky neexistuje, transportér vzlétá a my se postupně dostáváme dovnitř. Rychle, ale tak, abychom nikoho neohrozili – a nedali broukům moc šancí.

Rychle domů s kusadly za zadky

Když Alex navrhne, že ponese vojáka bez kusu nohy jen kývnu. Za chvíli ho už zastoupí ten co nesl vojáka.
"Támhle je barák tak honem!"
Křiknu a celá skupina se konečně dostane k baráku. Tam ještě sestřelíme jednoho brouka a běžíme barákem zpátky na přistávací plochu.
"Jakmile budeme tam raněné k baráku a pár mužů je bude hlídat zbytek podpoří obranu než přiletí náš taxík!"
Zakřičím na ně a jako první vybíhám ven.
"Chyběli jsme vám?"
Zašklebím se a za běhu namířím zbraní a vyšlu pár přesně mířených střel, které sejmou brouka, který zrovna chtěl vyrazit rychlým útokem k Riley. Desátník a dva muži zůstanou u raněných a zbytek se zařadí do obraného kruhu a začne pálit. Tedy z těch kro mají munici. Zhruba 25 pušek nyní ještě střílí, aby udrželo pozici. Hukot zesílil a taky jsem si ho všimnul. Ani nemusím vzhlížet protože vím, že přistává uprostřed obraného kruhu nás transportér.
"Tak jo lidi a teď to nejhorší! Máme tu odvoz ale držet kruh! Jakmile přistane nejprve tam odnesou raněné a ty co nemaj munici. Pak se budeme stahovat pomalu my. Transportér má dvoje dveře na každý straně jedny takže půlka se stáhne na jednu a půlka na druhou stranu. Jdu mezi posledníma. Poslední přestávají střílet jakmile budeme alespon 2 metry nad zemí a naskakují jakmile bude půl metru nad zemí transportér tak do toho!"
Křiknu abych přehlušil hučící motory. To už je transport na zemi a desátník a někteří jeho muži, co byli u raněných vběhnout dovnitř i se svými náklady zraněných kamarádu. Následně se dovnitř nasáčkují ti bez munice.
"Bude tam těsno takže bacha ať se vlezem!"
Křiknu a kruh se pomalu začne stahovat a vojáci mizet v transporéru. Brzo zbyde před dveřmi jen 8 osob, 4 před jednou stranou a 4 před druhou (já a zbytek hráčů).
"Tak jo držte pozice a palte a pojednom dovnitř! Moje strana pomalu dovnitř budu vás krýt jako poslední naskakuju tady.Druhá strana to samý u toho kdo jde poslední!"
Křičím a střílím a čekám než se všichni nasáčkují, abych mohl jako poslední na své straně nastoupit. Teď se i sekundy hrozně táhnou a jde o to kolik nás přežije.

Zpátky ve vřavě

Granáty už téměř došly a jedete na zbytky munice, které se však také tenčí a seržant stále nikde. Steve rychle reaguje na létajícího brouka a dokonce se mu jej podaří sestřelit. Brouk to napálí do ohrazení a zůstane ležet na hradbě. Není asi po něm úplně, ale momentálně nevypadá nijak nebezpečně. Někteří, kterým už došla munice se stahují doprotsřed kruhu, aby to neschytali a doufají, že to vydrží. Riley už dochází náboje, a proto mezi střelbou hledá nějaké pozůstatky munice nebo podobně po padlých. Zahlédneš u baráku pušku a zásobník na zemi, opodál leží rozpáraný rekrut. Je to ten, kterýho zabil ten brouk, když vás překvapili. Pak si ještě všimneš jednoho zásobníku ležet za patami vojáka, který stojí nyní na místě, kde jste měli poručíka. Obě tyto pozice jsou několik metrů od tebe. Pokud se rozhodneš na jednu z nich jít okamžitě tě v kruhu zastoupí svůj spolubojoník po levici a trochu tím stáhne kruh.

Po chvíli další zběsilé střelby, kdy už jen tak tak držíte brouky od sebe uslyšíte hukot. Ale né broučích křídel, ale hukot motorů. V dálce přilétá transportér na vaší pozici. Do minuty bude přistávat. Ale kde je zbytek vašich lidí?

WTF?!

Že umřeme tak brzo, to asi nečekal nikdo z nás. Tak se z posledních sil držíme, když poručík konečně sklapne, vlastně umře. Ke vší smůle je mezi námi víc omezenců a tak trapné žvásty létají vzduchem dál. Možná by pro všechny občany bylo lepší, abychom to zařvali a neplodili další pakáž.

Několik dalších brouků padne k zemi a tehdy se má zbraň opět odmlčí. Munice mi už moc nezbývá a jak se zdá, záchrana je ještě daleko, stejně jako schopné vedení.
Snad se Rico a chlapi brzy vrátí.
Bleskurychle přebiju. Ke vší smůle mi dochází munice, zbývá mi sice granát, ale s tím už nic moc neudělám. V čase přebíjení ještě rychle slétnu pohledem prostor kolem nás, jestli tu nějaký mrtvý dobrodinec nezanechal svou zbraň a nějakou munici pro nás ostatní na víc. Hodila by se.
V další chvíli už opět zaujímám své postavení a pálím do brouků. Snad se šum a broučí smrtící nálet neobjeví moc brzy.

Rozsudek

Přebiju další zásobník. Zbývají poslední dva co jsem si nabral. Hromada arachnidů před námi je jako kopa hnoje přes kterou přelézají další a další. Poručík jen blbě peskuje a snaží se dělat důležitýho ale jistě má v kalhotech nasráno jako mi ostatní.
Pak se náhle ozve podivný zvuk jakoby šustění křídle.
„Ale ne!“ Než stačí zareagovat, už má nabodnutého poručík, a a letí dále, Ihned se ozve Giacomo (zválštní méno) a chopí se velení. Vím co musím udělat.
Ihned zazoomuji na nohy brouka a vidím, jak se poručík vysmekne a padá k zemi. Bum! Smrtící rána do hlavy a ukončuji tak utrpení velitele. Pak příjde na řadu létající potvora. Zaměřuji. Zaměřuji. Pal! Zasáhl jsem křídlo a brouk se zřítil k zemi. Chtěl jsem do hlavy, ale je těžké sledovat trajektorii takového tvora. Rozhlížím se po dalších.